Členská schůze 2001 
aneb návrat do středověku?????

Ač v současné době dobrovolný nečlen rtw klubu, jsem se nakonec rozhodl osobně se zúčastnit členské schůze. Plemeno rotvajler se pro mne stalo kdysi dávno osudným a tak to byl jeden ze dvou důvodů, které mne vedly k přímé účasti, sice v roli pasivní, tedy v roli asi nezvaného, ale přeci hosta., Hlavní důvod byl ale daleko prozaičtější. Stál jsem u zrodu polistopadového klubu, přesněji řečeno, měl jsem tu čest být jedním z těch, kdo od začátku se přímo podílel na obnově a výstavbě nového klubu.
Důvodů až dost na to, proč bych se neměl zúčastnit vrcholného to orgánu chovatelského klubu - členské schůze.
V nadpisu tohoto článku jsem použil středověk, a abych vám vše přiblížil, musím začít daleko před schůzí samotnou.
V místnosti školní jídelny, místě kde se schůze konala, m.j. místě absolutně nedůstojném pro konání této akce, jsem jenom já, a to si dovolím tvrdit s naprostou přesvědčeností, že pouze jen já, jsem věděl, v jaké se nachází situaci, členové dosavadního předsednictva, kteří seděli v čele vedle řídícího členské schůze. Jak jim je, když se na ně řítilo jedno obvinění vedle druhého a to mnohdy způsobem, řekněme ne zcela obvyklým.
A tak jsem já i přítomní se chvílemi ocital ve zvířecí říši, chvílemi ve škole, kde přísný učitel opravoval žáka v jeho vystupování , Bylo zde vše, emoce i detektivní záležitosti. Právník, který chvílemi nevěřil. Neboť jeho vzdělání a advokátní praxe mu byla víte k čemu. Sice velice slušný a dle mého soudu i schopný a chytrý člověk se dostal do světa pejskařů a tam v některých případech začíná zcela jiný svět. Nemohl i při svém profesionálním přístupu ke všemu co zde zažil , mnohdy skrýt reakce své "advokátní" duše, ač se snažil sebevíce potlačit jakékoliv emoce.
Mezi přítomnými byly tento den zastoupeny mnohé obory lidské činnosti, a tak chyběla již jen přistavená koronární jednotka, pro kterou chvílemi nebylo až nemožné, že bude přivolána.
Schůze resp její označení jako schůze není případné, dle názoru mého, a dle názoru přítomných, tedy těch které jsem slyšel, šlo o obyčejný inkviziční soud.
Středověký soud, kde jsem postrádal pouze prasečí kůži, na kterou se museli postavit všichni ti, kteří byli obviněni či jenom nařčeni.
Asi se tomu přirovnání smějete, ale mne to až tak úsměvné nepřipadlo.
Ty kdož jsi bez viny, tak hoď kamenem, je jedno přísloví , které by bylo ale na schůzi nepoužitelné, proto-že na této schůzi nikdo z hlavních protagonistů bez viny nebyl a někteří by se dokonce museli hodně snažit, aby tu pomyslnou Tatru vyprázdnili od kamenů.
Někomu by stačil příruční vozík, někomu Tatra.. Nebudu řešit, kdo kolik kamenů by měl hodit. Ne, to nechám na jiných.
Jsem obyčejný člověk, který má klasické kladnosti i zápory ve svém charakteru. Nebudu ani sobě a ani nikomu dalšímu nalhávat, že jsem tak trochu neočekával pohled na odstoupivší či přesněji na vyhozené některé funkcionáře, kteří se podíleli na mém také odejití, a to naprosto stejným způsobem, jakým se po celou schůzi ubíral průběh schůze.
Po několika málo okamžicích jsem si byl naprosto jist, že toto, jsem nechtěl. Tedy mám na mysli takový to způsob.
Nechutné nechutnosti dost dobře i s odstupem času použitelné jako bezplatné dávidlo či projímadlo. Nic slušnějšího mne nenapadá.
Nerad bych se pouštěl do rozboru schůze, jako celku, To si budete mít možnost jistě na těchto www prohlédnout a udělat si obrázek. Ale ona schůze není jen to, co se objeví v hledáčku videokamery či v dosahu mikrofonu. Průběh schůze je více než 100 lidí, pardon členů a hostů a jejich reakce a rozhovory v zákulisí i v sále. Ne každý je řečník, ne každý má potřebu se zviditelnit.
Mě tato schůze mírně řečeno mimo mnou již zmiňované negativum dal i jedno positivum. Ptáte se jaké - asi jsem zcela procitl. Pochopil jsem mnoho souvislostí a také jsem pochopil některé kroky podniknuté za posledních 14 dnů před schůzí určitou skupinkou lidí.
Ale asi bych se měl věnovat schůzi a mnou postřehnuté a zaznamenané události a momenty v sále.
Začal bych tím positivním, protože s tím budu hned hotov.
Vyhlášení vítězných jedinců z výstavní sezóny a jejich ocenění a stejně tak vyhlášení výsledků z letošního MS IFR a ocenění účastníků. Ještě v jednom momentě se schůze chovala jako celistvý orgán, a to v případě udělení "konečně" čestného členství paní Lohniské.
I když jsem i v tomto ceremoniálu zaznamenal vcelku dost nechutnou poznámku, když předávající a gratulující člen předsednictva si "dovolil" poznamenat, no to aby jste věděli jóó, tak tohoto plyšáka jsme koupili my, tedy předsednictvo teda sme se složili..
Nevěříte? Tak si pusťte záznam,.. To tedy je hustý i na mne, a to si o sobě až tak nemyslím, že jsem příliš galantní ke svému okolí.
Pokud se čtenář nebude na mne zlobit a považovat to za přílišnou aroganci, tak bych za positivum označil skutečně výborný oběd, který kdosi zajistil na výbornou a taktéž přímé zajištění občerstvení přímo v sále.
Tak, a tady bych asi s tím pěkným skončil.
Nehledejte v mém pohledu na schůzi a jejím průběhu nějaký koncept. Nudu se schůzi věnovat tak, jak to cítím já a jak jsem její průběh prožíval. Tedy žádná chronologie, žádný systém.
Dejme tomu, že jde o sestavu náhodných ale velice čerstvých myšlenek, a dojmů.
Po několika úvodních slovech mě bylo jasné, že schůze bude složitější, než jsem si vůbec představoval. Požadavek, aby členská schůze resp. předsednictvo odsouhlasilo, že uzná ověřené plné moci k zastupování na schůzi a potažmo a hlavně právoplatné hlasy k volbám, za nezveřejněný počet členů rtw klubu potažmo pobočky.
Nechápavě jsem polknul na prázdno. Tomu se skutečně říká boj se vším všady. Nebudete tomu věřit, ale tento návrh zaměstnal členskou schůzi až do oběda.
Asi už ničemu nerozumím,. Na jedné straně jde přeci všem o fair - play. A na druhou stranu??????
Poskočíme, dostaneme se k hlavnímu problému řídícího schůze.
Absolutně nezvládnutá role. Řídící má schůzi řídit, a vnést do schůze koncept, a tak se stávalo jedno föpá vedle druhého. Pro názornost požadoval řídící volby v době, kdy nebyla určena a ani zvolena mandátová komise, skákal z jedné věci na druhou a evidentně nebyl na řízení tak důležité schůze připraven.
Což zákonitě vedlo k určité chaotičnosti, která se také promítla do projednávání některých bodů.
Karel Švancara nezvládl řízení schůze a to mu také každou chvíli připomínal i pan Řádek, který ale ve skutečnosti některé procuderální záležitosti, spojené s organizací hlasování zvládal bravurně a nejednou pohnul se schůzí. Pokud se "zasekla".
Chvílemi se mi i zdálo, že řídí i schůzi, ale ono to opravdu byla často patová situace.
Problémy s počítáním hlasů se objevují pravidelně na každé schůzi, a tato nebyla vyjímkou.
Málokdy výsledek sčítání z různých zdrojů vycházelo stejně, ale nehledejme v tom nic jiného, než-li skutečně nevhodně zvolené prostory pro konání členské schůze.
Určitě by mandátová komise, tedy spíše pan Řádek,(neboť dvě zbývající členky mandátní komise měly plné ruce práce s předkládáním důkazů proti Přikrylovi) měl méně práce, kdyby někoho před schůzí napadlo jinak srovnat stoly a židle, a ne je ponechat tak, jako když má přijít na oběd prvňáčci.
A tak jsem skutečně třem skrutátorům chvílemi jejich pozici nezáviděl, obzvláště potom, co se do role skrutátora vkládal kde kdo.
Role mandátové komise byla asi rolí nejdůležitější, neboť součty hlasů byly většinou velmi velmi obdobné. Rozdíl býval vždy minimální.
Průběh a scénář celé schůze lze vyjádřit i tak, že Na prasečí kůži se postupně objevovali Přikryl, Procházka, Hanušová, Sedlář .
Inkvizice a její inkvizitoři byli neúnavní a občas si své role vyměnili s těmi, kdož byl zrovna na pranýři. Ve stylu každý chvilku tahá pilku jsem nevěřil a nechápal, co se dělo. Už vím, co to byl středověk, už asi vím, jak se chovají některé nekulturní národy, které se už ze slušnosti nemají jmenovat.
Obzvláště některé ne příliš promyšlené nařčení z úst vystoupivších slečen či "dam" mne uvádělo v úžas. Některé, ve věku mého nejstaršího syna, mne svým vystupováním o mladém věku příliš nepřesvědčily.
Etika, slušnost a morálka, o toleranci ani nemluvě, to bylo to, co jste na této schůzi jen z obtížemi hledali.
Nemohu si pomoci, ale asi na mne nejvíce zapůsobila slova Hanka Procházky, člověka, kterého i já, stejně jako mnozí další, velmi často kritizují, pro jeho nevhodné a neodpovídající chování. Jeho vystoupení bylo takové, jaké bylo. Na nic si nehrál, hovořil jak uměl a říkal co si myslel. Přesto-že jeho slovník není až tak vybroušený, jak by se na funkcionáře hodilo, byla jeho některá slova chápána jako balzám na duši.
Do p…..e, krávo uhni a atd,. se ukázalo jako nic, co nás ten den čekalo.
Ne nebojte se, nikdo nic více vulgárního snad nic neřekl, no občas snad h…o a jděte do pr.
Neznamená to, že jeho chování obhajuji, určitě ne, ale mám takový dojem, že ze všech aktérů měl v tu chvíli asi nejslušnější chování a o jeho (v tu chvíli) morálním kreditu ani nemluvím, proto-že ten jako jediný se postavil čelem ke všem, podotýkám ke všem a řekl běžte někam chce se mi z vás ze všech blít, (nebo blejt.)
Taktéž mne zaujala Havlová, která se chvílemi snažila o zklidnění situace a její výjevy by možná byly dojemné i pro mne, kdybych si nevzpomněl že stejným způsobem, ne-li hůře jsem byl touto bodrou ženou osočován před lety na členské schůzi stejným ne-li ještě důraznějším způsobem a po několika málo letech se i ona stala z inkvizitora mučedníkem lámaného na kole.
Taková záměna rolí se ji evidentně nelíbila. Nic se neděje, zapomínat je přeci lidské a ve mne to v tu chvíli vyvolalo jednu smutnou vzpomínku, na něco s čímž jsem se už dávno vyrovnal.
Nenapadá mne tak zcela přesné přirovnání, ale asi o tom řezníkovi, jo to jo………
Paní Havlová byla vůbec perličkou v předsednictvu, protože ta si oproti mnohým nemyslí, že by svou práci jednatelky vykonávala špatně. A vůbec………….. jdeme dále.
Pan předseda - Nosek. Tlak na jeho osobu byl tak ohromný a tak intenzivní, že jsem schopný chápat jeho rozhodnutí stáhnout svou kandidaturu. Tedy nesouhlasil se svým navržením opět do funkce v předsednictvu. Jsem přesvědčen o tom, že by uspěl, neboť jeho osoba je akceptovatelná pro oba tábory, pokud by opozice neprosadila svého člověka, tak by se spokojila i s panem Noskem.
Znám Milana dlouho, na dlouhou dobu se naše cesty rozešly, ale právě na této schůzi jsme si oba dokázali podat ruku. Věděl jsem tak již před schůzí, že z této schůze jako předseda domů již nepojede a to na základě jeho osobního rozhodnutí a ne na základě jeho odvolání.
Ne takto postupovali další někteří další lidé, z minulého předsednictva, kteří v rozhovoru se mnou, tušíce nepředvídatelné události tohoto dne, mi řekli stejnou, resp, téměř stejnou větu.
Nejprve dáme přednost dámě: co myslíš, že na tom lpím,? To vížéne, já mám tolik svého, že se na to mohu einz - zwei, ať si dělají …… Je v předsednictvu i po druhé volbě.
Druhý: jsem v pohodě, jsem smířen i s tím že skončím, počítám s tím. Klidně to opustím. Ale napriek těmto slovům se zvolit nechal ale druhé volby již nepřežil.
Jiný zase řekl, že se mu chce ze všech b..t a ve výboru je.
Milan Nosek jako jediný řekl, ne nebudu kandidovat a nekandidoval a také na tom nic nezměnily další volby, u kterých jsem už naštěstí nebyl ……
Naopak "dáma" která v novém vedení je prohlásila, nechte nás tuto schůzi dokončit a potom si za nás zvolte jiné, nevím koho tím jiné myslela, ale v předsednictvu je.
Když jsem odjížděl ze schůze, bylo něco kolem 20.15 a jelikož jsem byl odkázán na cizí dopravu, musel jsem odjet. To co se dělo potom, nevím a přiznám se, že to ani vědět nechci.
Zprostředkovaně tedy vím, že se ve výboru objevil i člověk, který již dvakrát vykonával předsedu a vždy nezklamal. Nyní to zkouší znova. Napadá mne přirovnání, já jsem sice v předešlé vládě byl, ale odpovědnost žádnou nenesu a slibuju vám, že už to budu dělat dobře a že jsem se ponaučil.
Ne ne Pavle, ty jseš totiž stále stejný, měl jsem možnost tě vidět on-line a in natura na vlastní oči, a byl to i jeden z podnětů, které u mne vyvolával ten nepříjemný pocit, o kterém se dnes zmiňuji dnes až až. .
Ať je Sedlář jaký chce, ale byli jste tým, a to i za minulého režimu a to se nedělá.
Nebo jsi už zapomněl??
Tak si matně vzpomínám na přísloví, které říká něco o dveřích a o oknu, ach ta má paměť, třeba si vzpomenete Vy.
Nakonec jsem si nechal člověka, jehož jméno je v poslední době asi nejvíce zmiňovanou veličinou a to jak v kladném, tak v záporném slova smyslu.
Mám k němu své výhrady, nemyslím si o něm, a jsem o tom i přesvědčen, že po stránce kynologické odbornosti není tím, kdo by mohl či měl ovlivňovat směr chovu rtw u nás.
Ale na druhou stranu, jeho buldočí povaha jít za něčím by za určitých okolností byla přínosem.
Jenom si vážení neumím představit, jak budete spolupracovat, když vaše vzájemné vztahy v předsednictvu jsou obecně známy, a to jsem se ještě nezmínil o dosud nepoznaných praktikách soudních žalob a trestního oznámení, mezi pejskaři, potažmo mezi nyní i kolegy, kteří mají klub dovést k požadované prosperitě.
Kdo bude další, na koho se přinese nějaká ta žaloba či trestní oznámení.
Je mi smutno, a asi i proto, že jsem měl tu čest se pohybovat mezi opravdovými kynology již v dobách, kdy si jeden druhého vážil, ač názorů jsme byly různých. Byla mezi námi slušnost.
Často si kladu otázku, co se děje, proč tomu tak je.
Na jednu stranu si to vysvětluji tím, že do chovu vstoupila komerce a ta že způsobuje to, co se dnes děje. Možná je to jenom odraz stavu dnešní společnosti
Možná touha něčím být a něco dokázat sobě a ostatním.
A nebo jde jen o chybějící soudnost.
Přátelé, asi od každého něco. Jsem roztrpčen a velice rozesmutněn, ne tím, že odešli ti, pro které jsem byl vždy nepohodlným a vlastně i svým způsobem jaký-si exilant, ale proto, že i když jsem v koutku své duše trochu té odplaty měl stále, tak bych ji vyměnil za to, kdyby se vše událo tak, jak je u slušných lidí zvykem.
Ale to se nestalo. Kdo jak proč nač mne dnes už nezajímá, přesto pře ze všechno, čehož jsem byl v poslední době svědkem se omlouvám Těm kteří mou omluvu zaslouží, a přeji novému předsednictvu klid k práci a ať se jim nestane a nestává již to, co se stalo na členské schůzi - že se nějak pozapomnělo díky několika jedincům kvůli jejich ambicím zapomenout na to, proč vlastně se "přátelé" plemene sešli. No přeci kvůli rotvajlerům, protože právě ti byli až druzí..

S úctou František Šmíd, který se asi na delší dobu odmlčí, neboť se mu ještě pořád chce b.…

PS: raději jsem to svým dvěma rotvajerům neříkal………… .

Zpracoval: Ivo Přikryl