Pár slov a zamyšlení nad Svodem plemeníků.

Aneb co jsem viděl slyšel a co jsem se dozvěděl aniž jsem chtěl či o to stál???
Neznám chovatelskou akci významnější než-li právě svod plemeníků. Kdy jindy se vám představí v takovém počtu téměř celá chovná základna - krycích psů, tedy jedna polovina chovného potencionálu (druhou polovinu tvoří feny) z celého českého chovu.

O významu akce bohužel nesvědčila účast příznivců plemene, neboť kdyby se odečetli samotní účastníci a jejich nutný doprovod, potom by zůstala pouze hrstka věrných, skutečně několik přihlížejících, odhadem do dvaceti lidí. 

Těžko odhadnout, proč právě chovatelé nepovažují tuto jedinečnou přehlídku za důležitou a ignorují ji.
Příjemně mne přikvapila velká účast poradců chovu, což svědčí o skutečném významu této akce. Kde jinde by poradci chovu měli k dispozici tolik studijního materiálu, jako právě zde.

Ti poradci chovu, kteří se nezúčastnili, mne svou neúčastí ani moc nepřekvapili.
Ale jak říkám, takovou účast poradců chovu jsem na žádném z předcházejících svodů plemeníků nezaznamenal, a to tedy zcela jistě lze zařadit k positivu akce.
Pokud si mohu dovolit hodnotit celou akci, lze ji hodnotit jako velmi zdařilou.
Domácí pořadatelé z chrudimské ZKO dělali maximum pro zdar akce.
Krásné prostředí, velké prostory, slušně vybavená klubovna včetně odpovídajícího sociálního zařízení, občerstvení na dobré úrovni, i když si myslím, že za některé ceny by se nemuselo stydět ani honosnější restaurační zařízení, ale pejskař to dokáže pochopit, neboť každý víme, jak těžké je udržet klub v chodu, a zajistit finanční soběstačnost.

Všude pořádek přímo vzorný, odpadní koše po celém areálu, a dokonce si pořadatelé zařídili i super počasí.

Právě díky pořadatelům si myslím, že akce byla velmi zdařilá.
Ne vše ale bylo v pořádku, a kdybych na to nepoukázal, asi bych mohl být podezírán z vedlejších nekalých úmyslů.

Zahájení akce a následné přehlídky plemeníků provedl ÚPCH. Kdo jiný by měl představit plemeníky než ÚPCH. Zajímavé bylo však to, že nikdo z přítomných neslyšel co že si to tam ÚPCH vypráví. Chvílemi, když se otočil vítr jsem zaslechl, že asi hovoří o psech, ale nic víc . I když se někteří přítomní, které to zajímalo, ozvali s tím, že není nic slyšet, nikdo nereagoval.

Technické potíže? Možná. Úsměvné na celé věci je to, že okamžitě jak ÚPCH svou úvodní řeč dokončil, mávnutím kouzelného proutku se rozhlas uzdravil a hned bylo všemu rozumět.

No největší překvapení čekalo na majitele plemeníků,předvádějící své psy, když jim byl do rukou vražen mikrofon, a hovoř o svém kamarádovi.

A tak jsme se dozvídali zajímavé věci, jako že se jedná o naprosto takového či onakého psa, a že jej má celá rodina ráda a že je to policejní pes a že je to pes ze zahrady, nebo že to není kdovijaky zabijak, atd. atd. atd.

Určitě to lze označit jako sympatické gesto koho-si, kdo dal prostor i samotným majitelům našich plemeníků.

Ale, co-si jsem postrádal, a dle ohlasu a reakcí přítomných nejen já.

A to, fundovaný výklad ke každému plemeníku. Nejen, že předvádějící byli s mikrofonem v ruce velice zaměstnáni, a tomu odpovídalo i předvedení plemeníka přihlížejícím.

Nevím, co bránilo určenému činovníku RTW KČR v tom, aby řídil svod plemeníků dle řádu svodu plemeníků a dle tradice.

Za ne nemalou částku, za výstavní poplatek, by asi měl být alespoň dodržen
ŘÁD SVODU PLEMENÍKŮ který m.j. říká:

4.Průběh svodu plemeníků
4.2 Charakteristiky a popis psů provádí veřejně poradce chovu nebo pověřený odborník RKČR.

Právě to jsem , nezaznamenal.

Proč tomu tak bylo? No každý si musí odpovědět sám, já si důvod umím představit a nemusím ani moc spekulovat.

Zbytečná kaňka na jinak velice zdařilé akci.

Aniž mohl kdokoliv předpokládat, že plemeníci nebudou standardně popsáni a charakterizováni, zástupci z pobočky MORAVA slibovali jedno velké překvapení před svodem, a to také splnili, nabídli přítomným zájemcům možnost, seznámit se s databází jednotlivých psů, a tak se dozvědět ty fakta, které měl povinnost předložit někdo jiný. Povinnost vycházející z obsahu řádu svodu plemeníků - závazné to normy (asi jak pro koho).

Hovořil jsem na místě se zástupci pobočky, o které si myslím, že funguje lépe než současný samotný klub , a položil jsem jim dotaz, zda-li by byl problém, umožnit odpovědnému činovníku nahlédnout do databáze během představování jednotlivých plemeníků, když už zřejmě sám nemá tyto vzácné a sjednocené údaje zřejmě k dispozici ( a kdo jiný by je měl mít a znát ?).

Odpověď zástupců pobočky zde přítomných byla nezávisle na sobě stejná - ano velice rádi bychom nottebock s informacemi poskytli, a tím přispěli k naplnění povinnosti klubu vůči členům klubu, a majitelům přítomných plemeníků, kteří museli složit až ne tak malý poplatek, neodpovídající následnému "servisu" tedy základnímu servisu.

Přesto předvádějící předváděli své miláčky, seč jim síly stačily, mnohdy skutečně velice sympaticky.

Některým by ale slušelo více skromnosti. Obecně platilo, čím lepší pes, tím skromnější představení a jeho curiculum vitte.

To vše bych ale nepovažoval za ta zásadní problém, neboť pohled na všechny přítomné plemeníky byl příjemný.

Hned na úvod, kdy nastoupili do kruhu všichni účastníci, jsem zůstal z cela v šoku. Jeden ze psů, m.j. asi i nejméně subtilní, byl svým majitelem vybaven ne až tak zcela standardní výstavní výbavou, používanou spíše méně zdatnými cvičitely. Byl to skutečně ostnatý obojek a nejen že to byl tento obojek, ale on byl i v aktivní poloze, tedy trny směrem k šíji.

Žádná omluva tohoto bezpochyby jistě zkušeného a slušného chovatele, u mne neobstojí.Jedním slovem šok a hrůza.

Pravdou je, že na sólo představení v kruhu se dostavil již bez této ozdoby, ale nevím zda-li se tento muž rozhodl sám, či mu někdo řekl, že to není příliš slušné a odporující základům chovatelské etiky.
Nehledě k tomu, že nechápu nevšímavost posuzovatele k také funkcionářovi klubu.

Malé vzrušení přišlo ve chvíli, kdy paní Vinterová při představování svého psa využila možnosti a upozornila na záležitost spojenou s jejím odstoupením z Körungu. Pro nezasvěcené připomínám, že se jednalo o zjištěný nedostatek ve skusu psa, tedy chrup, rozhodčí paní Buriánkovou a komisí.
Rozhodnutí rozhodčího při jakékoliv je trvalé a neměnné, a nemá odkladný účinek.

Na prohlášení paní Vintrové, či spíše jakýsi postesk, reagovala téměř ihned paní Buriánková, kterou podpořil další člen tehdejší komise Švancara.

Paní Buriánková se zachovala, velice standardně, ač se již nemusela k této události vyjadřovat. Vhodné by bylo, kdyby se k této záležitosti vyjádřil i ÚPCH, ale ten před příchodem p.Buriánkové z kruhu odešel. Snad se šel připravit, aby sám sebe a sobě se předvedl se svým psem, nebo to bylo jinak?

Rovnost, přímost a zásadní přístup k řešení takovýchto malicherných záležitostí, by možná předcházelo pomalé ale jisté ztrátě preferencí těch, kterých se to týká…..

Jelikož jsem problém paní Vintrové znal jenom z doslechu, došel jsem si osobně za paní Vintrovou a ta mi ukázala velice ochotně chrup jejího psa.

Velice pozorně jsem si chrup prohlédl a zaujal jsem k tomu své stanovisko. Dovolte mi, abych z principu si toto stanovisko nechal jen a jen pro sebe. Mne ale v souvislosti zaráží jiná věc. Jak je možné, že tento pes, který má dle jednoho verdiktu až tak defektní skus, nebyl tedy na tomto svodu plemeníků vyřazen okamžitě z chovu, a nebo nebyl podán podnět k jeho řešení.???
Nezbývá mne, než hledat určitou spojitost mezi tímto psem a jeho chrupem, a tím, že se psům neprohlížel vůbec chrup.

Vzpomínám si, že podobný problém se skusem, i když ne takového rozsahu, měl náš pes Art z Vertin. Jeho opotřebení chrupu bylo takové, že se skus skutečně vinou tohoto opotřebení změnil mírně vzájemné postavení řezáků, přesněji jednoho řezáku, který šel do klešťového skusu.

Tehdy to konstatoval stejný člověk, který měl možnost toto konstatovat i dnes, kdyby se všem psům chrup kontroloval.

Stejně jako pes paní Vintrové, tak i náš pes byl veden pracovně a i když neměl 14 zkoušek, jako tento pes, byl také úspěšný a řadu zkoušek splnil též.

Opotřebení chrupu se zvyšujícím věkem stoupá, ale na to by měl dát odpověď i svod plemeníků. Odpověď na co? Na to, zda-li jde skutečně o opotřebení či se jedná o vadu chrupu vrozenou.

Ono se do tohoto problému nikomu asi nechce, ale kdo jiný by měl rozptýlit dohady a z toho vznikající spekulace.

Chybí rozhodnost, odvaha či něco jiného.. 

To se nedá zpochybnit.

Na jednu stranu je zde zjištěná a ve své podstatě i diskvalifikační vada, přesto tento pes několik málo dnů před samotným Körungem, získal významný úspěch na výstavě u rozhodčího ……………….!!!!!!!!!!!!!!

To prostě nemá logiku. Něco není asi v pořádku.

To je asi to, co vadí paní Vintrové nejvíce, a já ji svým způsobem chápu, stejně jako chápu rozhodnutí a postoj paní Buriánkové.

Přesto-pře ze vše, přehlídka jednotlivých plemeníků přinesla mnohdy skutečnou pastvu pro oči.
Obzvláště pohled na Victora paní Lohniské mne osobně pohladil po duši.

Z mého pohledu rozhodčího se všichni představení psi, skutečně vešli do hodnocení jako velmi dobrý. Samozřejmě že výborných byla naprostá převaha a to jistě bylo velice dobře.

Představil se nám i pes, kterému bylo již 10 let. Tedy, kdo něco o rtw ví a zná, jistě se mnou bude souhlasit, že jde o věk u tohoto plemene více než požehnaný.

Měl jsem s mnohými přítomnými, slušně řečeno smíšené pocity, i přes dobrou kondici psa, se mi do mysli vkrádalo něco jako chybějící soudnost a úcta koho-si ke stáří svého psa.

Po krátké přestávce se přistoupilo k dobrovolné ukázce povahových vlastností.

Až na prvního psa v pořadí, který měl při hladkém zadržení naprosto jiné představy o výkonu, než-li zřejmě jeho majitelka, a více než figurantem se tento pes kochal krásným počasím, všichni zbývající nastoupivší psi splnili to, co se od nich očekávalo. Někdo tak, někdo onak. Faktem zůstavá, že jsem byl svědkem zákusů z povinnosti / na dva zuby) ale těch bylo minimum, ale také jsem byl svědkem výkonů , při kterých šlo o zákusy a protiútoky, které hladily po duši přítomné diváky.

Figuranti se ukázali, jako velice tolerantní a hodní zkušení profíci. Veškerý program a jeho plynulost dokonale a plynule řídili sehraní domácí pořadatelé. Organizačně opět na jedničku.

Nelze než souhlasit se závěrečným doslovem Sedláře, který označil organizaci jako výtečnou a dle jeho slov nevidí důvod, proč další taková- to akce se opět neměla přidělit do Chrudimi. Nelze než souhlasit, i když si myslím, že právě Chrudim a její dostupnost sehrála velkou roli v malé návštěvnosti.

Škoda, že se nedá i pochválit RTW KČR, stejně jako domácí pořadatelé, Nemohu se ubránit dojmu, že se prostě přišlo jen k tomu hotovému, co připravil pan domácí. Ze strany RTW KČR už to tak bezchybná akce nebyla.

Ale, jelikož chovatelská akce nebývá jen a pouze akcí a splněnou položkou z ročního plánu, bývá to i akce a místo, na které dochází k setkání a různým názorovým střetům.

Měl jsem štěstí nebo smůlu nevím, ale spousty lidí z toho mála co se akce zúčastnili, již žádného Šmída neznají a neví jak vypadá. Aniž bych se snažil o odposlech některých rozhovorů, stával jsem nechtěným účastníkem některých diskusí.

Hlavním tématem byl samozřejmě spor který nyní vládne klubem. A to je události na SV Mělník. Nedivím se, lidé jsou ale velice zmatení, dostávají se k nim různé informace, a oni neví a neumí se či nechtějí se v tomto sporu vyznat.každý spor má dvě polarity.

Obyčejní členové své priority vidí jinde a jinak. Své ambice vidí ve svých psech.
Jedno je však jasné, existují dva tábory, který vidí budoucnost klubu jinak a samozřejmě odlišně.
Opět jsem se přesvědčil o lidské vděčnosti a úctě neřku-li slušnosti - věrnosti a zradě.
Opět jsem se setkal i s určitou nacionalistickou otázkou, která klub doprovází již od roku 1990. Bohužel, musím dát zapravdu těm, kteří si myslí, že některé regiony jsou protěžovány více než-li jiné, i když se ví, jaké podmínky jsou tam pořadatelé schopni vytvořit - viz nedávná SV Mělník, kde by měl hygienik ohromnou radost a o lidské důstojnosti ani nemluvě.

Nebo se tam žádný funkcionář klubu nebyl podívat předem???

Současný klub je rozdělený na mnoho skupinek, které se dělí na Sedlářovce a Přikrylovce, na interneťáky a neinterneťáky, na pražáky a venkovany, a na ocasatý a neocasatý .

Každý někam patří, někdy i nedobrovolně.

Každý si musí nalézt své místo na slunci. Kde jsem já? Rozhodně jsem tam, kde chci být, neboť mne nic nezavazuje, a nejsem ani členem klubu.

Ale určitě jsem nyní více přikrylovec než sedlářovec, jsem mezi interneťáky a mezi venkovany, a fandím neocasatým více než ocasatým, neboť dle mého soukromého a zcela osobního názoru, ponechaný ocas ukončil jednu éru jednoho plemene, neboť ponechaný ocas jako soukromá ( ne posuzovatel) osoba, vnímám jako znak jiného plemene.

Ale jako posuzovatel respektuji standard plemene a k tomu přijaté a klubem vyhlášené dodatky.
Pokud se nějakých závazných rozhodnutí dočkáme.

Shrnu-li vše, zjistil jsem že stávající klub je velmi roztříštěný a nesourodý.

Nabyl jsem dojmu, že přítomní činovníci se snaží především vyhnout jakékoliv konfrontaci s kýmkoliv, aby neodhalili své slabiny.

Přiznám se, moc některé věci nechápu i když až tak moc zase ne.

A tak si lze jen přát, aby se vše brzo vyřešilo, a jak jsem četl paskvil, v podobě předběžné pozvánky předběžně zaslané členům klubu za jejich příspěvky, tak se o to kdo-si už snaží. Ovlivňovat podvědomí koho-si to chce zapojit více než jenom ruku, která to napsala. …………..

Tuto zbytečně vynaloženou energii a prostředky mohl někdo vynaložit na přípravu svodu plemeníků a kdyby místo blábolu o oponentech, se lidem zaslala vkusně sestavená pozvánka na svod a peníze vynaložené na rozeslání oběžníku proti přikrylovcům se použili například na nějakou doprovodnou akci - třeba seminář o chovu či výhodách liniového chovu, nebo by se tyto prostředky odevzdaly místním pořadatelům, ať si dají po akci do nosu, neboť dle mého názoru příprava nebyla krátkodobá.

To by byla odpověď na vhozenou rukavici opozici.

Ale vše jinak.

Ale jak jsem v úvodu upozorňoval, vyslechl jsem spoustu zajímavých věcí. Dozvěděl jsem se, ač jsem nechtěl, proč například Šmíd, jako já, není žádaným rozhodčím exteriéru, a kdo nechce aby posuzoval. Určitě zajímavý názor, a respektuji jej. I když se ke mně tento názor dostal nechtěně a tím pádem nepřímo. Ale budiž.

Dále jsem se dozvěděl, jaká bude strategie v tažení proti jedné nechtěné osobě. A jiný človíček zase nahlas vyprávěl že toho Přikryla kopne do pr…e až poletí. 

No nic by na tom nebylo divného, protože on ten Přikryl leží v žaludku kde komu, ale člověk který to vypustil z úst si to mohl dovolit před rokem, kdy byl v jiném postavení, než-li tomu je dnes. Nemůže ho omluvit ani vysoká hladina krve v alkoholu, tedy samozřejmě alkoholu v krvi, i když v tomto případě vám vlastně ani nevím……. Jsem abstinent ( z donucení - zdravíčko) a tak jsem již zapomněl kdy je jaký vztah alkohol/ krev či krev/alkohol.

Ale dnes již chápu některé jeho verbální projevy, nebo si asi myslím, co bývá jejich příčinou.
Ale nebyl to jediný člověk, který požil více alkoholu, než-li je únosné a zdrávo.
Bohužel právě díky tomuto faktu se přihlížející stali svědky kdy na závěrečnou zkoušku povahových vloh nastoupili někteří aktéři podroušeni a tak jsem se i já stal svědkem jakýchsi doprovodných žoviálních až absurdních situací, kdy se přiopilí účastníci snažili své chování zpestřit snad kulturní vložkou či nevím…

Chůze po čtyřech ( tedy její náznak ) zpěv části písně Sex je náš, patří mě i tobě, a různé další slovní projevy a ne příliš koordinované pohyby některých účastníků závěrečného programu svodu plemeníků - no pardon.

Zde je na místě si říct, že každý z účastníků je dospělým a snad svéprávným člověkem, který by měl být také člověkem soudným a zcela zodpovědným za své chování. Není to dobrá reklama nejen pro každého takového, kdo bez alkoholu si holt nedovede představit ani tak významnou akci, ale také to není dobrá reklama pro klub, plemeno a předsednictvo, které to dovolilo.

Jak jsem ale řekl, Svod plemeníků tento rok lze považovat i pře ze vše, co jsem mu zde vytýkal, za asi dosud nejpodařenější a to je dobře.

Tak na zdraví všem, kteří na svodu byli střízliví a tudíž rozumní, a podpořili aktivně tuto akci kladně, pomyslně připíjím a ještě děkuji všem těm pořadatelům, kteří měli právo se napít a neučinili tak.

Šmíd František

Zpracoval: Ivo Přikryl