Vanesa – můj první rottweiler

Vyrostla jsem v rodině, kde vždy byli psi. Já sama jsem začínala s německými ovčáky, ale v roce 1995 jsem se „zakoukala“ do rottweilerů, a tak jsem na čísi radu kontaktovala paní Buriánkovou a chtěla z její chovatelské stanice štěně (fenku) na výstavy a výcvik.

Když se narodil vrh „U“, tak tam byly feny dvě, jedna byla zadaná a tu druhou mi paní chovatelka odmítla prodat, že to není štěně vhodné k těm účelům, ke kterým ho chci. Tehdy jsem byla velmi zklamaná, dnes jsem jí za to vděčná.

Protože jsem si štěně domů nepřivezla, odjela jsem do skokové stáje do Rakouska a trénovala tam koně. Po mém příjezdu na Vánoce jsem volala paní Buriánkové, a ta mi sdělila, že v únoru by se měla narodit štěňata. A tak jsem skončila s koňmi a v dubnu 1997 jsem si jela pro Vanesu.

Vanesa byla velmi sebevědomá, s velkou radostí se zabydlela u mé postele a sdílela se mnou denní radosti i starosti. Začala jsem ji seznamovat s různým prostředím, s lidmi, se psy, s koňmi, prostě se vším, na co jsme narazili.

V létě 1998 jsem byla celé dva měsíce na táboře na Slovance v České Lípě, který zde pořádala paní Pocnerová a tam jsme se začaly připravovat na první zkoušku.

S velkou nervozitou jsem nastoupila na zkoušku BH, ze které mě pan rozhodčí Fáček vyhodil s tím, že se fena strašně bojí a poté mi sdělil, ať se s takovým zvířetem vůbec nezaobírám a ať ji prodám, dokud je čas. Nikdy prý žádnou zkoušku nesloží!!! Velmi jsme se nepohodli a já opustila „plac“ a začala přemýšlet, co dál. Rozhodla jsem se, že s Vanesou nastoupím za čtrnáct dní na zkoušku ZVV1 – povedlo se a zkoušku jsme splnily.

Na konci srpna přijel znova pan Fáček posuzovat národní zkoušky a když zjistil, že nastupuji na obranářskou zkoušku prvního stupně, málem ho trefil šlak. Začal na mě řvát, že mě vyhodil pro strach psa ze zkoušky BH a já si dovolím k němu nastoupit na zkoušku speciální! Odpověděla jsem mu, že uvidíme na poslušnosti a obranách, jestli se ta fena bojí. Z poslušnosti jsme si odnesly 90b. a tak jsme odjely do lesa na provedení obran. Všechno vypadalo dobře, nastoupily jsme na kontrolní výkon. Vanesa se rozběhla, až duněl les – odrazila se a přeskočila figuranta. Její pád na zem ji stál vyražený dech, ale ona se zvedla a zákrok dokončila. Tento pád nás stál hodně bodů a do budoucna brzdu při kontrolních výkonech, ale zkoušku jsme udělaly a pan rozhodčí to dlouho nemohl rozdýchat. Dnes, když se potkáme na kynologických akcích, se ke mě velmi hlásí a říká, jaká super fena Vanesa je. V tom má tedy pravdu...

A tak jsme se nenechaly odradit a cvičily jsme dál. Ve dvou letech jsem s Vanesou skládala zkoušky nejvyšší, a to IPO3, SchH3 a ZVV3. Dnes má Vanesa složených 22 zkoušek a účastní se výběrových závodů na Mistrovství republiky ČKS a již 2x se na Mistrovství nominovala. V loňském roce skončila na Mistrovství jako pátá.

Vanesa je pro mne hlavně kamarád, na kterého se můžu spolehnout. Vytváříme spolu pevné přátelství a snad obě jsme spokojené.

Chtěla bych poděkovat paní Buriánkové, s jakou péčí štěňata odchovala. Děkuji, že mi umožnila mít takové skvělé zvíře, vyrovnané v povaze, hodné k dětem, obětavé a pracovité.

Snad něco z Vanesiných skvělých vlastností zdědí i její potomci.