11.září mi bylo 7 měsíců a vážím 32 kilo, pokud Vás to zajímá. Na cvičáku, kam chodíme s pánem dle možnosti v neděli za psí společností říkají, že jsem pěkný váleček, ale nemají pravdu, protože mě srovnávájí se samými vychrtlými německými ovčáky. Pán, i když si taky asi není moc jistý, tvrdí, že jsem pěkně udělaná a ať si z toho nic nedělám. A já si z toho nedělám nic, hlavně že mi chutná. A chutná mi opravdu hodně a úplně všechno. Jsem prý veselá, rozverná, se rtutí v těle, chvíli nepostojím, nepoležím, všechno mě zajímá, do všeho koušu a celkem se mi nechce moc poslouchat (ale komu by se chtělo). Ale abych pánovi udělala radost, tak se snažím tuhle nechuť překonat a jeho příkazy "sedni", "lehni", "vstaň", "stůj", "zůstaň", "ke mně" celkem respektuji. S ještě větší chutí si ale do něho při společných hrátkách kousnu, to potom říká, že by potřeboval plechové rukavice. Co je to plech? Rukavice znám, ty mě moc zajímají, hlavně, když je má panička na rukou při hrabání v hlíně na zahradě, to je pak přetahovaná !

Bydlím v Chotěboři, což je malé město pod Železnými horami (www.chotebor.cz) v boudě v kotci, tedy hlavně dopoledne a ve všední den, jinak mě pán nebo panička nebo můj nový brácha pouští na zahrádku a někdy i do jejich velké zděné boudy, které říkají dům, a kde je taky plno zajímavých věcí. A tak si tak všude šmějdím, baštím a rostu a je mi fajn !

Na to bych málem zapomněla - zážitky z dovolené ! Tedy já v podstatě nevím, co to ta dovolená je, ale já to vidím jako pěknou srpnovou vyjížďku autem (to mám ráda) někam, kde to vůbec neznám a kde nemám ani svou boudu. Tady jsem místo boudy bydlela s pánem v penzionu v samostatném pokoji, který přes předsíňku sousedil s pokojem paničky a bráchy. V našem pokoji byl stoleček, peřiňák a dvě postele. Pán mi sebou vezl mojí matraci, ale mě se strašně líbila ta druhá postel vedle pánovy... A situaci následující Vám vylíčím slovy pána tak, jak to teď každé návštěvě vypravuje :

"... pro Bekky jsem vezl matraci, co ji na ní učím u nás v kuchyni "na místo", s tím, že tam bude její místo, tam bude spát. Já jsem si zabral jednu postel, Bekky očuchávala a seznamovala se s prostředím a zálibně se dívala na tu druhou postel. Jakýkoli bližší kontakt s postelí jsem jí preventivně zakázal, ale nebyl jsem si úplně jistý trvalým účinkem tohoto zákazu. Jinak všechno v pohodě, když jsme šli ven, s Bekky radši na vodítku, na průzkum okolí, chovala se způsobně. I na večeři v restauraci, z čehož jsem byl rovněž nejistý, protože to bylo úplné nóvum, se nechala přivázaná k židli uplatit rohlíkem a našla si místo pod stolem. I venku v "zahradní", kde jsme při pivu spřádali plány na příští dny byla hodná a v normě. Ještě po návratu na pokoj při kartách a becherovce si spokojeně šmejdila po pokojích a pak si lehla pod stůl, okolo něhož jsme seděli. Ovšem, když se přiblížila doba spánku, její zájem se očividně soustředil právě na tu druhou postel, a když si předníma tlapama i přes můj zákaz vyzkoušela měkkost matrací vytušil jsem, že tuhle hru neuhraju a že za mého spánkového nevědomí by došlo s vysokou pravděpodobností k okupaci pečlivě ustlané postele. Takže jsem už déle nečekal, prostěradlo, polštář a deka zmizely v peřiňáku a na místo nich jsem rozprostřel na posteli celtu, co dávám Bekky do auta. Můžu Vám říct, nezaváhala ani vteřinu, okamžitě vyhupla na válendu a spokojeně se tam uvelebila.

O místu jejího nocování bylo rozhodnuto. Po večerní toaletě jsme si všichni dali dobrou noc, já se s Bekky zavřel v našem pokoji, zhasl jsem, řekl jsem ji, aby spinkala a čekal jsem, co bude, protože i tohle byla nová věc - spát uvnitř a ještě v jednom pokoji. Ale v pohodě, uslyšel jsem ránu, jak spočinula na linu u dveří, neboť ona si nelehá, ale hází tělo na zem, a bylo ticho (místo nočního spánku během noci vtipně měnila), oba jsme brzy usnuli. Uprostřed noci, pohled na hodinky zjistil jednu hodinu, jsem se probudil s pocitem něčeho vlhkého na tváři. To mě Bekky olizovala a dožadovala se mého probuzení. Zdála se mi celá nesvá, jakoby vzdychala, takže jsem se oblékl a šli jsme ven, na vzduch. Já rozespalý, ona ve chvíli jako rybička. Vyčůrala se a už s ní šili všichni čerti. Tak to né! Kolečko okolo penzionu a zpátky do postýlek! A spinkat! Zalehla opět, tentokrát na posteli a tam jsem ji taky, po prvním otevření očí asi v sedm hodin, spící uviděl. Zase jsem zavřel oči a vychutnával si pospánkové lenošení, Bekky taky podřimovala a dokud jsem se neposadil na posteli, zůstala v klidu a poloze ležmo. Takž v podstatě paráda. A potom už začal nový den se všemi možnými zážitky. Musím ještě dodat, že to noční probuzení se opakovalo každou noc, ale já už se nenechal ukecat, jenom jsem ji pomazlinkoval, řekl spinkej a spali jsme až do rána. Chytrá holka!".

Abyste si nemysleli, že spaní bylo největším zážitkem, kdepak. Chodili jsme každé ráno před snídaní s pánem na procházku do lesa a na louku a k potůčku, kde mě pouštěl navolno, pak jsme chodili k vodě, kde jsme tedy spíše lenošili, neboť já zatím do vody tak po bříško, byli jsme na výletě na hradě a vůbec to bylo moc prima, protože to bylo v krásné přírodě v České Kanadě v jižních Čechách. Týden jsme tam pobyli a pán říkal, že to uteklo jak voda. Nevím, upřímně řečeno, ke konci už jsem se těšila domů na svůj klid a pelíšek a zaharadu a tak vůbec.

Tak zatím ahoj !

A ted se trochu rozepisu. Moji rotvajlerce Bekky je sest a pul mesice. Od prveho dne co je u nas (od 7.tydnu) je v kotci. Rano v sest hodin ji poustim ven na zahradku(je jak tajfun), honim se s ni, hrajeme si a mezi to vlozim nejaky ten cvik.To je tak trictvrte hodiny, pak dostava snidani(pul litru mleka+kousek rohliku), zaviram ji do kotce a jdu do prace.

Behem dopoledne ji manzelka na chvili vypousti ven na zahradku (nechat ji pustenou nelze jednak proto, ze ma manzelka v domku kancelar a klienti prichazeji za ni a jednak proto, ze je Bekky jako maly bagr a je to potouchlice-presne vi, co me nadzvedne, totiz ze ten travnik, co ona vykouse i s korinky jsem ja pracne pestoval 5 let) a pak zase zpatky do kotce. Kdyz prijdu ja z prace a mam cas, poustim ji  okolo pul ctvrte na zahradku, kde si hrajeme a cvicime, strasne rada kouse na hadr a na peska a beha za hozenymi hrackami a chce se o ne pretahovat. To je venku prakticky po celou dobu se mnou. Ja se snazim neco pri ni udelat na zahradce nebo okolo domu, coz jde ztuha, protoze to je vsetecka a porad by mi pomahala, to znamena taha se se mnou o vsechno, co vezmu do ruky.

Beru ji i domů, v kuchyni má starou matraci, to je její "místo". Ale je to neposeda smejdil, teda zatim, takze dlohodoby pobyt uvnitr je o nervy. Takze pak na uklidnenou zase do kotce a tak o pul sedme s ni jdu na vychazku za mesto, kde ji chvili na voditku cvicim "sedni","lehni","vstan", "stuj","k noze" a pak ji poustim navolno, ostrizim zrakem sleduju okoli, jestli neni na blizku cizi pes a vychutnavame si spolu prirodu.

Ona pobiha okolo me jak kuzle, na privolani "ke me" reaguje celkem slusne(za odmenu-granulky s uzeninkou), vkladam cviky "sedni-zustan" s vraceckou i sprivolanim asi tak na 15 m, v lese se ji schovavam za stromy, aby si me sama musela najit. Pokud potkavame ciziho psa a ja ho zpozoruji driv jak ona (zatim pokazde), beru ji na voditko, privolani funguje.

Jo, taky zaciname cvicit stopu, ale to zatim nic moc. Vzdycky vyrazi dopredu a stopu moc nesleduje, asi to chce cas, netlacim na pilu.Vychazka je tak asi hodinova, pak nasleduje vecere (0,5 kg granulí Twinner-macene, 2 tablety Petvitalu a želatina na klouby) v kotci (obligatni sahani do misky,hlazeni po hlave a cesani).

Chvilku s ni v kotci posedim, pomazlim se s ni (jeji mazleni trva chvili, pak me okusuje a ja, kdyz uz jde do toho moc silne ji to vratim pritisknutim pysku na spicak a povelem "dost-stačí" hru na kousani koncim), popreju ji dobrou noc a zhruba od 20 hodin zustava v kotci zase az do rana. To jsou vsedni dny.

V sobotu a v nedeli se snazim byt s ni co nejvic i dopoledne, v nedeli pak chodime od 8 hodin na cvicak. Travim s ni tak minimalne 3 hodiny cisteho casu denne. Takze ted jsem Vam popsal muj dosavadni zivot s nasi Bekky (muj prvni pes).

Precetl jsem knizky, sbiral zkusenosti druhych a ted se obracim i na Vas o pripadne pripominky k memu souziti s nasim psim ditetem a i nejaka ta rada by nebyla spatna.

                                                                  Mirek Stehno, Chotebor
sal@kuryr.cz

 

sal@chnet.cz