Canis canissimus bohemicus - nové unikátní české plemeno psů

V současné době vzhlíží celý svět s úžasem a obdivem k nepřekonatelnému dílu českých kynoložek. Dámy předvedly nádherné psí plemeno, exteriérově i povahově stabilizované, které pojmenovaly Canis canissimus bohemicus .
Nejvýznamnější krevní linie Cana canissima bohemica byly nařízením vláda České republiky dne 1.4.2001 prohlášeny za kulturní národní památky.
Výsledek jejich práce je tak dokonalý, že FCI požádala o svolení pro zařazení níže popsané rasy psů do seznamu mezinárodně uznaných plemen. Federace dokonce zřídila pro její jedinečnost a nesrovnatelnost s ostatními psy XII. skupinu.

O českém ekvivalentu latinského názvu plemene se prozatím neuvažuje, jelikož toto pojmenování je natolik citované ve všech světových jazycích i etnických dialektech, že by se všemi specifiky naší mateřštiny docházelo k jeho komolení.

Kdo je Canis canissimus bohemicus?

Canis familiaris bellicosus - praotec Cana canissima fam. bohemica

Canis canissimus (familiaris) bohemicus je přímým potomkem psa domácího bojovného - Canis familiaris bellicosus.
Je zajímavostí, že v taxonomii Canidae se pojmenování poddruhu pes bojovný (Dusicyon australis) již objevil. Důkladný výzkum se ukázal, že se jedná o pouhého hibridního potomka běžně se vyskytujících pralesních psů, žijících v Jižní Americe. Praotec Cana. c. bohemica - Canis f. blellicosus je skutečným "synem" psa bronzového (Canis matris optimae), jenž se vyskytoval v období mezolitu zejména v lokalitě střední Moravy (viz archelogické nálezy u Předmostí).

V současné době je diskutováno, zda Canis c. bohemicus je skutečným plemenem psa domácího, či subspecies. V tomto případě došlo k jeho vzniku do jisté míry přirozeně - evolučně, ale současně i se zásahem z vnějšku - selektivně.

Což však nesnižuje hodnotu mravenčí, vysoce fundované práce kynoložek.

* * * *

C. f. bellicosus - velký (cca 1m kohoutkové výšky), dobře osvalený pes s pevnou kostrou, masivní hlavou s prostornou mozkovnou, se sdružoval v nevelkých societách, čítajících 6-15 dospělých jedinců. Ve smečce byl jednoznačně definován vůdčí pes, jeho partnerkou byla vždy alfa-fena, se kterou tvořil monogamní pár. Své potomky odchovával společně s družkou. Odrostlá mláďata, již lovecky zdatná, opouštěla mateřskou societu v období svého dospívání a přidružovala se k jiným skupinám, díky čemuž nedocházelo k příbuzenskému množení a ke genetické depresi s negativními důsledky. Proto si pes zachoval svou vitalitu a vysokou inteligenci. Obýval zalesněná území v blízkosti větších říčních toků a jezer, kde nacházel, coby predátor, hojnou kořist v podobě savců, ptáků, ale i ryb. Jídelníček si zpestřoval lesními plody, semeny a strdím. Budoval podzemní nory s několika únikovými východy, spižírnou a WC.

Původně divoký pes, následně paria, se postupně přidružoval ke člověku, jako společník, strážce, lovec, později pastevec a zemědělec. Fena jako guvernantka. Toto však nečinil pro uhrazení potravních nároků odpadky z lidských sídlišť. Pudová potřeba mu velela pomáhat slabším a méně schopným živočišným druhům. Tento zvláštní a ojedinělý znak je dosud pevně zachován.

Zde si povšimněme, jak zásadně a nevídaně u jiných živočišných druhů, ovlivnil způsob života ve společnosti člověka Cana. f. bellicosa i morfologicky.
Jeho přizpůsobivost je mezi obratlovci naprosto výjimečná. Dle seriózních důkazů víme, že jeho adaptace ve změněných klimatických, geografických, ekologických i společenských byla bezproblémová a poměrně rychlá a kontinuální.
Nejvýznamnější však je vliv společenský!

C. f. bellicosus se v prehistorickém období přidružuje ke člověku. Toto mu přináší mnohé výhody, ale i nebezpečí. Proto stále zůstává velmi ostražitým a v určitých situacích až plachým. Ne vždy se setkává s přízní člověka. Záhy poznává, že se může stát i jeho kořistí. Proto se anatomie sebeobranně přizpůsobuje daným podmínkám, i vzhledem k tomu, že mezi predátory prakticky nenachází rovnocenného či silnějšího soupeře. Hlavním přítelem, ale bohužel i nepřítelem je především člověk. Tělesný vývoj psa se proto ubírá zcela nečekanou cestou. Jako zvíře, pohybující se pomocí dvou párů končetin je ve své původní podobě, je i v hustých porostech poměrně nápadným. Postupně se tento prstochodec vzpřimuje, páteř se pružně prohýbá v lordóze a kyfóze. Našlapuje již na celé chodidlo vč. patní kosti. Vyvíjí se klíční kost, tlapy hrudních končetin se oplošťují v dlaně, prsty se prodlužují a pohyblivý palec umožňuje uchopení předmětu. Ocas se zkracuje. Caudální obratle se zmenšují a mění v rudimentální kostrč. Velmi markantně se přeměnila zejména hlava. Mozkovna, už původně velká, dosahuje větších rozměrů a zaobluje se. Obličejová část se zplošťuje, čelisti se zkracují a rozšiřují, čelo zvyšuje.

Jeho přeměna byla dokončena až v poměrně blízké minulosti.

Je průkazné, že stručně popsaná anatomická změna a následný vzhled C. f. bellicosa, zabezpečuje dokonalé mimikri, které zapříčinilo jeho utajení až donedávna. Ačkoliv je tak odlišný od ostatních Canidae, přesto si zachoval všechny jejich ideální vlastnosti a v mnohém, zejména inteligenci, je předčil. To je také důvod, proč byla jeho existence utajena.

Canis familiaris bellicosus v toku staletí
(Mimořádný historický význam Cana f. bellicosa )

Canis f. bellicosus již od dob předhistorických obývá výhradně území našeho státu. Je nutno zdůraznit, že v případě jeho výskytu mimo území, na kterém se v současnosti nalézá Český stát, se jedná výhradně o migrující jedince. Testy DNA prokázaly výskyt jeho potomků v celé Evropě, Malé Asii a v severní Africe. Pochopitelně se už nejedná o čistou formu C. f. bellicosa, ale o pouhé křížence.

Kosterní pozůstatky, pocházející z období mladšího neolitu, přesně specifikované a definované díky svým, již tehdy nastávajícím anatomickým odlišnostem vzhledem k ostatním Canidae pro subspecies C. f. bellicosus, byly objeveny v Koněpruských jeskyních a Moravském krasu a návazných lokalitách východních Čech. Postupně se šířil do dalších oblastí. Už v té době byl jmenovaný pes velmi ceněn, považován a respektován. Nedávné výzkumy prokázaly, že slavná neolitická bronzová plastika býčka, nalezeného u Býčí skály na Blanensku (nyní v majetku Vídeňského národního muzea), nezobrazuje domestifikovaného tura (Bos primigenius f. taurus), jak se archeologové po generace mylně domnívali, nýbrž C. f. bellicosa! Kopyta a rohy vyjadřují jednoznačně jeho nevídanou sílu, doslova býčí. Často byl později zobrazován v dekorech Halštatské ryté keramiky (cca 700 let př.n.l.), jako symbol maskulinní vitality a plodnosti.

Též nálezy psích koster se poměrně hojně objevují ve staroslovanských mohylách v Pohansku, dále v hradištních pohřebištích v Mikulčicích, a sídlištích obyvatel Polabské nížiny atd.. Zesnulí psi bojovní byli zde pohřbíváni s nejvyššími poctami, s hojnými dary a obětinami, což dokazuje, že postavení C. f. bellicosa bylo na úrovni náčelníků, později šlechty.

Ještě starší doklady o jeho působení mimo naše území, dochované jen díky ideálnějším klimatickým a pedologickým podmínkám, jsou zřejmé na nástěnných středněneolitických malbách v jeskyni Font de Gaume v jižní Francii (C. f. bellicosus lovící).

Důkazy nalézáme ve starověkém Egyptě. Hvězda Sirius, Psí hvězda, oznamující příchod záplav a tedy dobu úrody a hojnosti, nebyla ničím jiným, než zbožštěním C. f. bellicosa. I bůh Anubis se pyšnil hlavou psa bojovného.

V Herodotových zápisech nalézáme kapitolu o městě Cynopolis, které bylo zasvěceno opět našemu psovi.

C. f. bellicosa nalézáme i v Řeckém antickém světě. Mykénská Lví brána (období archaické) není střežena dvěma sedícími lvicemi, ale právě psy bojovnými. (I v budoucnu se setkáme s jeho přirovnáním ke lvům - symbolu ušlechtilosti, síly a hrdosti.) 

Též na freskách v královském paláci Knóssu na Krétě (Mínoiská kultura) se objevuje náš pes v oslavných vyobrazeních jeho heroických činů.

V Asclepiových chrámech léčil nemocné přikládáním tlapy.

Pes, ve skutečnosti Canis familiaris bellicosus, se hojně vyskytuje i v mytologii. Připomeňme nepodplatitelného Cerbera, hlídajícího východ z podsvětí, či věrně čekajícího Odysseova psa, střežícího počestnost promiskuitní Penelopé . (Obé přesahovalo schopnosti běžného psa.)

Novější písemné zmínky o tomto psovi nacházíme v záznamech římských legií, kterým se nepodařilo C. f. bellicosa, pro jeho ostražitost a oddanost rodné hroudě, importovat na Apeninský poloostrov. Římané současně považovali našeho psa za bratrance vlčice, odkojivší Romula a Réma.

Další popis psa bojovného se objevuje ve starogermánských tesaných runových nápisech i severské Kalevale, coby Oódinova partnera. I tyto národy se marně snažili o získání C. f. bellicosa pro jeho jedinečné vlastnosti.

Existují důkazy, že jmenovaný pes provázel Sámovu družinu. Díky věrozvěstům Konstantinu a Metoději, se svědectví o jeho schopnostech šířilo i po celé Byzantské říši. Dokonce jeho "božská dokonalost" ohrožovala rozvíjející se křesťanství. V některých oblastech Byzancie se obyvatelstvo od této víry odvracelo a oddávalo animálnímu náboženství, kde - na vrcholu pantheonu božstev - stál právě předek Cana canissima bohemica.

V ranném středověku s C. f. bellicosus přijímá především funkci milosrdného ošetřovatele nakažených morem. Což dokladuje případ psem zachráněného sv. Rocha (st. Rocco), infikovaného při morové pandemii v Provence (viz Životy svatých). Proto je pes bojovný znázorňován na morových sloupech se sv. Rochem, (držícím bochník chleba v mordě, choulícím se k jeho tlapám), coby patron-ochránce před morovou ránou. (Morový sloup v Brně, Kroměříži a Lomnici u Tišnova, Českých Budějovicích atd..)

C. f. bellicosus též působil jako vůdce loveckých lájí v kruzích panovnických. Jeho zásluhou byly objeveny termální prameny v západních Čechách, kde s Karlem IV. Lucemburským, bok po boku, štval spárkatou zvěř.

Na jeho počest bylo založeno město Kanovy Vary, později přejmenované na Karlovy Vary .

I v následujících obdobích mohl C. f. bellicosus zcela rozvinout své ojedinělé schopnosti, neboť byl a zůstal vždy psem renesančního ducha.

Dovolte jen několik příkladů jeho invence a schopností, které se jako červená nit vinou na poli umění i vědy.

Dokladem toho je geniální dílo Leonarda da Vinciho, který ve své době pobýval incognito na území království Českého a se psem se prokazatelně setkal a byl jím inspirován. Viz skulptura Mojžíše, jehož růžky jsou modifikací uší C. f. bellicosa.

Pes bojovný dal také vzniknout slavným Rudofínským zahradám, zvaným též bellamente giardino. Původně byly zarostlé vegetací bez jakékoliv kompozice a estetického záměru. Jeho zásahem - okusováním kmenů stromů a keřů - dotvořil scenérii k dokonalosti. Tehdejší architekti přejali toto uspořádání jako umělecký zahradní sloh, který obdivujeme do dnešních dnů.

Znělý hlas C. f. bellicosa se ozývá i ve slavné Beethovenově Osudové - ono všem známé "hafhafhafháááf".

František Křižík dal rozzářiti Zlaté kapličce a realizoval grandiózní dopravní projekt - koněspřežné tramvaje, tzv. koňky, byly vystřídány elektrickými. To vše pod dojmem jiskřící srsti jmenovaného psa.
Díky jeho bezkonkurenčnímu čichu objevil MUDr. Jan Janský krevní skupiny.
Bez fascinujících schopností našeho psa, provázejícího dr. Bedřicha Hrozného, by nebylo odhaleno tajemství klínového písma a chaldejského jazyka. C. f. bellicosus, provázející vědce na výzkumné výpravě, upozornil na nenápadné fragmenty keramických desek. Jejich zkropením odhalil klínopisné nápisy. Tímto činem objevil trosky asyrského města Kaneš. Pak byl již nepatrný krůček k rozluštění textů.

Bylo by možné vyjmenovat celou řadu dalších příkladů.

Je zcela zřejmé, že C. f. bellicosus vykazoval historicky nevšední všestrannost. Za povšimnutí stojí, že jeho působení nezasáhlo dění náboženské a vojenské. Od těchto se distancoval a stahoval se do ústraní. Ano, ale přece je zde výjimka.

Na bázi religiózní nacházíme jeho stopu, spíše otisk zubů, na střevíci císaře Zikmunda, datující se do období hanebného procesu s mistrem Janem Husem. Výraz "liška ryšavá" ve psovi vyvolala reflexivní reakci, čímž současně symbolicky a spravedlivě ztrestal bigotnost. Připomínkou tohoto činu byl válečný pokřik husitských vojsk "Vrrrr na ně!"

Ve válkách vystupuje C. f. bellicosus prokazatelně dvakrát.

Poprvé - král Jan Lucemburský zpupně odmítl jeho služby coby slepeckého psa. Před bitvou u Kresčaku (r.1346) volil raději lidský doprovod. A jak dopadl!

Podruhé se snažil zabránit bitvě vojsk Napoleona I. Bonaparte s Angličany - proto se vyvenčil na válečném poli. V okamžiku, kdy maličký císař kladl otázku svým gardistům, zda boj vzdají a neopatrně přešlapoval v blízkosti inkriminovaného místa, ozvalo se z řad výstražné "MERDE!". Tento výkřik nebyl pochopen jako varování před vstoupením, nýbrž jako odmítnutí kapitulace. Následky si v budoucnu vojevůdce přičetl sám.

Zde jasně vidíme psa bojovného jako mírotvorce.

Jedinečnost C. f. bellicosa, trvale žijícího výhradně na uzemí Českého státu, vyvolávala zejména u sousedních národů (především germánských) velikou závist.

Rakouští K. und K. psáři, na popud mocnáře Franze Josefa I. Habsburského, se pokusili vyšlechtit jediné, ne příliš vydařené národní plemeno, rakouského pinče. Po tristním srovnání svého kynologicko-chovatelského pokusu s naším velikánem, byla v rámci msty zcizena česká prostonárodní píseň "Zachovej nám hospodyně…" a následně její text přepracován na "Zachovej nám, Hospodine…". Melodie byla též bezectně zneužita němci a doplněna slovy "Deutschland, Deutschland über alles…".

Slavný německý archeolog Heinrich Schliemann při odhalení starověké Tróje dokázal, že Agamemnonova vojska skutečně použila válečné lsti. Ale nikoliv v podobě Trójského koně, leč Trójského psa! Pochopitelně se opět jednalo o C. f. bellicosa. Němci nemohli připustit, že by se i v tomto případě mohlo jednat o Čecha a proto zkreslili tak významný historický poznatek.

Smutné je, že i v řadách Staročechů se našli odpůrci C. f. bellicosa. V Písních kosmických Jana Nerudy nacházíme dvojverší: "Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí…". V původní verzi mistrovy básně však zazní "Jak psové bijem o mříže, jak psové v kleci jatí…". Zde opět nacházíme nepopiratelný vliv psa, jenž někteří závistivci nemohli strpět. (Přesto však básňoborci respektovali psa natolik, že jeho jméno vyměnili za lva, nikoli za jiné zvíře, např. kozla, tchoře …).

A takto bychom mohli doložit ještě dlouhou řadu případů.

Canis familiaris bellicosus ve 20. století

Na počátku minulého století byly stopy C. f. bellicosa ještě poměrně zřetelné. Z období I.světové války existují doklady o jeho spojitosti - i když sporadickou, s českými legionáři působícími na území Ruska. Nikoliv však ve smyslu vojenském, jelikož byl ortodoxním odpůrcem všeho militantního, nýbrž na poli kulturním. Prokazatelně pes bojovný ovlivnil dílo Jaroslava Haška. V pozdějších letech se se spisovatelem názorově rozešel nejen na bázi kynologické, ale i pro svůj odpor k alkoholu.

V meziválečném období je projev C. f. bellicosa velmi nezřetelný. Snad za zmínku stojí jeho, svým způsobem kuriózní, působení ve stillingu. Známý dámský účes "bubikopf", do jisté míry inspirovaný teriérským setřihem Dášeňky Čapkové, prezentoval právě pes bojovný s pomocí Any Vondrákové. Též černobílý pes, naslouchající hlasu svého pána, zaznamenaného na gramofonových deskách zn. Esta, byl ztvárněním věrnosti "až za hrob" našeho psa.

Pes bojovný byl i zakladatelem brněnského literárního spolku Devětsil, z něhož vystoupil poté, co jeho kolegové zvolili ideovou tez, ztvárněnou veršovaným heslem Rudolfa Těsnohlídka, leč neztotožňující se s demokratickovolnomyšlenkářským krédem psa:

"Já mám sílu, ty máš sílu
sejdeme se v Devětsilu.
A tam já a ty a my
budem dělat programy."

V době německé okupace C. f. bellicosus odchází z Evropy do končin nezasažených II. světovou válkou - do polárních oblastí - na Zemi krále Edwarda. Takto neučinil ze zbabělosti, jak byl některými odpůrci nařčen, ale pro svoji známou filozofii a v neposlední řadě pro přímé ohrožení svého druhu. Tento krok vskutku existenci psa bojovného zachránil.

I tam, mezi Inuity, jimiž byl nazýván Kanukak utuk (učitel národů), působil v duchu humanismu (v tomto případě canismu). Nejen že naučil místní obyvatelstvo dosud neznámému - např. užívání tzv. termofóru, lihového vařiče zn. Primus, či jím zdokonalených odpružených sněžnic, ale objevil i účinnost medvědího sádla proti omrzlinám a opruzeninám. V ledových končinách sepsal pětisvazkové dílo "Základy pancanismu".

Do vlasti se navrací v letech 1945 - 1948. Po nastolení Gottwaldovy vlády proletariátu je tvrdě pronásledován a stahuje se do hluboké ilegality a lesů. Mnohdy i do exilu, kde setrval do roku 1989. (Komunisty odcizené heslo "Psové všech zemí, spojte se". Bez komentáře.

Syn Cana familiaris bellicosa

Jak vyplývá z předchozího textu, C. f. bellicosus, ač ověnčen velkými činy, vždy stál nenápadně v ústraní. Ve vědeckých kruzích bylo sic povědomí o jeho existenci, ale současně byla i popírána.

Jmenované badatelky se rozhodly dokázat lidstvu jeho bytí. Systematicky sledovaly stopu psa bojovného, soustředily veškeré materiály. Složitou cestou se jim konečně podařilo objevit několik silných jedinců Cana f. bellicosa, žijících většinou volně v nedostupné divočině, kteří se poté stali ascendenty Cana canissima bohemica. Tito plemeníci jsou zakladateli nejkvalitnějších, vysoce ceněných krevních linií, které se s velkým přínosem prolínají v rodokmenech jmenovaného plemene dosud.

Jmenujme tedy ony linie, jejich přednosti a specifika, předávaná dalším generacím:
(Uvedeno v abecedním pořadí)

•  Bivojen Ben : nejstarší linie, vyznačující se mimořádnou zarputilostí, pohotovostí, ale současně rozvážností. Vzácné zbarvení srsti: pepř a sůl
• Fridrichus Maximus : dokonalí aportéři. Sklon: přinášení klády jakýchkoliv rozměrů, kamkoli. Koupou se zásadně s Kachničkou
• Ivonhoe P : mimořádně tvrdé lebky, poněkud vzpurní. Sklon: prudká alergická reakce na jakékoliv sedlářské produkty
• Mach 3 : gladiártorský typ, masivní konstituce. Inklinují k bojovým uměním, gorodkám a ručním pracem
• Pavkop : kvalitní osvalení, v akci aktivní. Přírodní typy, přechodně se zdržující v lidských sídlištích. Silné puzení k útěku do lesů
• Rychlý špíz : malí - rychlí - šikovní. Prudké reakce - přesný zákus. Hraví - usínají po Večerníčku s Brutální Nikitou. Vzácné zbarvení srsti: greycloud
• Samec ze Stračího hnízda : dokonalá mechanika pohybu, prostorná akce pánevních končetin. Pacifisté. Zbarvení srsti - odstín red
• Shani - Shani : sporé, krátké vyštěknutí. Delší hlasový projev jen na základě vyprovokování. Potomci psů s léčitelskými schopnostmi dosud zachovanými. (Předek Shani - Shaniho vyobrazován na morových sloupech)
• Šakal louda : zvláštní utváření obličejových partií - usmívá se, i když se neusmívá. (Němci zvaný der lëchelndes Gesicht). Svou mimikou zastírají nečekanou ostrost

Je důležité připomenout, že bylo velmi nesnadné najít unikátním jedincům odpovídající kvalitativně družky. Po usilovném hledání se však dílo zdařilo. Tyto většinou v mnohém předčí své partnery.

* * * *

Skýtá se otázka, proč praotec Cania Canissima Bohemica - Canis Familiaris Belliosus, neboli pes domácí bojovný, nesl tento přídomek, ač jakékoliv bitvy a války mu byly cizí a odporné. Příčina je zcela zjevná. V první řadě si povšimněme, že se jedná o psa bojovného, nikoliv bojového. Taxonomicky je C. f. b. takto řazen správně, neboť bojů nevyhledává, ale případě nutnosti osvědčuje svou chrabrost, odvahu a houževnatost.

* * * *

Nyní se věnujme Canu canissimu bohemicu. Jest pravým synem svého předka. O jeho exteriéru se více dozvíme ve standardu plemene. (viz níže)

Tento pes je ideálním společníkem pro kynologicky vyspělé a zdatné majitele. Dokonalý jako rodinný pes. V žádném případě není vhodný pro začátečníky.

Vyžaduje vysoce kvalitní, nutričně hodnotné krmivo v přiměřeném dávkování k výkonu. Na granulovanou stravu těžko navyká. Tekutiny přijímá v poměrně velkém množství. Pozor na pravidelný pitný režim! Při metabolizování některých cizorodých kapalin pes mění způsob pohybu pomocí pouze pánevních končetin na pohyb se zapojením i hrudních končetin.
Psovi je nutné dopřát dostatek pohybu i mimo pravidelné venčení. Málo pohybově aktivní jedinec inklinuje k přetučnění. Z toho samozřejmě vyplývají problémy pohybové, ale i psychické - uchyluje se k melancholickým náladám. Je vhodné poskytnout dostatek hraček, zejména tzv. . kousadel a závěsných pešků. Z vycházek si velmi rád přináší domů rozličné "trofeje", např. klacíčky či igelitové pytle. Byl popsán případ, kdy aportoval kardanovou hřídel Pragy V3S. Přinesených předmětů se velmi nerad vzdává a ukrývá je na nejrozličnější místa.

C. c. bohemicus je odolné plemeno. Ale vzhledem ke své krátkosrstosti vyžaduje zateplenou boudu s měkkou podložkou. Ideální je lehce vyměnitelný pytel naplněný ovesnou slámou. Dezinsekci a dezinfekci kotce je nutno provádět v pravidelných intervalech, v létě častěji.
V zimních měsících lze ochránit, zejména jedince chované celoročně v bytě, tzv. psí dečkou.
C. c. bohemicus je čistotný. Je dobré provádět občasnou koupel dle potřeby. (Rád se při venčení parfemuje v zapáchajících mediích.) K jeho očistě je s úspěchem požíváno Šichtovo mýdlo s jelenem. Při nedostatku pohybu po dlažbě apod. psovi přerůstají drápky, proto je potřeba provádět jejich krácení. Při tomto úkonu je nutná asistence druhé osoby, neboť pes je silně lechtivý a s velkou vynalézavostí se snaží unikat.

Úprava srsti je poměrně jednoduchá. Přerůstající chlupy na končetinách a hrudníku se odstraňují výhradně trimováním, nikdy nůžkami. Srst na obličejové části hlavy i mozkovně opět trimujeme - podle rázu - forma powderpuff nebo hairloss.

Kupírování uší se neprovádí. Jisté tendence, do jisté míry související s kupírováním a jinými chirurgickými úpravami, byly zamítnuty. Jedná se především o tzv. piercing, v tomto případě kroužek v pupíku, neslučitelný s požadavky estetickými či etickými.

Vzhledem k náchylnosti k usazování zubního kamene je vhodné poskytnout psovi k okusování buvolí kost, sušené vepřové uši, nebo kuřecí pařátky. Též používáme spec. zubní kartáček a zubní pastu pro psy s vhodnou příchutí (rybí, hovězí, syrečkovou atd.).

C. c. bohemicus je velmi vnímavým a inteligentním psem. Jednotlivé úkony si lehce pamatuje a plní je nadšeně a neúnavně. Speciální výcvik není nutný, ale potřebuje zvláštní vedení - povely nesmí být však dávány direktivně a autoritativně, nýbrž diplomaticky a hravě. (Schéma: mimosmyslově /sugescí naznačíme psovi, jaký úkon má provést. V okamžiku, kdy dá najevo, že pochopil, jej utvrdíme, že je to jen a pouze jeho vynikající nápad. Po vykonané práci psa nadšeně chválíme a odměníme pamlskem.)

Musíme se zmínit o jednom specifiku psa, se kterým se nesetkáme u jiných plemen.
C. c. bohemicus je povahově zcela vyrovnaný, nelabilní, přítulný až roztomile mazlivý. Zde je však na místě upozornění: je nesmírně vnímavý a citlivý na pouhou přítomnost nižších organismů druhu Gallina demensa Shoidra a Koristcula scabiosa Linné a jejich příbuzných.. Tu se z dobrosrdečného psa stává nevyzpytatelná šelma: dostává se do silného afektu, jeho projevy jsou doslova rabiozní. V okamžiku přichází na řadu nečekaně prudký atak v kombinaci s nepředstavitelnou silou čelistí (15 atm - tlak lisů ve šrotovně autovraků). Též C. c. bohemicus ponechaný bez dozoru u zapnutého televizního přijímače se chová poněkud zvláštně. Dodnes není zcela jednoznačně vysvětleno, proč zejména u pořadů TV Nova, demoluje zařízení místnosti s následným skokem z okna.

Současně je velice důležité vědět jeho těžké alergii na vodítko a náhubek. Neprojevuje se kožními změnami, rýmou, slzením, jak by se dalo předpokládat, ale vydatným sliněním a tloukáním hlavy (např. o zeď) tak dlouho, dokud se alergenu nezbaví.

* * * * *

Na závěr lze říci, že C. c. bohemicus je zcela nevšední plemeno. Své majitele neustále vybízí k aktivitě, stále překvapuje novými nápady. S tímto psem nelze zažít nudu. O čemž svědčí vlastní zážitky chovatelek.

Co říká chovatelka paní Karolína Spiesová o svém milém pejskovi (Rychlý špíz)?

Jeho povaha je nádherná: odvážná, veselá, houževnatá, hloubavá, inteligentní a se smyslem pro humor. Je milým, domácím, společenským a výstavním psem, ale nemá rád přítomnost bezcharakterních psů. Při střetu s výše zmiňovaným jedincem zákonitě dochází k napadnutí, ale pozor! Je to útok klidný, sebevědomý možná chvílemi i sarkastický, ale velice účinný. V těchto případech neteče krev, ale sebevědomí. Jde tedy o napadení ne fyzického rázu, ale psychického. Při hlubším prozkoumání tohoto povahového rysu jsem došla k závěru, že tato metoda je velmi účinná a pro pouhého pozorovatele(ku) i velice vzrušující.

Jeho hlava je dost velká, ne ale přehnaně. Na svět pohlíží tak, jako kdyby byl všechen stvořený pro jeho blaho. Jeho tělo je stavěno v liniích svalnatého trpaslíka, vykračuje si ovšem pyšně a klidně i na úžasně velké vzdálenosti, je-li k tomu vyzván - je to běžec na dlouhé tratě.

Jeho srst lze dát do pořádku během minuty, ale přirozeně každý den. Hygienickým návykům není nutné toto plemeno zvláště cvičit, jsou pro ně velmi přirozené. Jeho chrupavčité orgány (uši) nápadně připomínají "HARIBOIDNÍ" konzistenci (žel. medvídci) však vyžadují mimořádnou péči.

Canis canissmus bohemicus je ideální do menší rodiny. Miluje společnost, dobrou vyváženou stravu, s tím spojené odměnky, veškeré hry, zábavu, ale jeho velkou slabostí jsou mladší samičky, které si při bližším kontaktu nemohou myslet, že jeho výše uvedené přednosti nejsou pravdivé.

Myslím si, že Canis canissimus bohemicus není pouhým plemenem, ale kultem!

* * * * *

Chovatelka paní Kateřina Fridrichová se do svého mazlíčka doslova zamilovala (MAXIMUS PET):

Náročné plemeno, velmi expresivní, ovšem naprosto universální a vyvážené, námaha s výchovou a výcvikem takového jedince přinese ve finále mnoho radosti.

Povaha: tato varieta Canis canissimus bohemicus je vhodná pro neběžný život. Od základu povaha proměnlivá, temperamentní i mrazivá, jinými slovy dělá si co chce, se sebou i okolím a ještě se tím baví. Rozhodně se chovatel nenudí, problémy ovšem mohou nastat při výcviku. Osvědčila se nejlépe metoda cukru a cukru, kombinovaná s drbáním. Stejně jako u všech ostatních čeledí Canis canissimus bohemicus je dominantním rysem zvýšený práh citlivosti na blbost v jakékoliv formě, typické jsou sebevražedné manévry bojového plemene ve snaze něco změnit. Poslední známé reakce tohoto typu byly zaznamenány za velkých revolučních dnů počátkem 20. století. Jinak nekonfliktní povaha s tolerantním názorem mu pomáhá přežít, i když poslední dobou podrobuje členy smečky přísnému výběru, rozhodně vylučuje všechny myslivce. Totéž bohužel neplatí o mladých samičkách všech plemen, zde se nijak výrazně neodlišuje od jiných, výše popsaných samčích typů. Uznané členy smečky občas zahrne péčí a pozorností hodnou jejich výjimečného postavení. Nepřátele naopak dovádí k šílenství svou ďábelskou taktickou proměnlivostí i barbarskou násilností. Renesanční typ, vzývá fantasii i tvoří logické konstrukce, stejně tak rád čenichá provoněnou loukou, hudba představuje velký kus jeho světa. Dobře hlídá hezké vztahy ve smečce. Vesmír je pro něho veliké zábavné dobrodružství, v němž se bude plavit od rána do večera.

Tělesná konstituce předurčuje Maxima Peta k česání ovoce všeho druhu i šroubování žárovek, malování interiéru je pak hračkou. Bohužel dochází i k častějším úrazům lebky, stopu a jiných přečnívajících částí těla. Zásadně nikdy nenajde věc uloženou ve výšce do 1 m nad zemí. Vodní sporty jsou jeho slabou stránkou, často překazí surfařům zábavu šikovně provedenou krádeží jejich náčiní. S úspěchem je využíván jako záchranář na Máchově Jezeře, pokud nemá koho zachraňovat, nabízí své služby slečnám jako živý parníček. Věnuje se i lyžování, což dokazuje úplná sbírka úrazů. Hravou povahu prokazuje i mezi malými dětmi, kde je pro své spontánní reakce velmi oblíben, zde se naskýtá otázka, zda by nebyl nejšťastnější v permanentím věku 2-4 roky, osazen kulichem s bambulí. Stejně tak si rozumí i s jinými zvířecími tvory, kteří jej vnímají téměř rovnocenně.
Chov Maxíka vyžaduje stálou péči, občas i vypjatou pozornost, jeho manévry jsou někdy fatální. Jeho mužné zábavy a libůstky ovšem nijak majitele nezatěžují, ba naopak jsou často k užitku. Občas se také druží se stejně postiženými samci a navzájem se povzbuzují, neznámo v čem. Chvíle pohody ovšem chovatelka hned tak nezapomene. Rozhodně se nikdy nebude nudit a na svého miláčka nedá dopustit.

Na srsti náprsenky nosí Maximus rodový znak původem ze staré Číny, který vyložilo osazenstvo čínské restaurace až po kolektivní schůzi a názorném mávání rukama takto:

My z jiná provincie, ale poradit se a rozumět - to znamená -

*** LEŤET BEZ KONCE ***

1/2001 Sb.

N A Ř Í Z E N Í V L Á D Y

ze dne 1.dubna 2000

o prohlášení plemene Canis canissimus bohemicus za kulturní památku a
o prohlášení některých krevních linií prolínajích v rodokmenech jmenovaného plemene
za národní kulturní památky

Vláda nařizuje podle § 4 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči:

ČÁST PRVNÍ

PROHLÁŠENÍ PLEMENE CANIS CANISSIMUS BOHEMICUS
ZA KULTURNÍ PAMÁTKU

§ 1

Za kulturní památku se prohlašuje plemeno Canis canissimus bohemicus jako přímý potomek psa domácího bojovného (Canis familiaris bellicosus), jehož původ je mj. odvozován od. psa bronzového (Canis matris optimae) vyskytujícího se v období mezolitu zejména v lokalitě střední Moravy.

§ 2

Diskuse o tom, zda Canis canissimus bohemicus je skutečným plemenem psa domácího, či subspecies budou ukončeny nejpozději do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení, jinak toto nařízení pozbývá účinnosti.

§ 3

(1) Chov kulturní památky podle § 1 je vázán na povolení vydané Ministerstvem kultury na základě vyjádření příslušného orgánu veterinární správy, stanoviska obce a psychologického posudku případné chovatelky.

(2) Podrobnosti o podmínkách chovu kulturní památky podle odstavce 1 stanoví Ministerstvo kultury vyhláškou.

ČÁST DRUHÁ

PROHLÁŠENÍ NĚKTERÝCH KREVNÍCH LINIÍ PLEMENE
CANIS CANISSIMUS BOHEMICUS
ZA NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKU

§ 4

(1) Za národní kulturní památku se prohlašují nejkvalitnější, vysoce ceněné krevní linie, které se s velkým přínosem prolínají v rodokmenech plemene Canis canissimus bohemicus odvozené a nazvané podle těchto plemeníků:

1. Bivojen Ben
2. Maximus Pet
3. Ivonhoe P
4. Mach 3
5. Pavkop
6. Rychlý špíz
7. Samec ze Stračího hnízda
8. Shani - Shani
9. Šakal louda.

(2) Státní ústav památkové péče vyznačí národní kulturní památky podle odstavce 1 do kopií průkazů původu jednotlivých zástupců plemene. Po jednom vyhotovení jsou tyto kopie uloženy u Státního ústavu památkové péče v Praze a u Ministerstva kultury.

(3) Podrobnosti o popisu a charakteristiky chování národních kulturních památek podle odstavce 1 jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto nařízení.

(4) Pokud se v příloze č. 2 k tomuto nařízení uvádějí určité tělesné či povahové charakteristiky, je vyloučeno provádění jejich změn, byť v množství menším než malém, jinou formou než nařízením vlády.

ČÁST TŘETÍ

ZRUŠENÍ PROHLÁŠENÍ VŠECH OSTATNÍCH
KULTURNÍCH PAMÁTEK
ZA NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY

§ 5

Zrušuje se prohlášení všech dosavadních kulturních památek za národní kulturní památky.

ČÁST ČTVRTÁ

ÚČINNOST

§ 6

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Předseda vlády:
Ing. Zeman v. r.

Ministr kultury:
Dostál v. r.

Příloha č. I

Standard plemene Canis canissimus bohemicus

Země původu: Česká republika

Klasifikace FCI: Skupina 12 (bojovná plemena), sekce 1 (bojovná kontinentální plemena)
Pracovních zkoušek netřeba

Užití: mnohostranné

Celkový vzhled: Silný, ušlechtilý vzhled, překypující energií. Výrazně odlišný exteriér vzhledem k ostatním plemenům psů. Harmonický psík.

Důležité proporce: Výška přesahující šířku. V postoji na čtyřech končetinách obdélníkový formát s poněkud přestavěnou zádí.

Chování a povaha : Sebevědomý, nekonfliktní, živý, nedůvěřivý k neznámým lidem. Beze sklonu k nervozitě. Odvážný, nikoli zbrklý. Jeho důvěru je nutno si zasloužit. Velmi silně fixovaný na majitelku a její rodinu. Vhodný do bytu - není ničivý

Hlava : Patří mezi krátkolebé psy. Při pohledu shora kulatá, dozadu mírně prodloužená, bez týlního hrbolu. Obličejová část plochá, široké, klenoucí se čelo, ne příliš výrazný stop. Znatelné nadočnicové oblouky, nikoli předimenzované. Oči směřující kupředu. Čenichová partie klínovitě prodloužená, klabonosost přípustná. Zbarvení nosní houby se neliší od ostatní pokožky. Čelisti silné, široce obloukovité s výraznou bradou. Morda prostorná. Tváře vyplněné.

Chrup : V silných čelistech úplný chrup (dle zubního vzorce 42 zubů), preferuje se skus nůžkový, úplný. Absence nefunkčních zubů tolerována. U jediného plemene psů se vyskytující třetí dentice.

Oči : Středně velké, mandlového tvaru, horizontální osa téměř vodorovná. Víčka neochablá, pevná, obrvená. Zbarvení duhovky velmi variabilní, povoleny všechny barvy a jejich odstíny.

Uši : Lasturovitě tvarované, chrupavčité, lysé, pohyblivé. Převislost boltců (ovlivněná náladou psa) není vadou.

Krk : středně dlouhý, poměrně silný. Nasazen na výrazně se rozšiřujících plecích. V určitých situacích ztrácí ohebnost.

Trup: hřbetní linie s nezvýrazněným kohoutkem, plynule navazující na krční pasáž, v mírném esovitém prohnutí probíhá až k zádi. Záď oblá, nespáditá, ne příliš široká. Hrudní koš prostorný a široký, zepředu zploštělý, bez čnícího sterna. Břicho plošší, ve vyšším věku klenuté.

Ocas : přirozeně absentující, zakrnělé caudální obratle přetvořeny v kostrč.

Hrudní končetiny : rovné, v klidové poloze souběžné s osou trupu, pohyblivým klouby připojené ke klíční kosti (tato se nevyskytuje u jiných plemen psů), tvořící ramena. Lopatka plochá, nečnící. Loketní kloub silný, ohebný, výrazný. Tlapky ploché, chápavé, funkční pátý prst

Pánevní končetiny : středně dlouhé, celkově silně osvalené. Ač strmě úhlené, jejich pohyb není vázaný. Mírně sudovitý postoj je tolerován. Došlapuje na celé chodidlo. Pátý prst se neodstraňuje.

Pohybová mechanika : Pes se na rozdíl od ostatních plemen pohybuje většinou pomocí pánevních končetin. Změna stopy při různém typu pohybu, tzv. ruchu, je dle dvoutaktního neměnného vzorce levá-pravá-levá-pravá. Ve spojení s kmitáním hrudních končetin je požadován kontrachod, mimochod je závažnou vadou. V případě pohybu pomocí obou párů končetin pohyb vychází z pánevních končetin, hrudní jsou jen opěrné.

Kůže : těsně přiléhající, bez větších záhybů a laloků. Barva kůže mírně narůžovělá až nahnědlá dle barevného rázu. Ticking není vadou.

Srst : krátká, středně jemná, lesklá. Zcela přiléhající a přesně konturující siluetu psa, mnohdy velmi nenápadná - v některých případech pes připomíná naháče. Na končetinách, zejména pánevních hustší, odstávající.
Dle osrstění mozkovny a obličejové části rozlišujeme tři varianty:
Powderpuff - osrstěná obličejová část a mozkovna
Hairless - neosrstěná obličejová část a mozkovna
Interhairless - přechodná varianta a) osrstěná obličejová část x neosrstěná mozkovna b) neosrstěná obličejová část x osrstěná mozkovna
Ve starším věku mohou jmenované varianty splývat.
Srst se upravuje výhradně trimováním.

Zbarvení :
Gold světlá srst platinového až sytě žlutého odstínu
Red všechny odstíny červené od narůžovělé až po ohnivě rudou
Chocolate odstín mléčné až hořké čokolády
Dark velvet havraní čerň
Peper and salt střídání světlejších a tmavších šedých chlupů
Greycloud stříbřitě sedá stínovaná srst
U všech barevných rázů je možný efekt merle (odstín v odstínu). Menší bílé znaky v toleranci.

Velikost a hmotnost : není udávána kohoutková výška, nýbrž celková, pohybující se v rozmezí od 170 do 189 cm. Hmotnost odpovídající výšce.

Vady : mimo uvedených nepatrných odchylek ve standardu nebyly další popsány.

Canis canissimus bohemicus jest psem bezvadným.

Příloha č. II

Charakteristiky národních kulturních
památek prohlášených tímto nařízením

1. Bivojen Ben : nejstarší linie, vyznačující se mimořádnou zarputilostí, pohotovostí, ale současně rozvážností. Vzácné zbarvení srsti: pepř a sůl

2. Maximus Pet : dokonalí aportéři. Sklon: přinášení klády jakýchkoliv rozměrů, kamkoli. Koupou se zásadně s Kachničkou.

3. Ivonhoe P : mimořádně tvrdé lebky, poněkud vzpurní. Sklon: prudká alergická reakce na jakékoliv sedlářské produkty

4. Mach 3 : gladiártorský typ, masivní konstituce. Inklinují k bojovým uměním, gorodkám a ručním pracem

5. Pavkop : kvalitní osvalení, v akci aktivní. Přírodní typy, přechodně se zdržující v lidských sídlištích. Silné puzení k útěku do lesů

6. Rychlý špíz : malí - rychlí - šikovní. Prudké reakce - přesný zákus. Hraví - usínají po Večerníčku s Brutální Nikitou. Vzácné zbarvení - greycloud

7. Samec ze Stračího hnízda : dokonalá mechanika pohybu, prostorná akce pánevních končetin. Pacifisté. Zbarvení srsti - odstín red

8. Shani - Shani : sporé, krátké vyštěknutí. Delší hlasový projev jen na základě vyprovokování. Potomci psů s léčitelskými schopnostmi dosud zachovanými. (Předek Shani - Shaniho vyobrazován na morových sloupech)

9. Šakal louda : zvláštní utváření obličejových partií - usmívá se, i když se neusmívá. Svou mimikou zastírají načekanou ostrost

Za zprávnost překladu ze Starobrněnstiny odpovída Božena F.

Zpracoval: Ivo Přikryl