díl 5.

OČI
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

     "Máme doma buldoka, koukáme mu do voka. Buldoku, buldoku, co to máš ve voku?" zpívá pan Vodňanský v jedné páně Skoumalově písničce. Nezbývá než přát chovatelům, kteří si podobnou otázku položí, aby si mohli hned odpovědět, že nic. Oko jejich čtyřnohého přítele je jasné a bez jakéhokoli výtoku.

Sekrece zakalené tekutiny z vnitřního koutku oka je prvním příznakem základního onemocnění - zánětu spojivky Nadzdvihneme-li v tomto případě spodní víčko, spatříme nikoli růžovou, ale oranžově červenou sliznici. Toto onemocnění vyžaduje jednoduché ošetření, spočívající v aplikaci antibiotické masti. Mast předepíše veterinární lékař a chovatel ji několikrát denně trochu vymáčkne z tubičky pod spodní víčko. Prsty pak jemně promasírujeme zavřené oko, aby se mast dostala do všech záhybů sliznice. I když je postiženo jen jedno oko, podáváme mast do obou. Zánět spojivek není třeba zaměňovat s takzvanými ospalky, suchými zbytky sekretu, ulpělými vně koutku oka. Pes, zvláště malá plemena, při průzkumu terénu víří prach. Ten se dostává do očí, odkud je zase slzami vyplavován. Jde o fyziologický proces, který není třeba léčit. Stačí jen občas zkontrolovat spojivku, je-li skutečně růžová. Antibiotika si schováme pro vážnější případy. Jejich zbytečným použitím můžeme vyvolat odolnost neboli rezistenci mikrobů a při opravdovém onemocnění jsou pak méně až úplně neúčinná.

     Spatří-li chovatel po odklopení psího víčka drobné oranžové uzlíky velikosti špendlíkové hlavičky, musí ošetření nechat na veterinárním lékaři. Uzlíky je nutné odstranit vyleptáním nebo seškrábnutím. Komplikací zánětu spojivek může být výhřez třetího víčka. V tomto případě se ve vnitřním koutku oka objeví růžová houbovitá tkáň velikosti hrachu až lískového oříšku. Zůstane-li víčko vyhřeznuté déle než 12 hodin, zpravidla se už samovolně nestáhne zpět a musí být odstraněno jednoduchou operací. Hlenohnisavý výtok z obou očí, spojený se zhrublým, oschlým čenichem a celkovou ochablostí psa, jsou prvními příznaky nebezpečného infekčního onemocnění – psinky. V tomto případě váhání s návštěvou veterinárního pracoviště velice komplikuje prognózu a přímo ohrožuje život psa.

Zanedbaný zánět spojivek může přestoupit na rohovku, což je již povrch oční koule. Průzračný orgán se šedavě zakalí, jakoby potáhne pavučinou. Nyní je už skutečně nejvyšší čas oko ošetřit. Neléčený zánět rohovky se snadno promění v rohovkový vřed. Dojde k perforaci rohovky a průniku infekce v lepším případě do přední komory oční, v horším do celého vnitřku oka. Při této eventualitě může majitel psa mluvit o štěstí, podaří-li se vůbec oko zachránit. Ztrátě jeho funkce zpravidla už zabránit nelze. Rohovkový vřed může mít také původ ve zranění povrchu oční koule. Ostrý předmět sice obvykle oko neprorazí, ale sklouzne po rohovce, kde zanechá škrábanec, patrný při bočním osvětlení. Silný plochý úder může vyvolat krvácení do oka. Větší výron krve je zevně dobře patrný a jeví se jako tmavě červená náplň oka. Šedivý oční zákal, též katarakta, je nevratné zakalení čočky. Příčinou může být poranění, některé vnitřní nemoci nebo stáří. Zvláště při cukrovce bývá poškozeno vidění a psi, stejně jako lidé, nejsou této nemoci ušetřeni.

Na očních víčkách zevně i uvnitř se mohou vyskytovat různé novotvary. Vzácným případem je takzvaný dermoid, což je ostrůvek osrstěné kůže, lokalizovaný na rohovce obvykle při vnějším koutku oka. Neobejde se bez chirurgického ošetření, jeho rozpoznání je však velice snadné.

 

Přízrak

     Existuje úsloví: "Zíral, až mu vypadly oči z důlků". Uvedená metafora má vyjadřovat absolutní údiv a nikdy mne nenapadlo brát ji doslova. Přestalo to platit v okamžiku, kdy mne vyburcovali pozdě večer majitelé psíka pekinéze. Zvírátko, údajně poněkud popudlivé povahy, si nebralo servítky na okolojdoucího velkého psa. Ten chvíli nadávkám strnule naslouchal. Poté vzal pekiňáka do úst a trochu ho požvýkal. Vyplivnutý psík byl jinak poškozen nepatrně, ale z rozčilení mu vypadlo oko. Levé se koukalo na svět normálně, pravé sedělo sice na svém místě, ale svrchu na hlavě a vypadalo dvakrát tak velké. I nepoškození pekinézové mají oči mírně vypoulené. Je to způsobeno mělkou orbitou, což je prohlubeň v kostře lebky, ve které je oko uloženo. Orbita oko chrání a u jiných plemen i částečně oční kouli uzavírá. Ta je větší než venkovní vyústění orbity, takže vyhřeznout prostě nemůže. Navíc ji uvnitř velice zjednodušeně, drží okohybné svaly a oční kmen, tvořený nervy a cévami. Otevřená orbita u pekinézů oční kouli mechanicky nefixuje a pružná tkáň ji v extrémním případě neudrží. Oko se dostane mimo prohlubeň, což vypadá dost děsivě. Na spojivce i v příslušných svalech popraskají droboučké cévky, což má za následek obalení oka krevní sraženinou. Pejsek vypadá jako Frankenstein a u slabších povah může způsobit noční můru.

Setkal jsem se s podobným případem poprvé, ale z jiných příležitostí jsem věděl, že oční koule je překvapivě tuhá a pevná. Mírné násilí určitě snese, a když se dostala ven, dostane se i dovnitř. Pekiňáka jsem uspal, oko vyčistil a obložil co nejstudenějším obkladem. Než si nachystám další potřebné věci, chladná voda stáhne malé cévky a zmenší nastupující otok. Připravil jsem si silnější šití, antibiotickou mast a sejmul obklad. Čisté oko už vypadalo přece jen lidsky. Důkladně jsem je natřel mastí a zatlačil. Oční koule chvilku vzdorovala a pak se slabounkým lupnutím vklouzla zpátky do orbity. Zbývalo ji tam zafixovat, což se dělá velice jednoduše. Oční víčka se pevně sešijí a nechají tak týden až deset dnů. Rekonvalescenci prospějí několik prvních dnů ledové obklady, tedy pokud si je pes nechá Iíbit. Když jsem pak po stanoveném termínu přestříhal stehy, oko vyhlíželo normálně a drželo na svém místě. Vysvětlil jsem majitelům, že spojení už v žádném případě není tak pevné jako původně a že se pejsek nesmí rozčilovat, natož vyhrožovat větším psům. Pokud tak učiní vypadne mu oko znovu. Pekinéz si zřejmě vzal ponaučení k srdci, neboť jsem ho už neviděl. Zato jsem podobný problém ošetřoval u několika dalších nešťastníků, neboť existují i jiná plemena s mělkým očním důlkem a malí pejsci jsou k prudkému hnutí mysli nějak náchylnější než ti velcí.

Zmínil jsem se o pevnosti oční koule. Ač je oko všeobecně považováno za orgán velice citlivý, nedokáže ho prorazit ani silný náraz. 1 ostrý předmět, jako je třeba ulomená větévka, obvykle po povrchu sjede, zanechá na rohovce škrábanec a poraní vedle ležící spojivku. Když se provádí chirurgický zákrok uvnitř oka, například vyjmutí zakalené čočky, je potřeba k proniknutí dovnitř překvapivě velký tlak, násobený ostrostí chirurgických nástrojů.
Tak, jako je oko odolné proti násilí, je choulostivé k infekci. Stále vlhká spojivka je ideálním prostředím pro různé zárodky a odtud se chorobný proces snadno přenese i na rohovku. Průzračný orgán se přes noc dokáže potáhnout mléčným zákalem a další prodlení může vést až ke vzniku rohovkového vředu a perforaci oka.

Připravila: Klementová Hana