Pes 11/2000 vycvik

K narozeninám jsem dostala štěně novofundlanďana, nyní je mu rok. Ráda bych se poradila o třech problémech. Již od jeho tří měsíců s ním chodím na cvičiště. Vzhledem k povaze plemene s ním necvičím obranu ale jen základy poslušnosti. Základní povely sedni, lehni, štěkej, aport a zůstaň zvládá. Co však nedělá téměř vůbec je povel "ke mně". Pokud vidí jiného psa nebo ho něco rozptýlí, jako by neslyšel. Na radu jsem mu utíkala či se schovávala, ale Dark si mě teď už pečlivě hlídá. Pokud se mi podaří schovat, vystopuje mě. Dalším problémem je jeho velká bázlivost. Bojí se všeho neznámého, a z toho plynou nepříjemnosti. Když se někde ozve nějaká rána, mám co dělat abych ho udržela. Zvláštní je, že jako štěně se ničeho nebál s výjimkou chození po schodech (děravé nášlapy). Těch se bojí dodnes. Asi od čtyř měsíců se začal bát svítících aut. Lehá si - nejlépe do příkopu. Jen našeho auta se nebojí, nastupuje a jezdí v pohodě. Třetím asi nejzásadnějším problémem je jeho nadměrná agresivita. Už jako dvouměsíční stěně se snažil kousnout veterináře. Když mu jeden kluk na cvičišti nechtěně šlápl na nohu a pak ho omluvně pohladil Dark se ohnal. Myslím že na to má vliv, že jako nejmenší štěně z vrhu ho tři chovatelovy děti nejvíc tahaly, a proto se možná bránil všemu, co se mu nelíbilo. Další agresivita se projevuje při silně majetnickém chování. Pokud si myslí, že nějaká věc je jeho už nemáme sílu ani odvahu mu ji vzít. Nevím zda to nesouvisí s tím, že jsme mu odmala (podle rady) sahali do jídla. Nakonec to dopadlo tak, že ke žrádlu pustí jenom mne, a to jen k něčemu. Pokud dostane kosti, které jsou mu vzácné, vrčí na všechny. Poraďte mi, jak psa naučit vydat předměty (doma si dáváme pozor). Co kdyby na cvičišti sebral třeba dětem míč a ony mu ho chtěly vzít? Bojím se, že by to nemuselo dopadnout dobře.

Odpověď: Vím, co je učit novofundlanďana obranu. Proto celkem chápu, proč ji neučíte, byť je to tak vlastní jiným služebním plemenům. Váš pes je přece jen něčím výji mečný proti jiným psům stejného plemene. Tím je jeho agresivní chování. Proto bych doporu čoval se obrany účastnit. Jak jsem již psal dří ve, je velmi vhodné takové psy seznamovat s extrémem agresivního pohybu a křiku figu rantů a jiných psů. Ve vašem případě jde pře devším o to, aby později psa nerozhodila kde jaká rušivá maličkost (například šlápnutí na nohu).

Na cvičišti pozná a zvykne si na oprav du těžké, nárazové vlivy a zvuky, prostě si zvykne na extrém. Stejně tak mu však musíte dát opakovaně možnost poznat, že se nic neděje při průchodu městem, za chůze se svou paní hustým provozem. Souběžně ho seznamujte (v žádném věku psa není pozdě) se silným provozem. Zvykejte ho na auta a učte ho chodit vedle nastartovaného auta. Vyrazte do města a maličkostí, jako že jede auto, si nevšímejte. Pochvalou či odměnou ho nesmíte upozornit, že se děje něco mimořádného. Maximálně, když ze strachu z projíždějícího náklaďáku skočí do příkopu, škubněte silně vodítkem uvázaným za nestahující obojek a řekněte: "Ale co děláš!" A šlapejte dál, i kdybyste ho měla za sebou táhnout. Pozor, ať se nevyvleče z obojku. Ukažte mu, že se neděje nic mimořádného. Tím, že je na jednoduchém řetízkovém obojku uvázán, na pasivním kroužku docílíme silného nepříjemného cuknutí, které je nezbytné pro vytvoření správného podmíněného reflexu. To také slouží k přerušení nežádoucí činnosti. Nejsem zastánce přivykat psa na ruch nějak zvlášť pomalu. Trvá to neskutečně dlouho a mnohdy se to ani nenaučí. Naopak vrhněte se do této činnosti rovnýma nohama a uvidíte, jak rychle si zvykne. Při chůzi po chodníku či silnici dbejte toho, že prioritou za každé situace je rozhodující přesná chůze u nohy. Cukáním odbourejte jakékoliv zpožďování, odbočování či předbíhání u nohy. První je chůze u nohy a nikoliv, že jede zrovna obávané auto. Touto činností vlastně zastíráme blížící se objekt, psa rozptylujeme výcvikem a nemá čas soustředit se na auto.

Pokud jde o přivolání, pak se vraťte k začátkům kdy po každém oslovení dostává odměnu. To dělejte stále, abyste docílila toho, že jakmile ho oslovíte, je u vás a čeká odměnu. Pamatujte si, že rozhodující je okamžitá reakce psa. Tu si ověříte nejlépe například při jeho venčení, kdy po povelu i nejzávažnější činnost přeruší a přibíhá k vám pro lákavou odměnu. Později můžete psa zavádět do rušivějšího prostředí. Tím, že jste se svému psu schovala, jste správně docílila, aby se příliš nevzdaloval a hlídal si vás.

Výcvikem obrany a zátěží kladenou při výcviku psa docílíte ochrany jeho nervové soustavy. Proto bude jen dobře, když ho naučíte chodit po železných schodech (donucovací metodou) a budete mu sem tam bouchat popelnicí a šustit nečekaně nohou v písku. Postupujte opět tak, že navzdory jeho úleku tuto činnost budete opakovat. Na psa se přitom nedívejte a tvařte se, že jde jen o rozmar. Pochopitelně, vše provádějte s citem. Pokud pes uskočí, bouchněte znovu, broukejte si písničku a běžte k další popelnici. Pokud zareaguje třeba tak, že si jde po úskoku popelnici očichat, víkem jen zlehka klepněte a najednou si s ním začněte vykládat a mazlit se s ním. Nakonec podle momentální vzdálenosti psa silně bouchněte víkem popelnice a běžte dál. To, že pes měl možnost si u chovatele hrát s jeho dětmi, mu umožnilo poznat mnoho kladných vjemů, díky nimž se mohl stát zkušenějším. Je ovšem možné, že se zde naučil mnohých věcí bát. V každém případě byl stálý styk s dětmi pro něj větším přínosem než kdyby vyrůstal odděleně.

Majetnické chování psa by nemělo být pro nikoho z vaší rodiny tvrdým oříškem. Jen si musí zvyknout, že kdokoliv z rodiny za ním může kdykoliv přijít a pokaždé mu něco donese. Abych řekl pravdu, nevidím důvod, proč mu při žrádle překážet a rušit ho. Neberte mu jeho věci spíše mu ukažte, že mu donesete lepší, chutnější. Pak si ho už nevšímejte. Pokud chce kdokoliv přerušit jeho majetnické chování ihned, ať ho přivolá s vodítkem a košíkem v ruce a na chvíli odvede ven. Pokud mu procházka nic neříká, otevřete lednici a přivolejte ho na salám. Na cvičišti se nic podobného nestane, protože pokud si tam hrají děti, pak psa nepouštějte, pokud není zvládnut. Stále si ho kontrolujte. Nebo se u vás pohybují psi bez kontroly mezi dětmi?