Riziko při chovu psů je nutné omezit na minimum

POLEMIKA

Růst počtu útoků psů na lidi, především děti, majících za následek vážná zranění a někdy i smrt, je alarmující. Proto je nutná zákonná úprava, která stanoví takové podmínky jejich chovu a pohybu, aby se nebezpečí, že pes způsobí člověku újmu na zdraví, snížilo na minimum. O naléhavosti takové zákonné úpravy není pochyb. Názory se liší v tom, jak by měla vypadat. Kynologové tvrdí, že navrhovaný zákon postihuje psy, nikoliv majitele. Kdo zákon četl, ví, že zákon se pouze snaží možnému neštěstí předcházet, místo aby jen dodatečně umožňoval trestat majitele. Navrhovaná evidence chrání nejen lidi, ale i psy, které neodpovědný majitel nechá toulat, vyhodí z auta někde v lese nebo přiváže drátem ke plotu a zmizí. Občanská iniciativa "Jeden metr" požaduje, aby se ke všem psům přistupovalo stejně. Potenciálně nebezpečný je každý pes. Rozdíl mezi útokem jorkšírského teriéra a amerického pitbulteriéra je však stejný jako rozdíl mezi útokem provedeným špuntovkou a velkorážní pistolí. Na držení špuntovky proto není třeba zbrojního pasu, který je však striktně vyžadován při držení zbraní od určitého stupně účinnosti. Kdo chce chovat bojového psa, musí dodržet jistá bezpečnostní opatření, stejně jako když chce chovat medvěda nebo držet zbraň, protože riziko neopatrnosti či zneužití je srovnatelné. Plemeno, které je v některých zemích z těchto důvodů nejvíce "diskriminováno", je americký pitbulteriér. Ve Švédsku a některých amerických státech je zakázáno, ve Velké Británii jsou tito psi povinně kastrováni. Podobná opatření zavedly nebo chystají idalší země. Otázkou je, jak definovat pojem "nebezpečný pes". Nebezpečnost psa je v jeho výšce, hmotnosti, agresivitě, nesnadné ovladatelnosti, síle skusu a sníženém vnímání bolesti. Poslední dvě vlastnosti jsou typické pro bojová plemena a při útoku i snaze ho odvrátit jsou vražedné. Stafordšírský bulteriér není ve srovnání například s aljašským malamutem příliš velký. Jeho evropská varianta měří do 48 cm a váží do 17 kg. Podle odborných knih neexistuje plemeno láskyplnější ke své rodině, ale často i k cizí. Přesto, jakmile spatří jiného psa nebo jakékoli jiné zvíře, mohou se znenadání odhalit skryté stránky své povahy, touha ničit. Zdatný německý ovčák je pak pro tohoto psa záležitostí na dvacet minut. Příčiny rozdílu mezi psími plemeny jsou v jejich tisíciletém šlechtění k různým účelům. Vedle pracovních psů šlechtěných k lovu, tahu, pastevectví, hlídání a podobně byli od pradávna šlechtěni i váleční a bojoví psi užívaní v dávných válkách a v arénách. Po zákazu těchto zápasů byla jejich agresivita redukována, nikoliv však eliminována. Příkladem je buldok, který se z houževnatého zápasníka s býky změnil v symbol dobromyslnosti. Z buldoka byl zpětně vyšlechtěn americký buldok a staroanglický buldok, kteří jsou podobní svému bojovnému předku. K vyšlechtění pitbula byl stafordšírský bulteriér křížen s buldoky a mastify, aby byla zvýšena jeho velikost a síla. Tyto a další možné příklady ukazují, že námitky iniciativy "Jeden metr" jsou pochybné. Kdo chce chovat tygra, musí nepochybně splnit jiné bezpečnostní požadavky než ten, kdo má doma kočku. Na druhé straně je třeba znovu zvážit definici "nebezpečný pes". Pokud nebude přihlíženo k výšce a váze zvířete, je kromě plemen uvedených v příloze zákona třeba uvést i mnohá další plemena, která mají původ v bojových psech. Zůstává však problém kříženců a možné agresivity jiných velkých psích plemen, která může být nezodpovědnými chovateli záměrně cvičena i zneužita. Dopracování vyžadují i další partie zákona. Volný pobyt psa ve vzdálenosti více než 200 m od místa osídlení bez dalšího zpřesnění ovládání psa bude dál působit problémy cyklistům, turistům i dalším občanům, kteří mají právo se v přírodě bezpečně pohybovat. Omezení možnosti vést maximálně dva nebezpečné psy jednou osobou je stejně problematické jako omezení vést najednou maximálně dva slony. V médiích jsme mohli sledovat následky útoku pitbula, kterého majitelka vlečená na vodítku nedokázala zadržet a skončila stejně jako napadený v nemocnici se zlomenou rukou. Řešením by mohlo být povinné použití stahovacího obojku. Pes je většinou nepochybně přítelem člověka a má tuto funkci i v moderní společnosti. I při jeho chovu však platí, že svoboda jednoho člověka nemůže omezovat svobodu druhého. To jistě pochopí i pejskaři, jejichž miláček byl potrhán nebo zabit jiným, volně obíhajícím agresivním psem.

Autor je poslancem za KDU-ČSL

Ladislav Šustr

Zpracovala: Klementová Hana