Co prozrazují oči II.
(z knihy: Co má pes na jazyku, autor: Stanley Coren)

 

pokračování ....... díl 2.

 

Odvrácení pohledu, přerušení kontaktu: Pokud je přímý pohled výhružkou, pak z toho logicky vyplývá, že přerušení zrakového kontaktu je známkou podřízení a někdy i strachu., To určitě platí pro psy. Psi odvracejí pohled, když jsou konfrontováni s dominantním psem. Obvykle to znamená: "Uznávám, že jsi šéf, nechci působit žádné potíže."

Totéž může platit i u lidí. Určitě jste slýchali, jak matky napomínají své děti: "Je neslušné na někoho civět." Při náhodné konverzaci se obvykle vyhýbáme přímému pohledu do očí druhé osoby. Pohled spíš jen bloudí. Můžeme se také dívat stranou, do šálku kávy nebo se na dotyčného přímo dívat, jen když se sám dívá stranou.

U lidí se dokonce uhýbání přímému pohledu na někoho, kdo má autoritu, stalo rituálem. Průměrná osoba nikdy nemůže přímo zírat na velekněze nebo císaře. Existuje anglická dětská veršovánka, kde se říká: "Jenom kočka může čučet na krále." Stejně je tomu u psovitých šelem. Když se vůdce smečky vrátí, ostatní se shluknou a dívají se na něj jen pokradmu, nikdy mu neupřou pohled přímo do očí.

Pes odvrací oči ještě z mnoha jiných důvodů. Za určitých okolností je toto gesto známkou nudy. To vídáme často na kynologickém cvičišti, když je mezi cvičením dlouhá pauza. Psi dosud sledující své psovody začínají odvracet oči a lelkují. Jakmile pozornost poleví, pohled se začíná bezcílně toulat.

Mrkání: Většina zvířat mrká. U lidí dokonce i ta nejpozornější osoba ztrácí během dne po 23 minut vizuální informace mrkáním. Je to 14 000 drobných mezer v plynulém vidění. Ovšem mrkání je nezbytné. Oči se musejí udržovat vlhké a čisté a buňky rohovky (čiré části v přední části oka) musejí zůstat svěží. Každé mrknutí vytváří na oční bulvě povlak slz ze slzných žláz. Slzy nejsou pouhá voda, ale součást oběhového systému. Protože rohovka musí být zcela průhledná, nemohou jí probíhat žádné cévy, a proto je úlohou slz také zásobovat kyslíkem a živinami buňky rohovky, aby zůstaly živé. Slzy také obsahují lysozym, látku, která zabíjí bakterie, a odstraňují prach a odpadky. Mrknutím se povrch oka omývá slzami. Tři čtvrtiny této tekutiny ovšem stékají a shromaždují se v nosních cestách. To pomáhá udržovat i nos vlhký a prostý bakterií. To také vysvětluje, proč nám při pláči teče z nosu.

Počet mrknutí a situace, kdy člověk mrkne nebo ne, poskytují informace o jeho emocionálním stavu. Vysoký počet mrknutí prozrazuje nudu. Naproti tomu jsme-li pozorní, mrkáme málo.

Když řidiči sedí za volantem příliš dlouho, počet mrknutí se zvyšuje. Jakmile se však blízko silnice objeví něco zajímavého, mrkání skoro ustává. Mnohem důležitější však je fakt, že mrkání slouží také jako známka podřízenosti. Když popisujeme konflikt, je běžné, že říkáme, že osoba, která jej přerušila "mrkla první". Člověka, který dovede dlouho snášet přímý pohled bez mrknutí oka, považujeme za pevného a sebevědomého jedince.

V jazyce psů mrknutí přerušuje dominantní upjatý pohled a je známkou podřízení. Protože má znamenat uznání dominance, není to gesto plné podřízenosti, není-li provázeno úplným odvrácením pohledu. Pouhé mrknutí oka můžeme přeložit asi takto: "Jsme si skoro rovni, ale uznám, že ty jsi šéf," rozhodně ne: "Prosím, nebuď na mne zlý a já poslechnu tvé příkazy."

Mrknutí však může být také známkou přátelství nebo přitažlivosti. U lidí dobře známe takový rituál: koketní dívka zamrká na muže, který ji okukuje, a nenápadně ho tím vyzývá. Rovněž u psů a vlku hraje mrkání důležitou roli při setkáních. Když podřízený pes přijde k vůdci smečky nebo jinému dominantnímu psu, mírně sníží těžiště těla a začne olizovat vzduch před tváří dominantního zvířete. Pokud je tento projev přijat, dominantní zvíře dvakrát nebo třikrát v rychlém sledu mrkne. Podřízený pes na oplátku rovněž zamrká a pokračuje v olizování nebo žvýkacích pohybech tlamy. Výsledkem je, že oba účastníci se nyní budou stýkat v přátelském duchu.

 

TVAR OČÍ

Tvar psích očí se snadno rozlišuje, protože většina psích plemen má kontrastně zbarvené okraje víček. U světlých psů to někdy vypadá, jako by měli namalované oči řasenkou. U tmavších psů často bývají kolem očí světleji zabarvené "brýle" nebo aspoň víčka. Všechny tyto znaky podtrhují tvar oka a jsou patrné i na větší vzdálenost.

Proměny výrazu oka jsou jednoduché. Rozzlobený nebo vyděšený pes má oči zdánlivě větší a kulatější. Doširoka otevřené oči jsou znakem dominance a součástí upřeného zírání. Ve skutečnosti se svaly pod okem napínají (jako součást pohybu, které způsobují zlobné pokrčení nosu a čela), a tak vzniká tlak na oko, takže bulva se mírně vysunuje dopředu z očnice. To má dva následky. Především je oko exponovanější a vypadá větší. A navíc viditelná část povrchu oka může zachycovat více světla a tím se zvyšuje její lesk, je nápadnější, a tedy lépe patrná.

Opačná činnost svalů způsobuje, že se oko zdá menší a užší, a tudíž méně viditelné. Tyto změny provázejí bázlivé, podřízené nebo usmiřovací chování. Pes, který se bojí nebo projevuje úplnou podřízenost, mívá často oči zavřené.

Existuje ovšem situace, kdy toto pravidlo o tvaru oka neplatí. Je to v případě, že se kombinují strach a útočnost, například když je níže postavený pes situací donucen k boji, protože nemá možnost úniku. Za těchto okolností může mít oko kapkovitý nebo trojúhelníkovitý tvar, mnohem širší poblíž nosu a výrazně se zužující ke spánkům. Tak se oko snaží vyjádřit dvě emoce současně. Začíná to upřeným pohledem a postupně se víčka svírají, a proto se zdá oko úzké. Tak zřetelně se konflikt v mysli psa projevuje ve tvaru oka.

Pro lidi podtrhuje sdělení oka změna tvaru obočí. To je kontrastně zbarvené, takže se odráží od kůže a je dobře viditelné i z dálky. Drobné pohyby svalu kolem oka a na čele, které by normálně byly nepostřehnutelné, jsou zdůrazněny právě viditelným obočím. Obočí vysílá jasné signály a my je čteme přesně a automaticky. Vědecké studie prokázaly, že i když si zakryjete celou spodní část obličeje, horní část s obočím a čelem stačí k tomu, aby lidé okolo přesně rozeznali základní lidské emoce. Existují některé výrazy, které jsou vyjadřovány výhradně obočím. Tato reakce se objevuje například ve chvíli, kdy zahlédneme přítele na větší vzdálenost. Rychlé zvednutí a snížení obočí, které trvá jen šestinu sekundy, naznačuje přátelství a potěšení a neobjevuje se, když potkáme lidi, které nemáme rádi. Ačkoliv si lidé tento signál neuvědomují, je univerzální a projevuje se u Evropanů, Američanů, Samojců, Křováků z Afriky i u izolovaných kmenů v Peru.

Psi ovšem nemají obočí. Pro lidi je obočí nezbytné, protože jeho úlohou je zachycování potu stékajícího z čela do očí. Psi to nepotřebují, protože se nepotí jako my. Jediným místem, kde se psi potí, jsou polštářky jejich tlapek. Toto pocení muže být vyvoláno také napětím a strachem podobně jako u lidí. Pokud pes podléhá stresu, může zanechávat viditelné vlhké otisky tlapek na hladké podlaze. Ovšem jestliže se pes na čele nepotí, nepotřebuje obočí, které by chránilo jeho oči.

Samozřejmě, že psi mají evoluční obdobu obočí v podobě znaků, které zdůrazňují pohyby svalů kolem očí, a tak napomáhají komunikaci. Mnoho psů má nad očima skvrny odlišně zbarvené srsti, například tzv. pálení. Podle lidové tradice jsou právě tito "čtyřocí psi" psychicky nejschopnější, ať jsou to světle zbarvení psi s tmavými skvrnami nad okem, nebo černí psi se světlým pálením. U těchto psů se předpokládají zvláštní psychické vlohy, například schopnost vidět démony, ďábly a duchy. Myslím si, že je jim tento mystický talent podkládán proto, že se jejich výraz čte snáze než u jiných psů. Je to proto, že kontrastně zbarvené skvrny usnadňují rozpoznání pohybu svalů kolem oka.

Některá psí plemena tyto skvrny nemají, ale pigment rámující oko často dosahuje od okraje oka daleko na spánky, a tak nahrazuje obočí. U některých jiných plemen, zejména jednobarevných a tmavých psů, zbarvení srsti rostoucí nad okem vytváří charakteristický stín, který zastává stejnou úlohu jako skvrny u čtyřokých psů. Všechno to výrazně rozdílné zbarvení slouží k usnadnění "čtení" výrazu psa, a vlastně tedy nahrazuje obočí.

Vyjadřování obočím nebo zbarvením okolo oka je u psa podobné jako u lidí. Když je pes rozzuřen, prostor mezi obočím, případně skvrnou se stahuje a vzdálenost se zmenší. Srst kolem očí se naježí, takže zdůrazňuje výraz podobně jako u lidí nakrčení obočí. Když se pes bojí nebo vyjadřuje podřízenost, obočí se zdvihá uprostřed do výše a vnější konec se naopak snižuje a protahuje ke spánkům. Tento pohyb je méně dramatický, protože srst kolem oka zůstává přilehlá a nepodtrhuje tak tvar celé oblasti.

Psi také využívají svého obočí, aby vyjádřili zmatenost nebo soustředění, obvykle když se zabývají nějakým problémem nebo se snaží něco vyjádřit. To se projevuje tím, že zvedají a stahují k sobě obočí bez zřetelného zaúhlení, které je vyvoláváno zlostí. Stejný pohyb vykonávají lidé, kteří o něčem usilovně přemýšlejí. Z tohoto důvodu biolog Charles Darwin nazval sval, který kontroluje tyto pohyby, tedy svrašťující obočí, "svalem obtížných myšlenek".

Pes může vyjádřit pohyby obočí příjemné pocity. Potěšení nebo mírný údiv se projevují zvedáním a poklesem obočí. Kdysi jsem znal erdela jménem Brandon, který měl pozoruhodně pohyblivé obočí. Dovedl se na vás podívat a zvednout jedno obočí. Po tomto gestu něco chytil do zubů a začal se kroutit - chtěl mě vyzvat ke hře na honěnou.

 

PLÁČ

Všichni savci mají slzotvorný aparát, jehož úkolem je udržovat oko vlhké a čisté. Často se soudí, že pouze lidé pláčou z citových důvodu. Produkci slz u lidí zpravidla vyvolávají negativní pocity, žal nebo bolest, ale také silné, kladné city, takže můžeme "plakat radostí". Dnes někteří vědci tvrdí, že mnozí jiní savci rovněž dovedou plakat, ovšem pouze jako projev krajně vypjatých citu.

Když jsem se zúčastnil před několika lety setkání Kanadské společnosti veterinárních lékařů, málem jsem tématem psího pláče vyvolal hádku. Sedělo nás tehdy kolem jídelního stolu asi tucet a osm z účastníků byli veterináři. Když jsem položil otázku, kdy psi pláčou, veterináři se rozdělili na dvě skupiny. Čtyři z nich soudili, že psi dovedou plakat jako my, kdežto čtyři další tvrdili, že psí slzy jsou pouze přirozeným reflexem vyvolaným svalovým napětím v obličeji a kolem oka, které způsobila bolest nebo strach. Obě strany se nechaly debatou (poněkud hlučnou) velice unést a pokoušely se obhájit svá stanoviska. Ukázalo se, že tato otázka je velmi sporná. Pokud jde o mé zkušenosti, viděl jsem psa plakat jednou a mám nepřímé doklady, že i jiní psi pláčou.

Jednou pozdě odpoledne jsem se procházel po pozemku univerzity, blízko stavby. Najednou jsem uslyšel vzrušené a srdcervoucí zavytí, které znělo jako křik lidského dítěte. Běžel jsem po zvuku a našel jsem mladou fenku boxera (později jsem se dověděl, že se jmenuje Evita) zapletenou do ostnatého drátu. Musela se chytit do smyčky drátu a pravděpodobně se ještě mnohem víc zamotala, když se pokoušela osvobodit se. Výsledkem bylo, že uvízla v několika smyčkách drátu, které ovíjely její tělo a ostny se zarývaly hluboko do jejích boků, hřbetu i břicha. Rychle jsem svlékl kabát a přehodil jej přes ni, abych jí zabránil v pohybu, než ji osvobodím. Ve stejném okamžiku přispěchal i dělník, který stál opodál. Viděl, co se stalo, a nesl štípací kleště. Držel jsem Evitu a on přeštípával drát. Zatímco jsem ji uklidňoval jemnými zvuky, pozoroval jsem její obličej, v němž dominovaly dvě velké, tmavé oči, z nichž se nepřetržitě řinuly slzy na tváře. To jsem chápal. Velmi trpěla, a proto vydávala hlas jako zraněné a vyplašené dítě.

Ještě jednou jsem zažil psí pláč, jenže jsem přišel příliš pozdě, než abych jej přímo viděl. Můj starý cairnteriér Flint měl v noci bolesti, a přestože ráno vypadal lépe, vezl jsem ho k veterináři, aby ho prohlédl. Ovšem když jsme přijeli k ordinaci, otevřel jsem zadní dveře vozu a zjistil, že Flint během dvacetiminutové jízdy k lékaři tiše zemřel. Slyšel jsem ho při jízdě bolestně kňučet a spěchal jsem, abych mu co nejrychleji zajistil pomoc. Nyní jsem se díval na prošedivělou tvářičku a viděl jsem stopy slz stékajících po čenichu. Nepochyboval jsem ani na okamžik, že skutečně plakal. A taky jsem cítil, že i mě stékají po tváři slzy.

 

Zpracovala: Klementová Hana