díl 3.

PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ, ANAMNÉZA
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

     Anamnéza, neboli předchorobí, je soubor příznaků předcházejíc propuknutí choroby. Je to vlastně vyjádření důvodů, které vedou k návštěvě lékaře, v našem případě veterinárního. Ve zvěrolékařské praxi je schopnost chovatele všimnout si odchylek od normálního stavu zvířete velice důležitá. Pomáhá veterinárnímu lékaři zorientovat se v době trvání nemoci, charakteru prvních příznaků včetně těch, které se objevují jenom občas, osvětlí způsob chovu zvířete i možné závady, které se v chovu vyskytují. Ukáže zda nemoc propukla náhle nebo vznikala pozvolna, zda jde o nemoc individuální nebo při větší koncentraci zvířat o onemocněn hromadné. Nezbytné jsou informace o posledním podaném krmivu a eventuální patologické chuti. Cenný je údaj o množství a frekvenci pití. Je nutno mít na paměti, že veterinární ordinace je prostředí zvířeti cizí, kde se potřebuje zorientovat a kde se zpravidla bojí. Jeho chování je atypické a neodpovídá jeho chován v prostředí domácím. Jeho stav může ovlivnit přítomnost a reakce dalších zvířat v čekárně. To vše jsou věci, které veterinární lékař těžko zjistí vyšetřením, ale které se může dozvědět od všímavého chovatele.

     Pokusme se načrtnout obraz normálního chování psa a případné odchylky.
Pes při příchodu svého pána vítá. Jde o rituální projev postoje k nadřízenému jedinci. Pes je sociální zvíře a podobným ceremoniálem ještě před soužitím s člověkem vítal dominantního člena své smečky. Toto uvítání je zcela zásadním projevem zdraví a můžeme počítat s tím, že pes, který zůstane zalezlý ve svém pelíšku, je vážně nemocný, pomineme-li fyziologické příčiny, například fenu, pečující o malá štěňata.
Při přípravě krmiva má pes dávat najevo zájem a dychtivost. Nedostatek chuti nemusí být ještě příznakem nemoci - může jít o krmivo nepříliš oblíbené, pes mohl předchozí den přijmout větší množství potravy než obvykle, jiný člen domácnosti mu předtím podstrčil oblíbenější pamlsek. Teprve po vyloučení těchto okolností můžeme absenci chuti posuzovat jako příznak choroby. Opačná je situace s příjmem nápoje. Pes by měl mít stále k dispozici dostatek čerstvé vody, a tak si spíše všímáme nadměrného pití, zvláště u fen nebo starších zvířat vůbec. Při neochotě psa k příjmu potravy se pokusíme zaznamenat další příznaky. Pes vůbec nemá o krmivo zájem, zájem je, ale pes dává najevo bolest při uchopení sousta do tlamy a nechává sousto opět vypadnout, pes chuť má, ale nemůže polykat. Při žraní vytéká z tlamy neobvyklé množství slin, případně sliny vytékají stále. Potrava je spolykána, ale po různě dlouhé době opět vyvržena. Zjistíme stupeň natrávení zvratků a eventuální neobvyklý pach. Při silné invazi škrkavek mohou štěňata zvracet chomáče červů.

Nadměrné pití může být spojeno u fen se zvětšováním objemu břicha a občasným výtokem kalného sekretu z pochvy.
Absence kálení upozorňuje na možnost neprůchodnosti trávicího traktu, průjem naopak ukazuje na katar zaživadel, eventuálně na podezření z infekčního onemocnění (parvoviróza, psinka). Pes, který má z nejrůznějších příčin podrážděný konečník, si jej otírá o trávu (sáňkuje).
Překážku v močových cestách signalizuje časté a neúspěšné pokusy psa se vymočit. Neobvyklá barva nebo zákal moči mohou pomoci určit onemocnění ledvin nebo jater. Pokud se chovateli podaří moč zachytit, její orientační vyšetření v ordinaci veterinárního lékaře upřesní diagnózu onemocnění.
Všímáme si rychlosti a kvality dechu psa. Proud vzduchu může mít překážku již v horních dýchacích cestách. Pak je zpravidla slyšet při dýchání neobvyklé zvuky. Kašel nebo chrapot vyvolá také změna teploty vzduchu, například při opuštění bytu. Postižení průdušek nebo plicní tkáně je patrné na zrychlení dýchacích pohybů hrudního koše.

     Velmi důležité jsou anamnestické údaje o příznacích, které se objevují jen občas, například o nervových záchvatech, podobných epilepsii (padoucnici), které mohou mít genetický základ, ale mohou vzniknout nebo být vyvolány úrazem. Chovatel musí sám uvážit, zda pes, ponechaný o samotě v bytě či v kotci, si nemohl přivodit úraz pádem nebo shozením těžkého předmětu.
Vlastní posouzení stavu smyslových orgánů chovatelem umožní veterinárnímu lékaři zaměřit se na detailnější vyšetření postiženého smyslu (oko, ucho).
Popis činnosti psa, která předcházela zranění, dovolí odvodit z mechaniky pohybu poškození měkkých tkání, která se jinak diagnostikují obtížně.
Všechny tyto a další údaje, mnohdy zdánlivé maličkosti, pomohou ve vzájemné spolupráci chovatele a veterinárního lékaře stanovit co nejpřesnější diagnózu a nejefektivnější léčbu. Záleží na pečlivosti a všímavosti majitele psa, aby je dokázal zvěrolékaři poskytnout.

Připravila: Klementová Hana