díl 39.

Sirotek
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky) 

V zoologické zahradě se nám narodil malý jaguár. Ráno ležel hladový a prochladlý na podlaze klece a jeho máma Ihostejně spala opodál. Přehnali jsme ji do vedlejšího boxu a mládě vyndali. Ukázalo se, že jde o normálně vyvinutého kocourka. Usušili jsme ho, zahřáli a začali si klást otázku - kam s ním? Umělý odchov takového kotěte pochopitelně možný je a v zoo jsme měli podobných případů za sebou už několik, ale právě proto se do dalšího nikomu moc nechtělo. Odchovávat kotě, to znamená první týden k němu každé dvě hodiny vstávat. Ohřát večer připravené mléko, kotě nakrmit, promasírovat mu bříško a zadeček. Mezitím se člověk rozkouká a než znovu usne, uplyne půlhodina. Sotva pořádně zabere, kotě začne vřískat a celá procedura začne nanovo. Čerstvě narozená koťata neumějí a nemohou téměř nic, jen hlas mají pozoruhodně silný Jistěže by se kotěte nakonec někdo ujal, ale než k tomu došlo, dostal jsem nápad. "Belina má dva dny stará štěňata. Zkusím jí kotě podstrčit,"oznámil jsem přítomným. Jak jsem řekl, tak ihned udělal.
Bella, hovorově Belina, byla tou dobou šestiletá boxerka, výborná máma, která měla pouhá dvě štěňata. Ležela u nich v koupelně a netvářila se příliš nadšeně, když jsem ji vybídl k procházce. Ale coby slušný pes neudělal pro svého pána! Belina se s neustálým ohlížením odšourala na zahradu. Vytáhl jsem zpod kabátu kotě a promíchal je se štěňaty. Naivně jsem se domníval, že Belina neumí počítat do tří. Pustil jsem fenu dovnitř Belina vešla do koupelny, mláďata zběžně očmuchala a podívala se na mne tak, že jsem si připadal, no, jako blbec. Její oči jasně říkaly: "To s tím musíš dělat takové okolky? Jako bys to nemohl říct rovnou! Samozřejmě se o toho malého postarám!!"Problém adopce Belina vyřešila, ale nastal malý problém technický Jaguáří struky jsou tuhé a trčí kolmo k břišní stěně samice. Kotě, které při pití leží zásadně na břiše je snadno najde a do tlamičky uchopí. Struky feny jsou měkké. Štěňatům to nevadí, ale jaguárek nemohl struk vypátrat, zlobil se a křičel. Museli jsme mu ho do tlamičky vstrčit a dohlédnout, aby mu nevypadl. I tak to byla veliká úleva: mléko měl připravené a ohřáté a rovněž masáž mu Belina provedla k plné spokojenosti. Ostatně, za několik dnů Matýsek, jak jsme jaguára pokřtili, už struk našel sám a štěňaty se také nenechal odstrčit.
Uplynulo osmnáct dnů a nastal čas zač~ štěňata přikrmovat. Měl jsem v zahradě naléhavou práci a tak jsem synovi vydal povel nakrm je"a odešel. Synek nakrájel nadrobno libové maso, přidal vajíčko, sušené mléko a pomocí vlažné vody ze všeho vyrobil řídkou kaši. Do té vstrčil všem třem mláďatům čumáčky a po delším úsilí všechna nakrmil. Včetně jaguárka, což jak se později ukázalo, byl malý zázrak Další koťata, která jsme v zoo odchovávali, se podařilo nakrmit poprvé ve dvou měsících a ještě po veliké rvačce. Nicméně Matýsek si na svoji misku rychle zvykl a nebyla-li nablízku dost rychle, hlasitě povykoval. Tou dobou se už oteplilo a tak celá rodina přesídlila ven do zateplené psí boudy. Koupelna už tento přesun také naléhavě potřebovala.
Měsíční mláďata měla ostré zoubky a při pití už fenu bolestivě kousala. Ta se snažila kojení pokud možno vyhnout, ale ztráta mateřského mléka mláďatům podle všeho příliš nevadila. Čtyřikrát denně se naplnila svoji masovou kaší a dováděla po zahradě. To "naplnění je možno vzít doslova. Mláďata vrazila do jídla čumáček až po oči a nasávala. Občas se zapomněla nadechnout, prskala a pouštěla do mléka bubliny. Jak z misky kaše ubývalo, tak se nadouvala jejich bříška, až se od prázdných nádob odvalily tři udýchané kuličky.

Matýsek byl velký jako štěňata, ale méně obratný. Když se na něho psíci vrhli, svalil se na záda, napřáhl před sebe tlapky a mručel. Sám si nezačínal. O měsíc později své sourozence přerostl a začal je lovit. Někam se schoval a číhal, až štěně půjde okolo. Pak se na něj vrhl a obvykle štěně porazil. Zakousl se do něj, vrčel a mrskal ocáskem. Poté štěně pustil a utíkal pryč, psíka obyčejně v patách. Kromě počátečního překvapeného zakviknutí štěňata nedávala najevo nelibost a také nikdy nebyla poraněna. Belinu jaguár nelovil. K ní si lehl a začal jí ohryzávat. Když to bylo feně nepříjemné, tlapou ho shodila a chm1i podržela. Matýsek způsobně ležel a čekal, až ho máma pustí.
Tříměsíční jaguár vážil šest a půl kila a byl velký jako foxteriér. Jeli jsme tehdy na dovolenou do cizích zemí a tam jsme ho s sebou vzít nemohli. Dovedl jsem ho na šelminec, a když jsme se po třech týdnech vrátili, nemohu tvrdit, že by mne poznal. Choval se ke mně jako k ostatním ošetřovatelům, to je poměrně ohleduplně. Okusoval mne podle svých představ opatrně (podle mých zbytečně moc), a když mne objal tlapami, drápky nevytáhl. Dovedl jsem mu ukázat Belinu, ale setkání proběhlo oboustranně celkem Ihostejně. Jen ulovit si ji Matýsek stále ještě netroufl.

Pak už rostl jako z vody a stal se z něj statný kocour, vzbuzující všeobecný respekt. V kleci jsem u něj nikdy nebyl a ani mne to nenapadlo. Nakonec odešel do jiné zoo založit tamní chov jaguárů.

 

Připravila: Klementová Hana