Ovlivnění vzniku vývojových onemocnění výživou
MVDr Karel Čoudek

Kapitolu o výživě by bylo možné uvést heslem, že žádný extrém ve výživě není optimální. Tedy ani nadbytek krmiva a přílišné doplňování minerály, ani nedostatečné krmení, které  se většinou objevuje v souvislosti s doma připravovanými dietami nebo krmením komerčních diet, které nezohledňují požadavky rostoucích zvířat. Obecně je v dnešní době možno říct, že překrmování je nejčastějším faktorem podílejícím se na vzniku onemocnění pubertálního skeletu.

Růst kostí  je v zásadě ovlivněn čtyřmi složkami výživy. Jedná se o energii, bílkoviny, vápník a vitamín D. Tyto parametry výrazně ovlivňují růst kostry, zejména psů velkých a gigantických plemen, kteří jsou také v absolutní většině predisponování pro vznik dříve popsaných onemocnění.

Energie ( kalorie ) je základní faktor ovlivňující růst kostí a jejich remodelaci. Po odstavu jsou nároky na energii dvakrát vyšší po dosažení 40 procent hmotnosti dospělého jedince se potřeba snižuje na 1, 6  násobek udržovací dávky. Bylo zjištěno,že samostatné zvýšení energie u jinak vyvážené krmné dávky nevede k poruchám růstu, ale je nutno podotknout, že energie je společně s proteinem odpovědná za příliš rychlý růst jedince při případném překrmování. I nedostatek energie a příliš pomalý růst vede k problémům, kdy psi s nedostatečně vyvinutým skeletem pánevních končetin přenášejí váhu na hrudní končetiny a zvyšují tak zátěž. Z hlediska potřeby energie je rozdíl mezi plemeny a samozřejmě i jednotlivými psy stejného plemene. Potřebu energie je třeba zohlednit i vůči fyzické aktivitě psa. Obecně novofudlantští psi a huskyové mají menší požadavky na energii pro růst německé dogy zase vyšší.

Bílkoviny se podílejí na rozvoji onemocnění pokud jsou podávány v nadbytku i pokud je jich nedostatek. Nadbytek proteinů je přeměněn na energii, která je iniciátorem nežádoucího překotného růstu. V krmné dávce je třeba zajistit potřebu nepostradatelných aminokyselin.

Na hladině vápníku v krvi jsou závislé biologické procesy organismu, jako jsou svalové smrštění, uvolňování hormonů, nebo srážení krve. Hormonální regulace hladiny vápníku se děje prostřednictvím parathormonu, kalcitonu  ( oba jsou tvořeny v příštných tělíscích ) a vitamínu D. Uvolňování jednotlivých hormonů je závislé na hladinách v krvi, cílovými orgány hormonů jsou střeva, ledviny a kost. Nízká hladina vápníku v krvi vede ke zvýšené syntéze vitamínu D v ledvinách, výsledkem je potom zvýšené vstřebávání ze střeva a zvýšená mineralizace skeletu. Proces kontinuálního ukládání a odbourávání vápníku je u rostoucích zvířat asi stokrát intenzivnější, než u dospělých zvířat.Nízká hladina vápníku také podporuje tvorbu parathormonu, která odbourává vápník z kostí, aby byla udržena hladina v krvi. Při nadbytku vápníku se vyplavuje kalcitonin, který zvýšeně ukládá vápník do skeletu. Nejnebezpečnější poruchou metabolismu vápníku je dlouhodobý zvýšený příjem v dietě. V takovém případě dochází k oddálení zrání kostí, oddálení remodelace, zvyšuje se objem kostí. Mladí psi nemají obranný mechanizmus proti zvýšenému  příjmu vápníku, výsledkem bývá osteochondroza, retence růstových zón, zpomalený růst. Celkově je možno prohlásit, že absolutní hladiny vápníku ovlivňují růst kostry větší měrou než poměr vápníku a fosforu.

Vitamín C nemá podle posledních výzkumu žádný vliv na růst kosti a nejsou pro něj stanovena žádná výživářská kritéria.

Psi, na rozdíl od ostatních masožravců, jsou více závislí na příjmu vitamínu D v potravě. Tento zdroj je však většinou naprosto dostačující. Zdrojem vitamínu D jsou prekurzory rostlinného původu - vitamín D nebo živočišného původu - vitamín D. Komerční diety obsahují většinou  2 - 10 x více vitamínu D, než jsou doporučené limity. Z tohoto důvodu je rachitida u malých zvířat vzácná. Hypervitaminoza D je charakterizována vysokými hladinami vápníku a fosforu v krvi, nechutenstvím, zvracením, svalovou ochablostí, zvýšeným pitím  a močením, celkovou patologickou mineralizací, kulháním. Příčinou je ve valné většině případů samostatné dávkování vitamínu D majitelem.

Zásady výživy rostoucích zvířat

• Krmení podle stadia života

• Po odstavu je energická potřeba  2 x vyšší, než  normální udržovací látka

• Spotřeba energie se snižuje na 1, 6 násobek po dosažení 40 % hmotnosti  dospělého jedince ( kolem 6  měsíce stáří )

• Limitování příjmu krmiva nezmenší dosaženou velikost v dospělosti, pouze ji oddálí, sníží však riziko    obezity a onemocnění skeletu u velkých rychle rostoucích plemen psů

• Orientace je založena na zhodnocení výživného stavu pacienta  ( žebra by měla být hmatatelná pod tenkou kožní vrstvou, viditelná mohou být poslední tři žebra )

• Krmná dávka musí obsahovat více než 28 % bílkovin zajištujících nejméně 16 % energické potřeby zvířete ( bílkoviny se samozřejmě liší podle stravitelnosti, dostupnosti aminokyselin, obsahu nepostradatelných aminokyselin )

• Obsah vápníku v krmné dávce by měl být mezi 1 - 1, 6 %

• Nejnebezpečnější je nadměrný dlouhodobý příjem vápníku

• Pokud se štěně příliš brzy převede na dietu dospělých, je nuceno konzumovat větší objemy, aby pokrylo svoji energickou potřebu, v tomto objemu však dochází i k překrmování vápníkem
• Při krmení renomovaných krmných směsí je další přikrmování vápníkem nejen zbytečné, ale i nebezpečné

                                                      Krmné techniky

• Ad libitum ( potravy je neustále dostatek 
  Tento způsob krmení  se u velkých plemen nedoporučuje z hlediska překrmování, největší riziko je s tímto  způsobem spojeno v době dosažení 80 - 90 procent váhy dospělého jedince

• Přesné dávkování  
  Toto krmení je založeno na přesném výpočtu energických potřeb psa, ty se však často dramaticky mění, dávkování je závislé na aktivitě. Dávky se musí často přepočítávat, zvířata by se měla pravidelně vážit

• Omezení času krmení  
  Toto je metoda volby pro velká a gigantická plemena psů. Krmení 2 - 3 krát denně v délce do 30 minut zvyšuje disciplínu, umožňuje kontakt majitele a psa současně kontrolu zdravotního stavu a kondice zvířete

 
Shrnutí možností ovlivnění ortopedických onemocnění rostoucího psa výživou

Velká plemena psů jsou nejcitlivější na onemocnění kostry. Rychlost růstu, konzumace krmiva, specifické živiny a krmné techniky ovlivňují optimální vývoj kostry. Maximalizace rychlosti růstu nezvyšuje celkovou dosaženou velikost psa v dospělosti. Naopak zvyšuje riziko vzniku onemocnění. Psi jsou omezeni ve schopnostech vyrovnat se se zvýšeným příjmem vápníku. Nedostatky živin představují v době krmení kompletních krmných směsí pouze velmi malé riziko.Nejvyšší potenciální riziko pramení z překrmování a nadměrného přidávání minerálů a vitamínu. Nejnáchylnějším obdobím z hlediska vzniku onemocnění po dietetické chybě je období těsně po odstavu  a od 3 do 8 měsíce.

Chovné programy

Z obecného hlediska lze chovnými zásahy ovlivňovat procento výskytu těch chorob, u kterých byla spolehlivě prokázána dědičnost. Na prvním místě stojí dysplazie kyčelních kloubů. Otázkou je metoda vyšetření stupně dysplazie, doba vyšetření a šířka selektivního zásahu.Poměrně spolehlivá je rentgenologická metoda s využitím FCI kvalifikace. Nutné je přesné dodržování zásad evidence vyšetřovaných zvířat. Nově rozšířená metoda s použitím čipů by měla být velice brzy spolehlivou metodou. S rostoucím věkem vyšetřovaných zvířat roste spolehlivost záchytu pozitivních psů. V USA se vyšetření provádí ve dvou letech.Vzhledem k faktu, že i negativní rodičovský pár produkuje určité procento pozitivních jedinců, je nezbytné provádět plemenitbu hlavně těch psů, kteří mají negativní předky a vysoké procento negativních potomků. Postupně by se měla snižovat hodnota stupně dysplazie, která ještě umožňuje zvířeti zapojit se do plemenitby. V současné době jsou připouštěna zvířata do stupně C dysplazie kyčelních kloubů, což je hodnota poměrně vysoká. Ideální by bylo chovat pouze na psech s negativním vyšetřením, optimální  vzhledem k šířce členské  základny některých chovatelských klubů je používat pouze zvířata se stupněm A a B.

Zpracoval: Ivo Přikryl