Nežádoucí reakce po očkování
(převzato z časopisu pes přítel člověka ročník 45, č. 8/2000, str. 6)

Vakcinace je jedním ze základních opatření aktivní ochrany zdraví psů. Velmi účinně chrání vakcinované zvíře před nakažlivým onemocněním, které může navodit vážnou poruchu zdravotního stavu a nezřídka způsobit i smrt postiženého. Současně je třeba zdůraznit, že imunizace, je-li prováděna v opravdu plošném měřítku, snižuje možnost vzplanutí infekce v rámci celé psí populace. Poměrně vysoký stupeň jejího proočkování u nás v současnosti (oproti předchozím desetiletím), i když nedosahuje úrovně vyspělých států Evropy a Ameriky, se pozitivně odráží na příznivé nákazové situaci a jen podtrhuje význam pravidelně prováděné vakcinace.
Přes veškeré pozitivní přínosy s sebou očkování přináší i občasné problémy v podobě nežádoucích reakcí. Jejich frekvence je naštěstí velmi nízká, nicméně čas od času se objevují, způsobují aktuální zdravotní problém u očkovaného zvířete a znamenají nepříjemné překvapení pro majitele psa a pochopitelně i pro veterinárního lékaře, který vakcínu aplikoval. Je nutno předeslat, že postvakcinační reakcí se zpravidla označuje celková akutní porucha zdravotního stavu, někdy i život ohrožující, která se objevuje v souvislosti s provedenou vakcinací. Mnohem častěji však probíhá na lokální úrovni, tedy v místě, kam byla očkovací látka aplikována. Lokální reakce svým způsobem hraje pozitivní roli v aktivní tvorbě protilátek. Objevují se totiž výhradně u inaktivovaných vakcín, což jsou očkovací látky obsahující zárodky umrtvené chemickými antiseptiky (například formolem, merthiolátem aj.). Inaktivace způsobuje snížení imunizační schopnosti vakcíny a vyžaduje tudíž další úpravu ve smyslu zvýšení účinnosti. Toho se dosahuje přidáním tzv. adjuvans - nejčastěji aluminium hydroxidu nebo olejové emulze, které vyvolávají zvýšenou tkáňovou reaktivitu v místě vpichu po dobu několika dnů až dvou týdnů. Imunitní systém tak získá dostatek času k rozpoznání vpraveného antigenu a následné protilátkové odpovědi. U většiny očkovaných psů tuto místní tkáňovou reakci ani nezaregistrujeme (probíhá v podkoží na mikroskopické úrovni), v menším počtu případů se objeví zatvrdnutí nebo uzlík zpravidla velikosti hrášku nebo nejvýše lískového oříšku, který spontánně vymizí během jednoho až dvou týdnů. Zcela výjimečně se vytvoří tzv. sterilní absces jako výsledek neadekvátní místní reakce, a je nutno jej řešit chirurgicky. S výše popsaným efektem souvisí i občas se objevující bolestivost během injekce nebo bezprostředně po ní - je záležitostí zpravidla několika vteřin a nemá žádný další negativní vliv na očkovaného jedince.

Jiná situace je u celkových nežádoucích reakcí. Vznikají jako patologická odpověď imunitního systému na organické komponenty, nejčastěji fragmenty buněčného materiálu nebo antigeny kultivačních médií, eventuálně na bakteriální antigeny především v případě leptospirových vakcín. U určitého procenta celkových reakcí jsou příčinou komponenty zvířecích sér (například hovězí proteázy), které jsou běžnou součástí buněčných kultur, sloužících k produkci vakcinačních kmenů. Alergičtí jedinci mohou být předem senzitivováni těmito bílkovinami, které od časného věku přijímají s potravou, aniž dotyčného jakkoli poškozují. Teprve po jejich vpravení do organismu jinak než přes trávicí trakt, tedy injekčně s vakcínou, dojde u nich k nastartování abnormální celkové (alergické) reakce. Ta se nejčastěji projeví kožními a podkožními otoky, s nejčastější lokalizací na hlavě (víčka, nos, pysky) a kopřivkou spojenou případně se svědivostí. Nastupuje zpravidla během 30 minut až 2 hodin po očkování, nejdéle do 4 - 6 hodin, a délka jejího trvání bývá řádově rovněž v hodinách.
Přestože většinou odezní spontánně, je v každém případě vhodná intervence veterinárního lékaře. Dojde-li k rozsáhlé akutní celkové reakci (alergii), může být její průběh velmi dramatický. V organismu postiženého zvířete dojde k abnormálnímu uvolnění mediátorů zánětu (látek uvolňovaných z bílých krvinek), jejichž působení může navodit oběhový kolaps a otoky nejen v kožní oblasti, ale i ve vnitřních orgánech (například otok plic). Současné zvýšení sekrece hlenu na sliznicích především dýchacích cest a spasmus (křeč) hladké svaloviny, která je součástí stěn vnitřních orgánů (průdušek, žaludku a střev, močových cest), může stav dále komplikovat. Tato hypersenzitivní reakce se nazývá anafylaxe a objevuje se až po několika bezproblémových vakcinacích - poprvé zcela nečekaně třeba až ve věku pěti let. Tzv. anafylaktoidní reakce vzniká již při prvním setkání s vakcínou na poněkud odlišném principu, ale se stejnými důsledky. Nutno připomenout, že podobnou těžkou alergickou reakci mohou kromě vakcinačních antigenů vyvolat i některé léky, především antibiotika, dezinfekční prostředky, hmyzí jed a další. Problém se pochopitelně netýká pouze zvířat, ale minimálně stejnou měrou i člověka.
U zvlášť citlivých jedinců je třeba zvýšená pozornost a těsnější spolupráce s veterinárním lékařem. Je nutno vakcinovat takového psa vždy v ideální kondici, bez poruch zdravotního stavu. Vhodné je podávání antihistaminik (léků blokujících nežádoucí účinek histaminu, významného článku v řetězu alergické reakce), nejlépe již 1 - 2 dny před provedením očkování a několik dní po něm. Anafylaktický šok nastupuje zpravidla velmi rychle, nejčastěji do 15 - 30 minut; u alergických pacientů je vhodné minimálně půl hodiny po injekci setrvat v dosahu veterinárního lékaře. Ten má k dispozici léky, které mohou rozvoj patologické reakce zastavit. Smrtelný průběh je zcela ojedinělý - souběžné jiné postižení zdravotního stavu nebo pozdní léčebný zákrok bývají v souvislosti s těmito výjimečnými případy. Lze uvažovat i o změně použité vakcíny a alternativní imunopreparát Lze předběžně "otestovat" nitrokožní injekcí malého množství naředěné vakcíny u disponovaného zvířete. Nedojde-li k lokální (event. celkové) reakci, Lze očekávat, že pes nebude vůči tomuto přípravku zvýšeně citlivý.

Výrobci vakcín postupně eliminují rizika, která mohou být zdrojem nežádoucích reakcí. Na druhé straně se zdá, že poněkud přibývá počet postižených psů, pravděpodobně v souvislosti se změnami životního prostředí, způsobu krmení i zdrojů výživy a především s příbuzenskou plemenitbou a úzkou selekcí. Nejčastější predispozice k popisovaným problémům se objevují u malých a zakrslých plemen (hladkosrstý jezevčík, jorkšírský teriér, trpasličí hladkosrstý pinč, čivava, maltézský pinč, mops a další, vzhledem k věku je nejčastější výskyt postvakcinačních reakcí u štěňat a mladých zvířat do 1 roku věku. V těchto případech většinou k opakovaným reakcím po dalších vakcinacích v následujících měsících či letech nedochází (nejde zpravidla o klasickou anafylaxi), ale přesto je zvýšená pozornost na místě.

MVDr. Michal Gojda
(odpovědnost za veškeré chyby a nesrovnalosti oproti originálu přebírá správce www.rtw.cz, další informace naleznete v časopisu Pes přítel člověka č. 8/2000)

Připravila: Klementová Hana