Trocha historie, prý nikoho nezabije....................

Ta skutečnost, že můj vstup do sboru rozhodčích, je přímo spojená s polistopadovou historií rtw klubu, je více než zřejmá. A tak se tedy na svém příběhu pokusím i částečně zmapovat “dílek” z novodobé historie klubu . 

RTW klub a rozhodčí.

Téměř celé desetiletí se pohybuji v místech, která jsou pro mnohé pejskaře více či méně příjemná. , ve vztahu k úspešnosti při předvádění, vystavování ať již se jedná o výstavu, bonitaci či pouze svod dorostu. Těmi místy, které zmiňuji v úvodu, jsou samozřejmě výstavní a předváděcí kruhy. Měl jsem velké štestí, při svých počátcích na své učitele. Dostal jsem dobré základy, od daleko zkušenějších kolegů.Určitě bych rád vzpomenul na některé z nich.

Ač se to někomu bude zdát absurdní, i přes ne příliš vstřícné oboustranné vztahy mezi mnou a dr.Sedlářem, nemohu jinak, než-li ho stále považovat za člověka, který mne do problematiky a především pohledu na plemeno Rotvajler , v mém krátkém dosavadním působení ve funkci rozhodčího exteriéru, uvedl dostatečně a předal mě dostatek důležitých a významných prvotních informací, ze kterých jsem posléze těžil, a přidával poznatky dalších odborníků a postupem času i poznatky své.

Snad největším mým vzorem a vynikajícím učitelem, byla Ludmila Martínková. Bohužel slovo “byla” je skutečností. 6.dubna tomu bylo již 7 let, co nás všechny zpráva o jejím skonu zaskočila a zarmoutila. Lída byla vzácným člověkem a vynikajícím rozhodčím, která ač sama neměla Rotvajlera, nechyběl ji vynikající cit pro toto plemeno.Měl jsem se co od této odbornice učit.

Pokud by výčet měl být úplný, nemohu a nesmím zapomenout na další rozhodčí, kteří mne předávali a to velice nezištně své mnohaleté zkušenosti a poznatky, mající vztah ke všemu, co jen trochu souviselo s posuzováním ať již v rovině obecné, tak i v přímém vztahu k plemeni Rotvajler.

Ing. Hartl, MVDr. Stanko, Ing. Findejs či František Lukeš, ti všichni mě pomohli v mých počátcích. Za to bych jim poděkoval i touto cestou.Ale nejen Tito rozhodčí se podíleli na mém získávání zkušeností. Sledoval jsem velice podrobně i ostatní posuzovatele, a to z pozice nestranného a pozorného diváka. Určitým přínosem a ne zanedbatelným, pro mne byl pan Řádek či paní Buriánková. Taktéž pan dr. Nesvadba mne vždy zaujal. Stejně jako pan Tománek a mnozí další, i zahraniční posuzovatelé. Každý pro mne byl něčím přínosným. Někdo více, jiný méně. Ale i negativa, pro mne, jako začínajícího rozhodčího, měla mnohdy cenu zlata.

 

Co však předcházelo ?

Příprava na zkoušky byla velmi náročná, a přiznám se, že jsem tuto přípravu bral skutečně velmi vážně.( oproti jiným ) . Byl bych rád, kdyby se čtenář dozvěděl, že funkce rozhodčího se nedává za zásluhy, jako trafika válečným vysloužilcům za císaře pána, ale pouze těm, kteří jsou ochotni pro to něco udělat. A tak tedy začněme od samotného začátku......

Rotvajler klub ČR se na počátku 90. let velmi vážně potýkal s nedostatkem rozhodčích - specialistů pro plemeno rotvajler. Záměrem tehdejšího předsednictva bylo - rozšířit základnu rozhodčích našeho plemene, z řad příznivců a milovníků plemene.

Kdo jiný by měl mít předpoklady, pro citlivý a vnímavý přístup k potřebám standardu a potřeb klubu. Potřeby klubu si vážení čtenáři nevykládejte jinak, než-li je myšleno.

Každé plemeno, má více či méně se vyskytující nedostatky či vady, které se od standardu liší a jsou tedy nechtěné. Jediná možnost nápravy je v selekci. Pokud chceme cokoliv selektovat, musíme mít naprosto, ale skutečně naprosto sjednocený názor na určitou věc. Jestli-že se v chovu objevuje /například/ často světlé oko, musí se tito jedinci vyselektovat a označit. A to i na výstavách. Sjednotit rozhodčí a jejich pohled na jedno plemeno, je velice problematické.

Vzpomínám si, že jsem se o to, kdy-si snažil společně s dr. Stankem, a iniciovali jsme setkání všech posuzovatelů RTW ve své době, ale skutečně to byla nadlidská práce a bez efektu. A právě to byl důvod, který vedl k rozhodnutí předsednictva RTW KČR, že se k výchově vlastních rozhodčích poohlédne do vlastních řad.

A tak v roce 1992, byla na stránkách zpravodaje vyzvána celá členská základna k přihlášení se do přípravy na funkci rozhodčího, potažmo čekatele na tuto funkci.
Nedá se jinak, než ocenit tento postup jako velice demokratický a pro klub a plemeno prospěšný. Očekával jsem tehdy velký zájem, ale bohužel se přihlásilo pouze 15 zájemců. Pouze však 10 z nich splňovalo podmínky, které tehdy určilo předsednictvo Českomoravské kynologické unie. / a to na základě řádů FCI pro jmenování rozhodčích exterieru / Jednalo se většinou o počet odchovaných vrhů a délku vlastnictví chráněné chovné stanice.

Pro nezájem jednoho adepta, zbylo na seznamu přihlášených - 9 jmen.

MVDr.Miloš Sedlář
František Šmíd
Milan Nosek
Vanda Střeštíková
Pavel Louda
Lucie Zavoralová
Otakar Šterba
Karel Švancara
Věra Jurášová.

Při závěrečném zpracování podkladů pro závěrečné zkoušky adeptů se ale zjistilo, resp. ČMKU, že z těchto 9 zájemců - klubem nahlášených , nesplňují požadovaná kritéria : Vanda Střeštíková, Milan Nosek a Lucie Zavoralová. ( většinou se jednalo o počet odchovů a délku vlastní chovatelské činnosti). Na poslední chvíli se úcasti na zkouškách zřekla paní Věra Jurášová..

Nastal den D. 26.3.1994 v sále Městské knihovny hl. města Prahy se od 13. hodin konaly zkoušky. Jelikož se nedostavil p. Pavel Louda, Rottweiler klub ČR byl zde zastoupen pouze: MVDr. Sedlářem,Otakarem Šterbou, Karlem Švancarou a Františkem Šmídem.

Zkouška se skládala ze dvou částí. Písemná a ústní.
Písemná zkouška obsahovala test, složený ze sto otázek,( co otázka - to 1 bod ) týkajících se např. anatomie, fyziologie, nervové činnosti, genetiky a řádů FCI.
Na vypracování testu nebylo příliš času, pouhých 50 minut, ale přesto se dr. Sedlář (95), O.Šterba (94) a F.Šmíd ( 94) velice úspešne vypořádali s nástrahami testu a své vědomosti potvrdili. Právě tyto výsledky patřili k nejlepším, tento den dosažených ze všech zúčastněných.

Bohužel, ne již tak dobré znalosti a vědomosti mohl předložit a doložit p. Karel Švancara. Dnes si již přesně nepamatuji ( nepovažoval jsem to za důležité) na kolik správných odpovědí si pan Švancara své znalosti cenil, ale bylo to zcela jistě méně než-li 80, a tak zkouška, resp. tato část zkoušky nebyla splněna, a tak dostal příležitost na reparát, který se uskutečnil na podzim t.r.ale kterého se tento současný funkcionář odmítl zúčastnit. Vše tehdy okomentoval ihned a nepublikovatelnými slovy.

Do ústních zkoušek jsme tehdy postoupili tři.
Dr. Sedlář potvrdil nejen pozici odborníka na plemeno ale i svou profesi a znalost kynologie, jako takové.
Co se týče mne, tak jsem až na malé počáteční zaváhání, se přeci jen rozhovořil k problematice chudozubosti a vícezubosti. Zbývající dvě položené otázky z řádů a z plemene rtw jsem již zvládl bez sebemenšího zaváhání. A tak i já jsem se úspešne zodpovídal před zkušební komisí, které předsedal Doc. MVDr. Zdeněk Procházka CSc, který nedal nikomu nic zadarmo.
Třetí v pořadí předstoupil před zkušební komisi p.Otakar Šterba. Jeho znalosti zhodnotila komise jako nedostatečné a zkoušku tak nesplnil. Ani on, nevyužil možnosti podzimního reparátu.

Tak-že nakonec jsem s dr. Sedlářem splnil zkoušky pouze já. Už nám zbývaly pouze potřebné hospitace, a ty jsem splnil v celku velice záhy včetně závěrečné praktické zkoušky. Dr. Sedlář si potřebné hospitace doplnil poněkud déle, a to v době, kdy já jsem již samostatně posuzoval.

Tak-že tolik k tomu, jak jsem k posuzování přišel a jak to vlastně tehdy bylo, pro všechny, které to jenom trochu zajímá, a také pro-ty, kteří se i na toto občas ptají těch nesprávných ......

 

Posuzování - předslov

- když jsem poprvé nastupoval do výstavního kruhu, v pozici toho hlavního, myšleno rozhodčího, okamžitě jsem si vzpomněl na slova člověka, který nám jako prvním gratuloval ke splnění zkoušek rozhodčího exteriéru.
Dr. Procházka tehdy řekl: Nastává doba, kdy se přemístíte z prostoru před provazem, do prostoru za provaz. A to je jiný svět. Začíná pro Vás jiný pohled na posuzovaná zvířata. Vy musíte hájit spravedlivě to které plemeno, které budete posuzovat. V momentu, kdy jsem si tuto větu vyslechl, jsem ani trochu netušil, jak mnoho je v ní pravdy a životní zkušenosti.

Jiný, také pro mne vážený pan rozhodčí, mě vždy, když jsem se s ním setkal, zase vštěpoval zásadu, bez které se dobrý rozhodčí neobejde.: Nikdy nehledej na posuzovaném psovi, jenom nedostatky. I ten nepodařený pejsek, má na sobě něco, čím jeho majitele můžeš potěšit...

Od toho samého rozhodčího jsem slýchával: Posuzuješ psy, a ne lidi. Zapomeň ve chvíli, kdy vynášíš verdikt, na svět lidí. Musíš v tu chvíli být psem, ale ne-příliš kousavým, vtíravým a falešným. Buď psem dobrým..........

Hezky řečeno a ještě lépe napsáno. Ale jak to je ve skutečnosti, tak právě o tom bude seriál na pokračování, který se bude nepravidelně objevovat na www Ivo Přikryla, s jeho laskavým svolením, jako můj malý příspěvek, a výraz uznání tomuto serveru, o jehož užitečnosti může pochybovat jenom ................

 

Zdraví František Šmíd v.r.

 

Co vás čeká a nemine v seriálu na pokračování????

Rád bych vás seznámil z pohledem rozhodčího i chovatele. Měl jsem mnoho možností být posuzován, resp. mnou vystavovaný pes, a na druhé straně občas mívám možnost, být i posuzovatelem. Znám tedy velice podrobně pocity obou stran a proto jsem přesvědčen, že především začínající chovatele mám čím oslovit.
Dříve, než-li se budeme zabývat skutečným vztahem rozhodčí - vystavovatel, rád bych Vám postupně představil Rotvajlera , kterého zcela rozdělíme na jednotlivé tělesné partie, které jsou posuzovatelné a které se mají posuzovat.

Ale jak? A proč? to bývají časté otázky, se kterými se setkávám. A tak se budete seznamovat postupně s takovými otázkami, které se týkají například barvy očí, kdy Vám bude nabídnuto i vzorník očního spektra, dále se dozvíte, co znamená, když vám rozhodčí sdělí, že váš pes je strmý, či přeúhlený, a co znamená ,pokud má pes klenutá bedra. Dále se dozvíte, jak má vlastně rotvajler nosit podle nového standardu -ocas. Neboť současný standard vydaný zemí původu a potvrzený orgány FCI ani jinou možnost nepřipouští. I když ??????

Co je to, když se řekne, že váš pes má proměnlivý nos, či nedostatečný čelní sklon a tak dále...

Prostě takový slabikář sestavený ze standardu a praxe. 
Včetně nákresů, případně i ilustračních fotografií, bude-li na ně místo.

Tak-že co Vás čeká a nemine už víte, a já se na Vás těším asi tak dvakráte měsíčně, kdy Vás navštívím se spoustou otázek, na které se pokusím společně s Vámi nalézt odpověď.

 F. Š.
(pozn. www.rtw.cz: text se obsahově plně ztotožňuje s originálem, upraveno bylo pouze formátování)

Zpracovala: Klementová Hana