NEBEZPEČNÍ POSLANCI OHROŽUJÍ PSY
(Planeta zvířat č.3/2001)


Podle našich zjištění se na poranění lidí v našich podmínkách nejvíce podílejí kříženci, podle
různých lokalit 13,3 - 50 %, následováni plemenem německých ovčáků 11,1 - 28,6 %. Z hlediska případné ochrany dětí jsou významné i podíly menších plemen, např. jezevčíků, kokrů a pudlů.

MVDr. Doušek, dr. Semerád a dr. Vitásek, SVS ČR: Veterinární analýza případů poranění člověka psem

Majitelé psů věděli, že je pouze otázkou času, kdy si některý z poslanců postaví slávu na snaze zakázat nebo alespoň regulovat chov "bojových psů". Skutečnost ale předčila očekávání. Na světě je poslanecký návrh zákona o chovu psů, který vzbudil odpor mezi pejskaři (bez rozdílu plemene, jež chovají) i odborníky.

Zastánci navrhovaného zákona argumentují rostoucím počtem napadení lidí agresivními psy a neexistující právní normou, která by umožnila postihovat majitele nebezpečných psů. Redaktoři soukromých televizí vysvětlují, že zákon přinutí majitele vodit psy na vodítku a s náhubkem, a zavádí povinné označení všech psů. Což jsou povinnosti, s nimiž jistě souhlasí i řada pejskařů. Je ale další zákon skutečně potřeba? Řada kompetentních odborníků, včetně Státní veterinární správy a úředníků ministerstva spravedlnosti tvrdí, že stávající legislativa je dostatečná, pouze není dostatečně či vůbec využívaná. Nový zákon by preventivně zkomplikoval život
majitelům vybraných plemen a souběžně vytvořil skupinu "lepších" psů, na něž by se řada ustanovení nevztahovala, a tak například lovečtí psi budou dál volně pobíhat po
městě. Proto se jednotlivým ustanovením zákona, ale i jeho dalšímu osudu budeme pravidelně věnovat na stránkách Planety zvířat.

Lepší návrh Petry Bůžkové

Ve sněmovně však leží i návrh poslankyně Petry Bůžkové na změnu ustanovení dvou stávajících zákonů. O jeho existenci však téměř nikdo neví, v rozruchu kolem obsáhlejšího a více diskutovaného návrhu o něm nikdo nemluví. Nejmenuje konkrétní plemena ani nestanovuje další povinnosti a finanční zátěž majitelům psů, pouze výslovně vyjádří, že za chování či jednání zvířete je odpovědný jeho majitel, zpřísní postihy pro majitele, kteří chovají "nebezpečná zvířata" bez příslušného povolení a určí jim povinnost toto povolení doložit, (pojem nebezpečné zvíře stanovuje již existující zákon na ochranu zvířat a navazující vyhláška 75/1996, jsou zde například velké šelmy, ne však. psi.)

Kde se vzala alarmující statistika?

Reprezentantem a mluvčím 13 poslanců, kteří jsou pod společným dílem podepsáni, se stal Zdeněk Kořistka (Unie svobody). V obecné části důvodové zprávy je uvedeno: "Mnoho občanů má již osobní zkušenost s napadením psem. Statistické údaje jsou alarmující a vypovídají o tom, že příčin je více." 

  • Oficiální statistika pokousáni člověka psem ale v České republice neexistuje.

K dispozici jsou však údaje Státní veterinární správy, která sleduje případy "kdy zvíře poranilo člověka nebo s ním přišlo do kontaktu, způsobem a za okolností, které mohou vyvolat podezřeni z onemocnění vzteklinou". Podle zprávy MVDr. Jiřího Douška bylo od 1. ledna do 30.září loňského roku provedeno z tohoto důvodu 19.809 klinických vyšetření, z toho v 18.483 případech šlo o psy. Nebezpečená plemena (mezi něž SVS zařadila o 6 plemen více než poslanci) mají na svědomí pouze 8,1 % z těchto vyšetření. 48,4 % připadá na vrub kříženců a plemen, která nebyla sledována jmenovitě, 22,2 % tvoří ovčáci (německý ovčák, belgický ovčák a československý vlčák), dále jsou jmenovitě sledováni jezevčíci, pudlové a kokři. Pokud by hlavním zájmem poslanců opravdu bylo působit preventivně proti pokousáni člověka, zajistit, aby psi nenapadali děti na pískovištích, jak tvrdí poslanec Kořistka, musel by návrh zákona vypadat úplně jinak.

Koho se to týká
§1 - Účel zákona
Tento zákon upravuje podmínky chovu a drženi psů a stanoví zvláštní podmínky pro vlastnictví a držení těch psů, kteří pro své biologické nebo jiné vlastnosti mohou být nebezpečnými pro člověka a jiné živočichy.

  • O řazení psů do řádu šelem, čeledi psovitých, se učí už děti na základní škole. Jako každá šelma, i pes si potravu obstarával (a dodnes občas obstarává) lovem zpravidla menších živočichů. Lovecký pud je tedy přirozenou biologickou vlastností každého psa, byť by většinu svého života strávil na gauči. 

A tak bychom mohli pokračovat paragraf za paragrafem, což v případě některých z nich také uděláme. Jedničkou celý návrh teprve začíná.

Markéta Šebestová 
ilustrační foto: CANIS 


Zpracoval: Ivo Přikryl
ReliefSm.jpg (6429 bytes)