díl 31. 

Štěstí v neštěstí
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

Nehody, u nichž jedním z aktérů je vlak a druhým zvíře, jsou vždy velice hrozivé. Pokud zvíře vůbec přežije, jediným řešením bývá amputace postižené končetiny.
Na první pohled by se mohlo zdát, že pobyt psa či kočky na tomto světě pouze o třech nohách musí být pro zvíře trápením. Mnohý si jistě položí otázku, zda není soucitnější postiženého tvora nenávratně uspat. Pochopitelně, každý případ není stejný a vždy musí být posuzován individuálně, ale znám jednoho psa a jednu kočku, kteří pobývají mezi námi a mají se docela k světu.
Oba případy mají společný fakt, že nedaleko jejich domova vedla trať. Nehodu nikdo neviděl, ale charakter obou zranění nasvědčoval tomu, že pachatelem byl v obou případech vlak.

Pes, asi roční oříšek zvíci lišky, přišel o levou přední nohu v polovině ramenní kosti. Doslova přišel, protože po návratu domů ji už neměl. Naštěstí zranění způsobená železničními koly téměř nekrvácejí. Pravděpodobně obrovským tlakem dojde k tak vydatné kompresi tkáně i cév, že ztráty krve jsou minimální. Dalším hrozivým nebezpečím velkých zranění je šok. Náš pacient však byl v překvapivě dobrém psychickém stavu, možná díky odolné konstituci vyselektované předchozími generacemi pouličních bojovníků.
Psovi jsme tehdy odstranili celou ramenní kost. Když se vyhojila rána, pejsek vypadal, jakoby vlastně nikdy končetinu neměl. Čiperně pobíhal po třech, byl veselý a hravý. Po několika měsících se mu zbývající noha začala stáčet pod hrudník a zhruba za rok měl tlapku téměř přesně v podélné ose těla. Protože pes je společenské zvíře s různými sociálními vazbami, další otázkou bylo, jak obstojí v konkurenci ostatních psů. Nešlo totiž o žádné pokojové zvíře, ale typického obyvatele ulice. I tady se ukázaly veškeré obavy liché. Třínohý psík předvedl, že je stejně obratný a hbitý jako jeho kolegové, mající jednu končetinu navíc a rozhodně nezůstal až na samém konci hierarchie psí komunity.

Kočka přišla domů se zadní packou, visící na proužku kůže a několika šlachách. Od amputace nebylo vyhnutí. Zkrátili jsme přerušenou holenní kost o několik milimetrů, abychom odstranili ostré hroty v místě lomu a přes její konec přešili svalovinu i kůži. Rána se velice dobře zahojila. Ani tato kočka se nestala polehávajícím a strádajícím tvorem. Dál vycházela do polí, zdatně lovila myši a bez problémů odchovala vrh zdravých koťat.

Znám ještě jeden případ konfliktu vlaku a psa. Dva pánové sekali trávu na louce u trati a okolo běhal jejich dlouhosrstý jezevčík. Přejel vlak a hned nato přiběhl s kvikotem a nářkem pes. Souprava mu ujela - špičku ocásku. Stěží si Ize představit, jak toho dosáhl. Možná přebíhal tak těsně před lokomotivou, že to při své délce celý nestihl.
Tady nebylo téměř co řešit. Narkózu sice psík dostal také, protože bylo třeba ocásek poopravit a zašít, ale jediný etický problém představovala otázka, zda se mu ostatní psi ve vesnici nebudou smát.

Připravila: Klementová Hana