Stanovisko Českomoravské kynologické unie k návrhu Zákona o chovu psů

O Vánocích je zvykem hovořit jako o svátcích klidu. Zákon o chovu psů, který spolu s dalšími poslanci předložil pan poslanec Kořistka, řadě kynologů určitě klidné Vánoce nepřipravil. Jedná se o zákon, který by měl řešit problematiku psů se závadným chováním a do určité míry upravit držení psů obecně (navrhované znění lze najít v parlamentním tisku, na internetových stránkách ČMKU nebo je k nahlédnutí na sekretariátě ČMKU). Na první pohled tedy, zvláště z nekynologického hlediska, záležitost možná líbivá, ale opravdu jen na první pohled. Hluboce se také mýlí ten, kdo si myslí, že se zákon netýká psa nebo psů, které má doma, ale psů úplně jiných a úplně někoho jiného. Zákon, tak jak je navržen, se týká všech psů a je smutné, že by postihoval hlavně slušné lidi. Při bližším zkoumání zákon z mnoha důvodů neobstojí a je znát, že při jeho tvorbě nebyly vůbec brány v úvahu názory odborníků, naopak je s nimi v naprostém rozporu. Zdá se, že pro některé poslance je zcela nepochopitelný fakt, že prokázat příslušnost určitého jedince k plemeni, nebo dokonce přesně určit výchozí plemena u kříženců, je z právního hlediska neprokazatelné, a že princip kolektivní viny není tím správným základem ani v případě psů. Některých našich psů nebo spíše plemen se zákon týká jmenovitě, protože je přímo vyjmenovává jako psy nebezpečné (americký stafordšírský teriér, stafordšírský bulteriér, anglický bulteriér, argentinská doga, brazilská fila, dobrman, rhodéský ridžbek, rotvajler, pitbulteriér). Ministerstvu zemědělství by byla zákonem dána pravomoc na seznam zařadit plemena další. Podíváme-li se na současný výčet, můžeme předpokládat, že se na tento seznam mohou dostat prakticky všichni psi. Zákon se ale nezabývá jen psy, o kterých si navrhovatelé myslí, že jsou nebezpeční.

Hovoří i o volném pohybu psů (všech) a přímo říká, že: "Pohybuje-li se pes v okruhu méně než 200 metrů od nejbližší budovy nebo od míst osídlení, ať již charakteru trvalého, či přechodného (veřejná tábořiště, rekreační sídla apod., dále jen ,místa osídlení'), musí mít nasazen náhubek a musí být veden na vodítku." Do oblasti perliček pak patří pasáž zákona hovořící o evidenci a požadující hlášení vrhů všech fen i kříženců), počty štěňat v nich a evidenční číslo otce štěňat. Jednotlivé paragrafy zákona by se daly probírat dlouhou dobu a výčet nesmyslů by pokračoval. Nemá ale smysl se zabývat jednotlivostmi protože podstatné je, že tak, jak je zákon postaven, ohrožuje kynologii jako celek. 

Víme, co se v této oblasti děje v zahraničí, a také víme, jak vypadají tam platné zákony a jaký mají praktický efekt. Ve snaze zabránit návrhům podobných zákonů se na přelomu srpna a září obrátila Českomoravská kynologická unie na vedoucí činitele parlamentu i na poslanecké kluby. Reakce byly, až na drobné výjimky, z našeho pohledu pozitivní. Jednotlivé odpovědi jsou uloženy na sekretariátě ČMKU. Někteří poslanci byli osloveni osobně a názory, které prezentovali, byly totožné s názory odborné kynologické veřejnosti. Navázali jsme v této oblasti kontakt s Komorou veterinárních lékařů a s Ústřední komisí na ochranu zvířat. Česká legislativa ale je taková, jaká je. A proto není v možnosti jednotlivých lidí ani institucí zabránit určitému poslanci v podání jakéhokoliv návrhu zákona.

V tomto případě se k činu rozhodl pan poslanec Kořistka. Návrh zpracoval, získal podpisy dalších kolegů a návrh podal. V materiálech parlamentu je zařazen pod číslem 805. Koncem roku ještě nebylo stanoveno datum jednání, na kterém by se měl parlament návrhem zaobírat. V úvahu přichází přelom ledna a února. Zástupci ČMKU s panem poslancem Kořistkou před podáním zákona jednou jednali. Nebyli sami, jednání se zúčastnili i zástupci Státní veterinární správy, Ústřední komise na ochranu zvířat proti týrání, Českého kynologického svazu a Komory veterinárních lékařů. Všichni jsme zastávali stejné stanovisko: "Jakýkoliv nový zákon je zcela zbytečný, stávající zákony jsou schopny postihnout vše, co se této problematiky týká. Celé věci by prospěly přísnější postihy. Navrhovaný zákon je nesmyslný ve své podstatě a je nerealizovatelný."

Je smutné, že pan poslanec odmítl připomínky odborníků, a je na voličích jeho i dalších pod zákonem podepsaných poslanců, jak na takový přístup zareagují. O dalším osudu zákona budou rozhodovat poslanci, vyjádřit se k němu musí i vláda. Všichni její členové obdrželi upozornění na nesmyslnost navrhovaného zákona, a hlavně na nemožnost jej uvést do praxe. V současné době také ČMKU nabízí spolupráci městským a obecním úřadům (i je by navrhovaný zákon postihl).

ČMKU může do určité míry jednat po oficiální stránce. Hodně by ale mohli ovlivnit i řadoví kynologové. Všichni poslanci mají své kanceláře a mají adresy, na kterých je lze kontaktovat. Své by k problému mohli říci i zastupitelé na úrovni obcí a krajů. Oslovme je! Je ale třeba hovořit  věcně, v rámci možností bez emocí a používat argumenty, na které slyší i ti, kteří psa nemají a asi nikdy mít nebudou. 

Mezi zásadní argumenty například patří, že:

• Česká republika nepotřebuje zákon o psech, stávající legislativa vše potřebné postihuje.

• Skutečnost, že nejsou stávající zákony využívány, určitě nezmění zákon nový.

• Návrh zákona operuje s pojmy, které jsou z praktického hlediska neprokazatelné, a tedy i nepoužitelné (Kdo prokáže, kterých plemen a v jakém poměřuje určitý jedinec kříženec?).

• Návrh zákona staví na činnosti, která je v jiných zákonech zakázána (výcvik psa k boji).

• Pokud se naši zákonodárci orientují podle zákonů platných v jiných státech, měli by si také ověřit jejich dopad v praxi a například výsledky soudů, které v jednotlivých státech v této oblasti probíhají.

• Zákon hovoří o finančním přínosu, který by jeho realizace přinesla státu i obcím. Zcela jednoduše lze odhadnout, že by skutečnost byla naprosto odlišná a nejednalo by se o zisk, ale o značné náklady. Nejsou obecní rozpočty už bez zákona o psech víc než napnuté?

Všichni si určitě přejeme, aby návrh zákona nepřežil první čtení v parlamentu. Je ale třeba brát v úvahu, že tak, jak nás zkušenost učí (viz zákony týkající se dětské adopce), nemusí být názor odborníků při tvorbě zákona tím nejdůležitějším. Zákon je věc politická, a proto je třeba, tak jak bylo výše uvedeno, oslovit co nejvíce poslanců a přesvědčit je o tom, že i kynologové jsou voliči (a není jich málo), že ani kynologové nechtějí mít ve svém okolí psy se závadným chováním, že i kynologům vadí znečištěné ulice, ale že právě kynologové na základě vlastních zkušeností a odborných znalostí vědí, že navrhovaný zákon tuto situaci nezmění. Značně ovlivnit ji ale může ze strany státu a příslušných institucí důsledné využívání stávajících zákonů a zavedení povinného identifikačního označení psů a na něm postavené evidence. Teprve na základě splnění těchto požadavků může být naplněna podstata opatření, kterou je "zodpovědnost majitele nebo držitele zvířete (dalo by se říci že jakéhokoliv) a z ní vyplývající případné postihy. Potěšující je, že se v této oblasti objevil návrh nového zákona. Byl podán JUDr. Petrou Bůžkovou, nese č. 807, a jedná se o zákon, který mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Prostá čísla zákonů asi řadě z nás nic neříkají, srozumitelnější ale je Důvodová zpráva, ze které vyplývá, že se zákon týká všech zvířat a že staví na odpovědnosti a trestní postižitelnosti jejich majitelů. Každý z nás může porovnat obě navrhovaná legislativní opatření. Určitě se mohou názory různit a své by jistě měli říci i právníci. Zodpovědnost lidí a zpřísnění postihů je ale přístup, který ČMKU od začátku požaduje.

Vladimíra Tichá, 
tisková mluvčí ČMKU
(Svět psů 2/01) 

Zpracoval: Ivo Přikryl