Ten den, kdy přestaneme být lidmi…

Neuplynul ještě ani měsíc, kdy na únorovém zasedání Parlamentu České republiky pan poslanec Kořistka v "předobědovém aperitivu" (jak označil za značného pobavení zákonodárného sboru jeho vystoupení předsedající schůze) stáhl k přepracování svůj návrh zákona 805 o chovu psů.

Po sebevědomých vyjádřeních v médiích o tom, že věří, že zákon ve sněmovně projde, to jistě pro něj nebylo lehké. Stáhl jej až po velikém tlaku kynologické i nekynologické veřejnosti, klubů, organizací, veterinářů, vědců. Protestní petici proti formulaci zákona podepsalo na 60 000 občanů (pro srovnání - nejsilnější strana čtyřkoalice KDU-ČSL má 80 000 členů). Stálo jej jistě dost přemáhání mluvit o "pejscích" a přiznat ve svém proslovu oprávněnost námitek odpůrců proti diskutabilním částem návrhu zákona, přijmout jejich připomínky a přiznat nutnost konsenzu. Bezesporu však tím své odpůrce (ale asi i některé spolupracovníky na návrhu zákona) překvapil a dokázal svůj nesporný smysl pro realitu i určitý politický cit, který u něj před tím nebyl zaznamenán.

Těžko odhadnout, do jaké míry je jeho prohlášení před poslaneckou sněmovnou myšleno upřímně, ale řešení, která nastínil, nejsou nepřijatelná i pro většinu jeho oponentů. Proto také aktivita "Jeden metr", která iniciovala protestní kampaň proti návrhu, akci ukončila a vyhlásila svou ochotu k diskusi a spolupráci na celé problematice (zatím bez odezvy). Zdá se však, že někteří spoluautoři návrhu se s tímto stavem nesmířili a hodlají pokračovat v úsilí o prosazení zásad, které v původním návrhu zákona byly nejvíce kontroverzní. A protože sami jsou se svými názory již příliš známí, hledali si zřejmě dalšího mluvčího, který má představovat "nezaujatý" hlas zvenčí. Našel se, je to stranický kolega poslankyně Šojdrové, moravský poslanec Ladislav Šustr. Své názory prezentoval v článku "Riziko při chovu psů je nutné omezit na minimum" uveřejněném v Zemských novinách minulý týden. "Nezaujatost" nového odborníka na konečné řešení psí otázky v Čechách však při bližším pohledu bere rychle za své. Pan poslanec Šustr je typickým představitelem regionálního politika za Brno - venkov, asi dobrým, jak jinak by vydržel nelehkých 8 let starostování v malé obci a jistě také nebyl jen tak pro nic za nic zvolen předsedou klubu starostů. Jeho politická aktivita se týkala tělovýchovy (TJ Orel, financování tělovýchovy, řešení sportovních úrazů z hlediska zákoníku práce, ochrana olympijských symbolů), dopravy (řešení křižovatky ve Zlíně, stav silnic, technologie výstavby a oprav dálnic, dopravní obslužnost apod.) ale hlavně regionálních problémů (boj o rozpočty malých obcí, obecní vyhlášky, zákon o spolcích, bytová problematika, rozdělování dotací, správní poplatky, obecní zařízení). Okrajově jej zajímala i problematika záchranářů, přezbrojení policie, družstevní záložny a Nadační fond. Velmi zajímavý je však jeho názor týkající se novely zákona o držení zbraní, která měla značně omezit možnost jejich držení. Cituji: "Nesníží se nárůst kriminality, spíše dojde k tomu, že útočník si bude jistější, protože napadený nebude moci být ozbrojen. Filozofie povolovacích řízení bude napomáhat i k růstu korupce při vlastním povolování. Nutno konstatovat, že zabezpečení ochrany života, zdraví a majetku občanů ze strany státu a policie je dosud na nižší úrovni. Občané budou zbaveni možnosti vlastní ochrany". Zapamatujme si to stejně jako jeho názor, že omezení možnosti legálního držení zbraně nic neřeší, neboť je nutno respektovat i dodržování Listiny lidských práv a restriktivním omezením se jen zvýší množství i tak dnes vysokých počtů nelegálně držených zbraní (i zakázaných typů) mezi obyvatelstvem. Dále pan poslanec Šustr velmi logicky usuzuje, že každé "hluboké" prověřování osoby možného držitele zbraně a posuzování úředníkem policie bude jen subjektivní. Je zajímavé, že poslední postoj pana poslance Šustra je v naprostém rozporu s postojem, prezentovaným v jeho článku o psech a zákoně o jejich držení. Zde mu vůbec nevadí, že mezi základní lidská práva patří i právo chovat zvířata v zájmovém chovu, o čemž byla dokonce jménem České republiky podepsána ve Štrasburku dne 24. června 1998 Dohoda. Vůbec mu nevadí, že hrozí (stejně jako u povolování zbraní) při povolování chovu vyjmenovaných psích plemen riziko korupce úředníků na jedné straně a růst nepovolených a nelegálních chovů podobných psů a jejich neidentifikovatelných kříženců na straně druhé (ekvivalent nelegálně držených zbraní). Operuje v článku prevencí navrhovaných restrikcí v zájmu veřejného pořádku a bezpečnosti občanů a uplatňuje tak logiku presumpce viny a omezování a postihování občanů za jejich zájmovou činnost dříve, než jakýmkoliv způsobem poruší nějaký předpis či zákon. A v neposlední řadě přehlíží argument, který používal u zbraní - použití těchto psů k ochraně majetku a osobní bezpečnosti, pro což jsou právě tito psi vzhledem k velmi těsnému a mimořádnému vztahu k majiteli a jeho rodině velmi dobře použitelní. To má význam zejména pro starší a chudší občany,osamělé či hendikepované lidi, pro něž třeba vlastnictví zbraně nepřipadá v úvahu. Odkud pramení tato změna názorů? Lehce objevíme "autorskou pečeť" při porovnání použitých argumentů a termínů. Obraty jako "alarmující rostoucí počet útoků na lidi, především děti", "definice nebezpečného psa", "šlechtění k boji", "dědičné agresivitě, která byla jen redukována, nikoliv eliminována" a argumenty o všeobecně rozšířených a mnohem tvrdších zákonech v západních státech jsou mnohokráte vyvráceny v diskusích a oponenturách navrhovaného zákona, ale vždycky vyplavou znovu na povrch jako špinavá mastná skvrna. Ke cti pana Kořistky, hlavního navrhovatele zákona je nutno říci, že on sám již tento arzenál překonaných argumentů oficielně opustil. Věřme tedy, že to není on, kdo usiluje o oprášení a rehabilitaci původního, tolik kontroverzního znění zákona. Kdo tedy opět rozdmychává vášně? Kampaň proti "bojovým" psům v některých médiích pokračuje. Jistě to mělo vliv i na poslední dva poněkud zamlžené případy útoků psů na lidi, kdy přestrašení ochránci zákona tři psy rozstříleli. Proto se v Mladé Frontě Dnes, Radiožurnálu, nebo v pořadu ČT1 "Bez imunity" opět objevila hlasovací anketa se sugestivní otázkou "Zakázat (rozuměj fyzicky zlikvidovat, neboť co jiného zákaz představuje) nebo nezakázat tato plemena psů?". A přesto, že poslanecká diskuse ve zmíněném pořadu ČT stejně jako obě hlasovací ankety jednoznačně vyzněly proti jakémukoliv zákazu, bude se to zřejmě objevovat znova a znova v různých formách. Netolerance je jen převlečená hloupost a hloupost je , jak víme, jako moře nekonečná. Jediným žertovným momentem v článku pana poslance Šustra je pasáž (věřím, že ne z jeho pera) odborně kynologická. Zatímco věta o redukované, ale nepotlačené agresivitě a ničitelské touze je citována z popisu stafordširského bulteriéra v knize Dr. Fogleho "Encyklopedie psů", údaj o 20 minutách, které tento relativně malý pes potřebuje na zabití německého ovčáka (zdatného) nemají kynologičtí poradci pana poslance z ilegálních psích zápasů, ale ze staré knížečky pana Vaculína "Vyberte si pejska" z r. 1972. Nějak jim ovšem uniklo, že na výstavách je možno vidět třeba 20 těchto "zabijáků" sedět v pohodovém houfu, jak čekají na předvedení v kruhu. Nepopírám, že některý (třeba zrovna ten můj) se pere rád, ale nedám nu k tomu příležitost a proti malému jagdtteriétovi, kterého jsem kdysi měl, je to skoro beránek. A ve Velké Británii je právě tento pes jedním z nejrozšířenějsích plemen (na 240 000 jedinců). Zástupci jejich klubu chovatelů protestovali osobním dopisem, zaslaným prostřednictvím oficiálních britských kruhů, proti chystanému zařazení jejich národního plemene na seznam "nebezpečných" plemen v chystaném českém zákoně. Na víc ovšem kynologičtí "odborníci" a poradci pana poslance Šustra neměli sílu - jejich popis původu staroanglického buldoka vyšlechtěním z anglického buldoka jako bojovného předka znamená, že dnešní buldok je vlastně sám sobě dědečkem. A to je zřejmě ten nejlepší důkaz pochybnosti námitek iniciativy "1metr" stejně jako kompetentnosti dotyčných zákonodárců ve "psí" problematice. To ostatní už žádná legrace není. Demagogické argumenty o výšce a váze nebezpečných plemen, jejich sníženém prahu citlivosti na bolest, nesnadné ovladatelnosti, srovnání držení těchto psů s držením medvědů nebo tygrů (mimochodem, chov tygrů by vyšel na poplatcích chovatele levněji), a vrcholem je srovnávání nebezpečnosti útoku jorkširského teriéra a amerického pitbula. Tomu přece musí rozumět i jedinec s inteligencí na pokraji krétenizmu a pochopit, že v této společnosti a v jejím zájmu mohou být tolerováni nejvýše ti jorkšíráci a podobní, ovšem na řemínku s náhubkem. Ostatní psi, asi tak od 7,5 kg váhy nahoru nemají právo na existenci. Autor tak naznačuje široce otevřenou možnost postupného rozšiřování seznamu nežádoucích plemen selekčním způsobem, který nám může něco připomenout. Jen zatím ještě nemá jasno, jak definovat křížence a co s nimi. Ale to se jistě dá napravit. Přirovnávání v návrhu vyjmenovaných plemen psů k nelegálně držené a záměrně zneužívané střelné zbrani byl oblíbený argument jednoho anonyma v internetové konferenci na toto téma a jeho poslední příspěvek byl zakončen zvoláním: "do plynu s váma, vy zmrdi". Zamrazilo mě, když jsem to četl. Tady už nejde o psí hovínka a o vodítka či náhubky. Je to mrazivá propast nelidské nenávisti, mající počátek v netoleranci, bezohlednosti a nerespektování práv druhého a konec ve ztrátě lidskosti. Zkouším si představit pocity prehistorického člověka před 15 000 lety. Chlad temné vlhké jeskyně, zvuky noci, strach. Ale vedle mě je chlupaté teplé tělo tvora, který už není vlkem a který se ke mně o své vůli přidal. Tiskne se ke mně, hřeje příjemně a strašná tlama s bílými tesáky, které svítí do tmy se otevírá a mokrý jazyk mě konejšivě olizuje tvář. Už nejsem sám a strach ustupuje před námi dvěma kamsi do tmy vně jeskyně. Člověk a jeho pes.

A teď si představuji jednu možnou alternativu budoucnosti. Hrozbu, která je přítomná v každé moderní zemi. Upozorňuje na ni Petr Holub ve svém článku 25 dní a 50 let v Respektu č.9/2001. Všude na světě disponuje státní aparát dostatečně silnými nástroji, aby mohl mít jednotlivce, nějakou komunitu nebo i celý národ ve své moci a pod kontrolou. Pokud tomu nebrání pevná kulturní, společenská a politická pravidla (chtěl bych dodat i morální), může dojít k tomu, že i anonymní úředník rozhodne, co se stane tomu, kdo se připlete do mocenského soukolí. V takové společnosti ale začíná něco špatného. V principu je pak jedno, jestli to začne byrokratickým omezováním občanských práv, vyhlazováním psích plemen, útoky proti homosexuálům nebo tolerancí rasové nesnášenlivosti nebo jiné xenofobie. Abychom tuto hrozbu pochopili, musíme se zřejmě stát alespoň na čas terčem a obětí takového mocenského násilí a zažít na vlastní kůži, jako to zažili naši dva politici v Havaně, co to znamená, být trestán aniž se něčeho dopustím.

Je však určitým překvapením, že podobné postoje a myšlenky zaznívají i z řad členů strany, která má být svým křesťanským zaměřením nositelem tolerance, křesťanské lásky a vzájemného respektu.

Lidi však mají tendenci všechno komplikovat. Sedím u kuchyňského stolu a na vedlejší židli s hlavou zastrčenou do mého podpaždí se ke mně tulí jeden z diskutovaných "bojových" psů nebo - jak je pan poslanec Šustr označil "velkorážních pistolí" - malý stafordširský bulteriér Kid. Uši tázavě dozadu a velké oříškové oči důvěřivě na mě upřené. Příjemně hřeje a rozumíme si beze slov. Stejné pocity, které měl asi onen skrčený pračlověk někde v jeskyni překonávají onu časovou propast 15 000 let od počátku společné historie psa a člověka. Vím, že by se na mě můj pes díval stejně důvěřivě i v posledních minutách v čekárně na smrt někde v Německu, kde by nesplnil předepsané nesmyslné testy povahy a v souladu s "humánním" zákonem byl odsouzen lhostejným úředníkem škrtem pera k utracení. Psi se totiž za ty tisíce let nezměnili. Lidé bohužel ano. Ale takový den by pro mě byl dnem, kdy jsme přestali být lidmi.

Připravil: Vojen Benda

Zpracovala: Klementová Hana