O jenom zapomenutém výročí a o rotvajlerech a o lidech a o .....

Situace kolem RTW v ČR je taková jaká je a na tuto situaci já poukazuji již více než 5 let. Pro spoustu zúčastněných a již méně zainteresovaných členů je tato doslova “patová” situace brána jako zcela normální a standardní. No, pro lidi, kteří mají trochu přehled o plemeni RTW a vidí i dál, než k našim hranicím, to už jako normální situace nevyznívá. Svazarm je už dávno pryč a přesto se někteří lidé chovají, jako by tu stále byl.

Takový sentiment do moderního chovu a jeho řízení nepatří. Jsem přesvědčen, že sice naše společnost včetně zájmových spolků tedy i kynologických a chovatelských, doznala po listopadu velkých změn, ale ne již všichni lidé na funkcích činovníků těchto klubů ano. Výrazně se změnili vztahy mezi jednotlivými chovateli, a potažmo i činovníky. Funkcionář současného chovatelského klubu a funkcionář klubu za minulého “režimu” to jsou dvě naprosto rozdílné funkce. Ať již vzhledem k náročnosti výkonu funkce tak i v nárocích na konkrétního vyvoleného funkcionáře nejen směrem od členské základny ale i od společnosti, jako takové.

Dříve musel takový funkcionář především vyhovovat některým státním orgánům a jeho myšlení muselo být velmi podobné aktuálnímu trendu ideologického směru vládnoucí garnituře.

Dnes je od této “povinnosti” činovník oproštěn. Ale ať chce či nechce, je nepřímo ovlivněn nádechem komerce, ze strany chovatelů. On to totiž nikdo nechce slyšet, ale je to tak. Moderní funkcionář musí být nositelem velkého souhrnu vlastností. Neboť jej lze přirovnat bez obav k jakémusi managerovi, a ten své jisté atributy mít musí. Kde je jen trochu komerčních zájmů, jsou manageři zapotřebí.

Do chovu všech plemen se po listopadu 89 velice rychle přihrnula vlna komerce. Není divu, lidé (chovatelé) měli svobodu, ale soudruh “normálním” obyčejným lidem mnoho příležitosti k vytvoření finanční rezervy nedal. A tak se mnozí chovatelé vrhli do víru komerčního chovu. Podmínky byly přímo ideální. Poměrně malé náklady a vysoké ceny štěňat skýtaly záruku určitého zisku, který měl zacelit ekonomické chovatelské ztráty za uplynulá léta, kdy chov a případné zisky jen ztěží pokryly náklady.

To se jednalo o chovatele, kteří se chovem zabývaly i před rokem 89, tedy říkejme před “třeskem”.

Náročnější byli ti chovatelé, kteří začali přímo bujet, jako houby po dešti po třesku. Ti většinou byli velmi draví a šli intenzivně za svým cílem. Minimálně chtěli být slavní a bohatí. Nakupovala se zvířata jako na běžícím páse, a spoustu chovatelů obklopovala křeč se kterou se snažili o co největší efekt a úspěšnost svého chovu.

Pro chov jako takový to přineslo snad pozitivní jenom to, že se mohlo velice záhy po první vlně nárůstu chovatelského materiálu přejít k již potřebné selekci a některé chovy se tak více odkryly, resp. ukázaly jejich výrazné nedostatky. Jak se na tyto odkryté slabé stránky jednotlivých chovů a jednotlivých chovných jedinců přihlíželo, je už otázka jiná!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Chovná základna se rozrůstala přímo astronomickou řadou a stále se přihlíželo pouze na kvantitu, osobní vztahy a bohužel i osobní zájmy. Zveřejňovala se pouze ta informace, která byla neutrální a loajální k těm , ke kterým loajální měla být. A nebo takové informace, které měli zdiskreditovat ty , co zdiskreditování měli být.

Nešvary se vesele přehlíželi dále, a ten kdo je přehlížet nechtěl, stal se okamžitě nepohodlným a musel z kola ven. A´t již se jednalo o náhodný stav věci či nikoliv..

I za tu cenu, že se třeba o něm zveřejnilo, že ukradl něco co neukradl, či že nevykonal to co skutečně vykonal.

Velmi plodné období pro spekulace klebety a fámy, které odváděly pozornost od podstaty chovu.

Nikdo se ale nepozastavil a bohužel do dnešních dnů nepozastavil nad tím, že se chov již mnoho let v České republice pohybuje v dimenzích, které nemají s tradicí chovu RTW u nás žádné opodstatnění.

Jelikož stávající vedení RTW klubu, resp. jeho část má ke koncepční práci velice daleko, ani se nedivím, že jim unikají věci, které jsou možná pro ně nepodstatné, ale oni jsou velice podstatné a dokládá to, proč je stav chovu rtw u nás tam, kde je. . To, že se nedaří zvládat masovost chovu a nedaří se a nebo se nechce dařit působení na každého jednotlivého člena ve směru změny myšlení a jiného pohledu na charakter Rotvajlera, jakého mají ve většině členských zemí IFR, je věc smutná a plody této činnosti - nečinnosti dnes doslova sklízí každý z nás, tedy z těch, kdo má toto plemeno rád a nemůže se smířit s připravovanými diskriminačními kroky našich zákonodárců, o kterých jsem přesvědčen, že nejsou za a) poslední a za b) nejtvrdší. Vše je před námi, a Kořistka či Šojdrová? To nejsou Ti, kteří za to mohou sami. Kořistka a Šojdrová, či jiní poslanci, kteří se podepisovali pod něco, aniž možná nevěděli pod co, to je jenom část problému, který právě kvůli nim se vyhrotil tak jak se vyhrotil. Ale sáhněme si na svědomí přátelé, všichni, učinili jsme skutečně všichni všechno pro to, aby se tato situace tak vyhrotila až do současného stavu?

Víte, mám dojem, a není to pouze dojem můj, že jediný, kdo je v současné době a v těchto pro rotvíkáře pohnutých dnech klidný - je předsednictvo RTW Klubu ČR.

Jediné, co jsem zaznamenal od předsednictva je jakýsi dar pro akci 1 metr ( snad 20.000,- Kč ) a nemastné neslané vystoupení člena předsednictva v tv.pořadu, který je spíše feministického zaměření, ( při vší úctě k ženám a k moderátorce) - SAMA DOMA.

Je smutné, že se k připravovanému diskriminačnímu zákonu, týkající se i mj. ROTVAJLERA, veřejně za nepřijetí s poukázáním na jeho nesmyslnost paradoxně ozvaly i kluby, které nejsou a nikdy nemohou být na takovémto indexu, protože mám na mysli konkrétně klub chovající malé společenské plemeno.

Vážení, to je ostuda, liknavost, či pouze lenost nebo neschopnost řídit klub???

V takovém případě nesmí jít o hysterickou euforii ale o promyšlenou strategii podloženou fakty, a schopností jednat na úrovni a věcně. Když už oheň ale hoří, je těžké a nesmyslné hovořit o protipožární prevenci, a 20.000,- na novou stříkačku je vážené předsednictvo příliš laciné gesto a nebo chcete-li z mého pohledu pouze plácnutí do vody.

Určitě budou někteří potrefení reagovat ( husa to prý dělá také) a očekávám otázku, na kterou odpovím raději hned, abych ušetřil někomu čas a klubu peníze, protože by si komunikaci se mnou nechali určitě proplatit, a o to by bylo méně peněz pro jiné, pro někoho užitečnější věci)

A co se asi s tím nechalo dělat????

Mnoho vážení, mnoho..

A proč jste s tím nedělal nic Vy, když jste dělal předsedu???

Ale chtěl jsem dělat, a optejte se Přikryla jak to končí!!!

Ale opravdu, co se s tím dalo dělat, aby RTW byl ve společnosti brán jinak, jako jiná plemena?

Stačilo a stačí velmi málo. Aby si někteří výcvikáři v čele s p. P...... včas uvědomili, že RTW není Německý ovčák, a že jeho cvičitelnost a schopnost dosáhnout vycvičitelnosti až na velmi malé vyjímky, nedosahuje takové úrovně, jako tomu bývá u plemen, které mají pro výcvik daleko větší schopnosti a indicie.

Potom se velmi často stávalo, že to co rotvajlerovi chybělo komplexně ve výcviku se snažili pseudovýcvikáři dohánět větší agresivitou a pokud možno tuto agresivitu zvládnout tak u svého psa, aby se dala využít právě při cvicích obrany. Kdo cvičí a cvičil RTW tak ví, že to si může dovolit pouze zkušený výcvikář. Ale málo platný, tento názor se právě prostřednictvím p. P. dostal do podvědomí téměř všech rotvíkářů, ať již pokročilých či začínajících. To že to bylo z požehnáním klubu, nemusím snad zdůrazňovat. Jak si jinak vysvětlit názor většiny činovníků klubu, že stejně jak není Kouře bez ohně, tak nemůže být povaha bez tvrdého kousání na rukáv.

Názor paní P se prosadil a co je horší i zakořenil, neboť dle tohoto scestného názoru, pes který neprovede perfektní zákus na rukáv, nemá šanci na dobré ohodnocení charakteru.

O co jde více, o skutečné charakterové vlastnosti a jejich indikování, a nebo o technickou stránku celého problému.

Právě že o to druhé, a tak je skutečná povaha jednotlivých zvířat zastírána uměním či neuměním výcvikářů a kolektivů cvičitelů na různých cvičácích.

Takže položíme si kontrolní otázku č. 1 a ve vztahu k tomuto článku stěžejní:

Známe vůbec skutečnou povahu(dědičnou to záležitost) a charakter českých Rotvajlerů?

Odpovídám za Vás a sám sobě : NE

My známe pouze RTW z hlediska charakteru - ten je dobrý a jak kouše.

Pokud si klub chvályhodně poradil s vyselektováním DKK postižených jedinců ( za což zaslouží uznání a pochvalu) tak proč by se povaha nemohla dostat tam, kam u tohoto plemene patří a jakou mají Rotvajleři i u sousedů, nebo chcete-li v zemích našich možná kolegů z Evropské Unie, kam se všichni chystáme, aniž nevíme co nás tam, čeká a nemine.

To my raději přecházíme některé věci bez povšimnutí a bez zbytečné popularity.

Potom by se nemohlo stát to, co se stalo v loňském roce, kdy došlo vinou Rotvajlera, který má dobré charakterové ohodnocení k absolutnímu selhání, a k následnému úrazu, dle některých svědků, velice těžkého a bolestivého, druhé osobě, resp. vystavujícímu. Chudák zahraniční rozhodčí, který byl ze země, kde tací rotvajleři nemají šanci projít ani vstupní ( v uvozovkách) kontrolou, natož aby s úspěchem přestáli prohlídku chrupu aj.

RTW, autor takového “zločinu” je ohodnocen odborníkem na zjišťování povah velice příznivě, a ostatní členové bonitační komise jako vždy či jako O...É vše pouze podepíšou.

Tak kde je pravda - ani na kraji ani uprostřed. Ale nikde. Ať se to komukoliv líbí či nelíbí, nečiníme pro správný vývoj charakteru českých RTW zhola nic. To co činíme je velmi populistické a především krátkozraké a vychází to z názoru několika jedinců, kteří svými takovými názory posouvají plemeno tam, kde by ho Kořistka a jemu podobní rádi viděli a snad i bohužel uvidí.

Rotvajler je přeci proboha (naštěstí) jenom Rotvajler, a tak z něj nechtějme mít něco jiného.

Vzpomínám si na slova člověka, který mne někdy před 25 roky poprvé seznámil s Rotvajlerem. A ten moudrý člověk mi říkal v době, kdy poprvé mě toto plemeno velice zaujalo, a už vůbec jsem nepředpokládal,že bych jednou se s tímto plemenem až tak sblížil - mnoho moudrých věcí a které mi tenkrát až tak moudrý nepřipadali.

Mnoho jsem samozřejmě již zapomněl, ale něco mi v paměti přeci jen zůstalo.

cituji: Rotvajler je Rotvajler, žádný pes není takový jako on.Je schopný všeho, co se naučí, ale některé úkoly vykonává ve vlastním stylu a vlastní režii. S koněm, který je určen na práci v lese, taky nelze vyhrát Velkou Pardubickou. Každé zvíře má své poslání a lidé by jej měli respektovat. Pokud tak nečiní, se zlou se časem potáží!!!!!!!!!!!!!!!!

Žádná fráze, žádná blbost ale životní, či chcete-li chovatelská pravda a skutečnost. Neřekl to filosof ani člověk vysokoškolsky vzdělaný. Byl to prostý člověk, který měl zdravý rozum................

20.února se v parlamentě rozhodne o tom, jak to bude nejen s rotvajlery ale dalšími 9 plemeny dál!!!

Před malou chvílí jsem sledoval krátké vystoupení pana Kořistky v tv. pořadu Chcete mě.

Dostal pan Kořistka prostor jaksi symbolicky( snad záměrně) vedle reportáže, která popisovala příšerné transporty zvířat, určené na jatka, a záběry byly skutečně velmi dramatické??

I poslední cesta zvířete, které je určené pro jateční účely,musí být důstojná, se zajištěním všech životních potřeb zvířete. Tam máte pane Kořistko prostor pro naplnění svých ambic či paní Šojdrová, spolunavrhovatelka zákona o chovu psů, která tak přesvědčivě vystupuje s obhajobou “svého” návrhu tak, jakoby chvílemi i věděla o čem je řeč, či jak s oblibou používají ve své komunikaci dnešní děti a mladí - je to dost dobrý..............

Ale abych se vrátil od paní Šojdrové ( z nebe) zase zpátky na zem k poslanci Kořistkovi.

Jak jsem uvedl, tak pan Kořistka v pořadu Chcete-mě dostal prostor ke svému vyprávění a obhajování ( ve kterém jsem snad poprvé na vlastní uši slyšel mluvenou gramatickou chybu a právě z úst pana poslance - záměna měkkého i za tvrdé y) vlastního návrhu zákona, a snad symbolicky ho obhajoval po reportáži, která by ho jako nabádala, kam že jeho aktivita má směřovat, a že ten problémový chov problémových psů je proti tomu, co předcházelo jeho krátkému tv. vystoupení jen selankou, proti tomu, jak se u nás zachází dosud s některými zvířaty. A to už nehovořím o motivaci k aktivitě, ohledně BSE, která svým nebezpečím kolem nás obchází republiku ale nejen naší republiku,..( tak mě tak napadlo, jestli je BSE nejen nemocí šílených krav ale také šílených volů)

Pan Kořistka ve svém krátkém vystoupení naznačil a to dost výrazně, že více jak 50.000 podpisů a stovky maillů slušných i méně slušných až odpovídajících, které dostává do svého boxu, asi svědčí o tom, že šlápl vedle, a tak se v Tv. presentoval jako člověk, který vlastně má psy rád, a že bude stačit , pokud budou nosit košíčky (a možná majáčky na hlavách) a že budou běhat kde chtějí, resp. kde to nebude zakázáno.

Obrací - obrací. Ale ne pro své přesvědčení.

Argumenty poslance tíží. První rána pod pás přišla od vlády, neboť ta velice moudře rozhodla, že se jedná o návrh bezkoncepční, tedy pro nás našince že to je zákon bez hlavy a paty a bez rozumného důvodu a pro ty, kteří berou život takový, jaký je by mohl říci pan premiér že je to zákon na H...O. A jak si myslím, že ho znám, tak by to řekl, i kdyby ten návrh předložil poslanec zastupující jeho stranu, protože alespoň někdo má rozum.

Díky Vám za to, velectěná vládo....

Druhá rána pod pás byla ta, když se vzedmula taková vlna odporu, ale i s tím asi pan navrhovatel počítal, s čím nepočítal, tak to byla taková masovost a také to, že se protestu zúčastnili i Ti lidé, kterých by se novela zákona po její přijetí vůbec netýkala.

Třetí rána osudu se mu dostala z míst, ze kterých ji očekával nejméně, a to z vlastních řad, tedy kolegů poslanců, a to bez rozdílu politické příslušnosti.

No a malou kapkou do mlýna přispěli i nám každému známí zástupci státní správy, tedy starostové těch nejmenších středních i velkých obcí a měst, potažmo primátoři měst největších, na které by se tímto zákonem přenesla odpovědnost a především určité více-náklady, které by víc a víc zatěžovaly kolabující rozpočty obcí, které šetří všude kde mohou, třeba i tím, že se vypíná pouliční osvětlení v nočních hodinách atd.

Vidina, že by se obce obohatily na pokutách, které by se vybíraly za přestupky chovatelů, by přinesly velice problematické situace, při vší snaze dodržovat zákony.

V praxi by to znamenalo, že by se obce vybavily videokamerami a fotoaparáty s objektivy a vyškolený zaměstnanec obecního či městského úřadu by byl zakopán do přírody a čekal by, až nezodpovědný chovatel si svého miláčka vypustí v místech, kde by byl přesvědčen, že nebude a nemůže být spatřen, třeba na soukromém pozemku, kde mu majitel tohoto pole či louky dovolil psa pustit, protože mu například na tomto pozemku jaksi duplicitně hlídá výpěstky, či něco jiného. A nebo daleko horší varianta, pes se prostě majiteli vytrhne a jelikož je mladý a dle návrhu zákona by nesměl být cvičen, tak prostě přivolání nezvládá, a tak to může chvíli trvat, než-li se pes navrátí zpět k majiteli. A v tom se natočí či vyfotografují záběry, jak Tonda Korouhlička pustil ze špagátu psa. Ať již to bylo na soukromém pozemku, či při neúmyslném vypuštění psa. Důležité je, že se to podařilo z dokumentovat. A tak plať hříšníku. A nesnaž se vykrucovat, stejně ti to nepomůže.

Umíte si představit, jak by to v praxi vypadalo? Umíte si představit, pane poslanče (já tedy ano, neboť bydlím na vesnici, která se nedávno stala městem, pouze názvem) jak by se takto snadno řešili spory mezi již tak například osobami, mezi kterými určitá řevnivost již je, a oba by stáli na opačných pólech????

Kdepak pane poslanče, všechno vedle, a přiznejte si, že k tomu, aby jsme to poznali oba, nepotřebujeme ani já ani Vy vysokou školu..

A dost bolo poslancov, uvidíme v úterý, dle posledních informací, které jsem si přečetl na teletextu TV PRIMA, tak se velká naděje návrhu v této podobě nedává ani samotnými poslanci.Ale dle některých se to alespoň přečíst musí. No kéž by se to jenom přečetlo.....................

Ten který si srdce vylíval - S úctou - Šmíd František

A to jsem celý já, málem bych zapomněl, stejně jako....... někdo, že bylo nějaké výročí?????

Organizovaný chov Rotvajlera v České republice slaví 75.výročí. 
(Přesněji 31.ledna.)

Že tomu nevěříte?

A vlastně čemu:, tomu že už je to 75 let, nebo že to není pravda.

Když klub nectí tradice, tak já ano, neboť 31. ledna 1926 byl slavnostně založen 1.chovatelský spolek plemene Rotvajler na našem území. A 75 let, ať již se mezitím stalo cokoliv, je v životě každého člověka velmi významným jubileem.

Tak proč by to neměl být důvod k oslavě v rámci klubu, i když přátelé, myslíte si že je slavit co ???????

PS. Že ,dosud zpracovaná a publikovaná historie RTW u nás má velké mezery je všeobecně (ne) známo.

O malou nápravu jsem se pokusil ve své knize. která je již připravena do tisku a bude zpracována i v elektronické podobě na nosiči CD a m.j. částečně bude i na pokračování vycházet na nových stránkách www, které jsou v těchto dnech ve fázi dokončování. Kniha se zabývá historií plemene od A-Z a podařilo se mi sehnat a zařadit unikátní materiály a to i fotografické, které nás zavedou hluboko do historie.

Doufám jen, že až se kniha vydá, nepůjde již o nekrolog jednoho psího plemene, ale o přesvědčivou a nekomerčně laděnou monografii jednoho plemeno, viděného a představeného tak, jak si skutečně zaslouží...

  František Šmíd
pracoval jako předseda RKČR

Zpracoval: Ivo Přikryl