AKTUÁLNÍ TÉMA
Život pod psa v někdejším psím ráji
Svět psů 2/01

Není to tak dávno, co jsme německým psům a potažmo i jejich pánům takřka záviděli V dobách, kdy u nás psi byli pokládáni za buržoazní přežitek a nesměli téměř nic, ti němečtí jezdili se svými paničky po celém světě, bydleli s nimi v drahých hotelích, dostávali značkové konzervy a vůbec si žili královsky. Alespoň v očích frustrovaných a na permanentní ústrky zvyklých českých pejskařů.

Šťastlivci, kterým bylo povoleno vyrazit na výjezdní doložku "na Západ", toto přesvědčení ještě přiživovali neuvěřitelnými zprávami o obchodech, které se topí v nabídce širokého sortimentu potřeb pro psy, o psích pochoutkách neslýchaných značek, které jsou k dostání doslova v každé samoobsluze, i o psech v restauracích a obchodech. Kdeže ty loňské sněhy jsou!

Co se týče zákaznického servisu, nejsou na tom dnes čeští psi o nic hůř než jejich němečtí kolegové. Záleží jen na stavu konta jejich paničku. Pokud je uspokojivý, mohou si užívat všech výdobytků "svého" průmyslu.

Karta se však obrátila výrazně v neprospěch německých psů v oblasti vztahu veřejnosti k nim. Pod vlivem dramatických a novináři mnohdy ještě patřičně zveličovaných přípádů napadení lidí psy, které vyvrcholily na počátku loňského léta usmrcením malého chlapce pitbulem v přístavním městě Hamburku, se v Německu zvedla doslova hysterie. Nenávist veřejnosti se obrátila proti psům tzv. bojových plemen (mezi která jsou účelově zahrnována tu ta, tu zase ona plemena), ale mnohdy i proti psům jako takovým. Přinejmenším každý, kdo vlastní psa těžšího než 20 kilogramů a vyššího než 40 cm, musí počítat s problémy. 

I naše média referovala o nešťastných majitelích stafordšírských teriérů a bulteriérů, kteří své miláčky tajně převážejí za hranice, mj. i do České republiky, aby se pokusili udat je zde dobrým lidem a ušetřit je tak utracení nebo kastrace. Pro mnohé německé pejskaře se po tom, co jsou nuceni prožívat doma, stáváme zemí zaslíbenou. Majitelé všech větších či "bojovně" vyhlížejících psů, ale někde i na první pohled neškodných pudlíků, se začínají bát objevovat se na ulici přes den. Plíží se noční tmou či se snaží své psy přeučit na to, aby se vyprazdňovali doma. Napadáni bývají nejenom slovně, ale už i fyzicky. Objektivní německá média referují i o tom, že psi jsou venku bezdůvodně paralyzováni pepřovými spreji, množí se případy polití zvířat benzinem, došlo už i k zapálení. Několikrát byl dokonce napaden slepecký pes v postroji. Bezbranný pitbul s náhubkem, uvázaný před supermarketem, byl ušlapán třemi mladíky. Starým dámám s malými pudlíky je vyhrožováno fyzickou likvidací. Policisté se staví spíše na stranu "ctihodných občanů". Pokud ohlásí, že "byli téměř napadeni", potencionální útočník bývá bez dalších průtahů zastřelen. Kladení otrávených návnad je prý takřka na denním pořádku.

Mnozí majitelé psů takový psychický tlak nevydrží. Útulky se už dávno nestačí ujímat se všech psů vyhozených na ulici, mnohé z nich navíc "bojové" psy přestávají přijímat. Ve většině z nich totiž pracují skuteční milovníci psů, kteří se pochopitelně brání tomu, že by se měli stát vykonavateli nových nařízení, která vyžadují nezřídka usmrcení "podezřelých" zvířat. Proto pro ně musí být zřizovány zvláštní sběrné tábory.

Vnitrostátní cestování se psy je ztíženo. Předpisy ohledně nich se totiž jednu spolkovou zemi od druhé liší, diametrálně odlišné mohou dokonce být i v různých městech. Zatímco Mnichov je prozatím považován za benevolentní, v Berlíně se veřejné nepřátelství proti psům, podporované úředními vyhláškami, dramaticky přiostřuje. Psi jsou vykazováni z veřejné dopravy, je jim odpírána možnost volného výběhu bez košíku a vodítka, a to bez výjimky. Vyhrazená území, kde by se nebohá zvířata mohla alespoň na chvíli proběhnout, neexistují.

Není divu, že majitelé toho začínají mít dost. Množí se demonstrace za práva psů a jejich majitelů. V Berlíně se konají dokonce už každou sobotu pod heslem "Berlín pro všechny". Majitelé psů se dokázali semknout od jednoho šiku a veřejně protestují proti samotné existenci seznamů zakázaných plemen. Evropskému parlamentu byla zaslána petice proti "diskriminaci a seznamům plemen", pod nimiž bylo na 80 tisíc podpisů.

Za pronásledované psy se zčásti postavila i církev, respektive někteří její představitelé. Tak například v Dortmundu se na jejich podporu v září 2000 sloužila speciální mše a  faráři jim i jejich majitelům požehnal.

Ale zostřená situace není jen v Berlíně, tam je jenom nejvíce na očích. V celé Spolkové republice se množí soudní spory proti zákazům omezujícím chov psů. Byla založena Německá strana přátel psů, která vyzývá k politickému boji.

Ne každý má však bojovně naladěnou povahu. Mnozí se raději podvolí. Platí tedy za své miláčky neuvěřitelně vysoké daně (u "bojových" psů i desetinásobné oproti normálu), nechávají je kastrovat, bez reptání platí za přezkoušení jejich povahy. Doufají, že se jejich psi nezaleknou náhle zapnuté sekačky na trávu v bezprostřední blízkosti ani prudce rozevřeného červeného deštníku, že se nenechají vyvést z klidu provokativními gesty zkoušejícího, naopak že na sebe nechají bez odporu sáhnout a bez známky neklidu projdou hlučícím davem lidí.

Když všechno dobře dopadne, získají majitelé atest o úspěšném složení testu povahy. Ani to však ještě není všechno. Následuje testování jejich vlastních odborných znalostí, někde je nutno složit zkoušky způsobilosti u policie.

Někteří lidé na celou situaci jdou úplně "od lesa". Jistá paní z německého Harzu, známé turistické oblasti ve středu Německa, si zřídila speciální středisko a slibuje, že zde nešťastné majitele postižených psů i jejich čtyřnohé miláčky zbaví stresu a pomůže jim psychicky se vyrovnat se vzniklou situací, lnu, vydělat se dá na všem... Na neštěstí druhých možná lépe než na čemkoliv jiném.

Lea Smrčková
Svět Psů 2/01

Zpracoval: Ivo Přikryl