parlament české republiky

Poslanecká sněmovna

___________________________________________________________________________

Návrh

Z Á K O N č. ...

ze dne .................... 2001

o chovu psů a o změně a doplnění dalších zákonů

Parlament České republiky se usnesl na tomto zákoně:

Čl. I.

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ ČÁST

§ 1

Účel zákona

Tento zákon upravuje podmínky chovu a držení psů a stanoví zvláštní podmínky pro vlastnictví a držení těch psů, kteří pro své biologické nebo jiné vlastnosti mohou být nebezpečnými pro člověka a jiné živočichy.

§ 2

Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí:

a) nebezpečným psem pes, který na základě zvláštních znaků, chovu, výchovy nebo výcviku k bojovým účelům, útočnosti nebo prudkosti nebo jiné srovnatelné vlastnosti ohrožují člověka nebo zvíře; nebezpečný pes je i pes, který patří do plemene, skupiny psů, jakož i kříženců těchto plemen a skupin, které jsou uvedeny v příloze tohoto zákona nebo je za nebezpečné označí vyhláškou ministerstvo zemědělství,

b) nebezpečným psem je i pes, který pokousal člověka nebo zvíře bez toho, že byl sám vyprovokován nebo napaden,

c) zvláštním psem pes lovecký, slepecký, zdravotnický a služební,

d) volným pohybem psů jakákoli situace vyjma situace, kdy pes je veden na vodítku a má nasazený náhubek.

§ 3

Chov nebezpečného psa

(1) Chov nebezpečného psa podléhá povolení příslušného obecního nebo městského úřadu. Bez povolení obecního nebo městského úřadu (dále jen „obecní úřad“) je chov nebezpečného psa zakázán.

(2) Povolení k chovu nebezpečného psa (dále jen „povolení“) vydává na dobu 1 roku obecní úřad v místě, kde bude pes chován.

(3) Žadatel o povolení je povinen v době mezi 4. a 6. měsícem od narození psa nebo ve lhůtě 30 dnů od nabytí psa podat tuto žádost v místě svého trvalého bydliště.

(4) Toto ustanovení se nevztahuje na zvláštní psy.

§ 4

Hromadný chov nebezpečných psů

(1) Chov více než jednoho nebezpečného psa podléhá povolení příslušného úřadu okresní nebo městské veterinární správy. Bez tohoto povolení je takový chov zakázán.

(2) Hromadné povolení pro chov více než jednoho nebezpečného psa (dále jen „hromadné povolení“) vydává na dobu 5 let úřad uvedený v odst. 1.

(3) Žadatel o hromadné povolení je povinen ještě před nabytím druhého a dalšího psa podat tuto žádost v místě kde budou psi chováni.

(4) Toto ustanovení se nevztahuje na zvláštní psy.

§ 5

Povolení podle § 3 bude vydáno pokud žadatel:

a) dosáhl plnoletosti,

b) je bezúhonný,

c) uzavřel pojištění kryjící odpovědnost vlastníka zvířete za škody podle § 421b občanského zákoníku,

d) nebyl vlastnictví psa nebo opatrovnictví psa zbaven rozhodnutím příslušného orgánu, nebo mu nebyl uložen trest zákazu činnosti nebo zabrání věci v souvislosti s chovem psů.

§ 6

Hromadné povolení podle § 4 bude vydáno pokud žadatel splní podmínky podle § 5 a je zapsán v evidenci Českomoravské kynologické unie???????????.

§ 7

(1) Vychovávat a cvičit psa k agresivnímu chování je zakázáno.

(2) Toto ustanovení se nevztahuje na zvláštní psy.

Evidence psů

§ 8

(1) Zřizuje se Centrální evidence psů (dále jen „evidence“), kterou spravuje Ministerstvo vnitra ČR (dále jen „ministerstvo“ nebo „správce evidence“).

(2) Na úrovni obcí se zřizuje Místní evidence psů (dále jen „místní evidence“), které spravují příslušné obce (dále také „správce místní evidence“). Místní evidence psů je součástí Centrální evidence psů.

(3) Každý pes chovaný na území České republiky podléhá evidenci.

(4) Každý pes má jedinečné evidenční číslo, které obdrží při zápisu do evidence.

(5) Do evidence se zapisuje:

a) datum narození psa,

b) evidenční číslo psa,

c) jméno a adresa trvalého bydliště vlastníka psa,

d) oznámení příslušného finančního úřadu o splnění poplatkové povinnosti,

e) skutečnost, zda pes je nebezpečným psem podle tohoto zákona a pokud ano, pak také datum povolení chovu a číslo pojištění podle § 5 písm. c),

f) skutečnost, zda a kdy pes pokousal člověka nebo zvíře bez toho, že byl sám vyprovokován nebo napaden,

g) údaj o očkování psa

h) pohlaví psa, u feny dále datum vrhu a počet štěňat a evidenční číslo psa, který fenu kryl,

ch) plemeno psa a údaj o tom, zda je čistokrevný nebo kterých plemen je křížencem a v jakém poměru.

(6) Ministerstvo spravuje centrální adresu evidence.

§ 9

(1) Vlastník psa je povinen podat žádost o zápis do evidence do 4. měsíce od narození psa v místě svého trvalého bydliště.

(2) Po smrti psa je vlastník povinen tuto skutečnost bezodkladně oznámit obecnímu úřadu v místě, kde je pes evidován. Tento obecní úřad poté provede výmaz psa z místní evidence.

(3) V případě změny vlastníka nebo změny trvalého bydliště vlastníka požádá vlastník příslušný obecní úřad o změnu údajů v místní evidenci, popř. o převedení evidence do nového trvalého bydliště vlastníka.

(4) Veškeré změny v místní evidenci oznamuje příslušný obecní úřad měsíčně správci evidence.

§ 10

(1) Při zápisu do evidence nebo změně v evidenci podle § 8 odst. 5, písm. c) vydá příslušný obecní úřad vlastníkovi psa Identifikační známku psa (dále jen „známka“).

(2) Na známce je uvedeno

a) evidenční číslo psa a

b) název obce, kde je pes do evidence zapsán.

(3) Známkou musí být označen každý pes při pohybu mimo ohrazené soukromé pozemky.

(4) Nebezpečný pes musí mít kromě známky evidenční číslo vyznačeno na kůži tetováním nebo jiným srovnatelně trvalým způsobem.

(5) Známka je nepřenosná na jiného psa. Odcizení nebo ztrátu známky je vlastník psa povinen do 15 dnů oznámit orgánu, který známku vydal.

Pohyb psů

§ 11

(1) Pohybuje-li se pes v okruhu méně než 200 metrů od nejbližší budovy nebo od míst osídlení, ať již charakteru trvalého či přechodného (veřejná tábořiště, rekreační sídla apod.) (dále jen „místa osídlení“) musí mít nasazen náhubek a musí být veden na vodítku.

(2) Ten, kdo psa vede, může ve vzdálenosti více než 200 m od nejbližšího místa osídlení umožnit psu volný pohyb; vlastník psa nebo osoba, která psa vede však musí zabránit, aby pes hledal nebo pronásledoval zvěř anebo se k ní plížil.

(3) Nebezpečného psa může vést jen osoba starší 18 let, pokud současně splňuje podmínky podle § 5 písm. e).

(4) Jedna osoba nemůže vést více než dva nebezpečné psy zároveň.

(5) Volný pohyb nebezpečných psů je zakázán, nebezpečný pes vždy musí mít nasazen náhubek a musí být veden na vodítku.

(6) Toto ustanovení se nevztahuje na zvláštní psy.

§ 12

(1) Obce mohou na svém území nařízením vymezit místa

a) kde je volný pohyb psů přímo povolen,

b) kam je vstup se psem zakázán.

(2) Místo vymezené podle odstavce 1 písm. a) musí být k volnému pohybu psů vhodné (parky, sady, volné travnaté plochy).

(3) Místa vymezená podle odstavce 1 musí být viditelně označena.

(4) Obce nemohou svým nařízením omezit pohyb zvláštních psů.

(5) Tímto ustanovením není dotčen § 11.

§ 13

Znečišťování veřejných prostranství

(1) Pokud pes zanechá výkaly na veřejném prostranství je ten, kdo psa vede, povinen tyto výkaly bezprostředně odstranit a zajistit, aby s nimi bylo naloženo hygienicky nezávadným způsobem.

(2) Obce umístí, zejména na místech kde je volný pohyb psů přímo povolen, kontejnery, které jsou vhodné pro odstranění výkalů podle odst. 1 a zajistí průběžné hygienické odstraňování jejich obsahu. Tyto kontejnery budou pro tento účel zřetelně označeny.

§ 14

Přestupky

(1) Přestupku na úseku chovu psů se dopustí vlastník psa, který

a) chová nebezpečného psa bez povolení,

b) nepodá žádost o povolení podle § 3, odst. 3,

c) chová více než jednoho nebezpečného psa bez povolení,

d) nepodá žádost o povolení podle § 4, odst. 3,

e) poruší povinnost podle § 7,

f) nepožádá o zápis svého psa do evidence, o výmaz svého psa z evidence nebo změnu v evidenci anebo převedení evidence,

g) nezajistí, aby jeho nebezpečný pes byl označen podle § 10, odst. 4,

h) neoznámí odcizení nebo ztrátu známky podle § 10, odst 5,

i) nezajistí, aby jeho nebezpečný pes byl veden osobou starší než 18 let a splňující podmínky podle § 5 písm. e) nebo

(2) Přestupku na úseku chovu psů se dopustí osoba, která psa vede, jestliže

a) pes při pohybu mimo ohrazené soukromé pozemky není označen známkou,

b) nezajistí, aby měl pes při pohybu méně než 200 m od místa osídlení nasazen náhubek a byl veden na vodítku,

c) nezajistí, aby pes při volném pohybu 200 m a více od místa osídlení nehledal nebo nepronásledoval zvěř anebo se k ní neplížil,

d) nesplňuje podmínky podle § 11, odst. 3,

e) vede více než dva nebezpečné psy zároveň,

f) nezajistí, aby nebezpečný pes vždy měl nasazen náhubek a byl veden na vodítku,

g) vstoupí se psem na místo, kam je se psem vstup zakázán,

i) neodstraní výkaly psa podle § 13 nebo nezajistí jejich hygienické odklizení.

(3) Za porušení povinnosti podle odstavce 2, písm. a), b), c), i) zaplatí osoba, která psa vede, pokutu až do výše 5.000 Kč a za opakované porušení povinnosti podle odstavce 2, písm. a), b), c), i) zaplatí osoba, která psa vede, pokutu až 10.000 Kč.

(4) Za porušení povinnosti podle odstavce 1, písm. a), g) nebo podle odstavce 2, písm. g) zaplatí vlastník nebo osoba, která psa vede pokutu až do výše 20 000 Kč a za opakované porušení povinnosti podle odstavce 1, písm. a), g) nebo odstavce 2, písm. g) zaplatí vlastník nebo osoba, která psa vede pokutu až 50.000 Kč.

(5) Za porušení povinnosti podle odstavce 1, písm. b) až f), h) nebo podle odstavce 2, písm. d) až f) zaplatí vlastník a osoba, která psa vede pokutu až do výše 50 000 Kč a za opakované porušení povinnosti podle odstavce 1, písm. b) až f), a h) a odstavce 2, písm. d) až f), zaplatí vlastník a osoba, která psa vede pokutu až do výše 150.000 Kč.

(6) Opětovným porušením povinnosti se rozumí porušení povinnosti, jehož se vlastník nebo osoba, která psa vede dopustil v době do jednoho roku od předchozího porušení povinnosti uvedené v odstavci 1 nebo 2, za něž mu byla uložena pokuta.

(7) Pokuty podle odstavce 1, písmene a) až c) a pokuty podle odstavce 2 jsou příjmem obcí. Pokuty podle odstavce 1, písmen d) až h) jsou příjmem státního rozpočtu.

(8) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o přestupcích a jejich projednávání obecné předpisy.

§ 15

Orgány státní správy na úseku chovu psů

Orgány státní správy na úseku chovu psů jsou

a) ministerstvo,

b) orgány veterinární správy,

c) obce.

§ 16

Ministerstvo

a) řídí výkon státní správy na úseku chovu psů,

b) je správcem evidence.

§ 17

Orgány veterinární správy

(1) Okresní a městské veterinární správy

a) vykonávají dozor nad dodržováním povinností uložených vlastníkům psů a ostatním fyzickým a právnickým osobám tímto zákonem a obecně závaznými právními předpisy vydanými na jeho základě,

b) schvalují chov nebezpečných psů podle § 4 odst. 1 tohoto zákona.

(2) Státní veterinární správa České republiky vykonává dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem a obecně závaznými právními předpisy vydanými na jeho základě v případech, kdy si to vyhradí.

§ 18

Obce

a) projednávají přestupky na úseku chovu psů,

b) ukládají pokuty chovatelům podle § 14 tohoto zákona,

c) spravují místní evidenci,

d) vydávají povolení podle § 3, odst. 1,

e) vydávají nařízení podle § 12.

§ 19

Součinnost

Všechny státní orgány, fyzické a právnické osoby, zejména veterinární lékaři a orgány státní veterinární správy, jsou povinny poskytnout potřebnou součinnost správcům místní evidence.

§ 20

Přechodná a závěrečná ustanovení

(1) Vlastníci, jejichž psi byli k 1.7.2001 starší čtyř měsíců, jsou povinni podat návrh k zápisu do evidence podle § 8 do 1.7.2002.

(2) Ministerstvo vnitra se zmocňuje, aby k provedení tohoto zákona vydalo vyhlášku.

(3) Ministerstvo zemědělství se zmocňuje, aby podle § 2, písm. a) tohoto zákona vydalo vyhlášku.

Čl. II.

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 146/1971 Sb., zákona č. 131/1982 Sb., zákona č. 94/1988 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 87/1990 Sb., zákona č. 105/1990 Sb., zákona č. 116/1990 Sb., zákona č. 87/1991 Sb., zákona č. 509/1991 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 267/1994 Sb., zákona č. 104/1995, zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 89/1996 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 227/2000 Sb. se mění a zní takto:

Do části šesté, hlavy druhé, oddílu druhého se vkládá nový § 421b, který zní:

„§ 421b

Každý zodpovídá za škodu, která je způsobena zvířetem v jeho vlastnictví nebo v jeho držení, i když by taková škoda byla způsobena neovladatelností takového zvířete nebo zvláštními vlastnostmi, které mají svůj původ v povaze zvířete. Této odpovědnosti se zprostí jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v neovladatelnosti takového zvířete nebo ve zvláštních vlastnostech, které mají svůj původ v povaze zvířete.“

Čl. III.

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 120/1962 Sb., zákona č. 53/1963 Sb., zákona č. 56/1965 Sb., zákona č. 81/1966 Sb., zákona č. 148/1969 Sb., zákona č. 45/1973 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 10/1989 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 47/1990 Sb., zákona č. 84/1990 Sb., zákona č. 175/1990 Sb., zákona č. 457/1990 Sb., zákona č. 545/1990 Sb., zákona č. 490/1991 Sb., zákona č. 557/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu ČSFR ze 4.9.1992, zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 91/1994 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 103/1997 Sb., zákona č. 253/1997 Sb., zákona č. 92/1998 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 96/1999 Sb., zákona č. 210/1999 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 327/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 101/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 305/1999 Sb., zákona č. 121/2000 Sb. se mění a zní takto:

1. Do § 219, odstavec 2, se doplňuje písmeno i), které zní:

„i) jestliže k činu použije jím ovládané zvíře a zranění tímto zvířetem způsobená budou bezprostřední příčinou smrti.“

2. Do § 219 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Při ukládání trestu podle odst. 2, písm. i) soud současně uloží trest propadnutí věci a zákaz činnosti.“

3. Do § 221, odstavec 2, se doplňuje písmeno d), které zní:

„d) jestliže újma na zdraví podle odst. 1 bude důsledkem útoku jím ovládaného zvířete.“

4. Do § 221 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Při ukládání trestu podle odst. 2, písm. d) soud současně uloží trest propadnutí věci a zákaz činnosti.“

5. Do § 222, odstavec 2, se doplňuje písmeno c), které zní:

„c) jestliže újma na zdraví podle odst. 1 bude důsledkem útoku jím ovládaného zvířete.“

6. Do § 222 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Při ukládání trestu podle odst. 2, písm. c) soud současně uloží trest propadnutí věci a zákaz činnosti.“

7. Do § 223 in fine se doplňuje nová věta, která zní:

„Stejně bude potrestán ten, kdo z nedbalosti ublíží jinému tak, že jím ovládané zvíře jiného zraní.“

8. Do § 224 se doplňuje nový odstavec 4, který zní:

„(4) Odnětím svobody až na dva roky a zákazem činnosti bude potrestán ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví tak, že jím ovládané zvíře jiného zraní. Kdo takto z nedbalosti způsobí smrt jiného, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let, zákazem činnosti a propadnutím věci.“

Čl. IV.

Zákon 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona 72/1994 Sb., zákona 85/1994 Sb., zákona 273/1994 Sb., zákona 36/1995 Sb., zákona 118/1995 Sb., zákona 160/1995 Sb., 301/1995 Sb., zákona 151/1997 Sb., zákona 305/1997 Sb., zákona 149/1998 Sb., zákona 157/1998 Sb., zákona 167/1998 Sb., zákona 166/1999 Sb., zákona 167/1999 Sb., zákona 223/1999 Sb., zákona 352/1999 Sb., zákona 357/1999 Sb., zákona 63/1999 Sb., zákona 326/1999 Sb., zákon 46/2000 Sb., zákona 360/1999 Sb., zákona 363/1999 Sb., zákon 117/2000 Sb., zákona 62/2000 Sb., zákona 360/1999 Sb. (část), zákona 151/2000 Sb., zákona 158/2000 Sb., zákona 156/2000 Sb., zákona 153/2000 Sb., a zákona 154/2000 Sb., se mění a zní takto:

Do přílohy zákona, části páté, se doplňuje nová položka 73a:

„Položka 73a

a) Zápis do evidence psů Kč 100,-

b) Změna údajů v evidenci psů Kč 50,-

c) Vydání povolení k chovu nebezpečného psa Kč 2.000,-

d) Vydání hromadného povolení k chovu nebezpečných psů Kč 50.000,-“

Čl. V

Účinnost

(1) Čl. I tohoto zákona je účinný dnem 1.7.2001, vyjma § 12 a § 13.

(2) Čl. I, § 11, § 12 a § 13, a čl. II, III, IV. a V. jsou účinné dnem vyhlášení.

Příloha

Za nebezpečného psa se považuje jedinec, který je křížený nebo čistokrevný příslušník plemene:

1. Americký staffordshirský teriér

2. Staffordshirský bulteriér

3. Anglický bulteriér

4. Argentinská doga

5. Brazilská fila

6. Dobrman

7. Rhodeský ridgeback

8. Rottweiler

Za nebezpečného psa se považuje i jedinec, který je křížený nebo čistokrevný příslušník skupiny psů, která je obecně známa jako pitbulteriér.

Důvodová zpráva

Obecná část

Chov psů a jejich pohyb je dosud právními normami de facto neregulován. Právní úprava je roztříštěná v mnoha navzájem nesouvisejících normách, jako např. v zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu proti týrání zvířat, zákoně č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a dalších často podzákonných normách. Významnou část z nich tvoří vyhlášky obcí, kterými upravují zejména výši poplatků ze psů. Ve vztahu k chovu psů se tak prakticky nejvýznamnější normou stala Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu, vyhlášená Sdělením ministerstva zahraničních věcí č. 19/2000 Sb. m. s., která pro Českou republiku vstoupila v platnost 24. března 1999.

V souvislosti s množícími se útoky nebezpečných psů, často na děti, a ničím nekontrolovaným rozsahem jejich chovu je nezbytné zákonem stanoveny povinnosti chovatelů a osob vedoucích psy vůči státu a vůči společnosti (ostatním osobám), které je třeba preventivně ochránit před agresivními chovateli či osobami vedoucími psy, kterým nejde o chov zvířete, které provází člověka po tisíce let, ale spíše o prezentaci vlastní osoby, a které svým chováním ohrožují zbytek společnosti. Právní úpravu nelze ponechat pouze v rovině následné sankce vůči takovým osobám, která neplní generálně preventivní úlohu.

Návrh zákona také reaguje na množící se útoky psů na zvířata a na lidi, zejména pak na malé děti. V souvislosti s tím není bez zajímavosti, že tyto útoky jsou způsobeny nejen psy, které podle jejich původu lze prohlásit za „nebezpečné“ ale i ostatními plemeny. Proto je obsahem návrhu také zpřísnění podmínek chovu psů jako takových a zavedení centrální evidence. Ta bude cenným podkladem zejména pro lékaře, kteří budou moci velmi rychle zjistit, zda byl pes, který zranil člověka, očkován proti vzteklině apod.

Na druhé straně jsou potom tzv. „nebezpeční psi“, kteří jsou chováni v čím dál větším množství a jimi způsobené útoky mají obvykle velmi těžké následky. U těchto plemen psů je vrozená agresivita a útočnost přímo součástí jejich genové výbavy a tyto vlastnosti byly v procesu vyšlechtění těchto plemen zvlášť preferovány a podporovány. Tím se také nejvíce odlišují od psů ostatních, následky jimi způsobeného útoku mohou být nepříjemné, ale zpravidla nikoliv osudové. Pokud ovšem není pes nakažen vzteklinou a napadený jím způsobené zranění nepodcení.

Otázka nebezpečných psů je mnohem složitější a není možné ji řešit bez současné znalosti podobných evropských právních úprav. Jako základní princip je nutné přijmout skutečnost, že neexistují prostředky, jak vymezit pojem „nebezpečný pes“ naprosto přesně. V první řadě musí být vymezena nebezpečná plemena jako taková, ale není možné pominout ani křížence takových plemen. Některé právní úpravy (Německo, Rakousko) navíc stanoví zvláštní kategorie, jako např. „pes, který kouše“ pro psy, kteří sice nejsou z definice nebezpeční, ale jako nebezpeční se chovají.

Návrh zákona v souladu s trendem v zemích Evropské unie zásadně zpřísňuje právní režim chovu nebezpečných psů, ale nejde až na hranici, kterou vytýčila Francie, kde je zakázán dovoz a nařízena sterilizace nebezpečných psů, což v důsledku povede k odstranění nebezpečných psů jako takových. Navrhovatelé se naopak inspirovali liberálnějšími úpravami v Německu, Británii, Irsku a Rakousku, které chov nebezpečných psů regulují, ale nemají za cíl nebezpečné psy eliminovat. Zákon také vyjímá ze svého režimu tzv. zvláštní psy, kterými jsou psi lovečtí, služební, psi pro nevidomé apod.

Zákon je v souladu s právem ES.

Zákon si vyžádá náklady ve výši zhruba 20 mil. Kč na zavedení centrální evidence.

Zákon zvýší příjmy veřejných rozpočtů o více než 100 mil. Kč, které budou získány z poplatků ze psů a povolení pro chov nebezpečných psů, správních poplatků za zápis do centrální evidence a pokut za spáchané přestupky.

Zvláštní část

Čl. I

K § 1

Návrh zákona upravuje pouze některé aspekty chovu psů, které se týkají držení a evidence psů a chovu tzv. nebezpečných psů.

K § 2

Návrh zákona vymezuje pro vlastní potřebu některé pojmy:

Nebezpečného psa, jako psa u kterého lze předpokládat agresi. Mimoto zmocňuje ministerstvo zemědělství, aby vyhláškou stanovilo, které rasy psů, skupiny psů, jakož i kříženci těchto ras a skupin spadají do této kategorie automaticky.

Pro účely výjimky z režimu tohoto zákona vymezuje i pojem zvláštního psa. Jedná se o psa, který je používán k určité specifické činnosti nebo povolání.

Pro přehlednost je zde i zákonná definice volného pohybu psů

K § 3 až 6

Za účelem zamezení nekontrolovaného chovu nebezpečných psů, zavádí návrh zákona povolování jejich chovu.

Pro zájmový (domácí) chov nebezpečného psa musí být zjištěno, zda má chovatel pro chov nebezpečného psa předpoklady.

Návrh ustanovení u chovu více nebezpečných psů má za cíl pojmout např. chov více takových psů za účelem zisku. Proto jsou na místě i přísnější podmínky.

Návrh zákona z těchto povinností vyjímá tzv. zvláštní psy, kteří podléhají režimu jiných předpisů.

K § 7

Tímto ustanovením se obecně zakazuje vlastníkům psů, aby své psy nechali cvičit nebo je záměrně vychovávali k agresivnímu chování na úseku lidem nebo zvířatům. Z tohoto ustanovení musí být vyjmuti zvláštní psi, zejména vzhledem k účelu jejich chovu (služební pes jako donucovací prostředek podle § 38 zákona 283/1991 Sb., o policii České republiky, lovečtí psi).

K § 8 a 9

Návrh zákona unifikuje a centralizuje evidenci psů a systém jejich označování pro účely jednoduché identifikace psů na území celé ČR. Zřizuje Centrální evidenci psů, ve kterou jsou zapsány na úseku údaje potřebné pro zjištění údajů příslušného psa a určení jeho majitele. Dochází i k centralizaci a tím i snadné dostupnosti údajů o tom, zda byl pes očkován, zda je splněna poplatková povinnost, zda je pes nebezpečný nebo kouše.

Centrální evidence slouží pouze jako soubor obecních evidencí, kterou na místní úrovni zajišťují obce. Příslušnou obcí je vždy ta, kde má vlastník psa trvalé bydliště.

K § 10

Návrh zákona rovněž unifikuje úpravu tzv. psích známek. Umožní pružné zjišťování psovy identity a obce, kde je pes evidován. Rychlé zjištění údajů o psovi může ulehčit některé situace, např. pokud pes někoho pokouše. Rovněž ze známky bude ihned patrné, zda je pes nebezpečný či nikoliv; což usnadní dohled na některými povinnostmi podle toho zákona.

Identifikaci nebezpečných psů, pokud ztratí svou známku nebo pokud bude na známce učiněn neoprávněný zásah, usnadní povinnosti označit nebezpečného psa např. tetováním, jak je tomu v současnosti nepovinně u některých plemen.

Ve známce je zaznačeno jedinečné evidenční číslo psa, proto není možná její převoditelnost na jiného psa.

K § 11 a 12

Upravuje se nově pohyb psů, kde se obecně bude aplikovat povinnost pro na úseku majitele psů neumožnit svým psům volný pohyb v místech osídlení.

Naopak obce získají pravomoc na svém území vymezit místa, kde volný pohyb psů bude povolen, kam bude vstup se psem zakázán (dětská hřiště, pískoviště), přičemž místa pro volný pohyb psů k tomu musí být způsobilá.

K § 13

Návrh zákona stanoví všeobecnou povinnost průvodce psa odstranit výkaly, které pes zanechal na veřejně přístupné místě. Tato povinnost bývá upravená na místní úrovni. Její vymahatelnost je prozatím problematická.

Průvodce má kromě povinnosti výkaly odstranit i povinnost zajistit, aby s nimi bylo naloženo hygienickým způsobem.

K § 14

Úprava přestupků na úseku chovu psů vychází z platných právních norem a jejich systematiky. Přestupky jsou rozděleny na tři kategorie podle své závažnosti a na základě tohoto rozdělení je stanovena i nejvyšší pokuta.

Přestupky jsou navíc odlišeny do dvou skupin (odst. 1 a odst. 2) podle toho, který subjekt má deliktní způsobilost k jejich spáchání. Pro účel zákona a přestupkového řízení je takto odlišen vlastník psa a osoba, která psa vede.

K § 15 až 18

Orgány státní správy na úseku chovu psů mají specifické úkoly, ale oproti dosavadnímu stavu se zásadně mění pouze tři oblasti:

c) centrální evidence na celostátní a obecní úrovni

b) rozšíření výkonu veterinární správy na úřadech okresní (městské) veterinární správy

c) pravomoc obcí vydávat nařízení o místech určených k volnému pohybu psů nebo míst, kam je vstup se psem zakázán.

K § 19

Zákonem je stanovena povinnost součinnosti pro všechny fyzické a právnické osoby a státní orgány pro účely vedení místní evidence psů. Účelem tohoto ustanovení je zajistit, aby se pro povinné osoby bylo obtížnější zákon obcházet uváděním různých údajů při kontaktech s veterinárním lékařem, kynologickými organizacemi, veterinární správou atd.

K § 20

Přechodná ustanovení mají za cíl umožnit zvládnout zavedení centrální evidence psů a přechod na nový systém státní správy na úseku chovu psů, s ohledem také na vlastníky psů.

Čl. II

Obsahem čl. II navrhovaného zákona je novela občanského zákoníku, jíž se doplňuje nový § 421b, jež obsahuje ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem. Odpovědnost je konstruována jako objektivní s možností liberace jen v tom případě, že škoda byla způsobena neovladatelným zvířetem, aniž by na to měly vliv zvláštní vlastnosti zvířete nebo jeho povaha.

Čl. III

Obsahem čl. III navrhovaného zákona je novela trestního zákona, která zavádí kvalifikované skutkové podstaty pro trestné činy vraždy a ublížení na zdraví. Novela řeší i problém zabití z nedbalosti a ublížení na zdraví z nedbalosti.

Čl. IV

Pro potřeby navrhovaného zákona je třeba také novelizovat zákon o správních poplatcích, a to doplněním nových poplatků, které vyplývají z navrhovaného zákona.

Čl. V

Účinnost zákona je stanovena s ohledem na to, aby byl poskytnut dostatek času státním orgánům na zavedení evidence psů. Naopak jako aktuální se jeví co nejrychlejší stanovení povinností v oblasti pohybu psů a povinnosti udržovat veřejná prostranství čistá.

K příloze:
Příloha určuje podle § 2, písm. a) plemena psů, která jsou považována za nebezpečná. Jedinec, který je křížencem nebo příslušníkem jednoho z těchto plemen je nebezpečným psem podle tohoto zákona a na jeho chov se vztahují zvláštní podmínky.

§ 28 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
§ 38 zákona č. 283/1991 Sb., o policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
§ 21, odst. 1, písm. b) zákona č. 23/1962 Sb. o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, veznění pozdějších předpisů, zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) ve znění pozdějších předpisů.