Ochrání nás zákon před nebezpečnými psy?
Právo 13.1.2001

Vlastní zpráva

Zřejmě nesmiřitelný spor o nutnost či nesmyslnost nového zákona o chovu psů neutichl ani poté, co návrh ve středu odmítla vláda. Jde totiž o návrh poslanecký a ve druhé polovině února jej má začít projednávat Sněmovna. Předkladatelé argumentují prevencí a ochranou lidí. Podle oponentů by byli takovým zákonem biti vlastně jen slušní chovatelé, jejichž psi neznamenají pro spoluobčany žádné riziko.

Zákon má změnit podmínky pro chov některých "nebezpečných psů", zároveň snížit četnost napadení člověka a zavést celostátní evidenci psů. Podle kynologů ale zákon nic nevyřeší, je odbytý a jen těžce by se dal vymáhat.

"Kromě některých dobrých myšlenek, jako je registrace a zpřísnění postihu, pokud pes někoho napadne, působí zákon v mnoha ohledech diskriminačně. Za argumentem o prevenci se skrývá omezení chovu některých plemen psů na neúnosnou mez pro psy i jejich majitele. Nemluvě o tom, že z odborného hlediska je iluzorní vyjmenovat nějaká plemena a označit je za nebezpečná," řekl Právu Josef Duben, mluvčí Státní veterinární správy.

Devět vybraných plemen naopak podle poslance a předkladatele zákona Zdeňka Kořistky (US) figuruje na seznamech i v jiných zemích. "Nechali jsme si udělat výtahy z právních předpisů v zemích EU, ve kterých se objevují seznamy nebezpečných plemen psů. Všude jsou obsažnější než v našem návrhu," vysvětluje Kořistka. I sama Státní veterinární správa používá podle něj v souvislosti s údaji o počtu a rasách psů, kteří zranili člověka, pracovní název "bojová plemena". "Lidé, kteří zákon připravovali po odborné stránce, porovnáváním těchto seznamů došli k úzkému počtu osmi ras plus pitbulú," vysvětluje Kořistka vznik seznamu.

Podle kynologů i Státní veterinární správy je však právě výběr plemen do kategorie nebezpečných psů ukázkou neprofesionality, se kterou je zákon připraven. "Plemeno psa se dá určit jediným způsobem: podle průkazu původu. Jestliže to bude pes bez něj nebo dokonce kříženec, tak není možné žádnou exaktní metodou určit jeho rasu nebo říci, o křížence jakých ras jde," říká Samuel Straka, iniciátor petice Jeden metr a organizátor demonstrace na Václavském náměstí, která se uskuteční 22. ledna od 15 hodin.

Vladimír Smejkal, soudní znalec a předseda Pražského spolku ochránců zvířat, odmítá i argumentaci prevencí. "Říkat, že mi nepomůže trest majiteli psa, když mne nebo někoho z mé rodiny pes .pokouše, není možné. To je stejné, jako kdyby někdo řekl, co je mi platné, že řidiče soud potrestá, když mé dítě přejede auto. Zakážeme tedy auta?" říká Smejkal. Taxativní výčet zakázaných ras mi velmi připomíná zákony třetí říše," dodává.

Tvůrci zákona se však hájí. "Spolupracovali s námi právníci, kynologové a veterináři. Poté, co vypukla kolem zákona hysterie, dostávám sprosté a agresivní e-maily o.d majitelů bojových psů. Proto nechci zveřejnit jména, aby se ti lidé nedostali do nějakého tlaku," uvedl pro Právo poslanec Kořistka.

On sám je přesvědčen, že návrh zákona ťal do živého. "Jen za prvních devět měsíců roku 2000 bylo vyšetřeno 17 356 psů, kteří poranili člověka. To je údaj od pracovníka Státní veterinární správy, kterého nebudu jmenovat. Mne to šokovalo. To číslo je nemilé těm, kteří rozšiřují polopravdy a dezinformace. Píchli jsme do vosího hnízda," říká poslanec.

Údaj, o němž mluví, však podle Státní veterinární správy nevypovídá o počtu napadení člověka. Jsou v něm zahrnuta například i zranění', která vznikla náhodou při hře se psem. 

Kynologové říkají, že nejsou zaujati proti vodítku nebo náhubku. "To je pochopitelně vhodné ve městě. Ale aby pes musel být na vodítku a s náhubkem celý život a nikdy se nemohl proběhnout  to je přehnané," říká Straka.

Zákon by prý byl bičem především na slušné chovatele, zatímco ti problémoví si budou nadále dělat, co chtějí. "Nikdo nepostihne ty, kteří si navléknou kůži, dají se ostříhat dohola a s sebou si vezmou velkého psa, jen aby měli určitou image," tvrdí Němec, (hm, vac, zde)

Zpracoval: Ivo Přikryl