Výcvik psa na stopách s překážkami
(z knihy Pachové práce psů ve sportovní kynologie od Miroslava Ryneše)

Překážkami se v tomto slova smyslu rozumí taková místa, kde se hůře drží pach nebo se zde nedrží téměř vůbec. V praxi jde například o železniční koleje, potok, asfaltovou komunikaci apod.
Mnozí jistě namítnou, že trénink stop s takovými překážka- mi je spíše záležitostí výcviku policejních psů na stopách.
I když je současné zkušební řády pro sportovní kynologii nezahrnují, je to vhodné tréninkové zpestření výcviku psa na stopách s cílem upevnit jeho zájem o stopu, resp. o její vyhledávání při její ztrátě a rovněž i rozvoji diferenciačních schopností při hledání pachu a jeho rozlišení mezi jinými pachy, což není nikdy na škodu.
V praxi se totiž i přes sebevětší úsilí může stát, že při zkouškách či soutěži může být našlápnutá stopa překřížena cizí osobou, na stopě, kde je tráva, se najednou může objevit holý pás zeminy, široká kolej po zemědělském stroji, mokřina po dlouhotrvajícím dešti atd. I v takovýchto situacích se projeví zkušenosti psovoda i psa, že se dvojice nenechá vyvést z míry. Ony totiž takové na první pohled banální maličkosti mohou vyvolat zbytečnou nervozitu u psovoda, která se zákonitě přenese i na psa a začnou se objevovat chyby a ubývat body.

Jak nacvičovat výcvik na takovýchto stopách? Dojde-li pes ke konkrétnímu kritickému místu, dává psovod povel "Hledej - Stopa" v laskavé intonaci. Jde-li např. o velkou louži na louce při vypracování cizí stopy při zkouškách či soutěži, mokřina se dá obejít a za ní psa znovu navádět, až stopu znovu zachytí. Na beztravnatém úseku psovod zkrátí vodítko, nechá psa vyhledávat a maximálně jej povzbuzuje. Ve sportovním tréninku na vypracování stop podle schématů jednotlivých zkoušek může dojít k nečekaným situacím, na které by měla být dvojice psovod a pes připravena, aby je zvládala i v budoucnu. Taková příprava se nedá vyčíst z nějakých knih či převzít z vyprávění starších psovodů, ale jedině se psem nacvičit.

Takzvaná stopa na frekvenci
Současná sportovní kynologie tyto stopy nezná, jsou záležitostí praktického výcviku policejních psů. I přesto je možno psa na takových stopách, ať již vlastních nebo cizích, procvičovat. Cílem je upevnit zájem psa na navedenou stopu, aby se na ni udržel i při křížení jinou stopou, aby si zvykl na více pachů, na jiný terénní povrch, ale i na narušivé podněty, které se zde mohou vyskytovat - osoby, domácí zvířata, jiní psi.
Pro nácvik takových stop jsou vhodné okrajové části osad, terény s tvrdým povrchem. Není dobré vést takovéto stopy po travnatých úsecích.
První stopy na frekvenci nemají být delší než maximálně 100 kroků. Od počátku je nutno psa cvičit při těchto stopách na množství lomů, vhodné uplatnění zde nastává pro tzv. čtverečkovou metodu. Zpočátku je vhodné cvičit na frekvenci vlastní stopy, aby psovod přesně znal průběh stopy a to i psů, kteří již mají zkušenosti z vypracování cizích stop na jiných druzích terénu. Psovi nesmí psovod povolit rychlý pohyb po stopě na úkor kvality vypracování stopy, je dobré zkrátit stopovací vodítko na 1-2 metry Jedině tak dosáhneme postupem času přesnosti, které je zapotřebí i na obvyklých stopách kladených ve sportovním kynologickém výcviku. Mají-li psovodi obavu, že například dojde ke zpomalení tempa pohybu psa na stopě vlivem občasného procvičování na frekvenci, jsou jejich obavy bezpředmětné.

Pachové kříže
Současný národní zkušební řád je rovněž nezná, v předchozím řádu, platném do konce roku 1993, byl u zkoušky ZPS klasický jednoduchý pachový kříž.
Jednoduchý pachový kříž je prakticky styk (protnutí) dvou pachových stop v jednom bodě, kdy se pes musí držet na stopě, na kterou byl naveden.
I takovýto pachový kříž je dobrým tréninkově kondičním prvkem pro udržení dobré výkonnosti psa na stopě. I zde je ovšem nutná kvalitní spolupráce kladeče a psovoda z hlediska přesného průběhu stopy, zejména styčného bodu, kde se kladeči střetli.

Na závěr chci v této stati zdůraznit, že metodika výcviku psů na pachových křížích je podstatně obsáhlejší. I jednoduchému pachovému kříži by měla předcházet průpravná metodická cvičení, ale to není posláním této publikace.
Pro průměrně trénovaného psa, který se umí "udržet" na stopě, není většinou jednoduchý pachový kříž problémem i bez obšírnější metodické přípravy v této oblasti pachových prací.

Křížení stop
V současném českém řádu ani v IPO se toto křížení nevyskytuje. Výjimku tvoří řád SchH, konkrétně zkoušky FH. Křížením rozumíme protínání dvou stop s rozdílným pachem, a to v různých místech.
Zejména v počátcích výcviku musí psovod znát průběh stopy, na kterou je pes naveden a na které se musí udržet. Proto zpočátku cvičíme pouze křížení vlastní stopy s cizí.
Ohledně nácviku musí panovat naprostá souhra mezi klade- čem a psovodem, plně lze zde využít metodu využití kontrolora, aby psovod mohl včas reagovat na případnou nečekanou reakci psa. Křížení stop je možno procvičovat jako křížení stop v obloucích, formou jednoduchých, ale i dvojitých pachových křížů.
Výcvik na křížených stopách je vhodným zpestřením při stopařském výcviku, pomocníkem při upevňování diferenciačních čichových schopností psa.

 

Připravila: Klementová Hana