Přivolání, soustředění, délka výcviku
(převzato z časopisu pes přítel člověka ročník 45, č. 8/2000, str. 12)

Pes nereaguje na přivolání okamžitě Váš pes možná patří k těm, kterým se dostává výcviku, a přesto nedochází vždy ke správné odezvě na přivolání. Je nutné, abyste okamžitě poté, co pes na povel nereaguje, rozhodně jednali, zadupali, zatleskali, prudce vykřikli jeho jméno a začali couvat. Jestliže nestačí silný řetízek, používejte velký svazek starých klíčů. Tento svazek házíme do bezprostřední blízkosti psa. Neuškodí, když se hozených klíčů (nebo řetízku) doopravdy lekne. Následuje přivolání radostným, jásavým tónem a po příchodu psa odměna. Později stačí klíči či řetízkem pouze zacinkat. Při přivolání nepoužívám cukání vodítkem. Vidím v tom příliš zdlouhavou a téměř bezúčelnou činnost. Jako nepodmíněné podněty používám zásadně lákavé pamlsky, které bývají veliké jako nehet palce. Není účelem psa zasytit. Zde vlastně využívám nepodmíněný reflex pokrmový. Na "úlety" psa nevěřím. Zkušenost mě poučila, že jde zpravidla o nedocvičenost podmíněného reflexu.

 Samo přivolání zpočátku učte v nerušeném prostředí, které vzápětí, ale sporadicky střídejte například s městem. Městem mám na mysli natolik rušivé prostředí, které váš pes nezná, kde je nejistý, protože zde nikdy neběhal na volno, a proto hledá oporu u vás. Nebojte se mu ostře poručit: "Ke mně!" i na veřejnosti. V tomto rušném prostředí používejte přivolání zpočátku jen dvakrát třikrát po sobě a psa vemte na vodítko. Pak se opět vraťte k výcviku do míst, kde je méně cizích vlivů. Při střídání míst se někdy zpočátku stává, že na některém z nich se pes zapře a odmítá k nám přijít. (Například po ukončení procházky u domovních dveří či návratu do kotce. Ale setkal jsem se s podobným projevem i na cvičišti.) Zde nic nelamte. Odstupte na jiné místo, a tam psa přivolejte. Později po dobře zvládnutém cviku již prostředí nehraje roli.
Sám učím psy, aby přibíhali již po vyslovení jména. Nechte jej zpočátku jen vyběhnout a po oslovení například: "Bene!" a jeho následném příchodu mu dejte pamlsek, pohlaďte ho a znovu mu dejte volno. Při pouhém oslovení není nutné, aby si předsedal, stačí když se dostaví. Pamlsky podávejte zpočátku pokaždé, byť váš pes přijde až na třetí přivolání. Časem, když váš pes již reaguje spolehlivě, podávejte pamlsek nepravidelně. Například psa po přiběhnutí jen pochvalte a z toho nečekaně, kdykoliv (i když se jen motá okolo vás) jej oslovte a odměňte pamlskem. Jestliže odměnu po vás vyžaduje, je vše v pořádku a klidně mu ji dejte. (Pes si vás začne hlídat). Zmíněné však musíte kombinovat s přerušením jakoby nežádoucí činnosti a pes nic nedostane. Poté psa znovu oslovte: "Bene!", i když se na vás dívá, a dejte mu obzvlášť dobrý kousek. Účelem této fáze výcviku je, aby si pes vytvořil podmíněný reflex na oslovení coby přivolání. Další nepravidelné podávání pamlsku střídané s pochvalou slouží jen k utvrzení vytvořeného reflexu. Samotný povel "Ke mně!" či "K noze!" slouží k umocnění povelu, kdy už vyžadujeme předsednutí či přiřazení k noze.

Soustředěnost
Tato technika vynucení pozornosti patří k těm, které správně zvládnou zkušenější cvičitelé. Začátečníkům ji nemohu doporučit! Pokud se pes není schopen při výcviku soustředit a moc se rozhlíží, cvičte intenzivně pár minut na vodítku, kdy si jeho soustředěnost zajistíte prací rukou. Provádějte soustavné cukání vodítkem, štípání do týla či zatahání za ucho. Jakmile se na vás pes dívá, následuje ihned jásavá pochvala: "To je ono", "výborně" atd. Dokud vám věnuje pozornost, pak ho klidně chvalte i několik minut. Po ztrátě pozornosti si ji ihned vynuťte. I soustředěnost je podmíněným reflexem. Následuje volno, aby se pes proskočil, a poté ho na chvíli uvažte či zavřete do odkládačky. Veškerou manipulaci - zmíněné tahání a štípání provádíme s citem. Musíme přesně odhadnout práh bolesti a naše dotyky tuto hranici nesmí překročit. To je velmi důležité! Nováček, který sílu dotyku neodhadne, si totiž psa snadno zkazí. Pes pak začne reagovat bázlivě, uskakuje směrem od pána, snaží se bočit. Citlivý a zkušený cvičitel však touto snadnou technikou dokáže divy.
Existuje samozřejmě více metod, které zvládnou i méně zkušení cvičitelé, případně jsou vhodnější pro mladé psy. Lze upoutat pozornost například na balonek, hračku, peška či hadr. Tyto techniky jsou více známy. Jedno je však všem technikám soustředěnosti společné. Nacvičujeme je pouze po omezenou dobu, při výcviku poslušnosti. Vyžadovat soustředěnost i na běžné procházce je nesmysl.

Jak často cvičit a kolik
Cvičte tak dlouho, dokud to baví oba. Pokud to přestává bavit vás či psa, nastolte třeba procházku nebo jízdu autobusem. I to je výcvik. A získávání nových zkušeností má vždy smysl. Držte se zásady: pokud pes splní cvik na výbornou, tak jej ihned neopakujeme, ale třeba až za deset minut. Účelem je ukončit cvik ve chvíli, kdy přináší momentální stav vycvičenosti psa odpovídající výsledek. Je nutné končit v nejlepším.
Pocvičte si denně, třeba jen v rámci normální procházky. Pocvičte si něco, co vás nejvíc pálí. Nebo si jen pár minut pilujte například chůzi na vodítku, kterou kombinujte s obraty na místě atd. Přestávku - vynechání výcviku dávejte, pokud je výcvik intenzivní, jen jeden den v týdnu. Dlouhé přestávky u nedocvičených cviků jsou nevhodné.
Plemeno nebývá zpravidla rozhodující pro cvičitelnost psů. Výjimkou bývají těžcí molosi. Ale často jsem se více nadřel například s exteriérovým německým ovčákem než třeba s méně univerzálním plemenem. Nepodceňujte teorii výcviku psa. Pokud ji znáte a máte dostatek vůle, může se stát, že dosáhnete i lepších výsledků než vaši učitelé.

Ivo Eichler

(odpovědnost za veškeré chyby a nesrovnalosti oproti originálu přebírá správce www.rtw.cz, další informace naleznete v časopisu Pes přítel člověka č. 8/2000)

Připravila: Klementová Hana