"Reping" u protinožců
(převzato z časopisu Pes  přítel člověka)

Copak je to za češtinu? Ovšemže to není čeština, je to angličtina a ještě k tomu zkomolená. V anglickém jazyce je zvyk mnohá slova zkracovat. Tak například veterinář je vet. doktor je doc. a výše zmíněný rep. znamená reprezentant, tedy někdo, kdo zastupuje nebo reprezentuje něco, většinou nějakou organizaci. A protože tu pojednáváme o psech, je rep. zástupce naší střešní organizace, Canine Council. Koncovka ing pak znamená nějakou činnost, v tomto případě dělat reprezentanta.

Jak to vlastně začalo. Začátkem října mi telefonovala jedna známá, jestli bych chtěla být reprezentant na výstavě rotvajlerů, v neděli 11. 10. Poskočila jsem radostí. "Samozřejmě, to bude výborný způsob, jak oslavit mé narozeniny!" Domluvily jsme si dopravu a v kolik hodin vyjedeme, a nezbylo, než počkat pár dnů do neděle.

Zastávala jsem tuto funkci již několikrát. Takový reprezentant předně musí být člen Canine Council a musí znát anebo mít s sebou řád, podle kterého se u nás výstavy pořádají. Když v den výstavy přijede na místo konání, přihlásí se nejdříve u sekretářky (nebo sekretáře), aby si vyzvedl patřičný formulář. Minulý říjen jsem si uvědomila, jak se tento formulář během posledních let rozrostl plné tři stránky otázek. Jméno a adresa reprezentanta, jméno klubu a adresa, kde se výstava pořádala, to je samozřejmé. Ale následuje: teplota ráno, v poledne a při skončení výstavy, jak vhodné je místo výstavy a povrch výstavních kruhů, vhodnost místa pro vystavovatele, jaké jsou toalety a jak jsou daleko, možnost nákupu občerstvení. Dále: výstavní kruhy velké podle stanov, má rozhodčí umyvadlo, mýdlo a ručník, je poskytnuto dostatečné množství náčiní na sběr psích odpadků, kde je lékárnička s první pomocí a jak je zásobena? atd. atd. Asi deset řádek je věnováno na popis případné události, která by mohla výstavu narušit (například psí rvačka nebo také potyčka vystavovatelů, což bylo před třiceti lety velmi populární mezi vystavovateli dobrmanů). Nespokojený vystavovatel může také podat protest, tj. podat písemnou stížnost (doprovázenou patřičným poplatkem) o nespravedlnosti, která, jak si myslí, se mu stala. Všechny tyto případy se musí vyšetřit. Zjistit, kdo je vinen (při rvačce, kdo ji začal), co v podobném případě říkají naše řády. Vyšetřování se děje na místě předsednictvem klubu a také rozhodnutí dělá klub, ale reprezentant musí být přítomen a musí o tom referovat naší střešní organizaci. Mimochodem, jeli protest uznán, protestující dostane své peníze zpět, ale protestuje-li nadarmo, nedostane nic. Na formuláři je také místo pro osobní dojem reprezentanta: jaká byla nálada výstavy, trofeje, co přispělo k úspěchu apod.

V daný den jsem se tedy přihlásila u sekretářky výstavy rotvajlerů, dostala šálek čaje a výše zmíněný formulář. Výstava se pořádala na krásném místě: pozemek patřil německému klubu Hubertus; za rybníčkem na kopečku stála výstavní budova, Jágerstube. A právě kolem rybníčku se pořádala výstava. Všude bylo hodně místa. Kolem dokola byly postaveny stany a kabány vystavovatelů (kabána je vlastně jakýsi stan bez stěn, má jenom nohy a střechu; je tu velmi populární, protože poskytuje stín a přitom tam může vzduch volně proudit). Byla jsem

představena rozhodčí, Rakušance Gabriele Wodakové a když jsem byla hotova s vyplněním běžných faktů, začala se posuzovat už druhá třída fen, starých 6-9 měsíců. Výstava totiž probíhala dva dny. V sobotu byli posuzováni psi (to "repoval" někdo jiný) a v neděli byly feny a Konečné posuzování vítězů. Se zájmem jsem pozorovala, jak rozhodčí posuzuje. Nejdříve celá třída oběhla kolem kruhu, pak byla první fenka postavena do kabány, stojící u obvodu kruhu. Majitel postavil fenku do výstavního postoje, sám otevřel tlamu, aby rozhodčí mohla posoudit pigmentaci uvnitř a zkontrolovat chrup a skus. Po oběhnutí kruhu se vystavovatel zastavil u kabány a někdo, koho fenka znala (často manželka nebo manžel), stál před fenou, házel jí na provázku uvázanou hračku (činka, medvídek, míček) a volal její jméno, jen aby ji upoutal a fenka stála v pozoru. A už tu byl mikrofon a rozhodčí podávala svou kritiku: "Fenka střední postavy, dobré pigmentace v tlamě, úplný chrup, dobrý skus, hlava ženského typu, pálení by mohlo být trochu tmavší, srst trochu měkká, zápěstí pevná, vrchní linie dobrá, zaúhlení vepředu i vzadu dobré a velmi dobrý temperament. Další, prosím." Ještě nikdy jsem neviděla tak báječně zorganizovanou výstavu. Co rozhodčí říkala do mikrofonu, tři metry od ní pod stanem psala členka klubu do počítače. Na obrazovce byla už předem vytvořená předloha posudku: hlavička klubu, datum, jméno ženy, která posuzovala, velkým písmem jméno fenky a její číslo, menším pak jméno majitele a v dalším odstavci následoval posudek rozhodčí, ukončený kryptickými písmeny, jako V, SG a G. Znamená to ovšem Vorzúglich, Sehr gut, Gut, ale bůhvíproč se tu použila němčina. Po skončení posuzování stiskla písařka tlačítko Print a u vedlejšího stolu tiskárna natiskla na krásných papírech se stínotiskem hlavy rotvajlera v pozadí to, co bylo dříve na obrazovce počítače. Během přestávek, jako je svačina, nebo mezi jednotlivými třídami Gabriela Wodaková jen přidala na každou listinu svůj podpis. Tato moderní obměna znamenala jistě mnoho moderního myšlení, které bylo (alespoň tímto starým kynologem) vřele uznáno jako přispění ke zlepšení průběhu výstavy. Po posouzení všech jedinců ve třídě se seřadily fenky ve své číselné řadě a nastala volba vítězů. Líbila se mi třetí fenka a rozhodčí ji umístila na první místo. Po posouzení třídy fen od 9 do 12 měsíců nastal rozruch. Rozhodčí umístila prvních šest míst a po popisu umístěných fen uvedla číslo. a jméno feny, u níž zjistila neúplný chrup. Myslím si, že to nebylo nutné, rozhodčí mohla jen taktně říci, že jedna z fen této třídy byla diskvalifikována pro neúplnost chrupu. Byl to trochu trapný okamžik. Uhodla jsem vítěze v této i v další třídě, a tak jsem se rozhodla napsat čísla ostatních fen, které se mi líbily a kterým bych i já udělila první místo. Po dvanácté hodině jsme šli na oběd: úzký pracovní kroužek členů klubu, rozhodčí a já, bylo nás osm. Jídelna v Jágerstube byla v prvním patře a náš stůl u okna měl krásný výhled na rybníček a celé dění kolem výstavy. Jídelní lístek byl v angličtině a němčině. Ačkoliv všichni ostatní si objednali řízek, já (ten si doma mohu udělat kdykoli) jsem si objednala německy Leberkáse mit Knódl und Sauerkraut. Leberkáse je sekaná pečeně, jaká se kupovala u řezníka, horká a šťavnatá. Po velmi dlouhém čekání přinesla mladá dívka jídlo, Leberkáse jsem sice dostala, ale k tomu byl bramborový salát. Žádné knedlíky a kyselé zelí. Nestěžovala jsem si, jídlo bylo velmi chutné, číšnice značně zaměstnány, tak jsem nechtěla dělat vlny. Po návratu z oběda jsme viděli něco neobvyklého. Jeden vystavovatel přivedl rozhodčí ukázat fenku s dlouhou srstí. Fena se dala prohlédnout a měla mnoho předností. Majitel ji koupil jako výstavní štěně, její sestra z téhož vrhu byla Gabrielou Wodakovou velmi pěkně oceněna, ale dlouhosrstá fena nejenže nemohla být vystavována, ale majitel ji vyřadil také z chovu.

Nyní zbývaly posoudit už jen dvě třídy, ale byly to ty nejpočetnější, které se neposuzovaly snadno. Do areálu výstavy se zatím dostavili včerejší vítězní psi. Můj papírek s čísly nedopadl tak nejhůře: v obou posledních třídách má první volba přišla na druhé místo a fenka, kterou já bych dala jako druhou, rozhodčí umístila první. Tak se stalo také při volbě nejlepší feny a té, která byla rezervní. Po krátké přestávce nastoupili oba vítězové, Challenge Dog a Challenge Bitch, pes byl ze třídy otevřené, fena ze třídy "narozených v Austrálii". Rozhodování trvalo dost dlouho, oba psi a jejich majitelé museli několikrát oběhnout kruh a nakonec BIS dostal pes jménem Meinlieb Ultramale CD, zatímco fena, Ch. Alamar Say No More získala titul Runner UP. Cítila jsem velké uspokojení: nejsem rozhodčí, neprošla jsem přípravou, kterou rozhodčí musí projít. Ale více než třicetiletá chovatelská práce, účast na výcviku všech plemen, dlouholeté pozorování vystavovaných psů na výstavách, to vše se muselo někde projevit a já bych posuzovala velmi podobně jako Gabriela Wodaková.

Na výstavě bylo 189 přihlášených psů. Ani jednomu nemohla rozhodčí vytknout špatný temperament. Celá výstava se krásně vydařila, počasí nám přálo, nebylo velké horko, ani nás nepostihl déšť. Byla jen škoda, že jen sedm z tolika zúčastněných si mohlo odnést ty nejdůležitější trofeje.

Po rozdělení všech cen mě čekalo příjemné překvapení: prezident klubu mi gratuloval k narozeninám a předal velký dort, jeden z nejoblíbenějších zde, zvaný Black Forest, vyrobený zřejmě v Jágerstube. Půl dortu jsem hned nakrájela a rozdala. Známý, který mě odvezl domů, dostal čtvrtku pro manželku a poslední čtvrt jsem v pondělí dala svým dvěma vnukům.

Kamila Mojžíšová