Populisticky Rasismus
(Samuel Straka pro Svět psů 1/2001)

A Je to tu znovu. Společnost je v problémech? Vzrůstá nezaměstnanost? Přibývá projevů fašismu a nevíme, co s tím? Nespokojenost občanů roste?...

Je tedy potřeba nacházet jednoduchá řešení problémů, které sice až tak velkými problémy nejsou, ale splňují následující kritéria. Jsou mediálně vděčná, řešení se negativně dotkne menšiny a většina bude spokojena, řešení není spojeno prakticky s žádnými nebo jen minimálními náklady.

Ale aby bylo jasné, o čem vlastně mluvím. Mluvím o situaci v Německu a postupu jeho vlády vůči některým plemenům psů.

Možná nyní mnozí z vás řeknete, co je nám do Německa a jejich psů. Věc má ale i z pohledu nás v Česku širší hlediska.

První je hledisko majitele psa zahrnutého do jakési kategorie nazvané bojová plemena, druhé je hledisko člověka odmítajícího jakoukoli formu rasismu.

U mě se spojují tato hlediska obě (naše rodina již deset let žije se skvělým kamarádem-bulteriérem a rasismus v jakékoli podobě bytostně nesnáším), a tak je možné, že v dalším textu se budou tyto pohledy různě prolínat a doplňovat.

To, co se v současné době děje v Německu, může velmi brzy být použito jako výše uvedené zástupné řešení i u nás. Jinak při naší snaze přejímat z EU pokud možno zcela vše a bez přehodnocení je nasnadě, že normy týkající se psů by byly jedny z prvních (ono to totiž skutečně moc nestojí, spíše naopak).

Dost však bylo obecného povídání. V Německu došlo v létě k napadení a usmrcení dítěte psem. Samozřejmě velice smutná věc, ale kolik dětí je zabito při autonehodách. Okamžitě se zvedla ohromná vlna hysterie živená velmi dobře takřka všemi médii a bulvárními zvláště. Vždyť stejné zkušenosti snad máme i z našeho bulváru.

Na této vlně se svezla a dá se říci, že stále vezou, kvanta lidí schopných podlehnout jakékoli davové psychóze. Vzpomeňte na nástup fašismu v Německu před druhou světovou válkou nebo nástup komunismu v roce 1948 u nás.

Psi zařazení jakýmsi úředníkem do kategorie „bojová plemena" a jejich majitelé se od té chvíle dostali na okraj společnosti. Množí se útoky na psy i jejich majitele a lidské bestie jsou schopny vyvraždit i nevinné psy v útulcích.

Proč je v názvu tohoto článku slovo rasismus? Stejně jako „příčinou" všeho špatného před druhou světovou válkou a během ní byli Židé, nyní se vybrala jistá skupina plemen psů, která jsou horší než ostatní a zaslouží si vyhubení. Do této skupiny však patří nejen pitbulteriéři, američtí stafordšírští teriéři, ale například také rotvajleři, brazilské fíly, bulteriéři a další plemena. Pravda, ti úředníci pravděpodobně vůbec nejsou schopni jednotlivá plemena rozlišit, natož aby o nich něco věděli. Jinak by totiž věděli, že například bulteriér je lovecké plemeno a mnoho oněch podle jejich názoru „krvavých bestií" je nejmilejšími a nejspolehlivějšími společníky právě rodinám s malými dětmi. Ale zákony se v těchto případech nedělají proto, aby rozlišily špatné od dobrého. Ony by totiž potom nefungovaly. Špatný pes se totiž nerodí. Špatný pes se z něho stává jen se špatným pánem. Pokud si psa pořídí psychicky narušený nebo zakomplexovaný člověk, udělá z něho svou „výchovou" pravděpodobně špatného psa. Bohužel člověk s komplexy si obvykle na léčení svého komplexu nepořídí pudla, ale nějaké silnější plemeno (často dle současné módy). Samozřejmě nezvládnutý silný pes (a zvláště v rukou nevyrovnaného majitele) je potenciálně riskantnější než onen výše zmiňovaný pudl. Proto je snazší nerozlišovat a hodit všechny do jednoho pytle.

A tak to skutečně je. Majitelé ohrožených psů musí své psy nechat označit elektronickým čipem, sami musí prokázat čistý trestní rejstřík a mentální schopnost „bojového" psa chovat. Dále platit vysoké daně a psa pojistit. Problém je však v tom, že pojišťovny toho čile využívají. Tzv. „bojové" psy nechtějí pojišťovat, a pokud ano, pak jen za velmi vysoké pojistné.
 Pokud majitel nechce o svého psa přijít, musí se s tím vyrovnat. Nemá-li dost peněz, je to jeho problém. Lidskosti se přece meze nekladou.

Kapitolou samou pro sebe jsou povinné zkoušky psů, kterými musí pes projít. Je to taková zkouška o přežití. Uděláš zkoušku, žiješ, neuděláš, dostaneš injekci a zemřeš. Nepřipomíná vám to Osvětim a její „rechts, links"?

Zkoušky jsou v jednotlivých spolkových zemích různé. V některých ještě nejsou legislativně upraveny, a tak zkušební komisaři přejímají testy z jiných zemí a upravují si je dle svého subjektivního názoru. Pochopitelně i výsledek je jen souhrnem subjektivních dojmů, sympatií nebo antipatií zkoušejícího ke psu nebo jeho majiteli.

Pro ilustraci uvedu několik bodů zkoušky, kterou musela projít fenka bulteriéra Olli Blümchen (Olli Kytička) mého otce žijícího v zemi Severní Porýní-Vestfálsko.

• Zkoušející napadne psa bez pomocných prostředků, přičemž dělá hluk (křičí apod.)

• Zkoušející napadne psa s klackem a opět dělá hluk.

• Zkoušející zapálí před čumákem psa zapalovač a drží jej tam nedefinovanou dobu.

• Pes musí přeskočit přes klacek. (Dokážete si představit, jaká může být souvislost například této zkoušky s povahou psa nebo majitele? Já ne.)

• Reakce psa na koště a hluk... atd.

Celá zkouška je popsána asi na dvanácti stranách, co však má zkoušený pes dělat, nebo jaké reakce má mít, to zde již popsáno není a záleží na zkoušejícím, jaký udělá závěr.

Olli měla při zkoušce štěstí. Závěr byl milosrdný. Prošla. Ale neradujme se, zkouška je platná rok a po roce se musí opakovat. Takže výsledkem je roční odklad trestu smrti.

Tedy v krátkosti, v Německu již začaly euthanasie psů, v některých oblastech je chov vybraných plemen zcela zakázán a zoufalí majitelé hledají pro své miláčky alespoň nový domov, aby nemuseli být utraceni.

V Německu existuje iniciativa bojující za zrušení nesmyslných a diskriminačních zákonů proti některým plemenům psů. Jediný způsob, jakým jim můžeme pomoci a zároveň tak pomoci pro budoucnost i sobě, je nebýt lhostejní, ale vyjádřit otevřeně svůj názor na věc, jasně ji pojmenovat a zveřejnit. Pochopitelně i jakékoli náznaky ze strany naší vlády, parlamentu, obecních zastupitelstev okamžitě podrobit kritice a okomentovat, jak zaslouží.

V Německu sice existuje politická strana, která jako by vypadla z oka NSDAP, ničení židovských hřbitovů, útoky na synagogy a domy přistěhovalců i jednotlivé osoby cizokrajného vzezření jsou na denním pořádku, ale na toto nemá stát sílu, odvahu nebo chuť k řešení.

Tím se dostávám od výše zmiňovaného prvního hlediska (majitele psa) k druhému pohledu antirasisty.

Dnes jsme svědky diskriminace a snahy o vyhubení několika psích ras. Člověk nemající vztah ke psům a zvláště k těm „některým" si může říci, že o nic nejde. Ale opak je pravdou. Pokud se ustoupí v jednom případě, dodá to odvahu všem, komu chuť k rasistickým projevům nechybí (a že jich v Česku není málo). Všimli jste si, že náš stát se s problémem rasismu také potýká dost neúspěšně?

Dnes jsou to psi. Kdo bude na řadě příště ? Pokud máte málo fantazie, doporučuji knihu Na ostří hřebenu od Ephraima Kishona.

Těm, kdo snad nechtějí uvěřit tomu, co je výše napsáno, doporučuji navštívit například následující internetové adresy:

www.bullterrier-in-not.de, www.hund-und-halter.de, www.DogSaver.de

Samuel STRAKA

Zpracoval: Ivo Přikryl