Vyhledávání předmětů
(z
knihy Pachové práce psů ve sportovní kynologie od Miroslava Ryneše)
schéma
1
schéma
2
schéma
3
Jedná se o cviky, které jsou zařazeny v již zmiňovaném novém
národním zkušebním a soutěžním řádu, a to u zkoušek ZMMP -
ZMP-3, SP-1 a 2. Jde v podstatě o cvik, kde pes musí prokázat
schopnost nalézt zahozené předměty, a to bud' svého psovoda (ZMMP,
ZMP-1) nebo cizího (ZMP-2 a 3, SP-1 a 2).
Konkrétní podmínky provádění u jednotlivých zkoušek určuje
zkušební řád.
Tento cvik ve sportovní kynologii navazuje opět na pachové práce
- stopa, rozlišování předmětů.
Vždy jde o vyhledání tří předmětů, kdy mimo ZMMP se jedná
o dva předměty z obvyklých materiálů, třetí předmět je
svazek klíčů.
Používané povely: "Hledej - aport".
Posuněk: ukázání rukou do směru.
Požadavkem je, aby pes ve vymezeném prostoru aktivně vyhledával
a přinášel nalezené lehké předměty.
Je samozřejmé, že před zahájením tohoto výcviku musí mít
pes zvládnut cvik aportování a základní poslušnost.
Některé metody nácviku
Odhazování předmětů během společné chůze
psovoda a psa.
Psovod s upoutaným psem na krátkém vodítku
nebo na volno u nohy (záleží
na dosavadním stupni vycvičenosti psa) jde vytyčeným směrem.
Před odhozením aportu psa vždy tímto předmětem
vydráždí a ihned potom jej odhodí. Vzápětí vysílá psa
povelem "Hledej - aport" a ukáže pravou rukou ve směru
vyslání psa k hledání aportu.
I když v podstatě jde o ztížené aportování, předmět je v počátcích nutno odhazovat tak,
aby jej pes viděl. Když to pes
dobře
zvládá, psovod přistoupí k
odhazování předmětů v nepřehledném terénu - např. vyšší
travní porost, terénní nerovnost apod. Od počátku výcviku
vedeme psa k tomu, aby předmět po nalezení uchopil a přinesl ke
psovodovi, předsedl a držel.
Pouštění předmětu u dotyčných zkoušek znamená bodovou ztrátu,
stejně jako nenalezení některého z předmětů.
Později psovod toto může procvičovat na dlouhém vodítku, kdy předměty
odhazuje na delší vzdálenost.
Vějířovité rozházení předmětů
kolem psovoda
Jde o poměrně účinnou metodu, která mj. upevňuje i
ovladatelnost psa při vysílání do jednotlivých směrů. Psovod
rozhází předměty okolo sebe do vějíře či kruhu, pes to může
vidět. Psovod vysílá povelem "HIedej - aport" ve směru
jednotlivých odhozených předmětů.
Pes musí vybíhat pro jednotlivé předměty, čímž se upevňuje
i jeho ovladatelnost. Tuto metodu lze procvičovat na krátkém či
dlouhém vodítku nebo na volno. Zpočátku rozhazuje psovod samozřejmě
předměty na kratší vzdálenost, pes je může i vidět, ale musí
vybíhat vždy na povel do směru, který mu byl ukázán, uchopit předmět,
přiběhnout ke psovodovi, předmět držet a na povel jej odevzdat.
V jednom výcvikovém dni toto lze procvičit cca dvakrát, ale vždy
v jiném místě.
Nejčastější chyby při
nácviku
- psovod nezná metodiku výcviku;
- výcvik probíhá stále ve stejném prostředí;
- při výcviku jsou používány stále stejné předměty, stejný
pach předmětů;
- uspěchanost výcviku a netrpělivost psovoda;
- hrubé zacházení se psem;
- pes nemá zvládnuty cviky poslušnosti, je neovladatelný při
vysílání pro jednotlivé předměty a při návratu s jednotlivými
předměty ke psovodovi;
- psovod začíná s výcvikem v rušném prostředí;
- psovod psa při výcviku přetěžuje.
Přinášení svazku klíčů
Jak již bylo uvedeno, je nedílnou součástí cviku vyhledávání
a přinášení lehkých předmětů. Jelikož jde o poměrně náročnou
součást kompletního cviku, budeme se jí věnovat zvlášť.
Svazek klíčů je zařazen ve cviku vyhledávání předmětů u
zkoušek ZMP-1, ZMP-2, ZMP-3, SP-1, SP-2.
Posuzujeme-li aportování kovů z hlediska chování psa, je nutno
vycházet ze skutečnosti, že většina psů nerada aportuje kovové
předměty. Je to na základě vrozeného odporu psovitých šelem
brát do tlamy kovy jako takové, což se u psů i přes několikatisíciletou
domestikaci nepodařilo úplně odstranit.
Není třeba připomínat, že základním předpokladem tohoto dílčího
výcviku je zvládnutí aportování jako cviku včetně vyhledávání
a přinášení lehkých předmětů (nekovových).
Chci ovšem zdůraznit tu možnost, že každý pes, a to i přes
sebevětší vůli a pečlivý metodický přístup psovoda, se
nemusí aportování kovových předmětů naučit vůbec.
Naskýtá se otázka, jak a čím vlastně začít? Prvním krokem v
tomto výcviku je zabalení svazku klíčů,například do kusu
textilie, popř. uzavření v klíčence atd. Takto upravený svazek
klíčů psovod odhazuje psovi nejprve za pohybu a na krátkou vzdálenost.
Po získání určitého zájmu ze strany psa o tento aport přistupuje
psovod k odhazování na delší vzdálenost, aby to pes neviděl.
Je dobré mít alespoň dva svazky klíčů, kvůli návyku vícestranného
vyhledávání, kdy to pes nevidí.
Jestliže pes spolehlivě vyhledává na poměrně přehledném terénu
a přináší takto upravené svazky klíčů, přistoupí psovod ke
ztížení cviku tím, že stále ještě zabalené klíče odhazuje
v nepřehledném terénu.
Pokud pes zvládne tuto etapu, používá psovod k výcviku již
svazek částečně odkrytý, kdy ale většina musí být stále
obalená, aby pes měl stále (i přes nepříjemný pocit při držení
kovu v tlamě) nějaký materiál, na který je zvyklý z počátečního
výcviku ve vyhledávání a přinášení lehkých předmětů -
textil, kůže, plst.
Postup se v podstatě opakuje. Při nácviku se postupuje od jednoduššího
ke složitějšímu. Pokud již pes vyhledává takto částečně
obalený kovový aport v nepřehledném terénu - vyšší travní
porost apod., a to na poměrně rozsáhlém prostoru, je možno přistoupit
k další fázi, kdy už je svazek klíčů neobalen, ale je na něm
kousek plsti, kůže, textilu. Jde o to, aby nebyl příliš prudký
přechod k použití vyloženě holého kovu.
Jestliže pes nemá zájem, je možno tento svazek klíčů nějak
"ochutit", aby se probudil u psa zájem. Osobně jsem
vyzkoušel následující možnosti. Poměrně úspěšnou je potření
těchto klíčů kouskem vařeného masa či uzeniny. Krajní možností
je pokápnutí tohoto svazku močí feny, popř. jiného psa.
Diskutabilní může být v tomto případě použití tzv. nuceného
aportu, který sám o sobě je značně náročný na čas a zkušenosti
psovoda, i když na straně druhé při správném provedení zaručuje
přesné aportování.
V tomto případě by mohlo použití nuceného aportu u kovových předmětů
vést i k úplnému nezájmu o aportování jako celek.
Nejčastější chyby
psovodů při nácviku
- psovod nedodržuje posloupnost výcviku;
- psovod nebere v úvahu dosavadní vycvičenost svého psa a jeho
povahu;
- psovod hází od počátku výcviku klíče příliš daleko nebo
ihned do nepřehledného terénu;
- psovod při provádění výcviku nerespektuje skutečnost, že
aportování kovů je pro psa nepříjemné a že na kovových
předmětech se hůře drží
pach;
- psovod nezná či nerespektuje metodiku výcviku a se psem výcvik
příliš uspěchává nebo zachází se psem hrubě.
Závěr k
vyhledávání a přinášení lehkých předmětů
V komplexu jde
o poměrně složitý celek, který značně zatěžuje nervovou
soustavu psa. Pes musí najít na určeném prostoru odhozené předměty,
včetně kovového (svazek klíčů) a přinést psovodovi. Není
tak známo, že komplexní cvik vyhledávání a přinášení lehkých
předmětů je z metodického hlediska první etapou ve výcviku psa
v revíru na osoby, kdy druhou etapu v této posloupnosti by mělo
tvořit nalezení a vyštěkání těžkého předmětu.
Bohužel, tato posloupnost se dnes skoro nikde nedodržuje. Příčiny
jsou různé - neznalost psovodů a instruktorů výcviku, většinou
však nechu´t, odůvodňovaná málem času, zbytečným zdržováním
se atd. Je to věc osobního názoru a přístupu.
Ať se již připravujeme se
psem na dotyčnou zkoušku, kde je tento cvik zařazen, či nikoliv,
vždy je dobrým průpravným cvičením v pachových pracích pro všechny
psy, kteří skládají zkoušky, kde je alespoň vlastní stopa.
Připravila:
Klementová
Hana