Co prozrazují oči
(z knihy: Co má pes na jazyku, autor: Stanley Coren)

Obličeje všech suchozemských živočichů jsou stavěny přibližně podle stejné logiky, ať jde o hada, 
žábu, lva, člověka nebo psa. Tváře vznikaly pro pátrání po potravě, a protože ne všecko, co živočich bere do tlamy, musí být jedlé a bezpečné,jsou tři hlav ní smysly, chuť, čich a zrak, soustředěny kolem tlamy. Uspořádání je u všech stejné: chuťové buňky jsou v tlamě, nozdry se otvírají těsně nad ní a oči jsou uloženy ještě o něco výše. Toto uspořádání dovoluje suchozemským živočichům sbírat potravu na zemi a propátrávat ji zároveň čichem a zrakem.

Přestože obecné utváření obličeje je u mnoha druhu skoro stejné, v postavení očí jsou značné rozdíly. Zvířata, která jsou kořistí jiných a jejichž jedinou záchranou je běh, potřebují varovný systém, aby se mohla včas spasit útěkem. Proto mají zajíci nebo antilopy oči po stranách hlavy, což jim umožňuje panoramatický pohled, který obsáhne téměř 130 stupňů. Proto je velmi obtížné se k nim připlížit. Naproti tomu šelmy, třeba tygři nebo vlci, mají oči namířené dopředu jako reflektory auta. Tím získávají binokulární vidění, které zlepšuje jejich schopnost odhadu vzdálenosti od kořisti. Díky tomu vědí, jak daleko je jejich obět, a to z nich činí výkonnější lovce. Psi jsou šelmy, jejich oči tedy jsou namířeny dopředu.

Oči ovšem neslouží pouze k vidění. My lidé vnímáme tvář jako nejvýraznější část svého těla a k nejdůležitějším prvkům ve tváři patří oči. Herci a filmoví režiséři dobře znají význam očí při komunikaci a využívají ho. Slavný režisér thrillerů Alfred Hitchcock říkal: "Dialogje pouze zvuk mezi jinými zvuky, něco, co lidem vychází z úst, kdežto oči vyprávějí to důležité." Často používal záběry, kde byly viditelné pouze oči s výrazem hrozby nebo strachu. Herec Henry Fonda tvrdil, že nejdůležitější sdělení vysílají oči, a vždycky se snažil působivý výraz očí ve velkém detailu zvýraznit ještě nasvícením. Ve filmovém průmyslu se to nazývá inky-dink": malé světélko umístěné blízko obličeje. Když se herec dívá přímo do něj, jeho oči se lesknou a nabývají hluboké citové intenzity

U psů jsou některé důležité části oka, které usnadňují dorozumění. Barevná část oka, duhovka, tvoří tmavou nebo výraznou skvrnu, jejímž středem je zornice. Konečný viditelný tvar oka je určován také tím, zda jsou víčka otevřená nebo sevřená.

 

 

VÝZNAM ZORNICE

Pokud jde o normální vidění, význam duhovky, barevné části oka, spočívá v tom, že se roztahuje nebo svírá a tím řídí velikost zornice a přístup světla do nitra oka. V mdlém světle se zornice roztahuje, aby zaručila co největší přísun světelné energie, kdežto v jasném světle se stahuje, aby předešla přílišnému osvětlení, které stírá podrobnosti viděného. Zornice slouží ovšem také komunikaci. Její velikost a rychlé změny tvaru mohou také sloužit jako ukazatel emocionálního stavu.

Obecně řečeno, rozrušení, zaujetí nebo jiný intenzivní pocit vedou k rozšíření zornice. Existuje mnoho studií týkajících se rozšíření zornice u lidí. Zájem o jinou osobu je jedním z důležitých faktorů. Ačkoliv si toho lidé nejsou vědomi a nemohou tvar zornice měnit podle vůle, přesto pohledem do očí rozeznáme zájem nebo potěšení. Protože máme sklon brát lidi, kteří se o nás zajímají, kladněji, člověk, který se na nás dívá s rozšířenými zornicemi, nám připadá přitažlivější. Od počátku renesance až do 19. století si ženy kapaly do očí jedovaté výtažky z rulíku zlomocného (který se označuje příznačným názvem Belladona - krásná paní) k rozšiřování zornic, aby byly přitažlivější pro muže. Dnes docilujeme něčeho podobného, když si dáme večeři při svíčkách. Slabé osvětlení působí rozšíření zornice, takže vypadáme zajímavěji a přitažlivěji i bez použití jedu. Tyto ohledy na přitažlivost velkých zornic ovlivnily také plemena společenských psíků, kteří mají velké oči i zornice. Velké panenky psů, jako je kavalír King Charles španěl nebo pekinéz, jako by vyzařovaly přítulnost a vzbuzovaly tak zaujetí u lidských pozorovatelů.

Podobně jako u lidí i u psů prozrazuje zvětšená panenka citový stav, ovšem rozeznat psí zornici je mnohem těžší než lidskou, protože většina plemen psů má velmi tmavé duhovky, takže zornice splývá s tmavým lemem. Světlé duhovky umožňují snáze rozeznat velikost zornice. Ovšem tmavé oči vypadají vlídnější, přestože oči ve skutečnosti sdělují jen málo o psích pocitech. Rozšířené zornice prozrazují intenzivní rozrušení, kdežto malé často svědčí o uvolnění, nudě nebo ospalosti. Je důležité si pamatovat, že změny velikosti psí zornice odrážejí změnu intenzity pocitu, ale nepozná se z toho, je-li vzruch kladný, nebo záporný.  Stejně rozšířená zornice muže  ukazovat velkou radost a nadšení, ale také velký strach nebo zuřivost. Ovšem když se vám podaří zadívat se do psích očí v kritickém okamžiku, kdy můžete sledovat proces rozšiřování a stahování zornice, získáte současně doplňkové informace. Radostné nebo příjemné vzrušení má za následek pouhé rozšíření zornice. Je-li zvíře zuřivé nebo agresivní, pupila se nejprve stáhne a teprve potom se zvětší.

SMĚR POHLEDU

Podívejme se nejprve na bílou oblast, bělimu oka. Kupodivu i ona slouží k dorozumívání. Proč se vyvinula tato část oka bílá? Proč nemá jednoduše stejnou barvu jako duhovka a celé oko není hnědé nebo modré? Důvod je prostý: bílá barva zdůrazňuje barvu duhovky a pro pozorovatele je tak snazší rozeznat směr pohledu. U nás lidí je to zvlášť důležitá metoda komunikace, a proto máme na rozdíl od jiných živočichů nápadně velkou plochu bílé barvy. Psi také mají bílou bělimu, ale leckdy se musíte pozorně dívat, abyste ji zahlédli. Vhodný je k tomu například okamžik, kdy psi obrátí hlavu ve stejném směru, kam se dívají. Pro lidi je schopnost určit přesně směr, jímž se ostatní dívají, společensky významná. Například nám prozrazuje, zda lidé skutečně naslouchají konverzaci. Jiným důležitým signálem je, když jedinec upře pohled ve směru, kde se něco hnulo. Zkušení prodavači vám mohou říci o každém, o co se zajímá, podle směru jeho pohledu. Jakmile se oči potenciálního zákazníka začnou obracet k východu, je zřejmé, že ztratil zájem, je nespokojen nebo rozladěn a uvažuje o odchodu.

Pouhý pohled hraje u člověka důležitou roli a někdy může spustit chování jiných lidí. Vzpomínám si, že jsem nedávno četl článek o divoké rvačce mezi dvěma partami britských fotbalových fanoušků. Došlo k ošklivým zraněním a poškození stadionu; teprve pak přispěchala policie a boj zarazila. Podivné je, že celá mela začala jen proto, že jeden z členů jednoho gangu ukázal prstem na člena druhé skupiny a začal ječet: "Kouká se na mě, vidíte to, kouká se na mě!" Novinář, který v sloupku popsal tento incident, si dal velkou práci, aby zjistil, zda se lidé skutečně začali rvát pouze proto, že se jeden díval na druhého.

Je ovšem pravda, že upřený pohled není bezvýznamný jev, zejména ne pro psy. Strnulé zírání je výhružka. Psychologové provedli několik zajímavých pokusů, aby to vyzkoušeli. Při jednom pokusu výzkumníci stáli na rohu ulice a upřeně zírali na řidiče, kteří zastavili na červenou. Zjistili, že drtivá většina řidičů zaznamenala tento pohled, a když konečně naskočila zelená, vyrazili mnohem rychleji než řidiči, na které nikdo necivěl. Při jiném výzkumu zase výzkumníci zírali na chodce. Ti většinou zrychlili krok, aby byli co nejdále od civícího individua. A konečně dobrovolníci navštěvovali univerzitní knihovnu a zírali tam na studenty. Zjistili, že studenti takto obtěžovaní raději sebrali své věci a odešli z knihovny dřív než studenti, kterých si nikdo nevšímal.

Prakticky u všech živočichů se upřený pohled rovná výhružce. Můžeme to sledovat na všech stupních vývoje, až k plazům. Někteří hadi, dokonce i naše užovky, předstírají smrt, když se přiblíží nějaký dravec. Pokud na něj dravec zírá, had dělá mrtvého mnohem déle. Někdy dokonce můžete zmrazit ještěrky na místě, když na ně hledíte, nebo pouhým pohledem vyvolat obranné reakce u mnoha ptáků. Opice takové zírání ignorují jen zřídka a většinou na ně odpovídají bud' podřízeným, nebo agresivním chováním. Psi také používají zírání k ovládání druhých. Podívejme se nyní na některé oční signály.

Pohled z oka do oka: přímý pohled široce otevřenýma očima je často výhružka, výraz dominance nebo upozornění, že brzy přijde útok. Dominantní pes nebo vlk se často zaměří na podřízené zvíře a přímo na ně zírá. Níže postavený živočich obvykle přeruší oční kontakt, odvrátí se nebo si lehne s gestem podřízenosti. Jestliže na přímý pohled nereaguje, stoupá riziko konfrontace a situace může vyvrcholit střetnutím. Můžeme to nejlépe přeložit asi takto: "Já jsem tu šéf, tak couvni" a "Otravuješ mne přestaň, nebo tě naučím móresům".

Je zajímavé, jak psi používají upřený pohled k sledování lidského jednání: Nejčastěji to vidíme u stolu, když lidé sedí a jedí. Pes přijde, před někoho si sedne, zírá na něj nebo na jídlo. Je to zřejmý pokus získat stejnou potravu a pravděpodobně bude nejúspěšnější, je-li pes malý, a tudíž ani jeho nejupřenější zírání není možno považovat za hrozbu člověku, na nějž je zaměřeno. Naopak, ona osoba si muže pohled vyložit jako doufající, zkormoucený nebo žebravý a zpravidla psovi podá kousek jídla. Z psího hlediska jde ovšem o přímé prosazení dominance pohledem. Když psovi vyhovíte a dáte mu, co chce, vyloží si to jako vaše gesto podřízenosti a je přesvědčen, že má vyšší postavení ve smečce než vy. To je nebezpečný precedens, zejména u velkého psa, a zdroj možných potíží i u malého psa. Vede k tomu, že se pes mnohem obtížněji zvládá, protože vy máte být vůdcem nebo aspoň výše postaveným členem smečky, jinak vás neposlechne. Tady je jasně vidět, proč musíte vědět, co pes říká, abyste mu mohli správně odpovědět.

Na druhé straně se musíte vystříhat upřeného pohledu na neznámého psa. Zírání na dominantního psa může být považováno za agresi, kdežto zírání na bázlivého psa zvyšuje jeho vlastní strach a může vést k naprosté panice. Ovšem upřený pohled může také úspěšně posloužit k ovládnutí vlastního psa. Pouhý pohled přímo na něj může často zabrzdit nevhodné chování a mnozí psi na něj reagují podřízenými a mírumilovnými gesty, aby si vymohli vaši přízeň.

 

pokračování .........

 

Zpracovala: Klementová Hana