Výcvik psa
v rozlišování (označování) osob
(z knihy Pachové práce
psů ve sportovní kynologie od Miroslava Ryneše)
Zkušební a soutěžní řád, platný od l. 1.
1994 tento cvik řadí do zkoušky ZMP-3, která je vrcholovou zkouškou
pro malá plemena. V jiné zkoušce podle tohoto řádu, ale ani v
IPO nebo SchH tento cvik nenajdeme. Bez nadsázky lze říci, že se
jedná o vrcholový cvik v pachových pracích.
Je také nutno uvést, že ne každý pes, byt
dobrý stopař i úspěšný při rozlišování předmětů, to musí
vždy zvládnout. A to
i přes správný postup psovoda a pomocníků.
Náročnost výcviku vyplývá mj. nejen z
kvalitní přípravy psovoda, ale i psa a pomocníků, jejichž správná
činnost je rozhodující. To mohou potvrdit i profesionální
psovodi policie, kde takto dobře připravený pes je výsledkem
dlouhodobé, c1e- vědomé činnosti psovoda a
týmu připravených pomocníků.
Platí-li v oblasti výcviku psa v pachových
pracích zásada častého tréninku, u rozlišování osob to platí
dvojnásob. To se v plném rozsahu týká i trpělivého přístupu
psovoda, ale i pomocníků.
Významnou roli sehrává (zde obzvlášť)
typ převládající vyšší nervové činnosti psa. Absolutně se
pro tento výcvik nehodí psi choleričtí, ani vyložení
flegmatici či melancholici. Při výcviku policejních psů je správný
výběr psů podle povah bezpodmínečný.
Pomůcky a materiál pro výcvik:
- igelitový sáček,
- pinzeta,
- předměty
pomocníka,
- pinzeta,
- dlouhé vodítko (asi 2-3 metry).
Dále psovod potřebuje několik připravených pomocníků.
Používaný
povel: "Označ"
Postup při výcviku:
Pes nasaje z předem připraveného sáčku pach z předmětu
pomocníka, kterého má rozlišit. Zde je velká výhoda, že pes má
již natrénováno načichávání z igelitového sáčku z předchozího
výcviku v rozlišování předmětů.
Po načichání vysílá psa ke skupině osob (pomocníků). Zkušební
a soutěžní řád určuje vzdálenost stanoviště psovoda od
pomocníků deset kroků.
V počátcích
výcviku volíme samozřejmě kratší vzdálenost. Stejně jako u
rozlišování předmětů i zde psovod musí zůstat po vyslání
psa ke skupině osob na místě, odkud psa vyslal.
V počátcích výcviku je však nutno psa podporovat a usměrňovat.
Psovod po povelu "Čichej" jde se psem na krátkém vodítku
ke skupině stojících osob, které má označit štěkotem. Jiné
označení řád sice připouští, ale znamená současně bodovou
ztrátu při ohodnocení cviku. Psovod jde po načichání se psem
na krátkém vodítku, a to šikmo, aby vodítko bylo napnuté.
Od počátku musí být pes veden k samostatnosti a přesvědčivosti
výkonu, to znamená, že psovod nemůže psa předčasně chválit,
pokud pes ještě nedokončil úplně a správně cvik.
Pes musí pracovat s využitím své schopnosti diferencovat pach a
nadále tuto schopnost rozvíjet.
Pomocníci musí znát rovněž metodiku výcviku, musí stát
alespoň tři kroky od sebe, být absolutně ukáznění, nesmějí
se pohybovat, psa dráždit či mu dokonce pomáhat, například
pokrčením kolenou, mluvením, apod. Pozornost je nutno věnovat i
obuvi a oděvům pomocníků, neboť i to, zejména v počátcích,
může ovlivnit průběh a úspěšnost výcviku, i když jsou to zdánlivé
detaily.
O co
v praxi jde? Máme-li k dispozici několik pomocníků, a napři'klad
jeden bude obut ve vysoké holínky, druhý v teniskách, další
bude mít dlouhý kabát, ačkoliv ostatní jsou jen v montérkových
overalech, tak to pro psa bude dost složitá situace z hlediska
orientace na úkor soustředění se na vyhledání
a označení předem avizovaného pachu ze sáčku na stanovišti u
psovoda.
Od počátku psovod nechává psa ověřovat jednotlivé stojící
osoby. Nestrhává jej, drží vodítko na konci, aby bylo napnuté
a pomalu postupuje za psem, který si ověřuje.
V počátcích toto cvičíme pokud možno v klidném prostředí,
aby pes byl co nejméně rušen okolními vlivy.
Pomocníci si vyměňují místa, když je pes v úkrytu, aby neviděl
nové postavení pomocníka a celé skupiny jako celku. Postup se
opakuje od načichání přes navedení psa ke skupině osob až po
označení.
Jakmile pes začne štěkat, psovod jej chvíli ve správném případě
nechá asi deset vteřin štěkat, pak jej pochválí.
Kdyby jej pochválil
dříve, mohl by si pes zvyknout na to, že štěkne nevýrazně a
bude čekat pochvalu.
Dost často se stává, že psovod z obavy, aby pes nekousl pomocníka,
či jej neudeřil náhubkem (možno v počátcích nácviku používat
náhubek) táhne před tímto pomocníkem větší silou za vodítko.
Vytváří tak vlastně nežádoucí spojitost na tah vodítka.
Dále je nutno
dodržovat i zásadu, že u správného pomocníka, kterého má pes
označit, se nesmí se psem zastavovat na delší dobu než u ostatních.
Psovod musí dávat pozor i při odtahování psa od pomocníka při
označování. Musí se vyvarovat všeho, co by mohlo snížit sebevědomí
psa při vlastním provádění cviku. Pes by přitom neměl mít
stažený stahovací obojek.
Některé metody nácviku
Využití předmětů
Tato metoda je využitelná u vášnivých aportérů. Pomocníci
stojí v řadě vedle sebe a všichni mají v pravé (levé) ruce
stejný předmět. Předměty musí být ve stejné poloze, stejného
tvaru, rozměrů, materiálu, barvy.Tato metoda je vhodná jako přechod
od rozlišování předmětů k rozlišování osob.
Jakmile pes označí správnou osobu, psovod po přesvědčivém
označení postoupí se psem o 1-2 kroky vzad. Pomocník odhodí
psovi aport, který měl předtím v ruce a podle něhož jej pes
správně označil. Je třeba vidět, že tato metoda je přechodná.
Předchozí
vydráždění psa pomocníkem, kterého má pes označit
Jedná se o metodu, využitelnou u psů, kteří nejsou vášnivými
aportéry a neoplývají potřebným temperamentem, nechtějí štěkat.
Zde se vypouští předchozí načichání, pomocník vydráždí
psa, psovod jej otočí, pak jde se psem k řadě pomocníků. Pes
by si měl zafixovat pach pomocníka. Po
určité době nácviku je nutno realizovat i načichání. Tato
metoda je krajním řešením ve sportovním výcviku.
Co dělat u
psů, které dráždí několik osob, stojících vedle sebe
Zde je nutno před vlastním výcvikem, včetně načichání,
počítat s tím, že psovod chodí se psem na vodítku za stojícími
pomocníky, poté psa posadí, pak se znovu rozejdou.
Podíváme-li se na sled cviků, které jsou obsahem zkoušek, kterými
musí pes před zkouškou, kde je označování osob, projít
(ZMP-3), měl by mít určitý
sled průpravy - vyštěkání ležící osoby atd. Vyloženě
flegmatičtí psi, ale ani choleričtí se pro tento výcvik nehodí.
Zde je nutno vycházet z toho, že tento cvik se musí nacvičovat
po dílčích částech. Poměrně dlouhá bude někdy cesta tohoto
výcviku v provádění na vodítku.
Při přechodu na výcvik bez vodítka je nutno začít s kratší
vzdáleností, než se požaduje u zvládnutého cviku jako celku.
Nejčastější chyby
psovodů a pomocníků
- psovod nemá se psem potřebný kontakt, nemá se psem průpravu
v načichávání předmětů z igelitového sáčku;
- pes nemá zvládnut cvik
štěkání na povel jako průpravný cvik pro vlastní označování
osob;
- psovod nesprávně zachází s vodítkem v počátcích nácviku;
- psovod příliš uspěchává výcvik;
- psovod používá při výcviku
nesprávné povely ("Označ" při nácviku a zejména v počátcích
je možno dávat ještě pomocný povel "Štěkej", který
je postupem doby vypouštěn);
- psovod předčasně chválí psa;
- psovod dovolí psovi projevy agresivního chování vůči
pomocníkovi (pomocníkům), či jiný nepřípustný způsob označení
- např. skákání na pomocníka atd.;
- psovod podceňuje načichání předmětu z igelitového sáčku;
- výcvik je prováděn ve stále stejném prostředí, není měněno
místo a směr
postavení pomocníků;
- pomocníci neznají metodiku a cíle výcviku;
- určený pomocník má málo napachované předměty;
- pomocník (pomocníci) se bojí psa;
- pomocník (pomocníci) provokují či dráždí psa;
- pomocníci jsou při výcviku neukáznění, pohybují se, nemají
potřebnou vzdálenost,
hovoří mezi sebou, kouří atd.
Ještě k
eventuálnímu využití náhubku při nácviku rozlišování osob.
U agresivních jedinců je možno zpočátku používat náhubek, což
ovšem ztěžuje načichávání. Na náhubku nesmí být mechanické
nečistoty, např. zbytky zeminy, tráva apod. Před
načicháváním a v průběhu načichávání předmětu ze sáčku
pes náhubek nemá.
Připravila:Klementová
Hana