Pes k obraně osob a ochraně majetku
(Josef Růžička)

díl 2. Vlastnosti psů, pro které je využíváme

I. Pes - aktivní prvek strážního zajištění

Při ochraně objektů a osob je pes, na rozdíl od techniky, aktivním prvkem strážního zajištění. Znamená to, že kromě zjištění příznaků narušení nebo napadení

- vyhledá revírováním nebo pomocí pachové stopy zločince (technika nedokáže),
- zadrží nebo označí osobu štěkáním (technika nedokáže),
- předejde nenadálému napadení strážného-psovoda (technika nedokáže).
Znalosti vrozených vlastností a schopností psů můžeme dovedně využít k jejich přípravě pro ochranu osob a majetku. Bez těchto znalostí nebude práce se psem efektivní, ale především hrozí nebezpečí z pře- cenění možností psa a následného zklamání. Poznání vlastností psa je nutné také proto, abychom mu vytvářeli optimální podmínky pro jeho výkonnost. Pro potřebu bezpečnostního využití psů se nejvíce oceňují tyto vlastnosti psů:
- schopnosti smyslových orgánů
- oddanost člověku
- síla, nebojácnost, houževnatost
- schopnost fyzického vyřazení osoby
- vysoká pohyblivost
- přirozená obrana teritoria
- cvičitelnost
- denní cyklus aktivity
- otužilost

II. Schopnosti smyslových orgánů

Čich
Dobře vyvinuté čichové ústrojí bylo nezbytné pro prapředky našich psů, neboť jim umožňovalo vyhledávat kořist v nepřehledném prostředí. Silně vyvinuté čichové ústrojí je pro psa více než pouhým prostředkem k vyhledávání potravy - používá ho k orientaci v terénu, identifikaci prostoru, věcí, zvířat a osob.
Příkladem, že pes vnímá čichem více než ostatními smysly, je chování méně sebevědomých psíků, kteří příchod svého pána občas zaznamenají s nejistotou, ale spontánní přivítání následuje vždy po čichovém ověření.

Ještě názorněji si orientaci a vnímavost pomocí pachu uvedeme na dalším příkladu.
Šestiletý slovenský čuvač se dlouho projevoval jako správně vychovaný a sebevědomý pes. Hlídal velkou zahradu s domem, pro padající míče ze sousední- ho hřiště si mohly přelézt plot jen děti. Dospělého občas pustil dovnitř, ale ven nikdy. Sem tam si otevřel záklopku vrat a udělal si vycházku. Nikdy mimo zahradu nenapadl žádnou osobu, choval se klidně, ba přímo důstojně. Když vyjíždělo auto ze zahrady, zůstal vleže odložený vedle otevřených vrat. Na ulici jdoucí chodce, jedoucí cyklisty ani na vozidla nereagoval. A přesto jednoho dne došlo k velmi nepříjemné události, kterou se podařilo di1cy mnoha svědkům objasnit. Paní v pokročilém důchodovém věku, sympatického vzhledu i vystupování jela na kole pro nákup a ve chvíli, kdy majitel čuvače zajížděl autem do zahrady, míjela psa odloženého jako obvykle u vrat. Když ho minula, pes nasál její pach, zvedl se, přiběhl k ní, očichal, začal štěkat, oběhl kolo z druhé strany, opět čichal a znovu, tentokrát už zlostně, šte7cal. Vzápětí cyklistku kousnul do stehna. Když se paní po pádu snažila zvednout, pes na pohyb reagoval dalším kousnutím. Šokovaný majitel psa se v dalších dnech dozvěděl skutečnosti vysvětlující chování psa: pokousaná paní byla matkou několika dospělých synů, kteří často pod vlivem alkoholu psa za plotem nenápadně dráždili. A tak hodná a dobrosrdečná paní doplatila na čichovou paměť; orientaci a výrazné vnímání psa čichem. Ten totiž reagoval na pach, který byl podobný tomu, jaký znal ze chvil dráždění jejími syny. Podobnost pachu je dána blízkou příbuzností, společným obýváním bytu, stejným stravováním, společným praním prádla a mnoha dalšími okolnostmi.

Čichové zkušenosti jsou pro psa velmi důležité, neboť především jimi vnímá svět. Při každé procházce v novém prostředí pes intenzivně nasává neznámé pachy. A samozřejmě sám svojí močí si označuje či odpovídá jiným psům na jejich označení teritoria. Podle účinku pachu na organismus psa můžeme pachy rozdělit na: 
- lákavé a dráždivé (pes se snaží dostat ke zdroji pachu, například k potravě, k hárající feně, k pánovi), 
- odpuzující (pes se snaží od zdroje takového pachu vzdálit, například od místa, kde udělal loužičku a dostal vyhubováno), 
- neurčité (pachy nevyvolávající žádnou pocitovou reakci).
Reakce psa na pachy se však může měnit v závislosti na nově nabytých zkušenostech, takže neurčité nebo odpuzující pachy se mohou stát kladnými apod. Pes má tedy čichovou paměť, pomocí níž si zachovává a diferencuje životní zkušenosti a informace získané čichem. Toho se využívá při výcviku psa k práci na stopě zvěře u loveckého psa a na stopě člověka u služebního psa. Pes je schopen mj. i díky čichové paměti analyzovat čerstvost šlápot a zvolit správný směr za sledovanou zvěří nebo osobou. (Ve směru postupu sledované osoby je stopa stále čerstvější a tím i pachy silnější a naopak) Rozlišovací schopnost a čichová paměť psovi umožňuje sledovat stopu osoby kříženou stopami jiných osob i zvěří.
A jak poznáme, že pes pracuje nosem? Při klidném dýchání proud vdechovaného vzduchu prochází dolním průduchem nosním a nedosahuje čichové oblasti. Aby byl vyvolán pocit pachu, pes provede několik rychlých a krátkých po sobě následujících silnějších vdechů. Tak vzduch projde nosními průduchy a dosáhne čichové oblasti. Snadno tedy odlišíme běžné dýchání od práce nosem. Reaguje i na nepatrné množství vzduchem přinášených pachových látek z velké vzdálenosti a rozliší je mnohem dříve, než může být jejich původce zpozorován zrakem. Proto směr a síla větru významně ovlivňuje práci psa nosem. Tento fakt je nutné brát v úvahu při taktice použití psa.
Kvalita čichových schopností psa je dána i velikostí čichového pole, které je uloženo v dutině nosní. Například u německého ovčáka má plochu 152-169 cm2, kdežto u člověka jen 5 cm2. Rozlišovací schopnost u psa je ale ještě mnohem větší. Pokusy ukázaly, že pes může zjišťovat pachové koncentrace některých látek, které jsou více jak milionkrát nižší než koncentrace potřebná pro člověka. Například ke zjištění kyseliny máselné potřebuje člověk 7 miliard molekul v 1 cm vzduchu, kdežto pes pouze 9 tisíc.

Velký význam na práci služebního psa při stopování má složení pachu stopy konkrétní osoby, proto je nutné vědět, čím je tvořen:
- individuálním pachem (pochází z potu, kožního o tuku, opadaných částeček kůže - to vše je dáno probíhajícími fyziologickými procesy v organismu),
- průmyslovým pachem (pochází z výrobků, které člověk používá - oděv, obuv, kosmetika, pach z pracovního prostředí, nikotin apod.),
- přírodním pachem (pach půdy, porostu a zvířat, prostředí, ve kterém se člověk pohyboval).
Prolínáním pachových molekul a jejich spadem je tvořena neviditelná pachová stopa. Našim snažením bude, aby pes reagoval především na individuální pach osoby a k tomu jsou uzpůsobeny výcvikové postupy.

Sluch
Pes má dobře vyvinutý sluch. Jestliže člověk slyší šelest nebo šepot na vzdálenost 3-4 m, pes ještě ve vzdálenosti 24 m od zdroje. Proto je běžné, že nás například v bytě upozorní štěkotem na nezvyklé zvuky, aniž bychom vnímali něco mimořádného. Častá je také reakce psa na příchod rodinného příslušníka - reaguje již na jeho kroky před domem či na schodišti, a proto jeho netrpělivé vrnění u dveří nám signalizuje příchod vítané osoby dlouho před otevřením dveří. Má schopnost reagovat na jemné zvuky i při odpočinku, při tzv. polospánku.

Významné je u psa vnímání vysokofrekvenčních zvukových signálů - u člověka je hranice vnímání do 20 tisíc kmitů za sekundu, u psů se uvádí podle různých výzkumů a plemen do 35 až 60 tisíc kmitů za sekundu. To nám umožňuje ovládat psa pomocí píšťalek, které člověk neslyší. Tento poznatek se také využívá ke službě a zásahu u oplocení se signální stěnou. Narušení signální stěny způsobí zapnutí vysokofrekvenčního bzučáku, který psa aktivizuje (vydráždí) k zákroku.
U zvuku rozeznáváme sílu, výšku a zbarvení. Pes má natolik dokonale vyvinutý sluch, že ke komunikaci s ním můžeme využívat různé zvukové podněty. Pes nerozeznává povely podle smyslu slov, ale podle jemných zvukových rozdílů. Proto při vydávání přikazovacích povelů se musí vydávat vždy stejná, zřetelná a lehce vyslovitelná slova. Také zvuková diferenciace přispívá k tomu, že pes reaguje pouze na povely svého pána nebo další osoby, se kterou už je sžitý. Pokud byste chtěli náhle ulevit svým hlasivkám a psa ovládat třeba pomocí megafonu, neuspějete. Pes se bude chovat, jakoby vás neslyšel. Reagovat bude pouze po patřičném nácviku.
Hlasitost slovních povelů v hlučném prostředí musí převyšovat sílu hluku, jinak je pes neslyší. To ovšem nevylučuje, že může vnímat slabší, ale kmitočtově odlišné zvuky a povely. Dlouhý pobyt v hlučném prostředí psa unaví.

Zrak
Názory na rozlišovací schopnosti psa zrakem se různí. Do konce 80. let převládalo tvrzení, že pes barvy nevnímá, že vidí černobíle a odstíny těchto barev. V posledních letech však některé výzkumy uvádějí, že pes barvy vnímá, že odlišuje výrazné barvy, vidí pastelově.
Pro naši potřebu jsou však postačující poznatky, ověřené pokusy i praktickým využíváním psů:
- pes postřehne pohybující se osobu ve dne na volném prostranství na vzdálenost 500 až 700 m,
- za šerosvitu vidí 3x lépe než člověk, se zvětšující se tmou se rozdíl vyrovnává. Za úplné tmy pes nevidí stejně jako člověk, pes má dobrou zrakovou orientaci v houštinách,
- svého psovoda rozezná nejdále na 100 m.

Chut' a hmat
Chutí pes zjišťuje vhodnost či nevhodnost potravy. Pomocí hmatových tělísek v kůži vnímá tlak, teplo, chlad, bolest. Oba vjemy se nazývají kontaktní smyslové vjemy, tzn., že k podráždění smyslových orgánů dochází pouze v bezprostředním styku se zdrojem podnětu a jsou důležité pro navazování kontaktu se psem, pro výchovu a výcvik.

Z hlediska využití psů pro bezpečnostní potřebu mají mnohem větší význam distanční smyslové orgány (čich, sluch, zrak) - ty přijímají podněty z určité vzdálenosti od zdroje podnětu, což umožňuje psovi včas zhodnotit situaci a připravit se na odpovídající reakci. Tyto smyslové orgány nepůsobí jednotlivě, ale v těsné součinnosti, takže podnět získaný jedním, doprověří či zpřesní další smyslový orgán. Takováto součinnost smyslových orgánů umocňuje jejich význam a účinnost ve srovnání s člověkem.

Zpracovala: Klementová Hana