Genetika
Jak doporučovat psy ke krytí fen
(z knihy J. Dostála - Chov psů)

1. Prohlédneme rodokmen feny a zjistíme, do které genealogické linie patří její otec. Z této linie vybíráme psy ke krytí podle dalších kritérií exteriérových znaků a vlastností výkonu. Zde musí platit zásada, že nikdy nesmíme doporučit ke krytí feny psa se stejnou vadou nebo nedostatkem. Takové vady a nedostatky bychom přímo geneticky fixovali v potomstvu, a tím také v populaci. Stejně tak nelze nedostatečný vývin znaku u jednoho z rodičů napravovat přílišným vývinem téhož znaku u druhého z rodičů. Nelze např. krátkou hlavu feny napravovat v potomstvu doporučováním psa s dlouhou hlavou ke krytí. Vždy napravujeme úchylku od standardu perfektním, standardním vývinem daného znaku. Totéž platí i o vlastnostech charakterizujících výkon.

2. Mezi předky psa i feny se objeví jedinci, kteří patří do jiných linií. Dbáme na to, aby tito jedinci patřili u obou partnerů do stejných linií, aby se u potomstva objevilo co nejméně příslušníků jiných linií než té, do které patří rodiče. Například: Otec feny patří do linie I. Mezi předky se vyskytují ještě psi linie II. a III. Na takovou fenu doporučíme psy linie I., kteří mají mezi předky také psy linie II., případně III. Doporučovat ke krytí takové feny psy linie I., kteří mají mezi předky např. psy linie V a VII., není vhodné, protože potomstvo pak má část linie I., II., III., V a VII. Potomstvo z takového spojení nutně musí být velmi nevyrovnané. Místo abychom odstranili variabilitu, tak jsme ji zvýšili a výsledný efekt liniové plemenitby pak není žádný.

3. Mezi předky psa i feny hledáme společného předka opět jen v té linii, do které oba jedinci patří. Například, patří-li pes i fena do linie III., hledáme jejich společného předka v linii III. a ne v linii jiné. Mělo-li by potomstvo společného předka patřícího do jiné linie, bude se přibližovat svými znaky a vlastnostmi této jiné linii a ne linii rodičů. Tak se mohou i změnit charakteristické znaky a vlastnosti linie. Nicméně, pokud najdeme dva společné předky, kteří patří do jiných linií, ztrácí opět příbuzenská plemenitba svůj smysl a podstatu. Šlo by o podobný případ variability jako při vzájemném křížení linií mezi sebou.

4. Společný předek (nebo předci) by se měli vyskytovat v rodokmenu psa i feny v generaci prarodičů, případně u jednoho z rodičů v generaci prarodičů a u druhého v generaci praprarodičů. V potomstvu tak dostaneme 3-4 volné generace. Příliš úzká příbuzenská plemenitba vede často k neúspěchu.

5. Nenajdeme-li psa, který by odpovídal těmto požadavkům, zvolíme ke krytí feny jen ty psy, kteří mají ve své čtvrté generaci předků (na pravé straně rodokmenu) nejvíce příslušníků té linie, do které patří oba partneři. V příští generaci se nám pak zcela určitě podaří najít společného předka na 3-4 volné generace.

6. Psa, který nedal s konkrétní fenou kvalitní potomstvo, vícekrát ke krytí této feny nevolíme. Nezvolíme většinou ani jeho bratra, případně polobratra. Zjevně disponují odlišným genotypem než fena. Tyto psy nevolíme ani ke krytí sester, případně dcer nebo matky feny.

7. Společný předek, na kterého vedeme příbuzenskou plemenitbu, by měl mít vysokou plemennou hodnotu. To znamená, že by to měl být předek ověřený v kontrole dědičnosti, o kterém víme, že nedával sám podprůměrné potomstvo. Zvláště nevhodné je použít příbuzenskou plemenitbu na společného předka, který dával potomstvo s výskytem vylučujících vad nebo nežádoucích vlastností. Tyto chyby v plemenitbě jsou zbytečné a těžko se napravují. Často odstranění vylučujících vad nebo jen snížení jejich výskytu v populaci daného plemene vyžaduje značné úsilí mnoha chovatelů po mnoho dalších generací.

8. Vysokou plemennou hodnotu psa či feny nedělají jen jejich potomci - šampióni. Plemenná hodnota vyjadřuje kvalitu všech potomků daného jedince. Proto je daleko lépe hodnocen vrh štěňat, která byla všechna hodnocena jako velmi dobrá, než vrh štěňat s jedním šampiónem a několika štěňaty vyřazenými pro vylučující vady. Jejich sourozenec - zmíněný šampión, má velkou šanci, že bude tyto vylučující vady přenášet na své potomstvo, protože s pravděpodobností 2:1 je právě on heterozygot - nositel vlohy.

9. U málopočetných plemen vedeme příbuzenskou plemenitbu na společného předka podobným způsobem, avšak nesmíme zapomínat na příbuzenskou vzdálenost celé populace. Intenzivním využitím jednoho jedince v chovu můžeme velmi brzy zjistit, že nemáme vhodné, dostatečně vzdálené příbuzné, partnery ke krytí. Inbrídingová deprese se všemi důsledky pak může způsobit velmi vážné problémy v celé populaci.

10.Vynikající jedince-šampióny nepřeceňujme ani nepodceňujme. Jsou velmi důležití pro další propagaci plemene. Každého objektivně zhodnotíme v kontrole dědičnosti. Pokud dává podprůměrné potomstvo, bez jakýchkoliv ohledů zvažme, má-li vůbec nějaký přínos pro populaci. Zjistíme-li, že je jeho přínos malý, nebo je-li přímo zhoršovatelem populace, vyřadíme jej z chovu jako každého jiného. Intenzivně jej využijme jen tehdy, dává-li potomstvo nadprůměrné - má-li sám vysokou plemennou hodnotu. A pak může být i zakladatelem nové linie.

Zpracovala: Klementová Hana