POVÍDÁNÍ O RTW z Austrálie díl 2.,
aneb proč lidé chovají "takové" psy

* Sydney žije známý novinář Mike Gibson. Publikuje v sydneyském deníku a denně má tříhodinový pořad v jedné sydneyské rozhlasové stanici. Hned druhý den se chytil soudcova výroku a vyzval posluchače, aby mu zavolali svůj názor na rotvajlery. On má fenku "blue heelera" a ta nikdy nikoho nekousla, i když se někdy ožene, a on že by nikdy rotvajlera neměl atd. atd. Poslouchala jsem, zatímco jsem připravovala krmení pro psy a byla jsem překvapena velmi slabou odezvou. Jen několik lidí zavolalo, většinou dávali vinu majitelům psů, kteří někoho pokousali a že - zcela správně - každý pes má projít základním výcvikem. To, co říkal Mike Gibson, a slabá odezva posluchačů mě dost rozladily, hlavně proto, že nezavolal žádný chovatel ani představitel klubu rotvajlerů. Ale druhý den jsem se uklidnila.

* jednom z mých předchozích článků jsem se také zmínila o bývalé olympijské šampiónce v plavání Nicole Stevensonové, která má také rotvajlera. Ta napsala do týchž novin, kde Mike Gibson "venčil" své litanie o hrozných rotvajlerech, velmi kurážnou obhajobu tohoto plemene. její docela zlostný dopis odmítl připustit, že po negativní publicitě mají být všichni rotvajleři posuzováni stejně. Naopak podotkla že podle statistiky psi typu právě toho, co má Mike Gibson (australský dobytkářský pes), způsobují nejvíce kousnutí, dokonce osmkrát více než ubozí rotvajleři. Jmenuje další známá jména ze světa sportu jako Kieren Perkins, Hayley Lewisová (oba plavci) a Kostya Tszu (boxer) jako majitele rotvajlerů. Připomíná, že bere už 12 měsíců každou neděli svoji fenku na oficiální cvičení, kde pes může složit zkoušku "dobrého psího občana". Nicole Stevensonová píše: "Proč vlastnit rotvajlera? Důvodů je více: jsou velmi dobří společníci, velmi inteligentní, loajální, atletičtí, ochránci a milují svého pána, prostě všechno, co člověk od psa chce. Velice záleží na majiteli. A při pomyšlení na Mikovu fenku, která už teď ukazuje agresivní tendenci, jak dlouho to bude trvat, než skutečně někoho kousne?" Tím skončil jeden případ. Mike Gibson se už o rotvajlerech nezmínil.

Bohužel, sága plemene rotvajlerů pokračovala o několik dní později. V novinách a v televizi proběhla zpráva o soudu v Západní Austrálii, o soudu muže, který vlastnil tři rotvajlery a jednoho křížence mezi rotvajlerem a německým ovčákem. V roce 1995 jeho psi zabili šestaosmdesátiletou ženu, která pracovala na zahrádce. Byla tam sama na pospas smečce psů. Našel ji synovec a policie, která případ vyšetřovala, původně myslela, že byla zavražděna sekyrou. Při pitvě však lékaři začali uvažovat o psech: žena měla 80 kousnutí. K vyřešení případu bylo nutno vzít otisky čelistí psů, kteří bydleli na jejím pozemku, tedy psů muže, který si od ní pronajímal domek. K analýze se poslaly také vzorky psího trusu. Otisky se shodovaly se 17 kousnutími na paní Chokolicové, v trusu byly nalezeny její vlasy. Majitel psů prohlásil, že nebylo možné, aby psi někoho napadli, protože byli stále buď v domku, nebo přivázáni (!!!). Soudní porota mu však nevěřila a odsoudila muže za zabití. Za to je nejvyšší trest až dvacet let! Druhý den soudce vynesl rozsudek: tři roky vězení, z toho dva podmínečně a dvanáct měsíců nepodmíněně. Muž, pan Pacino, se však odvolává, že je dobrý občan a že se právě dal zapsat na univerzitu. Jeho advokát má ovšem proti rozsudku jiné, legální námitky. Případ není dosud uzavřený.

Poslední kapitola - alespoň tentokrát - je snad nejzávažnější. Do našeho psího hotelu přivedla slečna Johnsonová dobrmana, který už u nás mnohokrát byl a hned po příchodu řekla, že pes jejího souseda, Rocky, prý kousl mého manžela. Vyprávěla jsem jí celý případ a také jí řekla, že od té doby jsme se ptali jejího souseda, jak je Rockymu, a majitel nám odpověděl, že je všechno v pořádku" Slečna Johnsonová mi však řekla: "Ovšem, že je všechno v pořádku. Rocky je neustále v kotci, nikdy nejde ven." Moji sousedé mají šest dětí - brzy budou mít sedm - a protože byly pořád nějaké nepříjemnosti mezi Rockym a dětmi, zavřeli Rockyho do kotce a je pokoj. Ubohý pes nemá nikdy žádný výběh, žádnou aktivitu, žádnou stimulaci. Tohle nám ovšem neřekli, když k nám tenkrát Rockyho přivedli. Kdybych věděla, že pes je pouze v kotci, nikdy bychom ho ani já, ani můj manžel nepřijali. Tuto zprávu považuji za velice závažnou, protože napovídá, že mnozí majitelé psů se nechovají správně, a lidem, kteří mají psa na starosti, když majitel jede na dovolenou nebo jde o víkendu chytat ryby, neřeknou pravdu a tak ostatní staví do nebezpečné situace.

Nakonec dobrá rada všem pejskařům. U nás byl dnes Den očisty, to znamená, že tisíce dobrovolníků šlo zdarma čistit a sbírat odpadky kolem sydneyského přístavu, kolem silnic a v parcích. Posbírali toho 15 000 tun: igelitové pytlíky, voskové nádobky na bramborové hranolky a plechovky od kokakoly, krabice, ale také staré pneumatiky, vraky aut (často ukradených) apod. Takovou špínu žádný pes nenadělá. A tak, milí pejskaři, když něco takového uvidíte a máte-li s sebou náhodou fotoaparát, vyfoťte tu špínu. Až si vaše okresní správa bude stěžovat, kolik tun psího trusu musí uklidit, ukažte jim své obrázky, obrázky ulic po přivítání vítězného mužstva ze zájezdu do zahraničí, obrázky ulic, kde vítr honí odhozené papíry, špinavé kouty, které má každé město. Musíme být bdělí, protože lidí, kteří psy nemilují, je hodně a jsou velmi hluční. I my si musíme připravit svou obranu.