Pes k obraně osob a ochraně majetku
(Josef Růžička)

díl 14. Formy učení

Za součást učení musíme považovat také hru a vtištění, o kterém již bylo pojednáno. V této části se budeme zabývat těmi typy učení, které se bezprostředně uplatňují při výcviku.

NÁVYK (HABITUACE)
Návyk je nejjednodušší typ učení, který spočívá v tom, že si pes na určitý , často opakovaný podnět zvykne a přestává na něj reagovat. Nejde o únavu, ale o paměťový záznam informace o nevýznamnosti a nedůležitosti určitého podnětu a chováni. Jedná se o tzv. negativní učení, které na dlouhou dobu odbourává v centrálním nervovém systému schopnost odpovědět na určitý podnět.
S tímto jevem se běžně setkáváme v různých situacích. Jestliže vezmeme psa, který se na venkovské zahradě chová sebevědomě, do rušného města, bude mu trvat delší dobu, než přestane reagovat na nezvyklé a silné zvuky při projíždění tramvaje nebo vlaku, na náhlé vypuštění vzduchu při pneumatickém uzavírání dveří autobusů, na houkání automobilů. Překvapeně až bázlivě bude pes reagovat na změnu povrchu podlahové krytiny, na schody, množství lidí, neobvyklé pachy Je proto důležité, aby pes měl návyk na prostředí, ve kterém se bude pohybovat, ve kterém bude cvičit nebo sloužit k potřebám člověka.

Že návyk je možný i na velmi silný zvuk, který i odolnějšího člověka unaví, lze dokumentovat na speciální přípravě psů určených pro zásah ve zvláště nebezpečných situacích. Tito psi jsou přivykáni také na přepravu velkými a hlučnými vrtulníky. Největší hluk od motorů a silné proudění vzduchu od rotoru je vně kabiny. Pes bez patřičného nácviku je po výsadku až desítky minut nepoužitelný - síla nezvyklých podnětů udělá své. Většina psů je však po dvouhodinovém, do několika dnů rozloženém výcviku, schopna se přirozeně pohybovat i v takovémto prostředí. Mezi cvičenými psy se vyskytli i milovníci létání, takže po přistání vrtulníku, bez ovlivňování psovoda a bez ohledu na hluk a vzduchový vír, se po otevření dvířek rozběhli k 200 m vzdálenému stroji a sami "nasedli ".

Návyk na prostředí a podněty, jsou-li zvláště silné, je třeba provádět postupně a to ať už postupným přibližováním k podnětům, jejich zesilováním a také vhodným přesvědčováním psa o neškodnosti silných podnětů. To je zvláště důležité pro návyk na střelbu. Urychlený, povahu a temperament nerespektující výcvik může způsobit těžko napravitelné "zkažení psa", v lepším případě značné prodloužení doby výcviku napravováním chyb.

NEŽÁDOUCÍ NÁVYK
K takovémuto návyku může dojít například při nesprávném umístění stanoviště strážního psa. Jestliže se například v okolí stanoviště pohybuje neustále velké množství osob, pes přestane reagovat aktivně, nehlásí nebezpečí. Nežádoucí návyk může také vzniknout u strážního psa, který je v klidném prostředí bez podnětů a to dlouhodobě. Takový pes, původně vedený k aktivnímu střežení prostoru, může považovat strážní stanoviště za místo odpočinku a oddá se klidnému spánku. 

KLASICKÉ PODMIŇOVÁNÍ
je další typ učení, dokonale rozpracovaný I. P Pavlovem. Je rychlým a relativně jednoduchým způsobem učení při výcviku psů. Pro objasnění si nejprve uvedeme základní pojmy:

Reflex - jednoduchá reakce organismu na podráždění. Šlápne-li například pes na ostrý předmět, trhne nohou. Prudce ucukne, dotkne-li se jazykem horkého žrádla.
Reflexní oblouk - nervová dráha, kterou proběhne podráždění z přijímacího orgánu - receptoru (ucho, oko, kůže, nos, jazyk) do ústřední nervové soustavy k přepojení a rozdělení přijatého vzruchu, třetí část je výkonná a tvoří ji hybná nervová vlákna a výkonný orgán (sval, žláza).
Reflex nepodmíněný - je vrozený, trvale předávaný dědičností, jako například:
= výron slin u nenasyceného psa, když cítí maso
= sednutí psa, když krk psa pomocí obojku držíme šikmo vzhůru a záď psa stlačíme dolů.
Nepodmíněný podnět - v prvním příkladě jím bylo maso (potravový nepodmíněný podnět), v druhém případě tah a tlak rukama (mechanický nepodmíněný podnět - pes se musel podvolit síle paží).
Podmíněný podnět - povel, posuněk nebo jiné zvukové signály, pach při pachové práci, nasazení stopovacího postroje a jiné podněty, na které se pes naučil reagovat.
Podmíněná reakce - je naučená reakce psa na podmíněný podnět (v této souvislosti je často používán méně správný termín - podmíněný reflex. Výsledná reakce psa totiž není jen řetěz podmíněných a nepodmíněných reflexů, ale souhrn mnoha dalších faktorů).

Příklady vytváření podmíněné reakce:
1. Štěkání na povel - zpočátku používáme dva podmíněné podněty, a to slovní povel "štěkej" a posuněk rukou (předpaženou, mírně pokrčenou pravou rukou loktem dolů, dlaň mírně v pěst, ukazováček vztyčený šikmo nahoru). Nepodmíněným podnětem bude maso. Pes nesmí být nasycen, protože by nejevil velký zájem o pamlsek. Maso držíme v mírně sevřené dlani tak, aby bylo vidět. Při vyslovení povelu "štěkej" kývneme dlaní v zápěstí. Psa vyprovokujeme tak, že bude intenzivně usilovat o pamlsek, což vyjádří štěkotem. Pokud ne, provokujeme ho ke štěkotu i hrou. Můžeme také navozovat situace, o kterých víme, že na ně reaguje štěkotem. Někdy to bývá štěkot na kolemjdoucí osoby, na kočku, cizího psa, na zapnutý vysavač apod. Jakmile se rozštěká, dáváme zmíněný povel a posuněk s masem a psa po chvíli pochválíme a odměníme pamlskem. Opakováním těchto podmíněných podnětů a nepodmíněného podnětu dojde ke spojení souvislostí, vytvoří se podmíněná reakce. Tzn., že pes bude štěkat na pouhý povel a posuněk. Maso držené v dlani zmenšujeme, až nakonec od tohoto podnětu upustíme.
2. Výcvik přivolání psa (mechanickou metodou). Psa máme na dlouhém vodítku a necháme mu volný pohyb. Pak oslovíme psa jménem a dáme slovní povel "ke mně" případně i posuněk rozpažením levé ruky a začneme ho přitahovat za dlouhé vodítko. Po přiběhnutí psa pochválíme a odměníme pamlskem. Po několika desítkách nácviků pes reaguje pouze na povel nebo posuněk. V tomto příkladu byly použity dva nepodmíněné podněty a to mechanický (přitahování psa) a potravový. Protože na psa působíme mechanicky (silou ho donutíme přiběhnout) a následně podáme pamlsek - odměnu, mluvíme o kontrastní metodě.

Podmíněná reakce druhého a vyššího řádu může být vypracována takto: pes reaguje na slovní povel "ke mně" a my chceme, aby reagoval pouze na posuněk. Proto souběžně s povelem dáváme posuněk, čímž vypracujeme novou podmíněnou reakci (přivoláním na posuněk) na bázi předchozí, rovněž podmíněné reakce (slovní přivolání).

Podmínky pro vypracování podmíněné reakce:
1. Společné působení podmíněného a nepodmíněného podnětu, přičemž podmíněný musí těsně předcházet nepodmíněnému (1-2 sek.).
2. Pozornost psa nesmí být odváděna od požadovaného výkonu (háravá fena a jiné neobvyklé rušivé podněty).
3. Síla podnětů musí být dostatečná, přičemž síla nepodmíněného musí být vyšší (energické a zřetelné povely uspíší vypracování podmíněných reakcí), podmíněný podnět - například povel, nesmí velkou intenzitou (silný zvuk, křik) utlumit u psa projev nepodmíněného reflexu (například pokrmového).
4. Nepodmíněný reflex, na jehož základě se vypracovává podmíněná reakce, musí mít nízký práh dráždivosti (například při vytváření podmíněné reakce na bázi pokrmového nepodmíněného reflexu, nesmí být pes nasycen).
5. Opakované působení podmíněných a nepodmíněných podnětů. Například u cviku na povel "sedni" se vytvoří počáteční spojitost mezi povelem a výkonem již po pěti cvicích, ale aby vydrželo do druhého dne, je třeba dvou až třech takových sérií. Bez posilování dochází k postupnému vyhasínání podmíněné reakce.

Zpracovala: Klementová Hana