Pokud jde o problematiku pobíhajících psů, chtěla bych především souhlasit s rozumným názorem pana Neckáře z Jihlavy. Ráda bych něco podotkla k chystané změně vyhlášky o chovu psů.
Měli jsme doma dvě pudlice - mámu s dcerou. Jednu jako dvouletou vážně poranil bernardýn - dva měsíce léčení, následná kastrace. Peníze pominu, to je v tomto případě vedlejší. Bernardýn byl pět let .chován na dvoře, občas byl vyveden ven pouze na vodítku. Jednou utekl a náš pudlík byl ledním ze čtyř napadených psů. Majitel dal psa utratit. Dnes už má jiného, stejného chudáka a rapla, jako byl jeho předchůdce.
Pes bez možnosti vycházet i na volno od štěněte bez kontaktu s ostatními psy totálně zblbne. Chlapce z Bohumína napadl vlčák, máte pravdu, ale i ten byl chován na řetězu na dvoře a jiné dítě ho pustilo na ulici. Další neurotický pes, nezáleží na velikosti ani na rase. Pes se musí naučit žít mezi lidmi a s ostatními zvířaty. To je věc výchovy a zodpovědnosti majitele psa. Změnou vyhlášky se znásobí řady nervózních psů a zvýší se možnost napadení při náhodném útěku. Naše pudlice měly zkoušky ZMMP a ZMP l. Na cvičišti se setkávaly s vlčáky, dobrmany a dalšími velkými psy. Rychle pochopily, že provokovat se nevyplácí, a to se jim hodilo až do smrti.
Ustrašený nebo agresivní pes je chybou majitele. Když si člověk koupí pračku, přečte si návod. Když si koupí psa. nezajímá se většinou o výchovu ani celkovou péči. V knihkupectvích je mnoho literatury na toto téma a v Jihlavě je také dost zkušených kynologů. Výcvik jakéhokoliv psa je dnes možný, narozdíl od dob dřívějších. Když pes zaútočí a je podaná stížnost, co dělají naši úředníci? Nic moc a majitelé psů to dobře vědí. Když teče krev, je už pozdě. Tady je potřeba přitvrdit - za psa zodpovídá vždy majitel. Košík a vodítko pro každého psa nic neřeší. To téměř hraničí se zákonem na ochranu zvířat.
Dnes mám téměř roční fenu leonbergera, se kterou jsem byla tři týdny v Německu. První vycházka po Reutlingenu byla pro mě šok. Policista při pohledu na moji fenu s košíkem chtěl vidět očkovací průkaz a ptal se: "Má pes problém, kouše? Ne? Tak proč má košík, sundejte ho." Koukala jsem jako blázen. V Německu asi mají jiné psy nebo jiné myšlení. Za tři týdny jsem s fenou prošla široké okolí města, místní cvičiště, obchodní domy, restaurace a pes bydlel se mnou na hotelu. Nezažila jsem jediný konflikt, ať se psy nebo s lidmi. Běžná byla pouze kontrola očkovacího průkazu. Od té doby ho vozím s sebou i v Jihlavě.
Pane řediteli městské policie, tohle by byl dobrý nápad, jestliže chcete mít kontrolu. Chcete-li mít za pár měsíců plné město nervózních a hysterických psů, potom košík na čumáku a vodítko je ta správná cesta.
I.
Pánkova, Jihlava
Zaslala: Klementová Hana
Zpracoval: Ivo Přikryl
