Nebojte se dospělých zvířat
(převzato z časopisu PES přítel člověka ročník 45, č. 3/2000, str. 12)

V mém případě jde o to získat co nejdříve co v největší důvěru psa. Protože psi jsou u mne většinou jen na 4 - 6 týdnů, po kterých je vracím zpět majitelům. Po této době musí být důsledný výcvik již splněn. Nejsem zastáncem výcviku cizího zvířete, a proto se snažím, aby si svěřený pes co nejdříve rozšířil svou smečku, do které bych patřil i já.
Je pravda, že jsem již po dvou hodinách mohl pouštět psa na volno a ten nadšeně a s velkým zájmem poskakoval kolem. Byl pro změnu a prožíval novou zkušenost jako velké dobrodružství. Jen jednou jsem měl vystresovaného psíka menšího plemene, který se krčil v rohu a doslova strachy zvracel. Moje žena Lenka mě přemlouvala, abychom pánečkům zavolali, ať pro něj přijedou. Nakonec jsme se domluvili, že dáme pejskovi dvacet čtyři hodin a poté majitelům zavolám. Druhý den jsem ho vzal s sebou na výcvik, byť byl jen uvázaný. Vše nové je pro psa přínosem, a to i v případě, že není na změnu prostředí zvyklý. Pejsek si na cvičišti pobyl jen chviličku, hup do auta a hurá do města. Ve městě využívám rušivých vlivů, například psa ponechávám na místě a jdu nakoupit. Po návratu jej pamlskem odměním a přemístíme se dál na jiné rušné místo.
Když se potom vracím po 3 - 4 hodinách domů, pes je celkem spokojený a nakrmený. Ani se nenadějete a je u vás zabydlen. Rin, tak se jmenoval, u nás nakonec pobyl až do konce svého výcviku. Opakem frustrovaných a bázlivých jedinců bývají psi s aktivní obrannou reakcí (zlí, nebezpeční), kteří rovněž přicházejí na výcvik. Výhodou je, pokud mohu psa ustájit venku. Pokud je pes v kotci, tak za ním chodím a házím mu pamlsky. Zpravidla již druhý den mu dám možnost, aby se proběhl po výběhu či po zahradě. Nutné je, aby měl ještě vlastním pánem připnuté vodítko. Něco jiného je, jestliže na mříže útočí. Pak je nejlepší natáhnout se vedle kotce na lehátko a "vyspat se s ním". Jak tato činnost probíhá? Ležíte na lehátku za mřížemi, čtete sem tam nahlas knížku, do toho poznamenáte: "Argo, na!" I když začne po oslovení zuřit a rozbíjet kotec, psa pochválíme: "To je hodný pes!" a hodíme mu kousek masa. (pes je z našeho chování doslova zmaten.) Poté se otočím ke psu zády a čtu si dál. Toto své chování často opakuji.
V současné době mám na výcvik středoasijata, kterému trvalo deset hodin, než si na mě zvykl, přestal řvát a rozbíjet kotec. Poté jsem kotec otevřel a otočil se k němu zády. Záměrně jsem jej ignoroval. Pes vyběhl ven a začal se seznamovat s okolím. Protože jsem v době, kdy byl zavřený, záměrně pouštěl kolem kotce jiné psy, měl hodně co očichávat a přeznačkovávat. Jakmile jsem ho potřeboval opět zavřít, přišlápl jsem jeho vodítko a bez pohledu na něj řekl: "Argo, běž na místo!" Fungovalo to. (Někdy stačí jen vodítko háčkem z drátu zachytit a zvednout.) Pak jsem zavřel kotec a znovu se k němu začal chovat důvěrně. Následoval opět výbuch zloby a má nadšená pochvala ("Ty jsi hodný kluk.") doprovázená kusem masa. Opět si ho nevzal, ale věděl jsem už své. Když se nebudu dívat, neodolá. Po čtyřech dnech již nastupuje do auta, nechá si ode mne i od ženy nasadit náhubek, běhá po dvoře. Jen je ještě nutné, aby si lépe zvykl na našeho čtyřletého Adámka. Provokuje ho jeho nenápadné nahlížení (je mu podezřelé) či prudký pohyb (lovecký pud). Tento vztah si ovšem kontroluji a psa ihned okřiknu.
Možná vás zaráží, proč na psa mluvím mazlivě, chválím ho a hodím mu odměnu, když na mě útočí?
K tomuto chování mám nejméně tři velmi pádné důvody:
1. Prioritou je, abych byl přiřazen do jeho vnitřní smečky, a to v jakémkoli, i podřízeném postavení.
2. Pokud na agresivního psa reaguji jinak, než očekává, a on očekává útok nebo trest, vyvedu jej z konceptu. Záměrně posiluji jeho dočasnou nejistotu, ke které přispívá neznámé prostředí. Tato nejistota je momentálním nástrojem, nikoli cílem výcviku. Právě díky nejistotě, byt' krátkodobé, ke mně rychleji přilne. Jsem jediný, kdo se mu v této fázi věnuje.
3. Přinesením krmení, které veřejně či pokoutně přijme, se řadím automaticky na pozici vůdce, který mu zajistil potravu.

Tolik ke kotcovému psu. Rád ovšem vzpomínám na podobně sebevědomého psa, který byl zvyklý na ustájení v bytě. Byl to nádherný roční ridgeback. Oproti jiným psům tohoto plemene, které jsem cvičil, tento jedinec plně potvrzoval, co jsem o nich četl. Byl velmi dominantní a nebezpečný. Jeho majitelé bydleli naštěstí jen 30 kilometrů od nás. Toho jsem využil k postupnému, přerušovanému seznamování. Po příjezdu jsem je uvedl i se psem do pokoje a sedl si proti nim. Po třech hodinách hry "na sousedskou návštěvu" jsem dosáhl toho, že jsem mezi řečí hodil psovi maso a on ho sežral. Nesměl jsem se ovšem po něm ani podívat. Za dva dny přijeli majitelé se psem znovu. Pes nás již trochu poznával. Opět zhruba po třech hodinách už vzal maso přímo z ruky.
Jak to pokračovalo dál s ridgebackem a tolika jinými psy? Pánečka požádám, aby vyšel i se psem přede mnou ven. Za svými zády mi předá vodítko a já odcházím. Pán ještě chvíli podrží psa za obojek. Zatím napínám vodítko. Pán se neloučí a vchází bez ohlédnutí zpátky do domku. Z desítek psů se mi stalo jen jednou, že mě pes bouchl náhubkem do zad. Jinak mě při předávání pes ještě nenapadl. Účel je chovat se s nezájmem. Psa si nevšímat a podle kondice psa a způsobu jeho ubytování jít a jít. Pro ostré a temperamentní hochy mám okruh dlouhý 9 kilometrů. Již po dvou třech kilometrech lze zkracovat vodítko. Mezitím se často rozcházím a zastavuji. Na psa se stále nedívám. Nesnáším takové ty řeči: "Když to nejde po dobrém, tak to jde po zlém!" A přitom je to tak jednoduché. Jde jen o důslednost a trpělivost. Když se potom vracím k domovu, je pes většinou už uchozený, ale přesto začne táhnout, protože očekává, že na něho bude čekat páneček. Ten tam již pochopitelně není a pes je najednou sám uprostřed cizí smečky. Začátečníkům doporučuji ponechat náhubek během noci a dalšího dne. Pokud potřebujete psa odměnit, čiňte tak přes náhubek. Sám jej sundávám již po návratu z první procházky. Náhubek snímám v kotci, kde jej opatrně rozepnu, tím psa vlastně odměním a zavírám za sebou kotec. Jakmile ho ustájím, hodím mu do kotce pamlsek. Je běžné, že změna prostředí, předchozí únava, ale i opuštěnost mu vezmou chuť na sebelákavější krmi. Tím se ovšem nedám odradit a posléze s krmením pokračuji. Jakmile pes sežere hozené maso přímo přede mnou a není v přímém kontaktu s majitelem, mohu mu ho podat z ruky. Je ovšem nutné ho upozornit: "Na!" I zuřící pes po tomto povelu přestává dorážet a koncentruje se na další potravu. Při podávání pamlsku se mu nedívám do očí, periferně psa neustále sleduji a ihned ruku oddaluji. Potravu podávám přes mříže kotce a v žádném případě ho nehladím. Pes ve chvíli, kdy přijímá potravu, nekousne. Stačí však, abyste se mu podívali do očí a už je zas na mřížích či trhá vodítkem. Nepíši tyto věty proto, abyste zkoušeli za každou cenu zvládat extrémně agresivní zvíře, ale jde o to, abyste si uvědomili sílu pokrmové metody, kterou působím na jakéhokoli nováčka.
O extrémech se zmiňuji záměrně. I nejbázlivější či nejagresivnější jedince můžeme svou trpělivostí a zájmem získat a vybudovat velmi kvalitní vzájemný vztah.

Nyní v bodech, jak postupovat s dospělým psem:
1. Psa převezmeme od pána v 15 hodin. Později ne.
2. Psa přebírejte, když máte před sebou alespoň dva dny volna.
3. Necháme psa na volno seznamovat s bytem.
4. S pánem jsme v družné zábavě (pijeme kávu).
5. Páneček položí na určené místo psův pelíšek.
6. Beru psa a jdu se s ním projít.
7. Pán odjíždí bez loučení, aniž by pes jeho odjezd zaznamenal (nebude tolik tesknit).
8. Během vycházky se chovám k neadaptabilnímu zvířeti chladně, bez zájmu, jakoby nevšímavě. Pokud jde naopak o vysloveně komunikativího psa, pak ho co chvíli chválím a odměňuji.
9. Po příchodu domů psa pochválím, dám mu vodu a krmení (většinou první den nechce).
10. Spím se psem v jedné místnosti a pokud to jde, tak s ním čile komunikuji.
11. Další den procházím okolí, aby pes znal dobře cestu zpět. Vyhledávám s dobře zajištěným psem rušná místa.
12. Psa často přivazuji, opouštím a po návratu psa chválím a odměňuji (při opouštění psa se skrývám za překážku, ale samozřejmě ho mám pod kontrolou).
13. V okamžiku, kdy poznám, že mě pes rozlišuje, začnu jej jásavě vítat a krátce hladit (obojí přeháním).
14. Nikdy se nad psa neskláním a nekladu mu ruku shora na hlavu. Lépe si je sednout na zem a ruku dávat při hlazení zespodu na hruď a pod bradu. Toto pravidlo je důležité zvláště u nebezpečných psů. Stavění se nad psa a pokládání ruky shora může vyvolat agresivní odezvu. 15. Pes musí poznat, že mu od nás nikdy nehrozí nebezpečí.
16. Pes musí mít zajištěnou práci a již od prvních dnů vytížení, třeba jen chůzí na vodítku.

I když máme seznámení za sebou a pes již radostně přibíhá pro piškot či k misce, nemáme ještě vyhráno. Prostředí je psovi dosud cizí a stále probíhá fáze seznamování. První tři dny jsou na programu vycházky, zvykání na dopravní prostředky, prostě časté změny, aby měl klid až doma v pelíšku. Problém může nastat po 6 až 10 dnech, kdy si pes již zvykl a začne se chovat jako doma. Tady by mohlo hrozit nebezpečí, zvláště pokud nám jeho majitelé něco zatajili. Proto doporučuji "kout železo" a již od čtvrtého dne pobytu cvičit důsledně poslušnost.
Cviky poslušnosti učte kontrastní metodou (přinucení a následná odměna). Tím přivykáme ještě nejistého psa na různá omezení. Psa pozorně sledujeme a při příznacích nevole (strnulost, oči apod.) cvičení ihned přerušíme a začneme lákat psa na maso, hru a delší mazlení vypouštíme. Hra je pro psa přirozeným kolbištěm pro ověření dominance. Zde je velké riziko pokousání.
Závěrem bych chtěl říci, že skutečné nebezpečí při příchodu do nového prostředí hrozí jen od opravdu nebezpečných psů, 99 % psů je v podstatě hodných a bezpečných.

Nyní rada jak postupovat, máme-li již jednoho psa doma:
1. Zpočátku (první den) držte psy odděleně s náhubky nasazenými. Účelem je, aby nový pes získal co nejvíce pachových vjemů v novém prostředí a sám nasákl domácím pachem.
2. Psy venčete spolu na neutrálním území, kde to ani jeden nezná. Zprvu nováčka ve smečce vodíme na vodítku.
3. Pokud nejsou psi na náhubek zvyklí, tím lépe. Mají s tím dost starostí, což odvádí jejich pozornost od soka. Nehrozí úraz, ani nebezpečí, že by následně mohli na sebe zanevřít.
4. Střídavě budeme jednoho ze psů uvazovat ke stromu a s druhým si zatím hrajeme a dáváme mu lákavé odměny. Po chvíli psy vystřídáme.
5. Pokud kterýkoli ze psů nezvládá dostatečně přivolání, budeme ho vypouštět s dlouhým vodítkem, které potáhne za sebou.
6. Jakékoli rvačce ve smečce se budeme snažit předcházet. Pokud přece jen dojde k napadení, okamžitě jej přerušíme zakazovacím povelem: "Ne!" ("Fuj!") a trhneme vodítkem. Psovi ukážeme, kde může běhat.
7. Psy zavíráme tak, aby byli v době odpočinku i krmení odděleni.
8. Každému psu schází jeho druhový protějšek, takže dříve či později si na psího partnera zvykne. 9. Pokud jeden pes vrtí ocasem, zhodnoťte situaci, a pokud druhý nemá snahu napadat, na chvíli oba pusťte.
10. Zpočátku dělejte oběma psům chvilku vzájemné volnosti vzácnou.
11. Svému starému psu ukažte, že nemá důvod žárlit, že je váš.
12. U psů žijících v kotcích na seznámení nespěchejte. Umožněte jim, ať mají dostatek času se vzájemně pozorovat.

Často se setkávám s tím, co pes musí, co nesmí a co mu nesmíme dovolit. Každý z nás si musí rozvážit, co od svého psa očekává a kam jej chce v dospělosti dovést. Jakmile máme ujasněny priority, závisí vše už jenom na nás. Jde o to, zda jsme důslední, přesní, zda se psem cvičíme a kolik času mu jsme schopni věnovat. Teprve když jsme ochotni věnovat svému psu svůj čas, můžeme vždy s úspěchem uplatňovat povely či přerušení nežádoucí činnosti.

Ivo Eichler, Ostrava 35, 763 16 Zlín

(odpovědnost za veškeré chyby a nesrovnalosti oproti originálu přebírá správce www.rtw.cz,další informace naleznete v časopisu PES přítel člověka č. 3/2000)

Zpracovala: Klementová Hana