Roudnice nad Labem, 22. - 24. září 2000
Mistrovství ČKS ve sportovní kynologii NZŘ o 500 bodů
(převzato z časopisu pes přítel člověka ročník 45, č. 11/2000, str. 12, 13)

Kynologické cvičiště Slavín najdete v Roudnici nad Labem docela snadno. Asi sto metrů za dopravní tabulí označující začátek města zahnete doprava a kamenitá cesta vás zavede mezi zahrádkami až na cvičiště velikosti fotbalového hřiště. Onoho zářijového slunečného víkendu jsem měla pocit, že jsem se vrátila proti toku času alespoň o čtvrt století. Panovala tu atmosféra dob, kdy si kynologové navzájem nic nezáviděli, pomáhali jeden druhému, velký či dokonce mistrovský závod byl svátkem a příležitostí sejít se s kamarády, trochu popít a popovídat o psech. Samozřejmě, že každý chtěl zvítězit. Ale byl to jen sport pro radost.

	Jaroslav Mlčák a Arno Hedaland
Barbora Lužná a fena rotvajlera Vanesa Bohemia Ortles

Disciplíny mistrovství jsou sestaveny ze tří nejvyšších zkoušek našeho zkušebního řádu. Poslušnost probíhá přesně podle ZVV3, obsahuje deset disciplín po deseti bodech, maximum je tedy dohromady sto bodů, kterých snad nikdy nikdo nedosáhl. Bývaly však doby, kdy řada psů dosahovala výkonů přes devadesát bodů. Zkouší se ovladatelnost psa bez vodítka (vlastně chůze u nohy s obraty), sedni - lehni - vstaň, odložení v sedě za pochodu, štěkání na povel, plížení (psa), aport šplhem přes bariéru 1metr vysokou, přičemž činka je těžká 1 kg. Dále překonání vysoké kladiny oběma směry (s náběhovými žebříky), vysílání psa na 50 kroků do udaného směru, přivolání psa před psovoda a odložení psa, přičemž je psovod v úkrytu. Obtížná disciplína je jistě vysílání do určeného směru. Pro aport šplhem přes vysokou překážku musí mít pes fyzické předpoklady, nesmí ho bolet stářím či nemocí klouby. Snad i pro vysokou kladinu. To by zase neměl trpět strachem z výšek a závratí. ("Všechno jde naučit. snadno, když to děláte každý den," vysvětlil nám k našem překvapení česky, mladý horal v lanovce na jednu z vysokých rakouských hor, když jsme neobdivovali krásu okolní scenérie, ale německého ovčáka, který nevzrušeně ležel u nohou svému pánovi a ta mnohasetmetrová výška, v níž se spolu s námi houpal v kabině lanovky, mu opravdu vůbec nevadila.) Tento poněkud obšírný úvod do poslušnosti má posloužit k vysvětlení, že se po psovi opravdu nechce nic zázračného, že takových osm bodů z deseti možných by mohlo být dosažitelných, jestliže se někdo věnuje výcvik psa. Nemohu pochopit sedm nul za štěkání na povel (ze šestnácti psů, kteří soutěž dokončili). Vždyť štěkání je pro psa stejně přirozené jako řeč pro člověka. Je to nedostatek vztahu mezi psem a člověkem, že pes vlastně neví kdy si může dovolit "promluvit"? Nedostatek trpělivosti a vynalézavosti člověka přijít na to, jak psa k "řeči" přimět? Nebo následky neustálého napomínání psa, aby štěkotem nerušil? Asi od všeho trochu. Nulu za vynechání vysoké překážky si vysloužili jen dva osmiletí psi. Budiž to jejich pánům, v tomto případě výjimečně ke cti. Výcvikově (tedy z odborného hlediska) je přijatelnější horší součtový výsledek za selhání ve dvou disciplínách, než známky všeobecně mizerné. Vezmeme-li si průměry známek po řadě, bylo to ovladatelnost 
8, 5, sedni - lehni - vstaň,  8,13, odložení v sedě 8,69, štěkání 4,13, plížení 7, 25 aport šplhem 6,31, vysoká kladina 5, 31, vysílání 6, přivolání 7, 25 a odložení 10. Celkový dosažený průměr 71,56; mohl být ještě o něco lepší, nebýt čtyř celkově až nepochopitelně slabých výkonů.

Stopa A - je (čistě podle ZVV3) cizí, 1000-1200 kroků dlouhá, minimálně 3 hodiny stará, dvakrát lomená v pravém úhlu a musí být zpracována do dvaceti minut. Jeden předmět je v průběhu stopy, druhý na jejím konci. Maximálně dosažitelných sto bodů je samozřejmě ideál, který se vidí jednou, dvakrát za život. Více než devadesát bodů je už slušný výsledek, kterého dosáhlo pět psů, šest dalších bylo v rozmezí osmdesáti až devadesáti, čtyři psi selhali a získali pouze okolo dvaceti bodů, ten zbývající do počtu měl 70 bodů. Průměrný výsledek činil 70,44 bodů.

Stopa B je podle stopařské "dvojky", ale bez křížení (které by ji činilo podstatně těžší). Je to cizí stopa 500 - 600 kroků dlouhá, minimálně hodinu stará, čtyřikrát lomená, z toho jednou v ostrém úhlu. První předmět je na stopě, druhý ji ukončuje. Rovněž za ní může být v ideálním případě sto bodů. Dosažený průměr byl slušný - 82, 94 bodu. Až na tři nevyvedené stopy se všem docela povedla. Potvrdilo se, že psi nejsou dostatečně procvičováni na stopách starších.

Obrana na tomto mistrovství republiky je složena převážně z disciplín obranářské "dvojky", jen přepadení při doprovodu druhým figurantem z úkrytu není v našem současném zkušebním řádu obsaženo. Jsou to zčásti "technické" disciplíny - průzkum, vyštěkání, prohlídka, výslech a doprovod, přepad a hlídání dohromady za sto bodů a potom tzv. "kontrolák" - čili zadržení na dálku, také za maximálních sto bodů. Přiblížil se jim jedině vítěz. Průměrných 139, 13 bodu bylo dost slabých. Ovlivnily ho jistě tři nuly - dvě z nich, kde se pes bál úderu, anulovaly i předešlé dosažené body v obraně. Třetí nulu dostal pes, který se nebál úderu, figuranta zadržel, ale pak od něj odešel. V tomto případě mu podle ustanovení zkušebního řádu zůstalo 85 bodů z předešlých obranářských disciplín.

Letošní výkony byly, byt' jen v poslušnosti, přece jen o poznání lepší než loni, což je mírně povzbudivé. Nejen příjemné pro letošní účastníky, nebo alespoň pro část z nich, kteří dosáhli slušných výsledků. Vítězný pes získal stejný počet bodů jako loňský vítěz. Stejně šest psů přesáhlo hranici 400 bodů. Přesto budilo letošní mistrovství naději. Psi byli totiž přece jenom mladších ročníků narození, takže mohou ve výcviku pokračovat. Všichni se zdáli být optimisticky naladěni. Sluníčko dodávalo radost a energii. Organizace klapala jako na drátkách. V Roudnici nad Labem bylo mistrovství již potřetí. A tak organizační výbor pod vedením Václava Kejře úspěšně úročil předešlé zkušenosti. Přejme příštímu ročníku více mladších psů i více psovodů, kteří se budou zabývat výcvikem podle našeho zkušebního řádu na vyšší úrovni. Možná by se mohl najít i sponzor z řad úspěšných obchodníků či výrobců krmení, který by si vzal na starost financování přípravy adeptů na účast v příštím ročníku našeho pětisetbodového mistrovství. Možná by se i někdo věci znalý (například Václav Schober) nechal přesvědčit, aby přísným okem dohlédl na přípravu. Ona soutěž podle IPO na stadionu je sice hezká, ale většinou i drahá záležitost. Zachovejme si národní zkušební řád a jeho, řekněme, přírodnější podmínky. Mistrovství republiky k němu patří již několik desítek let. A k mistrovství zase patří vyšší úroveň.

Zuzana Trankovská

Výsledky těch nejlepších:
1. Jaroslav Mlčák, Arno Hedaland (S 172, P 82, O 194), 448 b.
2. Jiří Radil, Ange Bój-Bój (186+88+170), 444 b. 
3. Václav Zpěvák, Ben z Ajbaku CS (182+66+188), 436 b.
4. Vladimír Souček, Daf z Trucu CS (179+84 +173), 436 b.
5. Jiří Pružina, Dero z Arteru (192+66+162), 420 b. 
6. Miloslav Čeněk, Ax Svojín (189+51+168), 408 b.

(odpovědnost za veškeré chyby a nesrovnalosti oproti originálu přebírá správce www.rtw.cz, další informace naleznete v časopisu Pes přítel člověka č. 11/2000)

Připravila: Klementová Hana