Přečetl jsem si velmi pozorně pohled jednoho vystavovatele na průběh speciální výstavy rtw v Šenově, určité informace se ke mně i donesly, vše dokreslila podaná stížnost na jednoho posuzovatele a vše má společného jmenovatele - ocasy a zase ocasy.

Vše, co se nyní kolem problému s ocasy u rtw děje, mne nenechává vůbec klidným, protože jsem přesvědčen o tom, že nic takového nemuselo nastat - kdyby…………..

Rád bych se společně s Vámi, zamyslel nad tímto problémem, který vlastně žádným problémem není. Bohužel, z mého pohledu má aféra ocas a rtw dvě roviny.

Jako posuzovatel a rozhodčí exteriéru, respektuji rozhodnutí ponechat rtw ocas v přirozené podobě - délce, a tudíž i plné znění dnes platného a v tomto směru novelizovaného standardu, který iniciovala země původu a FCI tuto novelizaci schválilo a potvrdilo. ADRK velice nerad přistupoval na tyto zásadní změny, které po téměř jednom století, až tak výrazně změnily image tohoto starého plemene, kterému se právě pro jeho typický pahýl říkávalo stuppen, nebo také štumpr. Bohužel, dnešní generace začala mít pocit, že kupírace ocasů je velmi bolestivá záležitost a tak se přistoupilo i v zemi původu k zákazu kupírování jak ušního boltce, tak i ocasů, což se rotvajlera citelně dotklo..

Z pohledu mého osobního, co-by velké příznivce tohoto plemene, považuji ponechání ocasu u rtw, za tragédii a výraznou degradaci plemene.

Rád se k tomuto mému, a nejen mému názoru podrobněji vyjádřím.

Pohled na rotvajlera, jako na jedno psí plemeno, může být různý. Po téměř jedno století, jsme my a mnohé předchozí generace chovali rotvajlera, kterému se ocas kupíroval a pouze jako takového jsme ho znali. Současné závazné předpisy tuto variantu již nepřipouští, a tak se milý chovateli s tímto faktem porovnej jak chceš. Mírný náskok před námi měly některé severské země, kde se zákazem kupírace u psů, se započalo počátkem 90. let.

Reakce země původu na toto rozhodnutí byla tehdy velmi rozporuplná.

Považovali toto rozhodnutí za degradaci vzhledu rotvajlera a přiznejme si, že v té době takto " vymódění" rotvajleři byli i v zemi původu, považováni spíše za raritu a téměř i jiné plemeno. Neuplynulo ani mnoho vody, a tato situace nastala i v Německu. Což bylo považováno, v období kdy severské země k tomuto opatření přistoupily, jako stav nemožný a absurdní.

Němečtí chovatelé tehdy říkali, než-li ocasatého rotvajlera, tak raději žádného. Dnes se museli velmi rychle s tímto faktem smířit, a nemám pocit, že by se chovatelská základna pro tento zásah do změny standardu - nějakým výrazným způsobem - zmenšila…….

Stejný přístup musí zvolit i čeští chovatelé. Musí toto rozhodnutí respektovat a především si zvykat na zcela jiný pohled.

I když to někdy bude pohled ne příliš líbivý.

Ti, co se v chovu rtw vyznají, vědí velmi dobře, že v poslední době se u nás, objevují jedinci, kteří mají problémy se svou konstitucí. Jedná se většinou o rotvajlery, jejich konstituční síla je nedostatečná, jsou slabí, což s sebou nese nedostatečnost ve všech partiích. Takovému jedinci, dodá ponechaný ocas absolutní výraz loveckého psa, což je vlastnost, kterou rotvajler mít nesmí.

A co teprve, když se objeví problémy s nesením ocasu, či jeho tvarem resp. zem??? Je i docela možné, že některé chovné linie budou z důvodu dominantnosti v předávání vad v nesení ocasu - odsouzeny k zániku. Vždyť nikdo neměl dosud možnost se seznámit s genetickými informacemi, co se problematiky ocasů týká. ( skrytý plemenný znak )
Je toho mnoho, co nás čeká a s čím se budeme muset nějak vypořádat. V žádném případě to nebude jednoduchý proces, ale je nezvratitelný.

Asi neprozradím nic nového, když připomenu, že standard a jeho dodržování, či řízením se jím, je jakýsi zákon. Ale standard je jedna stránka chovatelské činnosti. Potom ještě existuje jaký-si chovatelský trend, který sice v zásadě neodporuje v podstatě standardu, ale může velmi výrazně změnit podobu plemene, pro určité období. Kdo jiný určuje chovatelský trend více a lépe, než-li země původu, tedy Německo a ADRK. Na tento fakt, se u nás jak v minulosti, tak i v současnosti velmi zapomíná. Rotvajler je německý, není ani český ani polský či holandský, je prostě německý, a tak respektujme různé trendy, které jsou pro tu kterou dobu aktuální. Pokud budeme přizpůsobiví, potom budeme i úspěšní. Současný český chov rtw zaostává za chovem německým v mnoha směrech. Nemyslím si, že k tomu stačí jenom import několika málo jedinců, kteří mají zvednout úroveň chovu rtw u nás. Až na vyjímky jde většinou o jedince, kteří jsou vzdáleni od právě probíhajícím trendu a požadovaného typu. Předpokládá se, že právě nyní nastane období přílivu importu k nám, neboť se začnou objevovat určité vady partie ocasu, které se i v zemi původu začnou v brzké době selektovat. A takový či tací jedinec-jedinci, budou nežádoucí . Nerudovská otázka kam s ním, bude asi mnohdy řešena nevhodně, a pro náš chov z pohledu perspektivy nepříznivě.

Kopírovat a "opisovat" od souseda samozřejmě nestačí, neboť se musí vycházet z našich odlišných poměrů a podmínek pro chov rtw, ale jisté ponaučení bychom hledat v tomto systému měli, neboť dříve nebo později stejně se tomu kterému trendu přizpůsobíme.

Problém s ocasy u nás dospěl tak daleko, že se mnohdy chovatel či vystavovatel nestačí divit. Obdobně i posuzovatel se dostává do situací, kdy je odkázán na svou dedukci a vycházejíc ze své odpovědnosti, dochází k mnoha situacím, které jsou nezáviděníhodné. Kde je pravda? Na čí straně je pravda?

Zkusme si i na tuto otázku odpovědět.

Předně je třeba vědět, že posuzovatel, resp. rozhodčí exteriéru je vázán především předpisy FCI, potažmo ČMKU a v neposlední řadě platným zněním standardu toho kterého plemene. Druhá stránka věci je ta, že prioritou by také měly být zákony této země. Což ve své podstatě ošetřuje mezinárodní a národní výstavní řád, závazná to směrnice jak pro vystavovatele, tak i pořadatele a v neposlední řadě i posuzovatele.

Proto mne mírně řečeno, překvapují spory z poslední doby, o tom, zda posoudit či neposoudit kupírované či nekupírované jedince, narozené před či po nějakém termínu.

Všemu by se předešlo, pokud by jednou pro vždy byl vydán závazný předpis a rozhodnutí, jak postupovat v případě kupírovaných či nekupírovaných jedinců. Jenom - že, to by to v našem klubu nesmělo vypadat jako v zemi krále Miloslava, kde se také panovalo ve stylu :" nařizuji, co jsem nařídil a slibuji co jsem slíbil", milí rádcové………..
Obyčejní chovatelé mají ve všem pěkný guláš, protože kdyby ho v hlavách neměli, tak by se určitě "necpali" za nemalý peníz na výstavy, kde je kdo-si mávnutím proutku - zlikviduje, tak jak to například popisují někteří účastníci výstavy v Kralupech či v Ostravě.

Je to stav, kdy nikdo nic neví a nikdo nechce o ničem rozhodnout.

Asi se budu opakovat, ale na lednovém setkání rozhodčích exteriéru, se problematika ocasů řešila velmi dopodrobna. A k tomu se vyjádřil předseda ČMKU velmi přesně. Intervenovali u FCI právě v otázce ocasů, a FCI ve svém oficiálním sdělení uvedla, že pokud zákony té které pořadatelské země nehovoří jinak, platí obecně mezinárodní výstavní řád.
Navíc FCI uvádí, že rozhodčí nemá právo jakýmkoliv způsobem diskriminovat kteréhokoliv jedince, ať se již jedná o kupíraci uší či ocasu.

Je samozřejmě zajímavé i to, že se FCI nezmiňuje o standardu jako takovém, jehož je garantem.

Pro mne, jako pro posuzovatele, platí, že posuzuji podle platných, a mě předložených a dostupných směrnic, což mne v současné době zavazuje k tomu, posoudit všechny jedince bez vyjímky. Do dnešního dne, tedy do 11.4.2002 nemám k dispozici žádný materiál, podle kterého bych měl či mohl diskriminovat jedince rtw. Nic jiného, jiné přirovnání než-li diskriminace mne totiž nenapadá.

Všechny diskuse kolem posuzování jedinců ocasatých a neocasatých by byly bezpředmětné, kdyby kdo-si zaujmul pevné stanovisko, ale především citlivě, neboť se jedná o velmi citlivou záležitost.

Co se všechno ještě bude muset stát a přihodit, kolik vystavovatelů a chovatelů bude ještě překvapeno a zklamáno, než-li se rozhodne jednou pro vždy a především dobře???

Stačí tak málo, a diskuse se ukončí jednou pro vždy, ač nám to bude příjemné, či nikoliv. Rotvajler s pahýlem a Rotvajler s ocasem, jsou totiž tak odlišní, že zvyknout si na ně, nebude obzvláště pro nás, kteří se na rotvajlery bez ocasu dívali celá desetiletí až tak jednoduchou a stravitelnou záležitostí.

V červnu tohoto roku tomu bude již dva roky, které uplynuly od novelizace standardu rotvajlera, kde se již jiná forma , než-li "ocasatá" nepřipouští, takže za

a) je to ostuda ?
b) není co řešit ?
c) kam s ním ?
d) a co takhle alibismus?
e) nazýváme věci pravými jmény ?

Nemyslím si, že vinu lze vidět jen v posuzovatelích.

Ukončil bych toto mé malé zamyšlení, slovy, které pronesl pan Dr. Stanko na speciální výstavě rtw: Kam až jste to dovedli? Co jste to dopustili?

Já si to myslím také, i když vytýkat to právě vystavujícím asi moc příhodné není. A tak bych spíše tato určitě dobře a upřímně míněná slova směroval k odpovědným,. : kam , proč a konečně kdy?

František ŠMÍD

Zpracoval: Ivo Přikryl