díl 15.

JEN JEDEN KONEC
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

     Přišla za mnou známá chovatelka ušlechtilých koček. Modrá perská kočka měla před třemi týdny vrh čtyř koťat a nyní se vyskytly problémy "Pane doktore, tři koťata jsou v pořádku. Tohleto čtvrté není ve své kůži. Je smutné, nechce chodit, zkrátka je divné," žalovala. Z přenosky na mne zíralo krémové kotě. Vzal jsem je do ruky a začal prohlížet. Oči v pořádku, bez výtoku, spojivka růžová, tlamička taky růžová, v uších zjevně zánět není. Na bříšku ani náznak pupeční kýly, i když ta by kotěti asi nevadila. Otočím kotě, abych se podíval, zda nemá zadeček olepený stopami průjmu a nevěřím svým očím. Ono nemá žádný! Teprve při pozorném pohledu je v místě předpokládaného vyústění trávicí trubice malinkatá dírka jako po píchnutí jehlou a z ní vytéká kapka nazelenalé tekutiny.
Tato vrozená vada se učeně nazývá atresia ani, což by se dalo přeložit jako absence řiti. Občas se vyskytuje u selat, v zoologické zahradě jsme ji jednou měli u hada. Je s podivem,jak dlouho takto postižené zvíře žije, tedy pokud si závady chovatel nevšimne. Existuje ještě jedna horší možnost, zvaná atresia recti, to jest absence konečníku. V tomto případě zpravidla chybí i okolní svaly - svěrače, a i když se zvíře odoperuje a všechno dobře dopadne, nadále odchází výkaly samovolně a kdykoli. U chybějící řiti bývají svěrače zachovány, což je velká výhoda. Nešťastné kotě mělo plné právo být smutné. Uspal jsem ho a pečlivě ostříhal místo pod ocáskem. Jakékoli operace u koček s jemnou, dlouhou srstí jsou nepříjemné, protože chlupy se pletou všude. Poté jsem prostřihl větší dírku tam, kde byla původně nepatrná. Začaly vytékat kašovité výkaly. Ty jsme vůbec nepotřebovali, takže jsme s majitelkou kotě nejprve důkladně vyždímali a poté vyplachovali a vyplachovali vlažnou vodou, až vytékala úplně čistá. Teprve nyní nastal vhodný čas k pokusu o plastiku.
Opatrně jsem odstranil kousek kůže, uzavírající tento konec zaživadel. Nyní byla dírka dovnitř volná, ale to byl jen začátek zákroku. Právě chybějící kousek tkáně mezi sliznicí konečníku a kůží by určitě způsobil komplikace. V jednodušším případě by znovu zarostl, v horším by se mohly objevit hluboké, nehojící se píštěle. Vzal jsem jemnou pinzetu a oční nůžky a začal stěnu konečníku uvolňovat. Potřeboval jsem jí vytáhnout o několik milimetrů ven a nesměl nic poškodit. Kousek po kousku jsem se prostříhával podél konečníku, až jsem získal chybějící část. Tu jsem pak jemným šitím našil kolem dokola ke kůži. Snad to celé bude fungovat.

Naordinoval jsem kotěti několik léků. Dietu předepisovat nemělo cenu, kotě ještě sálo, což by mělo zaručit řídkou konzistenci výkalů. Skutečně jsem pak několik týdnů kotě neviděl. Stěna konečníku se opravdu přihojila ke kůži a vzniklá dírka stačila na odvádění výsledků zažívání. Situace se změnila, když zvířátko začalo jíst pevnou potravu a především se čistit. Kočky valnou část olízaných chlupů spolykají. Při bezproblémovém trávení chlupy zaživadly snadno projdou, ale zažívání tohoto kotěte takové nebylo. Chlupy udělaly s trusem tvrdé, suché kuličky a ty se hromadily před pánví. Když kotě několik dnů přidřepávalo a neúspěšně tlačilo a nepomohl ani klystýr, měl jsem je v ordinaci znovu. Překážka v zaživadlech se dala vypalpovat snadno, o diagnóze se nedalo pochybovat. Horší bylo, co s nebohým kotětem. Už při prohmatání bříška dávalo najevo nesouhlas. Když jsem se pokusil do konečníku zavést sondu, začalo křičet, kousat a škrábat. Nezbylo, než kotě znovu uspat. Sondou jsem pak kuličky trusu opatrně rozdrobil na menší kousky a ty různě vymanévroval ven. Úkon to byl pracný, nicméně se podařil. Kotě dostalo kapky na povzbuzení činnosti zaživadel a výčet kočičích jídel, u nichž se dalo předpokládat, že nevyrobí další ucpávku. Co však byla platná sebelépe vymyšlená dieta, když se uvnitř stále pletly ty nešťastné chlupy. Kočce nikdo nezabrání, aby se lízala a za týden jsem měl kotě v ordinaci zas. Opět jsme zdárně vydobyli všechny překážky, ale po čtvrté návštěvě začalo být jasné, že řešení je někde jinde. Přece nebudeme udržovat zaživadla průchodná tímto způsobem!
Další narkózu jsem proto prohloubil a po vyprázdnění kočičího konečníku začal zkoušet, čím by předchozí operace šla vylepšit. Podrobná prohlídka objevila několik droboučkých jizvovitých vtaženin. Ty se pokusím odstranit, stejně jako všechno dosažitelné podkožní vazivo v okolí vyústění. A tak jsem po droboučkých kousíčkách ukrajoval a ukrajoval, pokud jsem si jen troufl. Sliznici jsem opět našil kolem dokola a s obavami čekal na výsledek. Dostavil se v podobě bobečku, který kocourek vytlačil sám. Se zbytkem jsme mu ještě museli pomoci. Hojící se konečník bolel a zvířátko se bálo pořádně zatlačit.

     Potom jako mávnutím kouzelného proutku problémy přestaly. Kocourek se obsahu zaživadel najednou zbavil sám. Je to už několik let a činí tak dosud. Jen už není kocourem. Měli jsme přece jen obavy z případného přenosu vady na jeho potomky.

Zpracovala: Klementová Hana