díl 16.

OTRAVA JEDEM NA MYŠI
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

     Psi jsou tvorové všeteční, kteří, mají-li možnost, prošmejdí kdeco se zvláštním zřetelem k věcem poživatelným alespoň potencionálně. Dělají to psi ušlechtilí a čistokrevní, jimž je doma činěno pomyšlení i prostí voříšci, kteří mají občas stěží co do úst, tedy do tlamy. Obzvláštnímu zájmu se těší kontejnery a popelnice ve městech, jakož i různé skládky a smetiště na venkově. Z lákavého zátiší se pes vynoří s něčím, co by doma obloukem obešel, a ještě k tomu nechce svou kořist vydat. Stejná zákoutí vábí pochopitelně i různé hlodavce, které si člověk oškliví a snaží se udělat jejich řádění přítrž. Všeobecně se k této činnosti používá otrávených nástrah. Klade-li je profesionál, užívá techniky, znemožňující k nástraze přístup domácím zvířatům i divokému ptactvu. Činí-li totéž laik, může se stát, že jedovatá nástraha leží na povrchu zemském volně přístupná jinému zvířecímu zájemci, než pro kterého byla původně určena. 
Současně užívané nástrahy působí selektivně, což znamená, že jsou daleko více jedovaté pro hlodavce než pro jiné živočichy, respektive k otrávení myši či potkana stačí podstatně menší dávka než třeba k otrávení psa, pochopitelně přepočítáno na jednotku hmotnosti. Z toho pak logicky vyplývá, že pes se může otrávit také, dokonce smrtelně, pokud má nástrahy dostatečný přísun.
Všechny deratizační látky (neboli rodenticidy) účinkují dlouhodobě, to znamená, že začnou neblaze působit na organismus příjemce až po několika dnech. Oni jsou potkani tvorové nedůvěřiví, a kdyby se jednomu z nich udělalo nevolno, ostatní by se podezřelého jídla už ani nedotkli. Stejný je mechanismus otravy i u psa. Po požití nástrahy se nestane vůbec nic a účinky se projeví za dva až pět dnů, což však neznamená, že jed se nezačal vstřebávat takřka okamžitě. Momentálně používané nástrahy fungují jako antikoagulancia, přeloženo do češtiny, snižují srážlivost krve. V době plného rozvoje účinku jedu pak stačí prudký pohyb nebo drobné zranění a hlodavec vykrvácí. Pro ortodoxní zastánce všeho živého nutno zdůraznit, že se tak děje zcela bezbolestně.
K zvýraznění nástrahy bývají nosiče jedu barevně označeny. Dříve užívané přípravky na bázi kumarinu byly sytě modré, nynější granule, preparované jinými chemikáliemi, jsou růžové, nebo obilná zrna, určená pro myši, rudá či zelenomodrá. Z formy preparátu pak vyplývá jeho použití. Práškovým kumatoxem bylo možno obalit kousky ovoce nebo zeleniny či ho přímo vsypat do obydlené nory. Hlodavec si práškem potřísnil kožíšek a při čištění ho olízal. Ani jeden z uvedených aplikačních způsobů není pro psa nijak atraktivní a případů požití nástrah nebylo mnoho. Rovněž zrní psa příliš nezajímá. Granule mají základ v mouce a drceném obilí, napuštěném jedem. Chuťově jsou indiferentní a tak se lecjaký psík nechá zlákat k jejich ochutnání, ba přímo sežrání. Nalezenou potravu si hlodavci odnášejí do úkrytu a tam ji teprve konzumují. S volně ležící nástrahou zacházejí stejně a granule se mohou dostat tam, kam vůbec nepatří, např. do nedbale uskladněného krmiva pro psa. Leží-li nástraha v úkrytu, hlodavec si na ní pochutnává přímo na místě. Tohoto chování využívá technika jedových komůrek, což jsou v podstatě jakékoli nádoby, přístupné myším či potkanům a nepřístupné jiným zvířatům. Originální jedová komůrka je dřevěná bednička s odpovídajícími otvory na úhlopříčce. Stejnou službu udělá i proděravělá, ale jinak uzavřená plechovka nebo drenážní trubka.

     Zjistí-li majitel jakýkoli kontakt svého psa s růžovými granulemi o průměru dva až pět milimetrů a délce dva až deset milimetrů, musí především další konzumaci okamžitě zarazit. Důležitým faktorem je čas. Je-li v dosahu veterinární pracoviště, pak je nutné psa neprodleně předvést. Veterinární lékař může použít několik způsobů k vyprázdnění psího žaludku, zpravidla je však nutná spolupráce s chovatelem.

Při požití jedu na odlehlém místě, například o víkendu na chatě, je nebezpečí časové prodlevy. Zde je nutné pokusit se donutit psa zvracet vlastními silami. Není to až tak složité. Psi zvrací snadno, což má svůj základ v transportu krmiva pro štěňata divokými psy. Ti ho totiž nenosí v tlamě, ale v žaludku, naporcované na vhodné kousky a ohřáté na optimální teplotu. Po návratu ho mláďatům jednoduše vyvrhnou. Nejspolehlivějším prostředkem vyvolávajícím dávení je vlažný až teplý peroxid vodíku v koncentraci 1-3 %, tj. takový, jaký se běžně nachází v humánní lékárničce. Starou úspěšnou metodou je trocha hořčice, rozmíchaná v teplé vodě, a není-li po ruce nic jiného, musí vystačit alespoň pouhá voda. Trochu problém je do psa uvedené tekutiny vpravit, ale za pomocí láhve, kousku hadičky či nálevky zvané trychtýř není neřešitelný. Vzájemná důvěra majitele a psa je důležitější než zručnost. Razance zákroku smí být jen taková, aby pes stačil tekutinu polykat a tato mu nevnikla do špatné dírky. Po vyprázdnění žaludku je nutné posoudit, zda se v obsahu granule skutečně nalézají a v jakém množství. Tento údaj pomůže později veterinárnímu lékaři dávkovat příslušné léky. A nakonec je nezbytné vydávenou potravu uklidit, aby nezlákala jiné zvíře nebo dokonce jiného psa.

Otrava jedem, cíleným na jiná zvířata než hlodavce, by již více než rok neměla přicházet v úvahu, vzhledem k platnosti novely zákona na ochranu zvířat proti týrání, jenž v § 14, odstavec 1, písmeno b) říká, že je zakázáno lovit zvířata pomocí jedových návnad a jedů v jakýchkoliv formách včetně plynování.

Zpracovala: Klementová Hana