Pes k obraně osob a ochraně majetku
(Josef Růžička)

díl 5. Vlastnosti psů, pro které je využíváme

V. Schopnost fyzického vyřazení osoby

Tato schopnost je samozřejmě dána především psům většího vzrůstu, váhy, temperamentu i patřičné povahy Je sice pravda, že naučit zadržení osoby na ruku nebo spíše na nohu můžeme třeba i lidumilného jezevčíka, ale skutečnou likvidaci zločince nezvládne. Ovšem i menší služba má značný význam. Vyruší pachatele, ten musí měnit svůj promyšlený plán vloupání, začne chybovat nebo jeho úmysl je štěkotem prozrazen, proto od něho upustí. Může být i nepříjemně zraněn.
Schopnost fyzického zneškodnění osoby je důležitá zejména při zákrocích proti ozbrojeným pachatelům a proti osobám, které se snaží útočit tyčí a jinými nebezpečnými předměty. Taková úloha nejčastěji připadá policejním psům, ale nelze vyloučit, že i vy jednou takového psa budete potřebovat.
Nejen z filmových příběhů je známo, kolik těžko řešitelných situací psi rozhodli ve prospěch strážců vězňů. Psi jsou používáni pro udržování pořádku a hlídání věznic se zpřísněným režimem, ale přímo nepostradatelní jsou při likvidaci vězeňských vzpour. Nezasvěceným se takovéto využívání psů může zdát nehumánní, ale správci věznic vědí velmi dobře, kolik lidských životů již psi zachránili - na straně strážců i vězňů. Použití zbraně totiž často končí smrtí, stejně jako nelítostný střet muže proti muži.
Psi větších a povahově vhodných plemen s potřebným výcvikem jsou schopni úspěšně bránit svého pána i svěřený objekt a navíc zločince takřka předhodit spravedlnosti. Dobře vycvičený pes osobu zadrží, při její nehybnosti pustí a hlídá až do příchodu psovoda. Má přirozenou snahu stavět a další ponechává svému pánovi - vůdci smečky Ušetří tedy policii či bezpečnostní agentuře pracné vyhledávání provinilce.

Při napadení pes nejprve chrání sebe, svého pána i střežený objekt varováním, tj. štěkotem a zlostným vrčením. Nepomůže-li to a pán byl napaden nebo osoba vnikla do objektu, pes používá bud' loveckou taktiku nebo projevuje vnitrodruhovou agresivitu.
Zní to hrozně - pes loví člověka. Ano, ale jen pro nezasvěceného člověka, neboť je to přirozená a mírnější reakce než vnitrodruhová agresivita. Pes s obranářským výcvikem se od mládí učil, kam má kousat do ruky: v té drží násilník klacek nebo zbraň a tyje třeba vyřadit prvořadě. Druhý důvod, proč se psi učí zadržení na ruce, je podobný: násilí na jiné osobě i krádež se s poraněnou rukou dá provádět obtížně. Třetím důvodem je přiměřenost (snad se dá použít i slovo humánnost) zásahu. Přirozenější by totiž pro psa jako šelmu při pronásledování a lovu bylo kousání do nohou, hýždí a břicha. K horší situaci ovšem může dojít, jestliže zadržený zločinec psa napadne. Potom přejde výcvikem usměrněná lovecká náruživost na sebeobranné agresivní chování, kterého pes běžně používá ve smečce proti svému sokovi. Pak kousání směřuje na hrdlo a jako vrozené chování nemůže být psem kontrolováno. Zpravidla ale opět dochází k pokousání na předloktí, protože člověk si rukou krk instinktivně chrání.
Je-li vyslán vycvičený pes k zadržení osoby, jak běžně vidíme na cvičištích nebo u soutěží psů, můžeme pozorovat, že pes má výraz podobný tomu, když radostně běží pozdravit svého pána. I to je známka toho, že u vycvičeného psa nejde o agresivní chování. Zcela jinak se však tváří pes, který běží k plotu hájit své teritorium proti osobě. Zde se projeví i výrazově vnitrodruhová agrese, kterou pes dává najevo sokovi, že "tento revír patří pouze jeho smečce".

Za názorný příklad, jak nesnadno cvičitelný pro obranářskou práci je starší, jen pro okrasu držený pes, nám může posloužit slovenský čuvač, který byl kdysi darován prezidentu L. Svobodovi a v šesti letech předán do školy pro výcvik služebních psů. Že to nebude snadný experiment, vyplývalo ze známého faktu, že čuvači si jen těžko zvykají na nové prostředí a nového pána. Takové vlastnosti jsou ovšem namístě, když si uvědomíme, že toto plemeno bylo vyšlechtěno k hlídání stáda a tedy věrnost místu a pánovi jsou mezi dominantními vlastnostmi slovenských čuvačů. První výběr psovoda se povedl - byl zkušený a odvážný. Výcvik psa byl velmi zdlouhavý a značně zaostával za německými ovčáky v průměru dvouletými. Při cvicích poslušnosti se nerad podřizoval a často se pokoušel napadat psovoda. Nebezpečnější však byla jeho neutuchající snaha napadat ostatní psy a získat dominantní postavení. Když se po dvouměsíčním, téměř každodenním výcviku podařilo částečně utlumit jeho vůdcovský pud a získal minimální návyk k zákusu do rukávu, přistoupilo se k zadržení na vzdálenost. Jeho snaha o dominanci se začala projevovat ve třetím případě a mnohem nebezpečněji: jestliže dobíhal figuranta, zpravidla jevil malou snahu o zákus do rukávu. Když se figurant zastavil a byl v klidu, pes projevoval menší zlobu vrčením, ale jakmile psa napadl, docházelo k velmi nepříjemným vnitrodruhovým projevům agrese - čuvač se vahou svých pětačtyřiceti kilogramů vrhal figurantovi po krku. Silně vyvinutý vůdcovský pud a s tím se projevující vnitrodruhová agrese se znovu plně projevily při převzetí čuvače jiným, nepříliš zkušeným psovodem. Při pokusu o výcvik byl psem nemilosrdně "odmítnut", což si vyžádalo dvouměsíční léčení psovoda.
Že se nejednalo o psa s poruchou chování se potvrdilo při výcviku jiných čuvačů. Jako každé plemeno, tak i čuvač byl vyšlechtěn s určitým záměrem a jeho vlastnosti mu nedávají předpoklad pro častější změnu pána a jeho dominantnost ho činí těžko cvičitelným v pozdějším věku. Pokud vám však imponuje jeho vzhled, neváhejte! Držte se doporučovaných zásad a bude vám příjemným společníkem, ochráncem rodiny i majetku.

Zpracovala: Klementová Hana