Genetika (1)
Genetika (2)
Genetika (3)

Poruchy ve stavbě těla
(převzato z knihy Jaromíra Dostála Chov psů - genetika v kynologické praxi)

Dysplazie kyčelního kloubu

Je velmi známým a podrobně prostudovaným defektem, který postihuje kyčelní kloub psa od volnějšího spojení kostí až po luxaci pánevní končetiny či končetin. Rentgenologickým vyšetřením pánevní oblasti se dá dysplazie určit již od stáří 12 měsíců, i když se v některých případech může vyvinout až ve stáří do 18 měsíců. Postiženi jsou jedinci obojího pohlaví.
Tato vada má jednoznačně dědičný charakter, i když se názory na genetickou kontrolu poněkud odlišují. Někteří pozorovatelé považují vadu za recesivní,jiní za dominantní s neúplnou penetrancí vlohy, a jsou i názory, že je kontrolována více geny. Nejpravděpodobnější je, že homozygotně založení jedinci vykazují vysoký stupeň dysplazie, kdežto heterozygoti mírnější stupeň, což tedy znamená i určitý vliv podmínek prostředí na vývin defektu samého.
Že jde o vadu dědičnou, bylo bezpečně prokázáno sledováním výskytu tohoto defektu u německých ovčáků. Prošetřením výskytu dysplasie u 222 štěňat byly získány tyto výsledky (Šiler a Fiedler, 1978):

charakteristika rodičů ..................................................výskyt dysplazie u potomstva
oba rodiče s dysplazií ......................................................93,3 % štěňat
postižený pes x zdravá fena .............................................31,3 % štěňat
zdravý pes x postižená fena .............................................41,0 % štěňat
oba rodiče zdraví, bez informace
o prarodičích ..................................................................43,4 % štěňat

Na základě dalších šetření bylo dosaženo dalších zajímavých výsledků, které je třeba vzít rovněž v úvahu:
oba rodiče s dysplazií .....................................................80 % štěňat
jeden z rodičů zdravý, druhý postižený ............................58 % štěňat
oba rodiče zdraví, bez znalosti prarodičů .........................30 % štěňat
oba rodiče i prarodiče zdraví .............................................0 % štěňat
rodiče zdraví, prarodiče jednoho postižení .......................24 % štěňat

Ze všech těchto šetření vyplývá, že nositel nežádoucího defektu nemusí nutně vykazovat příznaky postižení. Přesto však, podle již výše uvedených autorů, můžeme odvodit některé velmi důležité závěry pro praxi:

1. I z postižených rodičů můžeme získat zdravé jedince.
2. Je-li výskyt postižených potomků málo početný, pak musí být jeden z rodičů zdravý.
3. Vyřazením postižených jedinců z další reprodukce podstatně snížíme výskyt defektu v populaci, i když jej nemůžeme odstranit úplně.

Důsledná selekce všech postižených jedinců plní svůj účel v plném rozsahu stanovených předpokladů.
FCI vydala pro všechny členské státy oficiální pokyny, jak provádět vyšetření na dysplazii kyčelních kloubů u psů a jak hodnotit pozitivní nálezy Tyto pokyny byly schváleny generálním zasedáním členských států v roce 1983 v Helsinkách. Toto zasedání, rovněž na návrh vědecké komise FCI, přijalo pravidla, která je třeba při sledování a hodnocení dysplazie dodržovat. Jen tak se může kdokoliv, kdo začne se selekcí na tento defekt, vyvarovat chyb z nedostatku zkušeností.

Zpracovala: Klementová Hana