MS záchranářů 2001

(převzato z časopisu pes přítel člověka ročník 46, č. 9/2001, str. 20-21)

Mistrovství světa záchranných psů patří rozhodně mezi nejobtížnější akce, jaké jsou pořadatelům v oblasti kynologie předkládány. Tři souběžné kategorie (F - stopařská, FL - terénního vyhledávání a T - vyhledávání v sutinách) s obrovskou náročností na terény jsou vlastně třemi samostatnými mistráky propojenými pouze dvěma shodnými disciplínami: poslušností a dovedností, které se jako jediné odehrávají na stadionu. Přidáme-li k tomu ještě velmi volné mezinárodní regule, které znemožňují pořadateli znát přesný počet startujících až do tří týdnů před termínem, event. pak pozměněný ještě při prezenci, nastává dobrodružství nevídaných rozměrů, přivádějící zodpovědného pořadatele mnohdy skutečně k zoufalství.

Dějištěm prvního ročníku světového mistrovství záchranářů byl před šesti lety Osek u Chomutova a pořadatelská ústecká brigáda v čele s Vladimírem Kuchtou má tehdejší trampoty ještě stále v živé paměti. Od té doby se šest let soutěžilo v kategoriích podle nejnižšího stupně (A) zkušebního řádu IPO-R. Konání sedmého ročníku bylo schváleno znovu do České republiky a mělo být zásadním zlomem v historii IRO: poprvé mělo proběhnout podle B-stupňů ve všech kategoriích, dokonce se dlouho uvažovalo i o čtvrtém odvětví - kategorii vodních prací. Stupeň B zvyšuje časový limit pro práci každého psa z 15 na 40 minut a přináší s sebou tedy i určité časové omezení počtu startujících. Při letošním ročníku se prezentovalo 103 závodníků ze 12 zemí světa.

Volba místa letošního mistrovství svěřeného do pořadatelství Jihočeské záchranné brigády kynologů padla na malebné městečko uprostřed jihočeských blat Veselí nad Lužnicí, které je kromě atraktivní polohy na soutoku Nežárky a Lužnice především sídlem známé firmy na výrobu psího krmiva Propesko. Její výkonný ředitel pan Josef Míka přijal roli hlavního sponzora mistrovství a dlužno říci, že to bylo znát na každém kroku. Firma zajistila například při zahajovacím ceremoniálu atraktivní kočárové spřežení, které s livrejovaným vozkou přivezlo na stadion kromě hlavního sponzora a ředitele soutěže i prezidenta SZBK ČR Vladimíra Kuchtu, který oficiálně zahajoval mistrovství. Pozadu v pomoci mistrovství nezůstala ani města Hluboká n. Vlt., Český Krumlov a především Veselí n. Luž., které věnovalo nádherný broušený pohár pro vítěze. Přispěla i celá řada menších sponzorů, bez nichž by se akce rozhodně nemohla uskutečnit. Počasí se předvedlo veskrze letně, pro psovody nastupující na cviky poslušnosti kolem poledne pravděpodobně až příliš, vzduch na stadionu se doslova tetelil únavným vedrem. Situaci pak trochu vylepšoval dostatek vodních ploch k osvěžení. Ubytování, stravování, disciplíny poslušnosti, dovednosti a sutin byly v těsném sousedství, takže přesuny auty se konaly pouze do prostorů stop a plošných prací. Vzdálenější ubytování mělo pouze několik závodníků, kteří přímo žádali hotelový komfort, takže byli ubytováni v hotelích po okolí. Jedna rakouská skupinka si soukromě vyjednala ubytování v hotelu Ženíšek u hlavní pražské komunikace a patrně této aktivity později litovala. V noci z pátku na sobotu byla totiž velmi nemile překvapena, když jejich Seat Alhambra zmizel z parkoviště před hotelem i s přívěsným kotcem, ve kterém byli dva soutěžící psi. Po zkušenostech z mistrovství FCI na Slovensku, kde došlo před časem k podobnému incidentu a psi v kotcích byli nalezeni několik kilometrů od místa krádeže, se neprodleně vydali všichni volní řidiči z řad pořadatelů se svými auty projíždět všechny přilehlé cesty v několikakilometrovém okruhu. Nález přívěsu byl oznámen asi po třech hodinách pátrání a oba psi byli pak posléze bez úhony navráceni zpátky do soutěže. Ale ten velmi nepříjemný pocit, že se člověk v takové chvíli musí třebaže nezaviněně zastydět, že je Čechem, mi už zůstal... Do sutin závodníci pohodlně docházeli pěšky, terén se totiž nacházel přímo na náměstí asi 200 metrů od stadionu. Renesanční štít staré radnice v čele malebně renovovaného veselského náměstí zde skrýval pro účastníky obrovské překvapení. Po odemčení mohutných kovaných vrat se totiž vyjevila skutečná "Potěmkinova vesnice". Radnice s přilehlým bývalým pivovarem je totiž v současné době připravena na rozsáhlou rekonstrukci a dezolátní stav pivovaru se stal ideálním trenažerem sutin. Obtížnost této náročné disciplíny je pak výrazně násobena skutečností, že psovod nesmí do objektu vůbec vstupovat. Pes vyhledávající pět zasypaných osob zde pracuje naprosto samostatně od sklepa, přes tři patra pivovarské věže a rozsáhlé boční půdní prostory plné harampádí pouze na pokyny psovoda stojícího před budovou. Samostatně musí překonávat i rozhodčím připravené nástrahy v terénu v podobě žebříků vedoucích z místnosti do místnosti apod. Navíc je jeho pátrání rušeno nárazovou střelbou, ječivými zvuky sirén, pohybem procházejících osob a několika dýmajícími ohnisky. I současný mezinárodní zkušební řád, který donedávna byl výlučně sportovní záležitostí, se snaží přitvrzovat v podmínkách a připodobňovat je co nejvíce praxi. Alespoň tak znělo usnesení z posledního mezinárodního sympozia. Práce v terénu, tzv. plošné vyhledávání, se odehrávaly pod hrází Horusického rybníka, třetí největší vodní plochy v ČR. Pravý okraj terénu vytyčeného páskou tvořila známá Zlatá stoka, historické dílo slavného rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan, napájející celou soustavu jihočeských rybníků. Divoký porost křovin s kopřivami a těžko prostupnou buření skrýval ve svých útrobách i skrovné rozvaliny starého mlýna. Obtížnost orientace v tomto terénu zde byla umocňována často i dost neobvyklými zákazy rozhodčího při pohybu psovoda terénem. Nebylo tentokrát dokonce dovoleno ani pití psů v průběhu vyhledávání, přestože napájecí láhev u pasu je běžně v povinné výbavě psovodů. Samozřejmě, že třetí soutěžní den nesl již terén silné známky průchodu čtyřicítky psovodů a regulérnost soutěže tím poněkud trpěla, ale takový už je závod a štěstí losu. Důležité je, že při zahraniční komisionální kontrole a schvalování terénů pro mistrovství byl vysloven se stavem všech terénů naprostý souhlas, i když s určitým nádechem obav z jejich obtížnosti. Stopy na začátku července jsou vždycky problémem a nesou s sebou jedinou možnost: posečené louky. Nic jiného ke stopování v tomto období nelze použít, oranice není a obilní porosty jsou před sklizní. I tak však dochází k dramatům v závislosti na počasí. Buď posečené plochy jsou již zase hodně obrostlé, nebo jsou posečené natolik čerstvě, že kyselé strniště je těžko srovnatelné s jiným. Stále výrazněji také sílí názory, aby tato kategorie byla z mistrovství vyřazena a konala se v jiném, pro stopování vhodnějším termínu, jako samostatný stopařský přebor IRO. Pořadatelům příštích mistrovství (2002 Maďarsko, 2003 Dánsko) by to rozhodně výrazně odlehčilo. Naše reprezentace byla tvořena dvěma stopaři, třemi závodníky v plošných a třemi v sutinových pracích. Ve stopách nás reprezentovala ing. Marcela Brotánková s velkou kníračkou Aidou Velká banda a jeden z našich mezinárodně nejzkušenějších účastníků Jan Fekar s německou ovčačkou Rexou Štibork. Ten také po naprosto suverénním vítězství v kvalifikačním Bohemia Cupu stopařů byl naším nejžhavějším želízkem v ohni. Bohužel silný nárazový vítr panující během celé stopy této dvojice dokázal ztížit vypracování lomů natolik, že na posledním, sedmém lomu se vzdálili od stopy více, než limit povoluje, jejich práce byla ukončena a museli se spokojit s výsledným 10. místem. Velice razantní kníračka Aida, u níž se při nominaci zvažovala i určitá možnost startu v plochách, protože se do mistrovství kvalifikovala hned dvěma druhými místy na výběrových závodech Bohemia Cup, předvedla dravou a trochu nečistě vypracovanou stopu. Přes výraznou ztrátu ji však spolehlivě dokončila a umístila se na 7. místě ze sedmnáctičlenného startovního pole kategorie stopařů. Při svém prvním startu na mezinárodní úrovni záchranářů určitě přesvědčila, že je velmi slibnou nadějí i do budoucna. V plochách nastupovali v našich barvách dva velmi zkušení reprezentanti - brněnský Pavel Šabacký s erdelem Bredym Trefa a Zdeněk Žilka s boxerem Drinkem Dračinec. Trojici doplňoval nováček soutěže Václav Havel z Prahy s temperamentní fenkou Casií z Hild. Dvojnásobný mistr světa Pavel Šabacký s Bredym nezklamali ani při tomto svém startu, nalezli všech požadovaných pět osob a přes značné bodové ztráty zaujali konečné 11. místo v kategorii. Drinkovi Dračinec píseckého psovoda Zdeňka Žilky chyběla k výraznějšímu výsledku poslední osoba, čtyři vyhledané osoby stačily pouze na 21. místo čtyřicetičlenné kategorie FL. Na 28. pozici skončil přesto velmi nadějný Václav Havel při své první soutěžní sezoně, která by pro něho měla být především získáváním zkušeností. Sutiny - královská disciplína záchranářského mistrovství byla v letošním roce terčem soustředěných útoků a kritiky práce rakouského rozhodčího několika zahraničními družstvy, končícími posléze celou řadou protestů. Za nás v této kategorii bojovali dvojnásobný mistr republiky Daniel Sedlák s boxerkou Kiss Krumbox (18. místo), jedna z nejzkušenějších českých psovodek z praxe i reprezentačních startů Judita Klarnerová s německým ovčákem Backem z Klarnerova chovu (20. místo) a začínající plzeňský psovod Petr Pospíšil se zlatým retrívrem Cyrilem Jotýr (32. místo). Přes uvedené přijaté i nepřijaté protesty, přes tvrdé změny v bodových hodnotách provedené hlavním rozhodčím Kurtem Jossem na výsledkové tabuli, i přes jeho vysvětlující projev v závěru mistrovství, jsem přesvědčen o jednom: tento kritizovaný rakouský rozhodčí zdaleka nebyl nejslabším článkem rozhodcovského sboru letošního mistrovství. Dovolím si dokonce po svých zkušenostech s rozhodčími IRO tvrdit, že patří rozhodně k té lepší části mezinárodních rozhodčích a je praktikem v tom nejlepším slova smyslu. Totéž se už rozhodně nedá říci o některých dalších rozhodčích, a proto připouštím, že je i část pravdy na výroku, že slabinou letošního mistrovství IRO byli především rozhodčí. Pro zkušené české kynology jsou rozhodně nepřijatelné situace, kdy například pes je na dlouhodobém odložení pouze po tu dobu, než zazní výstřely, a pak je odveden, přestože byl odložen pouhou půlminutu. Jiný tam naopak leží v žáru slunce či v dešti plnou dobu poslušnosti druhého psa. Nebo co říci názoru rozhodčího, že stáří stopy se počítá až po jejím položení, a že tedy tříhodinová stopa se musí klást minimálně třiapůlhodiny před zvedáním?! Bez komentáře patrně zůstává i souhlasný názor na splnění zkoušky při nalezení čtyř osob namísto požadovaných pěti, když matematika vítězí nad podstatou a posláním zkoušky. To jsou spíše situace, které předvádějí úroveň zkušeností některých zainteresovaných funkcionářů v zahraničí. Není pak divu, že existují organizace, které se takto uspořádaných soutěží ani netouží zúčastnit. Podle jejich názoru jim nic nepřinášejí. Výraznou obavu o zvyšování počtu organizací s tímto názorem vyslovil i sám hlavní rozhodčí v závěrečném projevu mistrovství. Sám však několikrát zpozdil průběh mistrovství nečekaným a naprosto zbytečným zdržením. Už prodloužení úvodní porady vedoucích družstev o půl hodiny nedokázal náš prezident Kuchta, zvyklý na přesné dodržování rozpisů, pochopit. Natož pak zbytečné zpoždění závěrečného vyhlašování výsledků, kdy se čekalo na překlad jeho projevu do češtiny a angličtiny.

Naprosto nepochopitelný byl i přijatý protest francouzského družstva proti diskvalifikaci malinoise Loupse psovoda Oliviera Jondeaua, který napadl a zranil figuranta. Figurující voják byl ošetřen, diskvalifikovaný psovod ukázněně odešel, ale vedoucí družstva pařížských hasičů vyvolal následné hysterické jednání ukončené opakováním celého vyhledání. Je pochopitelné, že pes napadl prvního figuranta ihned znovu a byl tedy opakovaně diskvalifikován. Víme, že mezinárodní soutěže IRO jsou především společenskými záležitostmi. Víme, že by si mnozí funkcionáři v IRO velice přáli postupovat v odborném výcviku a v nabývání zkušeností rychleji kupředu. Ono to však skutečně uspěchat a zrychlit nejde. Víme, kolik času dodnes již strávili a ještě stráví funkcionáři IRO diskusemi o transformaci sportovní činnosti na praktickou. Měli bychom jim s tím na základě vlastních zkušeností co nejvíce pomáhat. Nyní nezbývá, než vstřebávat opakovaně tyto situace a znovu zažívat hledání podstaty záchranářské kynologie. Téže, kterou jsme tady v ČR hledali před 15 lety a teď ji již rozvíjíme. Buďme rádi, že většinu těch problémů, které jsou na úrovni IRO dnes řešeny, povětšinou již máme administrativně i prakticky vyřešeny. Vydržíme to všechno znovu, protože věříme, že to je pouze ku prospěchu věci. Pro záchranu člověka...

Stupně vítězů

Kategorie F - stopy:

1. Heinz Sadel - Ambra Aiport Hannover (Německo - ASB)

2. Igor Podmanický - Cliff Starý Perštín (Slovensko - ZKZB)

3. Fritz Wurm - Jessy v. Wurm (Rakousko - SVÖ)

Kategorie FL - plochy:

1. Milan Schwarzbacher - Adak Mirs (Slovensko - SKJ)

2. Silvia Wütrichová - Blacky BPP (Švýcarsko - REDOG)

3. Erwin Payeder - Dominator Dagos Family (Rakousko - SKV KHD

Kategorie T - sutiny:

1. Theres Jansová - Amor v. Pilzbuche (Švýcarsko - REDOG)

2. Magdalena Koczerová - Tassio a.d. Königshöhle (Rakousko - SKV KHD)

3. Jozef Hramec - Alfa kartago (Slovensko - KZS)

Družstva:

1. Rakousko - SVÖ (Tacha, Wurm, Aumayr)

2. Švýcarsko - REDOG (Jansová, Wütrichová, Gähweiterová)

3. Slovensko - SKJ (Schwarzbacher, Polakovič, Weissová)

(odpovědnost za veškeré chyby a nesrovnalosti oproti originálu přebírá správce www.rtw.cz, další informace naleznete v časopisu Pes přítel člověka č. 9/2001)