Stručně Vám popíšu příběh naší rodiny a našeho pejska. Před 4-mi lety jsme si pořídili dům a k němu i psa, který ho má hlídat. Máme rádi velké psi, a tak první naše chyba byla v tom, že jsme si pořídili rottweilera, aniž bychom měli nějaké předchozí zkušenosti s chovem psů. Jmenuje se Monty a teď v červnu mu byly 4 roky.

V podstatě denně čtu Neviditelného psa a Bartovi příhody se nápadně podobají našim, tak se vždy docela bavím, ale to jenom na okraj.

Montyho jsme vychovávali jak nejlépe jsme uměli, takže samozřejmě od malička pro něho základní příkazy nejsou problémem. Ale asi ve 2 a půl letech se u něho začala projevovat silná dominance a agresivita, a to trochu i na domácí. Tehdy jsme si uvědomili, že jsme asi měli být na něho velmi tvrdí i ve štěněcím věku a neudělat z něho domácího mazlíčka. Podotýkám, že k návštěvám se pořád chová velmi uctivě, a i když je u nás často velmi rušno, nikdy se nestalo, že by po nějaké návštěvě vyjel. Svoji agresivitu projevuje pouze proti domácím, zřejmě chce doma velet a ostatní lidi mu za to nestojí.

Situace se vyhrotila zhruba před rokem (to měl Monty 3 roky), když ho syn, který byl tou dobou sám doma, zavíral do kotce. Oba dva to nezvládli, Montymu se tam zjevně nechtělo a syn ho zatáhl za obojek, Monty se mu zakousl do paže a způsobil mu ošklivé zranění. Naše první reakce samozřejmě byla, dát toho psa pryč. Toto zdánlivě nejjednodušší řešení jsme ale zavrhli, Montyho máme velmi rádi a to jak jsme ho vychovali-nevychovali je v podstatě naše chyba a ten pes by za to neměl trpět. Tak jsme se spojili s jedním člověkem, který se živí výcvikem psů, má i nějaké diplomy za dobrá umístění a velmi dobré reference, aby nám poradil. Vzal si tedy Montyho k sobě na převýchovu. Cvičil s ním, bojoval s ním a učil ho, že na domácího člověka nesmí nikdy zaútočit. Byl to velmi tvrdý výcvik a trval zhruba půl roku, podrobnosti teď vynechám. Montyho cvičitel konstatoval, že jde o psa nadmíru dominantního, jakých se ani v této rase moc nevyskytuje. 

Asi v dubnu tohoto roku jsme si ho vzali zpět. Pak pokračoval výcvik doma v tom, že pokud Monty projevil známky agresivity, manžel mu musel ukázat svoji moc, povalit ho a klečet na něm než bude klid. Toto proběhlo asi třikrát a vše se zdálo OK. Ale nadšení jsme z toho nebyli, manžel není zrovna rváč a rovnou přiznal že s tím psem nehodlá každý týden nebo čtrnáct dní zápasit. Pak v květnu musel manžel na operaci kolena a teď už takové hrátky vůbec nepřipadají v úvahu. Od té doby má Monty občas takové zvláštní stavy, že vypadá velmi naštvaně, naježí se a vrčí. Jelikož nikdo z nás mu teď sílu a moc nemůže ukázat v nějakém boji, stačí psa okřiknout a ten se sebere a odejde. Tyto jeho stavy dokážeme odhadnout jen v některých situacích (specielně kolem žrádla nebo po naší vícedenní nepřítomnosti, kdy ho hlídá někdo jiný), ale někdy se to stane i zdánlivě bez příčiny. Donese si třeba hračku, začne si s manželem hrát, uprostřed hry se neježí a sám od sebe odejde. Naštěstí neútočí (to už by bylo moc), ale sám se sbalí a odejde. Takto se projevuje hlavně vůči manželovi, ostatní členové rodiny si ale musí také dávat velmi pozor na změny jeho chování, protože občas je nervózní i vůči nim.

Včera u nás zase byl za Montym jeho cvičitel. Monty jak ho uviděl, tak se stáhl do své skrýše a jen se tam o samotě ježil a vrčel. S Montyho cvičitelem jsme se domlouvali, že u nás teď doma není nikdo, kdo by s ním zápasil a vyhrával a že na to ten pes brzo přijde a během několika měsíců může zase přejít do útoku. Mluvili jsme o tom, že asi nejrozumnější řešení bude Montyho prodat někomu, kdo bude mít o tak dominantního psa skutečný zájem.

Ale pořád se snažíme najít jiné řešení. Toho psa máme všichni rádi, dcera, která s nim denně chodí ven, i ostatní, jsme z toho velmi smutní. Rozum velí - Montyho prodat nebo darovat do dobrých rukou, než se doma stane neštěstí, ale srdce říká - ten pes je náš a za svoji povahu nemůže, když má dobrou náladu, tak si s ním užijeme spoustu radosti a vůbec - každý kdo má psa, ví o čem mluvím.

Takže prosím pejskaře o radu, co dál ??

Napište prosím.

Eva Naplavová

Zpracoval: Ivo Přikryl