díl 9.

KREVNÍ VÝRON DO UŠNÍHO BOLTCE
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

     Toto onemocnění, odborně zvané othematom, psa na životě neohrožuje. Bývá však obtížné, zdlouhavé, recidivující (obnovující nebo vracející se) a při podcenění nebo nevhodném postupu může zanechat trvalé následky v podobě deformace ušního boltce. Ušní boltec psa je orgán velmi dobře prokrvený a cévy v něm procházejí, především na vnitřní ploše, velmi mělce pod kůží, kde jsou dobře viditelné a také snadno zranitelné. Poškozením cévní stěny dochází ke krvácení mezi vnitřní kožní list a ušní chrupavku. Náhle vzniklé zduření, zpočátku velikosti hrášku nebo fazole, se rychle zvětšuje, až otok může vyplnit celou vnitřní plochu ucha. Otok bývá teplejší, mírně bolestivý, na pohmat měkký, někdy s výraznou známkou přítomnosti tekutiny (fluktuací). V každém případě psa zneklidňuje jak zatížením ušního boltce, tak tlakem obsahu. Postižené ucho visí dolů, pes kňučí, je neklidný, potřásá hlavou, snaží se ucho opatrně škrábat neboje otírá o předměty. Zpravidla nosí hlavu šikmo. Onemocnění postihuje méně často i kočky, příznaky však nebývají tak markantní a někdy se zjistí až pohmatem, zvláště u plemen s delší srstí.

Příčiny vzniku krevního výronu mohou být rozličné, zpravidla se však soustřeďují ve dvou okruzích - úrazech a onemocněních vnějšího zvukovodu. Poškození ušního boltce si může pes způsobit sám, např. nárazem na překážku, kdy je ucho prudce přiraženo ke kostěnému podkladu hlavy, může k němu dojít i úderem a přivřením dveřmi. Při rvačce mezi psy může být ucho poraněno stiskem zubů protivníka, ke zranění může dojít i kočičím drápem, neboť elasticitou tkáně se malá ranka v kůži stáhne a krev nemůže vytékat na povrch ucha. K poškození může dojít při hře mezi štěňaty.
Druhou častou příčinou je svědivé onemocnění vnějšího zvukovodu, při kterém si pes úporně ucho škrábe nebo otírá. Svědění může být vyvoláno také poštípáním hmyzem nebo vniknutím cizího předmětu do zvukovodu, např. zeminy u norníků.
Prevencí vzniku othematomu je opatrnost a předcházení nebo alespoň včasné rozpoznání vzniku zánětu vnějšího zvukovodu. Součástí ušních kapek bývají i látky znecitlivující, které svědivost podstatně sníží.

První pomocí při vzniku othematomu je přiložení chladivého obkladu a fixace boltce pevně přiloženým obvazem. Nejjednodušším řešením je přitažení boltce pevně k lebce, obvaz však musí být řešen tak, aby neškrtil a nebránil v dýchání. Pokud nejsou tato opatření účinná, je třeba neprodleně vyhledat veterinárního lékaře. Je nutno podtrhnout, že k samovolnému vstřebávání obsahu krevního výronu nedojde a jediným důsledkem vyčkávání jsou srůsty mezi kůží a chrupavkou, spojené s neodstranitelným zkrabacením ušního boltce. Rovněž tak neúčinné je amatérské napíchnutí nebo naříznutí ucha, neboť hematom se rychle obnoví. Operativně se othematom řeší v celkové narkóze různými technikami, jejichž společným principem je odstranění obsahu a fixace ušního boltce prošitím nebo stisknutím různými materiály Některé tyto metody mohou pro majitele psa působit až kuriózně (prošití ucha mezi dvě plastikové tabulky), je však třeba zdůraznit, že jde o techniky účinné a prověřené, k nimž může mít naprostou důvěru. Veterinární lékař určí dobu fixace a další ošetřování. Vzhledem k cíli, tj. tvarově nezměněnému a zdravému uchu, je dobře tyto rady beze zbytku dodržovat.

Zpracovala: Klementová Hana