OTEVŘENÝ DOPIS
skupině poslanců, vedených Zdeňkem Kořistkou a Michaelou Šojdrovou

Vážené paní a páni poslanci! Obracíme se na vás v záležitosti vámi připraveného a parlamentu k projednávání předloženého návrhu zákona č. 805 o chovu psů a o změně a doplnění dalších souvisejících zákonů. 

My, chovatelé a držitelé psů plemen, označovaných ve vašem návrhu zákona jako problematická a nebezpečná, představujeme jen registrovaných více než 20 000 chovatelů. Máme však podporu široké veřejnosti ostatních poctivých kynologů a odborníků. 

Obracíme se na vás tímto způsobem, protože jste nereagovali na naše opakované nabídky spolupráce a připomínky k problematice pojednávané v návrhu tohoto zákona. Obracíme se však i na širokou českou veřejnost a apelujeme na lidskou soudnost, toleranci, zdravý rozum, ohled k přírodě a k živým tvorům zvlášť. 

V poslední době se udalo několik případů napadení člověka (i dítěte) psem. Každý tento případ rozpoutal mediální kampaň, která bez ohledu na objektivní fakta, případ od případu odlišná, vyvolala vznik psychózy, strach, a nakonec odpor veřejnosti k podobným psům obecně. 

Jestliže neonacisté utlučou nebo upálí člověka pro příslušnost k jiné rase nebo jiný odstín barvy pleti, není takovým případům zdaleka věnována taková publicita. Vlády a politici si s tímto a podobnými problémy neví rady, což potvrzuje pravidelný výskyt podobných tragédií trvající léta a desetiletí a bezzubost přijatých opatření je evidentní. Opatření proti psům však mohou odvést pozornost veřejnosti od vleklých a významnějších problémů, vylepší image výkonných a státotvorných orgánů, a protože jsou proveditelná, a tedy snadno provedena, pomohou politikům zabodovat a veřejné mínění na čas uspokojit. Nazývejme to zástupným problémem. 

V důsledku vybičované psychózy, často z komerčních důvodů ještě stupňované a živené bulvárním tiskem a televizí, vznikala lavinovitě v několika západních státech nová nařízení, zákazy a zákony na podobné téma: omezit, zakázat nebo i zlikvidovat nebezpečné psy - zabijáky. Jedny z nejtvrdších zákonů přijala Francie a Německo, ale zákony s touto problematikou přijaly i Holandsko, Švédsko, Rakousko, Irsko a Velká Británie.

Nejúplnější informace o těchto opatřeních máme od souseda nejbližšího - z Německa. V důsledku cílené kampaně médií a vybičované hysterie veřejnosti byly přijaty detailně vypracované předpisy, týkající se tzv. "nebezpečných" psů. V zákoně je vyjmenováno celkem 42 plemen psů, označených jako člověku nebezpečných a stanoveny podmínky jejich chovu a držení. V seznamu se jako kuriozity objevují i psi lovečtí, ovčáčtí a zástupci služebních plemen, je zde uveden šarpej a dokonce malý anglický stafordšírský bulteriér, ale chybí tam třeba národní plemeno německý ovčák, německá doga a boxer. Tento přístup je obdobou přístupu v jiných zemích, kdy například tosa inu a akita inu jsou v Singapuru zakázány a v nedalekém Japonsku vyhlášeny za národní poklad. Stejně tak v Anglii nedají dopustit na svá národní plemena jako anglický mastif, bulmastif, anglický buldok či bulteriér, kteří jsou zase v Německu na seznamu zabijáckých psů. Tolik diskutovaný pitbul je v USA symbolem národní mentality a byl chován i americkými prezidenty. Pro svůj pozitivní vztah k lidem a neochotu napadnout člověka byl po dlouhou dobu odmítán americkými brannými složkami jako služební pes. 

V Německu represivní zákon údajně není ještě celoplošně schválen, ale v jednotlivých spolkových zemích se již podle něj psi vraždí. Podle tohoto zákona se každý pes ze seznamu plemen v zákonu uvedeném musí povinně každoročně podrobit testům, které jej vyhodnotí způsobem připomínajícím selekci v Osvětimi: vlevo smrt, vpravo podmíněný život na rok do dalšího testování. Testy jsou nesmyslné. Zahrnují například test agresivity, kdy je pes ohrožován osobou s klackem, drží se mu po nedefinovanou dobu před čenichem zapálený zapalovač, musí přeskočit lať a nebo čelí přivedenému vydrážděnému služebnímu psu a musí zůstat klidný. Na webu http://www.schaeferhunde-vom-schwarzen-ghazal.de/links/baxter.htm si můžete ověřit v přímé reportáži popis úřední popravy ničím se neprovinivšího miláčka jedné německé rodiny, kdy jejich pitbul, bezproblémově žijící 8 let v rodině se 3 malými dcerkami v městském paneláku, byl přímo po testu odebrán chovateli a usmrcen injekcí. To nelze vysvětlit ani dospělým, natož plačícím dětem, které přišly o svého oddaného kamaráda a ptají se PROČ? Otřesné jsou informace ze zaručených zdrojů a fotografie kontejnerů s usmrcenými psy dokumentují doslova bestialitu požehnanou zákony. Nemůžete si dělat iluzi, že poučením se od našich západních sousedů dospějeme k čemukoli pozitivnímu. Nejde o výmysl, ale o existující praxi a hrůznou skutečnost. Máme zoufalé inzeráty s výzvou o umístění psů, kterým jinak hrozí během několika týdnů či dokonce dnů smrt. Podařilo se jich několik zachránit, ale jiní se již záchrany nedočkali a byli popraveni. Přesto, že i pan premiér Zeman na otázku s touto problematikou naznačil, že se podívá, jak to řeší sousedé třeba v Německu, nemyslíme, že by takové barbarství bylo to optimální řešení, neřkuli vzor pro nás. 

Vážené paní a páni poslanci. V návaznosti na mediální kampaně, rozvířené výše uvedenými případy, jste i vy zpracovali návrh, získali podpisy i dalších poslanců a podali návrh zákona, mající vyřešit otázku tzv. "nebezpečných" psů jednou provždy. 

Zákon označujete za liberální, neboť, jak v Důvodové zprávě v Obecné části uvádíte, vychází z "liberálního" německého vzoru a nesměřuje k přímému zákazu nějakého plemene, jako například tvrdší zákony ve Francii. "Liberálnost" německých zákonů dostatečně ilustrují výše uvedené informace. 

Ve vašem návrhu jsou smíchány racionální pasáže, s nimiž lze bez výhrad souhlasit, s polopravdami, zobecňujícími prohlášeními a vyslovenými nesmysly, které jsou dané neznalostí problematiky a povrchním zpracováním návrhu zákona. V současné platné legislativě jsou však řešeny téměř všechny oblasti, týkající se problematiky chovu a držení psů (za řadu podobných názorů vyjádření starosty Děčína). Očekávali jsme, že se tedy návrh zákona soustředí na problémy, které nejsou dosud legislativou pokryty, nebo jsou nové a vyžadují nový přístup řešení. Tak, jak však nakonec vyznívá návrh Vámi předloženého zákona, je pro nás velkým rozčarováním a vyvolává zásadní nesouhlas s jeho zněním. V návrhu jsou vyjmenována plemena psů, která již v úvodu definujete jako "nebezpečná pro člověka svými biologickými nebo jinými vlastnostmi". Je to nesmyslná definice, nejsou nebezpečná plemena, jsou jen nebezpeční psi bez ohledu na plemeno. l ve vyjádření zástupců policie a místní samosprávy se v průzkumech ozývá opakovaně stejný názor, rozšířený o pochopitelný dodatek, že nejnebezpečnější jsou toulající se psi (písemné ohlasy máte jistě i vy k dispozici). Těžko uvěřit vašemu tvrzení o údajné spolupráci s kynologickými odborníky na jeho sestavení a o jejich příznivé odezvě na svou iniciativu. Naše informace jsou přesně opačné. O odborné stránce návrhu dostatečně svědčí to, že vy jako navrhovatelé jste si ani nezjistili, jak se ona plemena správně nazývají. 

Co se týče kynologických odborníků, Česká komora veterinárních lékařů (snad nad jiné povolaný a nezaujatý odborný orgán) se ve svém prohlášení (které zveřejňujeme na straně 36) velmi odmítavě vyjádřila k vyčleňování jakýchkoliv plemen psů jako "nebezpečných". Návrh zákona se setkal s velmi rozhořčenou reakcí nejen u jednotlivých klubů chovatelů zmíněných plemen, ale i u Svazu záchranných brigád kynologů, Státní veterinární správy České republiky, Ústřední komise na ochranu zvířat proti týrání a Českého kynologického svazu. Zástupci ČMKU, kteří zpočátku s panem poslancem Kořistkou v době přípravy zákona jednali, rovněž vyjádřili své odmítavé stanovisko k připravovanému zákonu. Všechna stanoviska lze shrnout následovně: "Takto formulovaný zákon je nesmyslný ve své podstatě, protože v úvodní části zakotvené vymezovací pojmy jsou v praxi neprokazatelné a celý zákon i řada jeho dílčích bodů jsou nerealizovatelné." Toto negativní hodnocení pak překrývá a znehodnocuje pozitivní myšlenky a reálné návrhy opatření, v zákonu obsažené. Tomu bylo možno předejít respektováním připomínek odborníků před předložením návrhu zákona. 

Jaké konkrétní výhrady máme vůči navrhovanému zákonu?

§1-

Specifikace biologických a jiných vlastností, pro které mohou být psí plemena nebezpečná člověku, je nesmyslná, nedefinovatelná a zavádějící. Nelze objektivně určit v tomto smyslu kritéria, jako je váha, temperament, velikost hlavy, síla skusu, rychlost nebo nedefinovatelné psychické vlastnosti.

§2. a.

Definice nebezpečného psa je nesmyslná, odkaz na seznam plemen je diskriminační a v podstatě rasistický. Bere se zde v potaz výchova a výcvik psů k bojovým účelům jako běžný jev, přičemž toto je postihováno stávající legislativou jako nezákonné a trestné. Možnost dalšího rozšiřování úředníky na Ministerstvu zemědělství nahání strach z likvidace dalších plemen. 

§2. c.

Je zavedena rovněž nesmyslná kategorie psů "zvláštních", kteří jsou vyjmuti z restrikcí, ukládaných pro plemena první skupiny. Není jasné, proč vůbec je tato skupina stanovena a kam patří ostatní plemena psů. Navíc například bulteriér ze skupiny tzv. "nebezpečných" patří do skupiny psů loveckých z této kategorie psů "zvláštních" a je lovecky využíván, stejně jako dobrman a rotvajler je a byl vždy zařazován mezi psy služebních plemen z vaší kategorie plemen "zvláštních". 

§3. a 4.

Je zasahováním do práv člověka, vzhledem k nesmyslnosti definice "nebezpečný pes". 

§5. b.

Definice "bezúhonného" občana je rozšířením nesmyslné kategorizace a diskriminace psích plemen na jejich majitele. Je bezúhonným člověkem (z hlediska chovu psů), který zaviní dopravní havárii?

V případě, že nebude regulována horní hranice tohoto pojištění, jistě toho pojišťovny využijí a jeho výše se může stát pro některé současné majitele dotyčných psů nepřijatelná. Co s těmito případy bude, půjdou tito psi do útulků a následně budou usmrceni, jako se to děje v Německu? 

§6.

ČMKU přesto, že je nejmasovější kynologickou organizací u nás, není a nemůže být stanovena zákonem jako jediná zastřešující organizace v kynologii. 

§7.

Z tohoto paragrafu vyplývá, že například policejní německý ovčák může být cvičen pro útok na člověka a přitom v zákoně se výslovně uvádí, že se na něj v žádném případě nevztahuje povinnost být držen na vodítku a s náhubkem (není zde jakákoli zmínka, že by tak mělo být jen při výkonu služebních povinností). 

§ 8. (5)h, ch.

Nekontrolovatelné, tudíž nesmyslné. Poměr křížení více plemen je zejména na venkově u kříženců, chovaných třeba k ostraze usedlostí, neurčitelný. Lidé, kteří budou chtít tento paragraf z jakýchkoliv důvodů obejít, tak učiní bez jakékoliv možnosti je usvědčit. 

§10.4.

Diskriminační a nesmyslné. Žádáme označování čipem pro všechny psy. Zamezilo by se i tomu, že jakási lidská zrůda vyveze psa do lesa, sejme mu obojek se známkou a nechá ho napospas. Dále předkladatel v úvodu zákona předpokládá, že nebezpečným se může stát jakýkoliv pes, pokud někoho bezdůvodně napadne. Jak potom chce předkladatel k tomuto psu hledat majitele. Možnost identifikace každého psa je základní podmínkou pro skutečné zavedení řádu a zlepšení situace v problémech s chovem a držením psů.

§11.5.

Zakázat od narození do smrti vybraným plemenům psů jakýkoliv pohyb než na vodítku a s náhubkem je týrání zvířat. Předkladatelé zřejmě nemají základní představy o potřebách psa. Řada plemen svými fyzickými dispozicemi a psychikou není stavěna například k běhu na vodítku vedle kola. Způsob jejich používání, ale i her a vybití fyzických sil je často dynamický, například přetahování o klacek nebo lano. S náhubkem to jaksi nejde. To prakticky znamená konec normálního života pro takováto plemena a ve svých důsledcích i pro jejich majitele. 

§14.5.

Pokud by chtěl majitel nějakého výše zmíněného plemene i na odlehlém místě bez lidí dopřát svému psu trochu životní radosti a pohrát si s ním tak, jak je za celý svůj život zvyklý, je možné, že jej se psem vyfotografuje "přítel psů a navrhovaných pořádků". Na základě toho může pak majitel psa zaplatit pokutu až 50 000 Kč! Dopřeje-li tuto radost svému psu během roku ještě jednou, může za každou takovou hru zaplatit až 150 000 Kč! Toto už lze označit přímo za likvidační záměr, byť licoměrně zahalený frázemi o ochraně veřejnosti. Uvědomme si, že se zákonem budou pracovat nejen rozumní lidé, ale i lidé, kteří psy a jejich majitele příliš v lásce nemají.

Příloha:

Seznam psů nebezpečných plemen, jmenovitě: americký stafordšírský teriér, anglický stafordšírský bulteriér, bulteriér, argentinská doga, brazilská fila, dobrman, rhodéský ridgeback, rotvajler, pitbul a jejich kříženci. Diskriminační, nabízející přímou paralelu s norimberskými rasovými zákony. Výběr plemen je tendenční a ničím nezdůvodněný, principiálně nepřijatelný v samé podstatě.

Důvodová zprava

Odst. 2

Bez ohledu na statistiky se zákazy a omezení v zákoně vztahují pouze na psy označené nesmyslné za nebezpečné. 

Odst. 3

Pokud pes bez čipu bude bez obojku se známkou, nezjistí o něm ani veterinář, ani nikdo jiný zcela nic, tedy ani to, zda je očkován (nebezpečí šíření nemocí, infekcí). 

Odst. 4

Zcela zavádějící a nepravdivé je tvrzení o vzrůstajícím nebezpečí útoků uvedených plemen na člověka. Statistiky veterinární zprávy dokumentují, že na čele seznamu poranění člověka psem figurují nespecifikovaní kříženci a jiná, větší i malá plemena psů, přičemž pitbul a ostatní, řazení do skupiny "nebezpečných" na předních místech výčtu napadení a zranění člověka nefigurují. Zcela nesmyslné argumenty dokazují, že vy jako předkladatelé jste ve věci plemen v seznamu uvedených jako tzv. "nebezpečných" buď účelově zaujatí nebo zcela neznalí.

Nechceme zpochybňovat kritické připomínky na adresu některých majitelů psů a oprávněné volání po používání právních norem reagujících na tyto hlasy. Nechceme rovněž zlehčovat závažnost problému tvrzením, že psi řady plemen jsou absolutně bez nebezpečí pro člověka. Pes je šelma a přes tisíciletou domestifikaci šelmou zůstává. Každý pes bez ohledu na velikost proto může být člověku za určitých okolností nebezpečný a způsobit mu i zranění. Znovu zdůrazňujeme, že nebezpečný může být však jen jedinec jakékoli rasy, ne celé plemeno. 

Například bulteriéři, v seznamu uvedení, žádnou vrozenou agresivitu nemají, jsou ve valné většině výjimečně klidní a vyrovnaní. Angličtí stafordšírští bulteriéři jsou známí rodinní miláčci, mazlíčkové, a pokud nějakou agresivitu mají, tak proti kočkám, nebo, a to jen někteří, nejvýše proti jiným psům. Rváče však můžete nalézt téměř v každém plemeni bez ohledu na velikost. Brazilské fily jsou věhlasné svým sebevědomým klidem a svou věrností k rodině -ne nadarmo se vžilo rčení "věrný jako fila", věrný až k sebeobětování. Argentinské dogy stejně jako rhodéští ridgebackové jsou svým určením lovečtí psi pro lov na nebezpečné velké šelmy Afriky a Jižní Ameriky a jejich odvaha a bojovnost nemá s agresivitou proti lidem nic společného. A rotvajleři a dobrmani jsou produktem záměrné plemenitby k získání všestranného a maximálně užitečného pracovního psa pro služební použití policie, ozbrojených složek nebo i záchranářských brigád, kde se také plně osvědčují a používají zaslouženého uznání a respektu. Je otázkou, co vedlo vás, pány poslance, k zařazení těchto plemen do skupiny "nebezpečných" místo do skupiny "zvláštních", kde, jak vy sami definujete, jsou plemena lovecká a služební, vyjmutá z požadovaných restrikcí. 

Odst. 5., 6.

Pane poslance Kořistko, doporučujeme vám získat si aktuální informace ze zahraničí o této problematice, dříve než jste se nechal inspirovat zákony ze zemí na západ od nás a hlavně o praktickém efektu po jejich uplatnění. O liberálnosti a účelnosti zákonů v Německu svědčí fakt, že jediným výsledkem jsou mrtví psi a nešťastné rodiny majitelů. 

Podobné připomínky lze uplatnit ještě vůči řadě dalších bodů návrhu, ale základním problémem tohoto zákona je skutečnost, že tak, jak je formulován a předložen Parlamentu k projednání, je diskriminační vůči značné skupině obyvatelstva, omezuje je v jejich právech, je nevymahatelný a tedy jako celek nesmyslný a nerealizovatelný, nepřínosný pro řešení problémů, kvůli kterým vznikal.

 V závěru shrnujeme naše výhrady v následujících bodech:

• Stávající legislativa České republiky pokrývá převážnou problematiku chovu a držení psů a je jen třeba je důsledně uplatňovat.

• Skutečnost, že nejsou stávající zákony využívány, určitě nezmění takto formulovaný zákon nový, je to záležitost důslednosti orgánů na všech stupních.

• Nový zákon by měl řešit především otázku moderní identifikace a evidence všech psů a povinné pojištění chovatelů a držitelů psů proti všem škodám, které mohou v souvislosti s touto činností vzniknout. Mohl by motivovat majitele psů k absolvování odborného výcviku formou redukce či odpuštění poplatků za držení psa. Měl by posílit důraz na již legislativně zakotvenou právní zodpovědnost majitelů psů, ale stanovit také jejich práva a zodpovědnost druhé strany v případě škody, zaviněné nezodpovědností či negativním úmyslem poškozené strany.

• Nový zákon v žádném případě nesmí zasahovat do soukromí občanů a omezovat jejich práva, pokud tito neporušují platné legislativní normy a nezasahují do práv ostatních občanů.

• Návrh zákona operuje s pojmy, které jsou z praktického hlediska neprokazatelné a tedy i nepoužitelné (kdo prokáže, ze kterých plemen a v jakém poměru je určitý kříženec?).

• Návrh zákona staví na činnosti, která je v jiných zákonech zakázána (výcvik psa k boji).

• Pokud se naši zákonodárci orientují podle zákonů platných v jiných státech, měli by si také ověřit jejich dopad v praxi a například výsledky soudů, které v jednotlivých státech v této oblasti probíhají.

• Zákon hovoří o finančním přínosu, který by jeho realizace přinesla státu i obcím. Zcela jednoduše lze odhadnout, že by skutečnost byla naprosto odlišná a nejednalo by se o zisk, ale o značné náklady. Nejsou obecní rozpočty už bez zákona o psech více než napnuté?

• Návrh nepravdivě uvádí, že je v souladu s normami a legislativou EU. EU podobný zákon nemá, naopak v Evropské dohodě o ochraně zvířat v kap. II, či. 4 Držení bod 2b je znění, které je v přímém rozporu i se základním ustanovením vámi navrhovaného zákona. Jedná se o úplný zákaz volného pohybu bez vodítka a náhubku kdekoli jinde než na svém vlastním pozemku, což je negací bodu b) této dohody o poskytování možnosti přiměřeného pohybu. Zákony některých členských států nejsou přijatou normou EU. Navíc se v těchto státech zdvihá vlna protestů proti podobným zákonům a obdrželi jsme v posledních dnech prosbu o podporu petice pro záchranu ohrožených psích plemen vládám těchto zemí, naposledy právě z Německa.

Kynologové nechtějí mít ve svém okolí psy se závadným chováním, problémové psy ohrožující okolí, i kynologům vadí znečištěné ulice, ale právě kynologové na základě vlastních zkušeností a odborných znalostí vědí, že takto navrhovaný zákon tuto situaci nezmění. Problém psů je však zveličován a zastírá skutečnost, že jde vždy o agresivitu, psychickou labilitu, nezodpovědnost nebo neschopnost jejich majitelů. 

Právě tyto osoby, proti kterým je podle zdůvodnění zákona postaven, však tento zákon nepostihne, protože jej pravděpodobně budou ignorovat. Hlavně však silně negativně postihne slušné a disciplinované majitele, chovatele a jejich psy. Nezapomeňme také na to, že spousta občanů je fyzicky postižených, nemocných, starých a opuštěných, pro které je jejich pes jediný přítel a někdy i smysl života. 

Rovněž u nás vznikla spontánně protestní akce proti připravovanému zákonu poté, co jsme takřka ilegálně získali text vašeho návrhu. Spontánní aktivita několika jedinců vyústila v Petici, nazvanou "JEDEN METR" a tato je nyní šířena dnes již možná stovkami dobrovolníků, kteří získávají elektronickou poštou nebo písemnou formou podpisy, snažící se vašemu návrhu zabránit v realizaci. Tento otevřený dopis je jednou z forem našeho protestu a bude zveřejněn v každém médiu, které nás bude chtít podpořit. Jednotlivé kynologické organizace, kluby chovatelů a svazy šíří naši petici mezi své členy a informují je.

Důvodem naší aktivity je strach. Jen ten, kdo má psy rád a některého ze svých čtyřnohých kamarádů ztratil, dokáže pochopit a ví, jaká je to bolest. Nechceme tedy pasivně čekat, až na nás něco neodvolatelně dopadne jako v Německu a ocitneme se ve stejné situaci. Navrhovaný zákon, pokud by byl přijat, může lehce kterýkoliv byrokrat rozšířit dodatkem i na další plemena, a nemyslíme, že by jakékoliv středně velké až velké plemeno psů bylo definitivně mimo nebezpečí. Nechceme věřit, že sledujete hlavně své politické cíle a snahu o své zviditelnění. Nechceme se však dočkat toho, že bychom museli čelit odevzdanému pohledu svého čtyřnohého přítele v nějaké čekárně na jejich smrt, zapříčiněnou lidskou hysterií, ignorací, nečitelností nebo nesolidností. Na závěr, vážení poslanci pane Kořistko a paní Šojdrová, lze konstatovat, že návrh zákona ve formě, jak byl Parlamentu předložen, je nelidský, nesmyslný a ve svém důsledku nic neřešící právní předpis, který způsobí jen nespokojenost a rozhořčení nikoliv nevýznamné části společnosti a materiálně i citově je poškodí. 

S jistotou si dovolujeme tvrdit, že tímto návrhem zákona nedocílíte toho, co proklamujete. Docílí se však zcela určitě toho, že postupně zaniknou některá plemena. Ve stopách tohoto zákona zbude množství nešťastných majitelů psů a jejich rodin. Možná je naše iniciativa opožděná, amatérská a náš boj narazí na vaši nevstřícnost a neochotu měnit formu a průběh procesu, který jste již nastartovali. Nechceme se však ocitnout v situaci kynologů v Německu a v ostatních zemích, kteří se v bezmezné důvěře spolehli na spravedlivě fungující mašinérii své legislativy a nyní jen bezmocně a s bolestí hledí na výsledky likvidačního zákona, proti kterému se včas nedokázali postavit.

Proto ještě naposledy apelujeme na váš smysl pro čest a spravedlnost, vážení poslanci paní Šojdrová a pane Kořistko, projevte se jako státotvorní zástupci veřejnosti a STÁHNĚTE NÁVRH SVÉHO KONTROVERZNÍHO ZÁKONA, ABY MOHLA BÝT VYTVOŘENA SMYSLUPLNÁ ZÁKONNÁ NORMA, KTERÁ BUDE VYMAHATELNÁ A STANOVÍ ROVNOVÁŽNĚ A OBJEKTIVNĚ PRÁVA, POKRYTÁ NA DRUHÉ STRANĚ ODPOVĚDNOSTÍ A POVINNOSTMI VŠECH ZÚČASTNĚNÝCH STRAN!

Zástupci iniciativy 
Psí petice - Jeden metr
(odpovědnost za veškeré chyby a nesrovnalosti oproti originálu přebírá správce www.rtw.cz, )

Zpracoval: Ivo Přikryl