Genetika
Hodnota psa
(z knihy J. Dostála - Chov psů)

Na olomoucké univerzitě již počátkem 19. století působil J. K. Nestler, profesor zemědělství a přírodních věd, který zveřejnil r. 1837 rozsáhlou studii s názvem O dědičnosti ve šlechtění ovcí. Někdy v roce 1836 se konala v Brně velká zemědělská výstava. V té době stála ovce přibližně 5 zlatých, plemenný beran 50, ale i 300 nebo 3 000 zlatých. Nejlepším beranem byl na této výstavě uznán beran hraběte Vrbny. A tehdy pan hrabě položil profesorovi Nestlerovi takovouto otázku: "Můžete mi pane profesore zaručit, že můj beran bude přenášet svoje vlastnosti na potomstvo? Jestliže ano, nikdo na světě jej nemůže zaplatit. Jestliže ne, pak má cenu masa, vlny a kostí "

I dnes, více než jedno a půl století později, kdy se naše vědomosti podstatně rozšířily, můžeme klást stejné otázky jako pan hrabě, zvažujeme-li hodnotu zvířat. Nikdo není schopen zaručit, že žádané vlastnosti budou přenášeny na potomstvo. Znalosti o předcích a genetika nám však mohou hodně napovědět a pomoci.

Při nákupu štěněte chceme znát kvalitu jeho předků. Prohlížíme rodokmen a uvažujeme, může-li mít štěně předpoklady pro splnění našich požadavků. Štěně má rodokmenovou hodnotu. Potom štěně cvičíme pro výkon - užitek. Hodnota, která vyplývá z jeho vycvičenosti, je užitková hodnota. Pes nebo fena splnili požadavky pro zařazení do chovu. V tom okamžiku mají mimo užitkové hodnoty vyšší chovnou hodnotu, aniž víme, jsou-li schopni tuto chovnou hodnotu v budoucnosti realizovat produkcí potomstva. Je-li možné hodnotit psa či fenu podle kvality jejich potomstva, pak mluvíme o jejich plemenné hodnotě. Plemenná hodnota je tedy pro hodnocení jedince nejdůležitější. Často se výraz plemenná hodnota zaměňuje za výraz chovná hodnota a opačně, což je nesprávné. Plemenná hodnota nám dává nejpřesnější obraz o genotypu jedince.

Zdroje informací o plemenné hodnotě jedince jsou:
1. plemenná hodnota předků,
2. jeho vlastní užitková a chovná hodnota,
3. užitková, chovná či plemenná hodnota jeho sourozenců,
4. užitková a chovná hodnota jeho potomstva.

Čím přesnější jsou všechny údaje, tím přesnější je údaj o plemenné hodnotě, tím účinnější je selekce a tím větší je chovatelský pokrok.

Užitková a chovná hodnota psa jsou rovněž hodnotami fenotypovými. O takových jedincích víme, jak je hodnocen jejich exteriér, i když třeba nebyl na výstavě hodnocen vůbec, a jaký jsou schopni podat pracovní výkon, který od nich jejich majitel, popř. cvičitel, požadoval.

Plemenná hodnota psa udává jeho hodnotu genotypovou. Kvalita jeho potomstva je srovnávána s průměrem celé populace nebo s kvalitou potomstva jiného psa a my můžeme s větší či menší přesností hovořit o tom, zda je ten a ten pes zlepšovatelem či zhoršovatelem plemene. Na základě takového hodnocení se pak můžeme dále rozhodnout, budeme-li uvedeného psa využívat v chovu intenzivněji či méně intenzivně nebo vůbec ho nebudeme využívat. Tím jsme dosáhli nejvyššího stupně selekce. Přešli jsme ze selekce fenotypové na selekci genotypovou. Takový způsob selekce a řízení chovu zajišťuje největší chovatelský úspěch nejen jednotlivým chovatelům, ale významně urychluje zušlechťovací proces celé populace daného plemene.

Zpracovala: Klementová Hana