Výcvik
psa na stopách s překážkami
(z knihy Pachové práce
psů ve sportovní kynologie od Miroslava Ryneše)
Překážkami se v tomto slova smyslu rozumí
taková místa, kde se hůře drží pach nebo se zde nedrží téměř
vůbec.
V praxi jde například o železniční koleje,
potok, asfaltovou komunikaci apod.
Mnozí jistě namítnou, že trénink stop s
takovými překážka- mi je spíše záležitostí výcviku
policejních psů na stopách.
I když je současné zkušební řády pro
sportovní kynologii nezahrnují, je to vhodné tréninkové zpestření
výcviku psa na stopách s cílem upevnit jeho zájem o stopu, resp.
o její vyhledávání při její ztrátě a rovněž i rozvoji
diferenciačních schopností při hledání pachu a jeho rozlišení
mezi jinými pachy, což není nikdy na škodu.
V praxi se totiž i přes sebevětší úsilí může
stát, že při zkouškách či soutěži může být našlápnutá
stopa překřížena cizí osobou, na stopě, kde je tráva, se
najednou může objevit holý pás zeminy, široká kolej po zemědělském
stroji, mokřina po dlouhotrvajícím dešti atd.
I v takovýchto situacích se projeví zkušenosti
psovoda i psa, že se dvojice nenechá vyvést z míry. Ony totiž takové na
první pohled banální maličkosti mohou vyvolat zbytečnou
nervozitu u psovoda, která se zákonitě přenese i na psa a začnou
se objevovat chyby a ubývat body.
Jak nacvičovat výcvik na takovýchto stopách? Dojde-li pes ke
konkrétnímu kritickému místu, dává psovod povel "Hledej -
Stopa" v laskavé intonaci. Jde-li např. o velkou louži na
louce
při vypracování cizí stopy při zkouškách či soutěži, mokřina
se
dá obejít a za ní psa znovu
navádět, až stopu znovu zachytí. Na beztravnatém úseku psovod
zkrátí vodítko, nechá psa vyhledávat a maximálně jej
povzbuzuje. Ve sportovním tréninku na vypracování stop podle schématů
jednotlivých zkoušek může dojít k nečekaným situacím, na
které by měla být dvojice psovod a pes připravena, aby je zvládala
i v budoucnu. Taková příprava se nedá vyčíst z nějakých knih
či převzít z vyprávění starších psovodů, ale jedině se
psem nacvičit.
Takzvaná stopa na
frekvenci
Současná sportovní
kynologie tyto stopy nezná, jsou záležitostí praktického výcviku
policejních psů.
I přesto je možno psa na takových stopách, ať již vlastních
nebo cizích, procvičovat. Cílem je upevnit zájem psa na
navedenou stopu, aby se na ni udržel i při křížení jinou
stopou, aby si zvykl na více pachů, na jiný terénní povrch, ale
i na narušivé podněty, které se zde mohou vyskytovat - osoby,
domácí zvířata, jiní psi.
Pro nácvik takových stop jsou vhodné okrajové části osad, terény
s tvrdým povrchem. Není dobré vést takovéto stopy po travnatých
úsecích.
První stopy na frekvenci nemají být delší než maximálně 100
kroků. Od počátku je nutno psa cvičit při těchto stopách na
množství lomů, vhodné uplatnění zde nastává pro tzv. čtverečkovou
metodu. Zpočátku je vhodné cvičit na frekvenci
vlastní stopy, aby psovod přesně znal průběh stopy a to i psů,
kteří již mají zkušenosti z vypracování cizích stop na jiných
druzích terénu.
Psovi nesmí psovod povolit rychlý
pohyb po stopě na úkor kvality vypracování stopy, je dobré zkrátit
stopovací vodítko na 1-2 metry Jedině tak dosáhneme postupem času
přesnosti, které je zapotřebí i na obvyklých stopách kladených
ve sportovním kynologickém výcviku. Mají-li psovodi obavu, že
například dojde ke zpomalení tempa pohybu psa na stopě vlivem občasného
procvičování na frekvenci, jsou jejich obavy bezpředmětné.
Pachové kříže
Současný národní
zkušební řád je rovněž nezná, v předchozím řádu, platném
do konce roku 1993, byl u zkoušky ZPS klasický jednoduchý pachový
kříž.
Jednoduchý pachový kříž je prakticky styk (protnutí) dvou
pachových stop v jednom bodě, kdy se pes musí držet na stopě,
na kterou byl naveden.
I takovýto pachový kříž je dobrým tréninkově kondičním
prvkem pro udržení dobré výkonnosti psa na stopě. I zde je ovšem
nutná kvalitní spolupráce kladeče a psovoda z hlediska přesného
průběhu stopy, zejména styčného bodu, kde se kladeči střetli.
Na závěr
chci v této stati zdůraznit, že metodika výcviku psů na pachových
křížích je podstatně obsáhlejší. I jednoduchému pachovému
kříži by měla předcházet průpravná metodická cvičení, ale
to není posláním této publikace.
Pro průměrně trénovaného psa, který se umí "udržet"
na stopě, není většinou jednoduchý pachový kříž problémem
i bez obšírnější metodické přípravy v této oblasti pachových
prací.
Křížení
stop
V současném českém
řádu ani v IPO se toto křížení nevyskytuje. Výjimku tvoří
řád SchH, konkrétně zkoušky FH. Křížením rozumíme protínání
dvou stop s rozdílným pachem, a to v různých místech.
Zejména v počátcích výcviku musí psovod znát průběh stopy,
na kterou je pes naveden a na které se musí udržet. Proto zpočátku
cvičíme pouze křížení vlastní stopy s cizí.
Ohledně nácviku musí panovat naprostá souhra mezi klade- čem a
psovodem, plně lze zde využít metodu využití kontrolora, aby
psovod mohl včas reagovat na případnou nečekanou reakci psa. Křížení
stop je možno procvičovat jako křížení stop v obloucích,
formou jednoduchých, ale i dvojitých pachových křížů.
Výcvik na křížených stopách je vhodným zpestřením při
stopařském výcviku, pomocníkem při upevňování diferenciačních
čichových schopností psa.
Připravila:
Klementová
Hana
|