NOČNÍ CESTA
PROLOG
Pod číslem 805 sněmovního
tisku Parlamentu České republiky podali poslanci Kořistka a Šojdrová
návrh zákona o chovu psů.V tomto návrhu zákona jsou v kategorii
„nebezpeční psi“ uvedeny následující:americký
staffordshirský teriér, anglický staffordshirský bulteriér, bulteriér,
argentinská doga, brazilská fila, dobrman, rhodéský ridgeback,
rotweiler, pitbulteriér a jejich kříženci……
INTERMEZZO
„Tak pojďte, už
je čas“, řekl starý muž svým dvěma kamarádům, když pouliční
osvětlení zhaslo. Všichni tři vyšli do hluboké tmy a potichu se
kradli temnou ulicí ven z města. Všichni tři byli naprosto
zticha. Byli již zvyklí, na tyto výpravy. Opatrně prošli kolem
posledních domů a vyšli na polní cestu. V otevřené krajině se
zvedl vítr a hnal jemný sníh těm třem do očí.
Starý muž se trochu zachvěl.
Sešlapané boty a ošuntělé oblečení pamatovaly lepší časy, teď však
na ochranu před zimou nestačily.
Zdálo se, že jeho společníkům zima tolik nevadí a i jejich kondice
asi byla lepší. Dnes večeřeli jen jeho kamarádi. Skoro nikdy se mu
nepodařilo vydržet s penězi do dalšího důchodu.
Starý muž svým společníkům sotva stačil a nyní mimo město již s menší
opatrností na ně volal, aby na něj počkali.
„Za chvíli tam
budeme“, popadal dech starý muž. Cesta vedla do kopce a jeho společníci
spěchali. Neodpověděli mu, ale muž jim přesto rozuměl. Znali se tak
dobře, že slova nebyla nutná. Věděl, že jejich spěch pramení z touhy,
být co nejrychleji na místě.
Již před sebou viděli kraj lesa a věděli, že jim zbývá jen malý
kus cesty.
Lesní cesta byla temná. Všichni tři však šli jistě, tu cestu znali
dobře. Chodili tudy již několik let každou noc.
Během několika minut vyšli
na louku ze všech stran obklopenou vysokými stromy. Byli u cíle své
cesty. Toto bylo místo, které bylo jejich posledním útočištěm a
poslední radostí.
„Kluci, nechte mě
chvilku vydechnout“, prosil starý muž své společníky a usedl na
pařez na kraji lesa, který si ledabyle ometl od sněhu.
Starší Jakob se podíval
na mladšího Davida. David mu pohled opětoval, rozuměli si jako bratři.
Oba se sice jmenovali
jinak, ale jejich jména nešla starému muži dobře přes rty. Všichni
si na nová jména zvykli a líbila se jim. Starému muži pak připomínala
jeho otce a dědu, na které si vzpomínal čím dál hůře. Nebylo také
divu, oba zahynuli v Treblince, zbytek jeho rodiny pak v Osvětimi
a dalších táborech východní Evropy. I když se starý muž snažil již
mnoho desetiletí tuto kapitolu svého života ze své paměti vymazat,
poslední roky mu ji stále neodbytněji připomínaly.
Oba bullteriéři se rozeběhli
po louce. Byli bílí a na čistém sněhu se skoro ztráceli, ale muž
neměl strach, že se ztratí. Věděl, že jediné, o co jim jde, je hra
a zase jen hra. Vychoval je tak, aby ani o zvěř neměli zájem. Mohl se
na ně plně spolehnout.
Jakob a David se prohnali
kolem a v trysku ho ohodili sprškou sněhu. Muž se zasmál. Toto
byly okamžiky, pro které se mu ještě chtělo žít.
Starý muž, i když ještě
trochu zadýchaný, našel na zemi silnou a dlouhou větev. Byla zmrzlá a
muže bez rukavic zábly ruce.„Jakobe, Davide“, zavolal muž.
Ze tmy se vyřítily dvě rozesmáté psí tváře. Již věděli, co je
čeká, jejich nejoblíbenější hra. Jak byli zvyklí, zakousli se každý
z jedné strany do klacku, který muž držel uprostřed. Dnes byl muž,
snad večerním půstem trochu zesláblý, zaskočen prudkostí jejich výpadu.
Dosedl na zadek do sněhu a převalil se na záda. Jakob si hleděl větve,
zato David využil situace a začal muži se vší vervou olizovat zmrzlý
obličej.
„Vždyť mě udusíš“,
volal starý muž na Davida a smál se, že mu k udušení skutečně
moc nechybělo. Pomalu se zvedl na kolena a to mu již Jakob strkal větev
do rukou. Přetahování o klacky a lámání větví, to je jeho droga.
Dvě hodiny těm třem utekly, ani nevěděli jak.
„Tak kluci, pojďte,
nebo již bude u nás v ulici rozsvíceno“, volá unavený, ale
v tuto chvíli šťastný muž. Jakob a David se k němu přidávají
sice trochu neradi, ale vědí, že to jinak nejde. Známou cestou se
trojice kamarádů vrací dolů do města. Z čisté přírody zpět
mezi lidi, kterým je třeba se raději vyhýbat. Zpět spěchá naopak
starý muž. Ne však proto, že cesta vede z kopce.
„Kluci, pohyb. Jestli nás někdo uvidí, jsme v háji“,
již zase tlumeně volá muž.
„Zítra je také den,
vlastně noc, co to povídám“, potichu se uchechtne muž.
Jakmile trojice vejde do setmělých ulic, ví, že musí být naprosto zticha. Nikdo nesmí vidět Jakoba a Davida bez náhubku či vodítka ani na liduprázdné, noční ulici. S vysokou pokutou by si starý muž nedokázal poradit. Přesto se brání náhubky pro své kamarády používat. V lese by tím ztratili možnost své jediné radosti, volného pohybu a hry.
Ve městě by mu zas příliš
připomínaly žluté hvězdy na kabátech jeho táty a dědy.......
EPILOG
Pod číslem 805 sněmovního
tisku Parlamentu České republiky podali poslanci Kořistka a Šojdrová
návrh zákona o chovu psů. V tomto návrhu zákona jsou v kategorii
„nebezpeční psi“ uvedeny následující:
Americký staffordshirský teriér, anglický
staffordshirský bulteriér, bulteriér, argentinská doga, brazilská
fila, dobrman, rhodéský ridgeback, rotweiler, pitbulteriér a jejich kříženci..
I když váš pes do žádné
z těchto skupin nepatří, nepodléhejte falešnému pocitu bezpečí.
Tato skupina může být, tak jak návrh zákona předpokládá, kdykoliv
rozšířena pouhou vyhláškou ministerstva zemědělství. Pak již stačí
třeba krátká reportáž ve sdělovacích prostředcích a mašinérie
začne pracovat naplno.
Všichni tito psi by
podle předloženého návrhu zákona museli po celý svůj život, a to i
na zcela odlehlých místech, v přírodě, na opuštěných cestách
apod. být vedeni na vodítku a s náhubkem. Za porušení této
povinnosti je předpokládána pokuta v prvním případě do
50.000,-Kč, při opakovaném přistižení do 150.000,-Kč. (!)
Majitel jednoho takového
psa by musel každý rok žádat o povolení místně příslušný úřad
a to za poplatek 2.000,-Kč. Při dvou a více psech by povolení kromě místně
příslušného úřadu schvalovala i odpovědná veterinární správa,
ale již za obolus 50.000,-Kč (na pět let).
Každý pes by pak také
musel být povinně pojištěn, přičemž není stanoven žádný rozumný
horní limit.
Toto je jen několik základních
sporných bodů návrhu zákona. Není účelem tohoto článku podrobně
rozpitvávat dopodrobna možné důsledky a nesmyslné body tohoto
nesmyslného návrhu (v pořadí již druhého parlamentního útoku páně
Kořístky proti chovatelské menšině a příznivcům psů těchto ras).
Každý má dnes možnost prostudovat si tento návrh osobně a zaujmout k němu
stanovisko)
Návrh ani zdaleka neřeší
problematiku odpovědnosti majitele zvířete (auta, zbraně,..) ale je zřejmým
tažením proti tisícům chovatelů, věnujícím se kynologie a chovu
mnohdy desítky let, a jejichž zvířata nikdy nezavdala příčinu ke stížnostem.
Není možno si nalhávat, že by tato nařízení vyřešila problém
nezodpovědných jedinců, kteří se nikdy tímto zákonem řídit
nebudou, a pokud ano, jen potud aby věděli, jak ho mají obejít. Velmi
alibistickou se zdá část návrhu, slibující přínos až 100 mil. Kč
do státního rozpočtu, pramenících z „registračních poplatků
a vybraných pokut“.
Není třeba si nic
namlouvat. Obětmi se stanou pouze „slušní“ chovatelé a zvířata,
která se jak známo, nemohou bránit.
Všechny tyto uvedené
skutečnost,i případně další omezení z navrhovaného zákona
vyplývající, hrozí způsobit rapidní pokles poptávky po štěňatech
jmenovaných a jim podobných plemen psů. Toto by ve svém důsledku
znamenalo omezování chovu těchto ras psů chovateli a jejich postupné
vymření. Proto je tento návrh zákona jednoznačně, i když
skrytě likvidační.
Návrh je natolik zřejmě diskriminační a rasistický, že nabízí přímou paralelu s norimberskými zákony a ve svých cílech směřuje k „psímu holocaustu“.
Neustále se vkrádá otázka, zda toto nebylo původním, i když
šikovně skrývaným cílem poslanců Kořistky a Šojdrové. Nestačí
snad, kolik živočišných druhů již člověk vyhubil svou činností a
životním stylem? Musí si nyní na vyhubení dalších druhů,
samotným člověkem vyšlechtěných, schválit zákon?
Dle názoru odborníku
na zákony či kynologii, současná právní norma poskytuje dostatečnou
oporu pro řešení konfliktních situací, a to ať se jich účastní člověk,
pes nebo jiná zvířata obecně. Stačí pouze důsledně dohlédnout na
její dodržování. Je pak logicky zcela lhostejné, zda se na případném
problému podílí pes, člověk či věc nežívá, přesto úmyslně použitá..
Vy všichni, kterým
osud psů, nebo obecně osud práva v této zemi není lhostejný,
prosíme Vás o podporu naší iniciativy JEDEN METR. Chceme jeden metr na
všechny, ne jen na vyjmenovaná plemena psů. Chceme jeden metr na ty,
kdo úmyslně porušují platné zákony, na ty kdo již úmyslně či z nedbalosti
zapříčiní jinému újmu ať již na majetku nebo na zdraví. A toto neřeší
návrh poslance Kořístky, či poslankyně Šojdrové. Proto považujeme
tento návrh za NEPŘIJATELNÝ a žádáme jeho zamítnut již v prvním
čtení !
K petici
JEDEN METR se můžete připojit přes odkazy na řadě internetových stránek
(např. www.pitbullseden.cz, www.rtw.cz
). Zde najdete nejen kontroversní návrh zákona 805, ale i spoustu
komentářů a názorů.
Vzhledem k tomu,
že podpis petice na internetu není právně uznáván, je dobré můžete-li
připojit svůj podpis k petici v „papírové“ formě. Petici
získáte, pokud si ji vytisknete dle návodu z uvedených stránek,
nebo vyžádáte u některého z mnoha petičních center taktéž uvedených
na výše uvedených adresách. Je také možno zaslat svoji poštovní
adresu na petice@rtw.cz a výtisk
petice Vám přijde obratem poštou.
Společnou
snahu o zrušení návrhu 805 a podporu názorů shrnutých v petici
„JEDEN METR“ můžete podpořit svou klidnou a pokojnou účastí,
(BEZ PSŮ) na řádně ohlášené a povolené demonstraci, která se bude
konat 22.1.2001 od 15:00 do 18:00 v prostoru Václavského náměstí,
pod sochou sv. Václava. Rovněž i zde bude možné podepisovat petici
JEDEN METR.
Děkujeme za jakoukoli formu podpory
Za iniciativu JEDEN METR
Samuel STRAKA
Zpracoval: Ivo Přikryl
