Princip registrace, vodítka a náhubku je dobrým řešením problému tzv. bojových plemen
Podřiďme zákonu majitele, ne psy
Zdeněk Kořistka

Praha, 7.12.2000

S každým případem napadení člo­věka či jiného zvířete psem »bojového« plemene, ať už u nás nebo v zahraničí, se obnovuje diskuse na téma zákazu těchto plemen psů. Je­likož společně s poslankyní Šojdrovou (KDU-CSL) připravujeme práv­ní úpravu k této oblasti, pokusím se vyjádřit svůj názor.

Celá záležitost se často zjedno­dušuje na to, zda některá plemena psů zakázat či nikoli. Diskutovat bychom ale měli především o člo­věku, o majiteli. Každý pes může být agresivní, záleží pouze na výcvi­ku poskytnutém člověkem. Tento princip chceme prioritně uplatnit v našem návrhu. V Evropě jsou zkušenosti s příslušnou legislativou různé. Některé země zakazují do­voz, vývoz, prodej či propagaci ne­bezpečných plemen. Omezují je po­vinnou sterilizací a také sankce za nedodržení zákona jsou značné. Ja­kým směrem se chceme vydat my?

Zákaz chovu »bojových« plemen, která se i mezi odbornou veřejností těžko definují, není řešením. Je ovšem nutné velmi zpřísnit pod­mínky pro majitele těchto zvířat. Použijeme ty části zahraničních zkušeností, které například ne­umožňují chování těchto psů dříve trestaným osobám nebo těm, kte­rým již v minulosti bylo opatrovnictví psů odňato. Je nutné docílit zpřísnění podmínek pro výcvik těchto zvířat. Nelze tolerovat, že vý­cvik provádějí mnohdy lidé bez pat­řičné odbornosti. Chceme prosadit povinnost používat vodítko a náhubek. Diskutovat lze o přístupu těch­to psů do hromadných dopravních prostředků, na veřejná místa či do společných částí budov. Je jasné, že nedodržování základních pravidel, tedy nepoužívání vodítka a náhub­ku, vede k napadením člověka či ji­ného zvířete. Stejně tak pohyb těchto psů v místech velkého vý­skytu lidí může vést ke zkratovému chování zvířat, a tedy k napadení.

Velkým problémem je neexisten­ce povinnosti označení psů a jejich evidence. Již před rokem navrhova­li poslanci Unie svobody zavést tu­to povinnost včetně evidence. Dů­vod je jednoduchý -  není možné za­kázat nebo omezit něco, o čem ne­ní přehled. Označení (tetováním nebo cípem) a zaevidování psa bu­de sloužit pro zjišťování jeho vlast­níka po celou dobu života psa. Do­jde také k zajištění veřejného po­řádku, lze monitorovat chov nebez­pečných psích plemen. Důležitá je také možnost sledování očkování psů. Tato evidence umožní zjišťovat majitele, který je právně zodpověd­ný za zvíře.

Tedy shrnuto: Budeme prosazo­vat princip registrace, vodítka a ná­hubku. Stejně tak zpřísníme tresty za případné nedodržení pravidel, které se v zákonné normě objeví. Již dnes jsme rozhodnuti použít značné finanční sankce, ale na stole je také možnost zpřísnění trestního práva, pokud je pes používán zá­měrně k útokům na člověka. Pro­běhne jistě také velká diskuse o de­finování plemen či jejich kříženců, která určí skupinu psů, na něž se bude zákon vztahovat. Objevují se názory, že pro jejich vlastníky pak má platit obdobné zákonné omeze­ní jako při držení střelných zbraní, tedy obdoba zbrojního pasu.

Dojde-li k dohodě na regulač­ních pravidlech, myslím si, že ne­budeme muset jít cestou zákazu, a zjistíme, že problémem nebyl pes, ale konkrétní člověk. Řečeno slovy Zdeňka Burdy, tajemníka Ústřední komise pro ochranu zví­řat: »Příslušnost útočného psa k ur­čitému plemeni rozhodně není pod­statná, záleží jen a jen na majiteli, zda se z jeho psa stane dobrý part­ner, nezištný pomocník, spolehlivý hlídač nebo nebezpečný zabiják.«

Autor je poslanec za Unii svobody

Zpracoval: Ivo Přikryl