Bojová plemena patři je do rukou zkušených chovatelů
zákon č. 805 / Návrh zákona o chovu psů rozbouřil Českou republiku a vyhnal chovatele do ulic Prahy

Luďka Kadeřábková doporučuje dobrmany, které chová, jen zkušeným lidem.    Foto db: z. traxler

Na tři stovky chovatelů psů, někteří i s náhubky na obličejích, se sešly koncem ledna v Praze na demonstraci proti chystanému zákonu o chovu psů, který považují za diskriminující. Petici proti tomuto zákonu již podepsalo více než 38 tisíc lidí a přibývají další.

Názor odborníků - chovatelů a veterinárních lékařů, že pokud nebudou lidé své psy vychovávat zodpovědně, bude k případům napadení lidí docházet, podpořila nakonec i vláda, která poslanecký návrh zákona odmítla.

Zákon č. 805, který vyvolal takovou bouřlivou reakci, navrhli poslanci Zdeněk Kořistka, Michaela Šojdrová, Bohuslav Záruba a další a předložili ho ke schválení poslanecké sněmovně. Zákon by měl podle nich ochraňovat lidskou populaci před tzv. "nebezpečnými psy", za které jsou považováni čistokrevní nebo křížení příslušníci plemene dobrman, rotvajler, bulteriér, Stafordšírský bulteriér, rhodéský ridgeback, argentinská doga, americký Stafordšírský teriér a brazilská fila. Měl by stanovit zvláštní podmínky pro vlastnictví a držení těchto psů, výrazně omezit jejich chov a zřídit centrální evidenci psů.

Pokousat vás může rotvajler l jezevčík

Označit určité psy jako nebezpečné je ale velmi problematické. Poslanci se už v roce 1996 o takové rozdělení psů pokusili, ale nakonec dospěli k názoru, že není možné se shodnout na tom, kde by měla vést hranice "bezpečných" a "nebezpečných" plemen psů a že by se tedy případná úprava musela týkat úplné všech plemen.

V návrhu zákona, který jeho navrhovatelé považují za nutný a jeho odpůrci z řad chovatelů psů a veterinárních lékařů za nesmyslný, je řada problematických pasáží. Jednou z těch, která podle chovatelů hraničí až s týráním psů, je v zákonu uváděná povinnost vodění psů všech plemen na vodítku a s náhubkem do 200 metrů od budov či míst osídlení. Najít ve městě takové místo, kde by nemusel být pes uvázaný a s náhubkem, je dost problematické. Navíc za touto lokalitou začíná honitba, kde mohou psa, který by podle nového zákona mohl běhat na volno, ale s náhubkem, odstřelit myslivci. Když by například majitel pitbula chtěl riskovat a dal by svému miláčkovi "volno" a pustil by ho bez vodítka proběhnout ve městě, mohlo by ho to podle tohoto zákona přijít hodně draho -až na padesát tisíc korun.

O chovu psa by podle zákona rozhodovala obec

Dalším velkým problémem je prokázat, že je pes skutečně nebezpečný tím, že patří k plemenům na "indexu". Příslušnost k určitému plemeni jde totiž prokázat jen u psů s průkazem původu, protože posouzení podle vzhledu není průkazné. Majitelům psů bez "papírů", a těch je u nás převážná většina, těžko někdo dokáže, že mají příslušníka nebezpečného plemene a musí si opatřit povolení k jeho chovu, zaplatit obci ročně 2000 korun a v případě chovu dvou a více psů dokonce 50 tisíc korun na pět let. Navíc by musel být majitel psa plnoletý, s čistým trestním rejstříkem a pojištěný proti případným škodám, které může pes způsobit.

Dokažte, že se prapředek zapomněl u sousedů

Zajímavá je jistě i představa, jak by se v souladu s literou zákona určovalo u psů, kterým se obecně říká pouliční směs a Rudolf Hrušínský takového psíka trefně nazval Karl von Bahnhof, kterých plemen je křížencem a v jakém poměru. U určování potomků dvou kříženců by se veterináři zřejmě pěkně zapotili, neboť s takovýmto předmětem se za svých studií v Brně rozhodně nesetkali.

Veterináři návrhu zákona nefandí

K návrhu zákona se vyjadřovala v médiích celá řada veterinárních lékařů. Vesměs se shodovali v tom, že připravovaný zákon chov psů tzv. bojových plemen neovlivní. "Ať již bude zákon jakýkoliv, chovu nezamezí a jen podpoří ilegální chov. Jestliže' dříve stál pes některého z těchto plemen deset tisíc korun, pak bude stát třeba padesát tisíc. Plemeno by se mělo prokazovat průkazem původu. Určovat zastoupení plemen u kříženců, jak je to v návrhu zákona, je podle mne nemožné, " uvedla ředitelka Okresní veterinární správy MVDr. Jana Šikulova. Podle ní nezáleží na plemenu, ale na výchově psa. Proto by, zejména u psů velkých plemen, doporučovala zkoušku z výkonu a ovladatelnosti.

Další, na čem se veterináři shodují je fakt, že odpovědnost za to, že pes napadl člověka, má jeho pán, který ho špatně vycvičil. To je zvláště u bojových plemen psů trestuhodné. Je to tím, že si řada lidí pořizuje tyto psy jen podle vzhledu, jako módní záležitost či kompenzaci vlastních komplexů, aniž by znali povahové rysy těchto zvířat.
V teplické psí škole se majitelé setkali s případem, který zřejmě nebude ojedinělý. Přijel sem cizí státní příslušník se svým "bojovým" psem a žádal, aby ho vycvičili k útokům na lidi. Když se na "výrobě živé zbraně odmítli podílet, odvětil, že jsou hloupí, protože si mohli dobře vydělat a že jinde to rádi udělají. Bohužel měl asi pravdu.

Důležitý je denní režim, pevné vedení a láska

S diskriminací některých plemen, ocejchovaných názvem bojová či nebezpečná, nesouhlasí ani Luďka Kadeřábková, chovatelka psů, instruktorka výcviku a majitelka psí školy Bobeš v Zabrušanech. Kynologií se zabývá dvacet let a jako chovatelka dobrmanů má řadu nezapomenutelných zážitků na mistrovští republiky, výběrové závody i mistrovství světa dobrmanů, kterých se zúčastnila. "Cvičila jsem a vlastním dobrmany a mohu zodpovědně říci, že jsou to psi vysoce inteligentní, učenliví a temperamentní. Proto je, stejně jako rotvajlery, stafordšírské teriéry a všechny vysoce aktivní psy doporučuji pouze zkušeným lidem. Obzvlášť u těchto psů je důležitý správný denní režim, důsledné, pevné vedení s dostatkem lásky a pravidelné vybití jejich temperamentu v podobě výcviku. Potom je takový pes vynikajícím společníkem. Není ale nic horšího, než když si tato plemena vyberou, lidé z důvodu zviditelnění své osoby, jako nástroj ke zvýšení sebevědomí a nejsou schopni psovi poskytnout potřebné zázemí," říká Luďka Kadeřábková.

Kynologové tvrdí, že stávající zákony by úplně stačily, kdyby byly dodržovány, ale hlavně také kontrolovány a využívány k postihu nezodpovědných majitelů psů. Připomínají také, že pes byl po staletí nejlepším přítelem člověka a byl vyšlechtěn proto, aby mu pomáhal a ne aby ho napadal. Pokud to nějaký pes dělá, je to jednoznačně vina jeho pána.

Pes má také nezastupitelnou úlohu při práci u policie, v armádě i v záchranných brigádách, kde psi už mnohokrát zachránili v sutinách domů lidské životy. Děti se díky nim učí lásce k přírodě a živým tvorům, starým lidem vrací canisterapie chuť do života a nevidomým nahrazují psi ztrátu zraku.

Zákon je špatný a proto navrhuji jeho zamítnutí

Na návrh zákona reagovali negativně i někteří poslanci. Poslanec Parlamentu ČR Mgr. Zuna při svém vystoupení mimo jiné uvedl: "Návrh zákona o chovu psů je špatný a v dalších čteních neopravitelný, protože se snaží definovat, co je to "nebezpečný" pes. Když jsem četl v návrhu zákona paragraf 8, nevěděl jsem jsem, zda se mám smát a nebo se vztekat, protože představa, jak vlastník nečistokrevného psa určuje, kterých plemen je křížencem a v jakém poměru, se mi zdá absurdní.

Navýsost krutá je i představa, že celý svůj život stráví pes na vodítku a s náhubkem. Předkladatelé zákona totiž navrhují, aby v okruhu do 200 m od nejbližší budovy nebo od míst osídlení, ať již charakteru trvalého či přechodného, musel mít pes nasazen náhubek a musel být veden na vodítku. Za hranicí 200 m pak číhá na psa myslivec, který podle zákona o myslivosti může usmrcovat v honitbě psy, kteří mimo vliv svého vedoucího a ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale obydleného domu hledají, nebo pronásledují zvěř anebo se k ní plíží. Přitom jsou známy případy, kdy myslivci při lovu postřeli sami sebe, spletou si jelena s poníkem nebo sáňkujícího chlapce s divočákem.

Předkládaný návrh zákona je zbytečný, neboť současná legislativa dostatečně pokrývá chování chovatelů a vlastníků psů. Občanský zákoník definuje psa jako věc. Za psa odpovídá v plném rozsahu chovatel nebo vlastník. Ten odpovídá mimo jiné za to, že pes je řádně evidován, očkován a že neohrozí jiná zvířata nebo lidi. Do zákona na ochranu zvířat lze vložit ustanovení, že trestné je vychovávat psy k psím zápasům. Do zákona o obcích je možno výslovně zakotvit, že v pravomoci obce je určit místa, kam pes vůbec nesmí (např, dětská pískoviště) a kam může jenom na vodítku a s náhubkem. Je přece obrovský rozdíl mezi velkými městy a malými obcemi.
Předkládaný návrh zákona je špatný a proto navrhuji jeho zamítnutí."

 OLGA TUŠICOVÁ
Deníky Bohemia - 30 ledna 2001

Zpracoval: Ivo Přikryl