20 plastických operací život nezachránilo

Manželka ho opustila, děti se k němu nechtěly znát, někdejší přátelé se od něj zděšeně odvraceli, kolemjdoucí na ulici mu posměšně přezdívali Netvor z Braniborska. Manfred Rasch (52) z německého Fiirstewalde dobře věděl proč. Při náhodném pohledu do zrcadla se totiž sám děsil své zohavené tváře.

Jeho tragédie začala v roce 1997. Při procházce parkem na něj zaútočili dva volně pobíhající pitbulové. Okamžitě se mu vrhli na obličej, a než stačili náhodní kolemjdoucí zasáhnout, servali mu z něj maso od čelní kosti po čelist. Manfred Rasch byl v bezvědomí a se značnou ztrátou krve převezen do nemocnice, kde lékaři několik hodin zoufale bojovali o jeho život. Ten se jim sice podařilo zachránit, nicméně psí tesáky zanechaly ve tváři hrůzné stopy a hluboké jizvy.

Polévku pije brčkem 

Od té doby Manfred téměř nemohl mluvit, dýchat dokázal, jen pomocí "slavíka", tedy trubičky vyvedené z průdušnice na přední část krku, jeho jedinou stravou se staly instantní polévky, které konzumoval ze šálku pomocí brčka. Soustavně trpěl úpornými bolestmi hlavy, když vyšel na ulici, sebemenší závan větru ho pálil v obličeji. 

"To není život, ale nepřetržitý sled utrpení," postěžoval si reportérům zhruba před rokem, kdy ho definitivně opustila manželka. Jejímu odchodu se nedivil. "Věděl jsem, že s naším manželstvím je konec, hned když jsem se po úraze poprvé podíval do zrcadla. Před oddávajícím úředníkem jsme si sice s ženou slíbili, že budeme při sobě stát v dobrém i zlém, avšak při tom, jak dnes vypadám, bych ji nemohl nutit, aby slib věrnosti dodržela." 

V malém domku na kraji Fiirste-walde zůstal sám. společnost mu dělaly televizor, tuby uklidňujících léků a nespočetné krabičky cigaret. "Při sociální podpoře ve výši 375 marek měsíčně si sice kouření nemohu dovolit, ale cigarety jsou to jediné, co mi v životě zbylo." Návštěvy nepřijímal, okna pokoje zakryl těžkými závěsy, které nechával i ve dne zatažené. Ven vycházel jen v nejnutnějších případech. Bál se posměšných poznámek okolí, z nichž nejmírnější byla Netvor z Braniborska, nebo fiirstewaldský Quasimodo.

Pomoc přišla pozdě

"Následky zranění se samozřejmě pokusíme odstranit," utěšovali od počátku oběť psích tesáků plastičtí chirurgové. Současně ho však upozornili, že nepůjde o jednorázovou operaci, rekonstrukce jeho obličeje si postupně vyžádá nejméně tri desítky zákroků. V posledních třech letech se Manfred podrobil devatenácti. Proběhly úspěšně, v poslední době mohl, zatím sice jen opatrně, konzumovat i pevnou stravu. 

Začalo se však ukazovat, že psychické trauma, které při útoku pitbulů utrpěl, bylo zřejmě horší než fyzické škody, které psi napáchali v jeho obličeji. Stále častěji začal hovořit o dobrovolném odchodu ze světa, zdůrazňoval, že smrt by pro něho znamenala vykoupení. 

Po dvacáté operaci definitivně ztratil vůli žít. Lékař, který mu přišel vyměnit obvazy v obličeji, nalezl Manfreda Rasche mrtvého. Vedle postele ležel lístek s jeho posledním přáním. "Pohřběte mě do neoznačeného hrobu," říká se v něm, "aby žádný zvědavec nemohl narušit věčný spánek Netvora z Braniborska."

HERBERT KRATZER 
Foto: NEUE REVUE a ČTK(1)

Zpracoval: Ivo Přikryl